Časopis Naše řeč
en cz

Nazádisté a násadisté

Petr Nejedlý

[Drobnosti]

(pdf)

Nazádisté and násadisté

This article discusses the meaning, use and origin of the word násadista.

[1]Když se v moderní době začaly znovu objevovat a vydávat první české cestopisy a jiné texty dokumentující, jak naši předkové v 15. a především v 16. století na vlastní oči poznávali exotičtější kraje, nutně docházelo k občasným nepochopením toho, co měl humanistický autor na mysli. Dokonce ani blízké sousedství takových zemí nebylo zárukou dobré orientace ve smyslu textu. Tak se např. u popisů kontaktů s uherským královstvím ohroženým tureckými útoky objevilo tvrzení, že

kupci, kteříž zboží svého nevozili, nýbrž nosili na zádech, nazýváni byli v Uhrách všeobecně „nazadisté“ a sněm prešpurský usnesl se roku 1536, aby všem nazadistům odpuštěno bylo v Uhrách placení třicátku, cel, mýt i jiných podobných poplatků KamSněmy 2,407.[2]

Utvářenost uvedeného slova ani jeho slovotvorná motivace nepůsobí při vší úctě k editorovi příliš důvěryhodně. Krom toho je s podivem, že by se v Uhrách ujalo pojmenování slovanského původu, dokonce takové, které na domácí půdě není doloženo (ani v češtině ani v slovenštině[3]). Velké pochybnosti vzbuzuje i věcná, historická stránka textu – představa speciálních daňových úlev pro jakési drobné obchodníky je více než podivná, proto je třeba hledat jiné vysvětlení.[4]

V pracovní Lexikální databázi humanistické a barokní češtiny (Nejedlý, 2010) nacházíme ve stejném pramenu i v jiných textech téměř totožné pojmenování násadista, popř. s krátkou samohláskou nasadista (včetně hláskové varianty s -št-). Neoznačuje však kupce, nýbrž lodníka nebo také loď. Jednou má toto pojmenování dokonce femininní či neutrální podobu (z dochovaného genitivu plurálu můžeme totiž rekonstruovat stejně dobře nasadišta jako nasadiště):

z těch [zbylých] peněz napřed násadistům u Komárna má zaplaceno býti Sněmy 5,452 (1579);[5] nejvyššího hejtmana v Uhřích nad nasadisty, kteřížto na šífách brání řek a vod uherských proti loupežníkům tureckým KronTur 2,8;[6] po Dunaji […] 15 nasadišt aneb šífů Mitr 18;[7] až jsme turecký nasadisty aneb šífy […] uzřeli Mitr 18; poslal proti nám baša 19 nasadistů aneb šífů velmi správných, praporečky okrášlených Mitr 23.

Metonymický přenos pojmenování z osoby na věc i opačně z věci na osobu není nic mimořádného (typ radnice žádost zamítla). Pokud [160]však u uvedených variant neznámého slova předpokládáme internacionální příponu -ista[8], bude asi prvotní pojmenování lodníka. Tento předpoklad se potvrzuje existencí dobového pojmenování lodi násada/nasada/nasad:

Černý muž[9] […] veliké překážky na vodě činí skrz své na násadách a že proto na čas nesmějí se svobodně přes Dunaj od Budína do Pešti voziti ArchČ 10,227 (1527);[10] aby s lodmi velikými a menšími, s násadami, s šifami a na vodě zvyklými a válečnými lidmi […] dobře vopatřeni byli [říšští stavové] KamSněmy 2,230 (1531); Franciscus Zay, nad šífy, kteréž Uhři nasady jmenují, hajtman KronTur 2,229.

Vzhledem k tomu, že v dokladech se střídavě jedná o síly uherské i turecké, musíme předpokládat pojmenování obecně platné, nevázané výhradně na určitý národ. Protože však poslední uvedený doklad přisuzuje původ zkoumaného pojmenování přímo Uhrům, odpustíme si myšlenku na odvozování tohoto slova od českého substantiva násada – jakkoli lákavou při představě lodi opatřené bodcem či hákem. Krom toho čeština ani takový význam substantiva násada nezaznamenává. Je proto zřejmé, že dané substantivum je třeba hodnotit jako přejímku z jazyka regionu, v němž je pisatelé – více či méně věrně – zachytili.

Tento předpoklad je správný: ještě dnešní maďarské naszád má význam ,dělový člun‘. Nasádista/nasadista pak byl nepochybně člen posádky (bojového) člunu nasádu. Mitrovic pak omylem vztáhl toto pojmenování na člun sám (proto též jeho pravděpodobná varianta nasádiště). (Není ani jasné, zda slovu plně rozuměli editoři Mitrovicových pamětí V. Ertl[11] a J. Daňhelka[12]: ve slovníčku ani ve vysvětlivkách je neuvádějí, přestože považují za potřebné vysvětlovat taková slova jako englický, eunuch či exekucí.)

V nové době měl jistou povědomost o této slovní čeledi pouze F. Š. Kott. Jeho poznatky jsou však vnitřně nesourodé: násada je podle něho „loď veliká, dopravní“ (Kott, 1890, s. 1114) a násadiště „malý člunek na Dunaji“ (Kott, 1880, s. 70), přestože násadista je „lodní vojín“ (Kott, 1890, s. 1115) a přestože adjektivum násadnický (šíf) (Kott, 1893, s. 1335) spojuje jím excerpovaný Z. Winter (1890, s. 271) v dokladu z místodržitelského archivu (částka 69, folio 57) k roku 1560 s dodávkou děl.

Po stránce věcné snadno pochopíme, že v dobách hrozícího tureckého nebezpečí mělo v případě dunajských ozbrojenců osvobození od daní smysl mnohem větší než v případě potulných kupců, a výše uvedené tvrzení Kameníčkovo můžeme uvést na pravou míru.

Pro úplnost je třeba dodat, že uvedené pojmenování mělo velmi krátkou životnost – je doloženo v rozmezí všeho všudy sedmdesáti let [161](Mitrovicovy postřehy jsou ze září 1591, vlastní text pak pochází z r. 1599). Můžeme se jenom domýšlet, proč se s ním při pozdějších hrozbách tureckých vpádů v dobových českých textech nesetkáváme, zda je to pouze vlivem změněných bitevních technik a válečných strategií, nebo zda k tomu byly i důvody další, zejména vnitrojazykové.

 

LITERATURA

 

ARCHIV ČESKÝ (1890): Archiv český 10 (red. J. Kalousek). Praha.

Historický slovník slovenského jazyka II (1992). Bratislava: Veda.

JUNGMANN, J. (1836): Slovník česko-německý II. Praha.

KAMENÍČEK, F. (1902): Zemské sněmy a sjezdy moravské 2. Brno.

KOTT, F. Š. (1880): Česko-německý slovník zvláště gramaticko-frazeologický, 2. díl (N–P). Praha: F. Šimáček.

KOTT, F. Š. (1890): Česko-německý slovník zvláště gramaticko-frazeologický, 6. díl (Dodatky. D–N). Praha: F. Šimáček.

KOTT, F. Š. (1893): Česko-německý slovník zvláště gramaticko-frazeologický, 7. díl (Druhé dodatky. A–Ž). Praha: F. Šimáček.

LÖWENKLAU, J. (1594): Kronika nová o národu tureckém. Praha: Daniel Adam z Veleslavína.

MACEK, J. (1992): Jagellonský věk v českých zemích I. Praha: Academia.

z MITROVIC, V. V. (1927): Příhody. Praha: J. Otto.

z MITROVIC, V. V. (1950): Příhody. Praha: Československý spisovatel.

NEJEDLÝ, P. a kol. (2010): Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny [online]. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR. < http://madla.ujc.cas.cz >.

SNĚMY ČESKÉ (1887): Sněmy české 5. Praha.

STAROČESKÝ SLOVNÍK (1968): Staročeský slovník. Úvodní stati. Soupis pramenů a zkratek. Praha: Academia.

STAROČESKÝ SLOVNÍK (1977): Staročeský slovník I. Praha: Academia.

WINTER, Z. (1890): Kulturní obraz českých měst I. Praha: Matice česká.


[1] Příspěvek vznikl jako součást grantového projektu Česká slovní zásoba v období humanismu a baroka: vývojové aspekty (č. P406/10/1165).

[2] Doklady z památek doby střední cituji ve shodě s pracovní Lexikální databází humanistické a barokní češtiny (KamSněmy v. Kameníček, 1902).

[3] Neuvádí je Staročeský slovník, 1977, Jungmann, 1836, ani HSSJ, 1992.

[4] Samo usnesení sněmu je přitom nepochybné – 23. srpna 1536 je patentem v Innsbrucku vyhlásil Ferdinand I.

[5] V. pozn. 2 (Sněmy v. Sněmy české, 1887).

[6] V. pozn. 2 (KronTur v. Löwenklau, 1594).

[7] V. pozn. 2 (Mitr v. Mitrovic, 1950).

[8] Tvoření odvozováním příponou -ista (doloženo asi u stovky lexikálních jednotek) k základům jiným než řecko-arabsko-latinským, popř. semitským – fénicko-aramejsko-hebrejským (alchymista, citharista, diskantista, jurista, kabalista, talmutista) či k základům propriálním (baalista, jansenista, kalvinista, mississippista, táborista, viglefista) je v dané době poměrně vzácné (srov. se španělským základem armádista, s francouzským bombardista, hobojista, s německým ligista, valthornista) – navíc ve většině případů jde patrně o přejetí celého slova; ojedinělé je hybridní zákonista (RosaSlov) s domácím základem.

[9] Jan Zápolský (1487–1540), sedmihradský vévoda, 1526 protikandidát Ferdinanda I. při volbě uherského krále a vzdorokrál (teprve 1538 uznal Ferdinandovu nadřazenost). Posmrtně sestavený rejstřík k monografii J. Macka jej nepochopením autorova textu označuje mylně za lékaře (Macek, 1992, s. 342).

[10] Doklady ze stč. památek cituji podle úzu Staročeského slovníku, 1968, s. 55–118 (ArchČ v. Archiv český, 1890).

[11] V. Mitrovic, 1926.

[12] V. op. cit. v pozn. 7.

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Valentinská 1, 116 46 Praha 1
nejedly@ujc.cas.cz

Naše řeč, ročník 94 (2011), číslo 3, s. 159-161

Předchozí Hana Prokšová: Letní škola lingvistiky počtvrté

Následující Marta Koutová: K významům slova kargo/cargo

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1