Z dopisů jazykové poradně

[Drobnosti]

(pdf)

-

Dotaz

Došel mi balíček z Frýdku-Místku s hrůzným pojmem dodejna. Domnívám se, že pro státní organizace by nová slova měla být konzultována s Ústavem pro jazyk český. Nebo snad Váš ústav tento název doporučil?

Odpověď

Jsou slova, s kterými se setkáváme ve své jazykové praxi jen ojediněle, a proto nám jako uživatelům jazyka mohou připadat podivná, nesprávná, někdy – jak píšete, „hrůzná“. Přesto to mohou být slova plně spisovná, náležitě utvořená, v slovní zásobě jazyka dávno pevně zakotvená. Tak je tomu i se slovem dodejna. Není to slovo nové, uvádí ho už Příruční slovník jazyka českého, jehož první díl, písmena A–J, vyšel v letech 1935–37. Slovotvornou analogii k němu máme u podstatných jmen výdejna a prodejna. Dodejna je ta část poštovního úřadu, odkud se vypravují zásilky adresátovi. V poštovní praxi je to výraz běžný, dokonce v profesní mluvě pracovníků pošt je od něj odvozeno slovo dodejník, to je poštovní sešit se zápisy toho, co a kdy bylo dodáno.

Dotaz

V široké veřejnosti i ve sdělovacích prostředcích je pro určitou kategorii osob již ustálené označení bezdomovci, resp. bezdomovec, bezdomovkyně. Je tento pojem vhodný? Pro fenomén, kdy je člověk bezdomovcem jsme použili výraz bezdomovství odvozením od slovního spojení bez domova jako podstatného rozlišovacího znaku. Úmyslně jsme pominuli pojem bezdomovectví odvozením od bezdomovec, abychom se vyhnuli stigmatizaci. Toto nám víc připomíná „řemeslo“ bezdomovce (jako např. kupectví). Který pojem je přijatelnější?

Odpověď

Slovo bezdomovec není v jazyce nové, nové je ale rozšíření tohoto slova v posledních letech. Starší jazykové slovníky, např. Slovník spisovného jazyka českého (Academia, Praha 1960–71), výraz bezdomovec označují jako řídce a dříve užívané slovo s významem ‚kdo nemá domov, osoba, jejíž domovské právo nebylo lze zjistit‘, jako právnický termín: ‚osoba bez státní příslušnosti‘. Podle Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (Academia, Praha 1994) je bezdomovec ten, ‚kdo nemá domov, vlast uprchlík‘.

Širší význam, který odpovídá současnému užití slova, uvádí slovník neologizmů Nová slova v češtině (Academia, Praha 1998): bezdomovec: 1. kdo nemá stálé bydliště, domov (bezdomovec přespával na nádraží, zřídit útulek pro bezdomovce), 2. kdo opustil svou zemi (domov) z důvodů politického útlaku, války, přírodní katastrofy ap., uprchlík, běženec (poskytnout nezbytnou humanitární pomoc bezdomovcům z Bosny), 3. (jako příležitostný výraz v publicistice) kdo se neorientuje v současném složitém světě techniky, záplavy informací (bezdomovci informačního věku).

Užití slova bezdomovec je podle našeho názoru v současnosti již běžné a ustálené. Skutečnost, že český právní řád zatím chápe bezdomovce pouze jako osoby bez státní příslušnosti, na tom nic nemění. Nezbývá než doufat, že dojde k úpravě.

[112]Poněkud sporné je užití termínu bezdomovství. Vaše zdůvodnění, že jde o odvození od spojení bez domova, které chápete jako podstatný rozlišovací znak, je v pořádku. Za úvahu ovšem stojí skutečnost, že v praxi se již poměrně jednoznačně ustálilo podstatné jméno bezdomovectví, které je utvořeno ústrojně odvozením od označení bezdomovec (obdobně jako např. novorozenecký, vlastenecký, obrozenecký, vyhoštěnecký, bezvěrecký…).

Slovo bezdomovství není utvořeno chybně, ale spíše bychom podpořili užívání již vžitého termínu bezdomovectví.

Dotaz

Hromadné sdělovací prostředky už po řadu let házejí korunou, zda používat tvary Čečna nebo Čečensko, zda Čečen nebo Čečenec. Které tvary jsou správné?

Odpověď

Ustálený český název pro toto území je Čečensko. Jeho obyvatelé jsou Čečenci. Tuto podobu jména čečenského národa i země najdeme také ve většině našich zeměpisných příruček. Zhruba po r. 1995 tyto podoby zcela převládly. Rovněž rusky zní jméno národa čečenci, v ruštině ovšem psané s malým počátečním písmenem. V některých starších publikacích, např. v knize J. Wolfa Abeceda národů (Praha 1984), lze najít vedle toho ještě Čečenové, Čečeni (a též čečensky Nachčo = náš lid).

Pokud víme, jednoslovné pojmenování pro toto území, Čečnja, je ruské; je přejato též do angličtiny (můžeme ho slyšet občas například ve vysílání BBC).

Naše řeč, ročník 83 (2000), číslo 2, s. 111-112

Předchozí Václava Holubová: Kustomizace

Následující Knihy a časopisy zaslané redakci