Letní škola lingvistiky počtvrté

Hana Prokšová

[Reviews and reports]

(pdf)

Fourth Summer school of linguistics

Report on fourth Summer school of linguistics in Dačice.

Ve dnech 13.–20. 8. 2010 se v Dačicích již počtvrté konala Letní škola lingvistiky. V jejím rámci mají studenti filologických oborů možnost setkávat se po dobu jednoho týdne mimo akademické prostředí s přednášejícími z rozličných odvětví lingvistiky a přidružených věd a získávat znalosti, ale i inspiraci pro svou vlastní odbornou činnost.

Letní školu lingvistiky už od počátku organizují (v abecedním pořadí) Jan Chromý, Jiří Januška a Filip Smolík a finančně ji zaštiťuje Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Hlavní náplní celého projektu je představovat aktuální směry jazykovědného bádání a konkrétní výzkumy v české i zahraniční lingvistice právě mladým lingvistům. Lingvistické setkání v Dačicích se poprvé konalo v roce 2007, tehdy čtyřdenní program zahrnoval 4 přednášející a páteční dopolední workshop. Od prvního ročníku doznala letní škola mnoha změn. Tou největší je rozšíření počtu i spektra působnosti přednášejících, pozvání přijalo hned několik českých badatelů působících v zahraničí, pro porovnání se v srpnu 2010 na lektorské pozici vystřídalo 12 lingvistů a lingvistek, další pak zajišťovali tři paralelní workshopy.

Hojně zastoupeným tématem letošního ročníku byla fonetika a fonologie, velká část příspěvků vykazovala kognitivněvědní přístup k jazyku, nechyběla ani oblast gramatiky, jazykové typologie a představení experimentálních lingvistických výzkumů z několika oblastí.

Program prvního dne zahájil Luděk Knittl (The University of Sheffield) příspěvkem Slovesa pohybu v češtině a jejich osvojování z pohledu kognitivní lingvistiky, během nějž představil výzkum užívání sloves základního lidského i zvířecího pohybu (jít, běžet, lézt, šplhat) u tří skupin mluvčích: dětí, dospělých a pokročilých britských studentů češtiny jako cizího jazyka. Luďka Knittla zajímalo, jak pohyb konceptualizujeme a kategorizujeme v jazyce i jak si osvojujeme škálu sloves pro jeho označování. Ve druhé části setkání měli všichni přítomní možnost vyplnit dotazník, tj. podkladový materiál studie, v jehož průběhu připisovali ke krátkým promítaným ukázkám pohybu (batolete, cvičící ženy, pohybující se koaly aj.) adekvátní slovesa popisující danou činnost.

Kognitivně zaměřené byly rovněž dvě přednášky slovenského hosta, kognitivního vědce Igora Farkaše (Univerzita Komenského, Bratislava), nazvané Jazyk a ukotvená kognícia a Konekcionistické modelovanie akvizície jazyka. V prvním vstupu promluvil obecně o teorii ukotvené kognice a jazyka, zabývající se například tím, jak je propojena naše schopnost porozumět větě s aktivací části kůry mozku zodpovídající za motoriku. Během zpracování některých informací podaných skrze jazyk tedy provádíme v mozku jakousi senzomotorickou simulaci. Podrobnější vysvětlení toho, jak je možné nejen tento jev testovat a dokládat, podal Igor Farkaš ve druhém vstupu, v němž představil výzkum modelů (umělých) neuronových sítí simulujících mimo jiné předávání informací mezi neurony, vznikání nových spojení neuronů a neuronů samotných, to vše ve vztahu k jazyku, jeho užívání a osvojování.

Percepce se týkala i přednáška Synestézie v češtině jednoho z organizátorů letní školy, Jana Chromého (FF UK v Praze), v níž seznámil účastníky nejprve obecně s fenoménem synestézie, jejími projevy, případnými důsledky a pozicí ve vědeckém zkoumání a posléze představil česko-[157]kanadský výzkumný projekt, jehož je koordinátorem za českou stranu a který probíhá od září 2009. Jan Chromý na něm spolupracuje s několika studenty bohemistiky a realizuje tak v praxi jednu z idejí dačických setkání, otevírání možností pro uplatnění mladých lingvistů.

Pozvání na loňskou letní školu přijal i jazykový typolog Frank (František) Lichtenberk (The University of Auckland) a proslovil zde dvě přednášky, Language description and typology I a II. Mluvil obecně o jazykové typologii, terénní práci při sběru dat získaných z jazyků užívaných v oblasti Oceánie, jimiž se profesně zabývá, a jejich následné analýze a poskytl účastníkům i materiály v podobě mapy a příkladů konkrétních jevů v těchto jazycích, například gramatického vyjadřování typů posesivity či různých stupňů zralosti tropického ovoce (jinak se v těchto jazycích mluví o ovoci na stromě, jinak o přezrálém ovoci, které se dá „vysávat“).

I diachronní část lingvistiky měla na letní škole své zastoupení v podobě příspěvku Jana Bičovského (FF UK v Praze) Realismus vs. formalismus rekonstrukce a problém vnitřní rekonstrukce. Jan Bičovský preferuje přístup realistický, jehož zastánci se pokoušejí o přiblížení reálnému stavu prajazyka a považují své rekonstrukty za skutečné fonetické realizace hlásek, oproti abstraktnímu formalistickému pojetí, které chápe rekonstrukty jako řetězce symbolů, jimž nelze přiřadit konkrétní fonetické realizace a jsou tak pouze reprezentanty hlásek mladších (zachycených) jazyků.

Jev gramatikalizace uvedla Mirjam Fried (ÚJČ AV ČR, University of California, Berkeley) v přednášce Introduction to grammaticalization. Navazující vstup Constructionalization byl věnován příkladům gramatikalizací v češtině jakožto povlovných procesů závisejících na aktuálním kontextu a možnostem zachycování těchto procesů. Předem neavizován byl referát norského lingvisty Knuta Taralda Taraldsena (Universitetet i Tromsø) Building verbs, v němž se s užitím českých příkladů zabýval sémantikou sloves dle jejich specifického syntaktického okolí. Tématicky ojedinělým bylo vystoupení Radka Šimíka (Universität Potsdam) nazvané Základy sémantiky otázek zaměřené na pravdivostní hodnoty a využití teorie možných světů, například při práci s modalitou v podmínkových větách. Otázky samy o sobě nejsou pravdivé či nepravdivé, jejich správné pochopení vychází z toho, že na ně známe možné odpovědi.

Po menším fonetickém útlumu ve složení programu letní školy v roce 2009 nabídl čtvrtý ročník lingvistického setkání hned několik foneticky/fonologicky zaměřených příspěvků. Studentům lingvistiky, ať už bohemistiky či jiných jazyků, se během studií dostává hlavně poučení o zvukové stránce daného studovaného jazyka a o jevech v jazycích jiných se dozvídají spíše parciálně nebo v komplexitě dalších jazykových oblastí, proto bylo nahlédnutí do dílen fonetiků působících v zahraničí a zejména do fonetického/fonologického systému jazyků, s nimiž se na této úrovni běžně nesetkávají, vítané. Velké zastoupení pak měla v přednáškách problematika intonace. Za jednu z výrazných osobností vystoupivších v srpnu loňského roku na dačické letní škole můžeme považovat známého britského fonetika Richarda Ogdena (The University of York). Ve dvou oddělených přednáškách se shodným názvem The phonetics of conversation ukázal posluchačům některé principy fonetického přístupu ke konverzační analýze. Obě sekce, první zaměřená na předávání slova mluvčích ve finštině, druhá na strategie vyjadřování (ne)souhlasu v angličtině, byly zajímavé i kombinací fonetiky a pragmatiky v podkladových výzkumech.

Do fonetické sekce nemalou měrou přispěly vstupy Marie Nilsenové (Tilburg University), proslovené oproti jejímu vlastnímu plánu česky, Kopírování a konvergence v jazykové interakci [158]a Individuální rozdíly v interpretaci řečového signálu. I ona rámec přednášek věnovala výzkumům, na nichž se významně podílí a jejichž náplní je prozodie, respektive intonace a její pragmatické rysy. V těchto dílčích výzkumech jsou nahrávány projevy dětí v závislosti na daných okolnostech a sleduje se, jak jejich vlastní projev ovlivní intonace jim kladené otázky, emoční náboj hlasu, který slyší. Marie Nilsenová těmito rozbory doložila také silnou tendenci mluvčích ke kopírování prozodických znaků řeči konverzačního partnera, zvláště tehdy, cítí-li se jeden mluvčí společensky podřízen mluvčímu druhému.

Jazyku dětí bylo v Dačicích věnováno i vystoupení slovenských lingvistek Světlany Kapalkové (Univerzita Komenského, Bratislava) a Daniely Slančové (Prešovská univerzita) Východiská tvorby slovenskej verzie CDI (TEKOS I a II), konkrétně vývoji dětské řeči, který Světlana Kapalková, Daniela Slančová a kolektiv zkoumají pomocí screeningového Testu komunikačného správania (TEKOS). Test se dá využít jako praktická pomůcka při logopedickém vyšetření, řešitelky z něj získávají i data teoretická.

Program Letní školy lingvistiky 2010 uzavírala Kamila Polišenská (City University London) rovněž s tématem dětské řeči v referátu Opakování slov a vět jako nástroj ke zkoumání jazyka vycházející z její doktorské práce, v níž se zabývá spojením jazyka a paměti, podstatným faktorem zejména při učení nových slov a vět.

Letos poprvé si mohli účastníci, a to nejen studenti, ale i ostatní přednášející, vybrat mezi třemi různými workshopy, jimž bylo vyhrazeno čtvrteční odpoledne: psycholingvistickým, vedeným Filipem Smolíkem (Psychologický ústav AV ČR), kontaktovým pod vedením Viktora Elšíka (FF UK v Praze) a fonetickým dvojice pedagogů Fonetického ústavu FF UK v Praze Jana Volína a Radka Skarnitzla. Právě praktický aspekt setkání tvoří významný přínos pro mladé lingvisty, kteří se tu mohli obeznámit nejen s odvětvími lingvistického bádání, ale také s metodologií práce.

Prakticky zaměřené workshopy přislíbili organizátoři i pro letošní Letní školu lingvistiky. Ta se uskuteční ve dnech 19.–27. 8. a soudě podle nově nastíněného programu 5. ročníku na webových stránkách školy < http://www.lingvistika.cz > zůstává tento projekt co do šíře diskutovaných témat a složení účastníků ojedinělým.

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Letenská 4, 118 51 Praha 1
proksova@ujc.cas.cz

Naše řeč, volume 94 (2011), issue 3, pp. 156-158

Previous Josef Štěpán: Kniha tabulek a frekvenčních seznamů z korpusové fonologie a morfologie

Next Petr Nejedlý: Nazádisté a násadisté