Z dopisů jazykové poradně

[Drobnosti]

(pdf)

From the letters to the language counselling center

This article shows the answers of the language counselling center of the Institute of the Czech language of the Czech academy of science on (1) the phrase sčítání lidu, (2) the specific type of agreement in Czech.

Dotaz:

Je to možná malichernost, ale proč se říká sčítání lidu a ne sčítání lidí?

 

Odpověď:

Spojení sčítání lidu pro označení administrativního soupisu obyvatelstva užíváme v češtině tradičně. Uvádí je už Příruční slovník jazyka českého z let 1935–57 u slovesa sčítat s příkladem Sčítání lidu jest soupis veškerého obyvatelstva ve státě v určitý den za účelem zjištění počtu osob, podobné spojení najdeme dokonce i ve Slovníku česko-německém Josefa Jungmanna z let 1835–39 u hesla sečtu s příkladem sečetl lid, owce.

Toto spojení se do češtiny dostalo nejspíše kalkovým překladem z německého die Volkszählung (doslovně lidu počítání/sčítání). Právě němčina byla na českém území dlouho jazykem administrativy, přímý přechod označení soupisu obyvatel z němčiny je tudíž velmi pravděpodobný.

Nejnovější Slovník spisovné češtiny uvádí u podstatného jména lid významy:

1. nejširší vrstvy obyvatelstva: písně venkovského lidu, poddaný lid, vláda lidu, povstání lidu,

2. hovor. množství lidí, lidé (synonymum): zástupy lidu.

U prvního uvedeného významu můžeme usoudit na úzké významové spojení s výrazem obyvatelstvo, které figuruje v alternativním spojení soupis obyvatelstva. Podstatné jméno lidé je dle Slovníku spisovné češtiny množným číslem podstatného jména člověk, je tedy obecnějším pojmenováním než výraz lid. Jelikož je sčítání lidu úkonem úředním, dá se předpokládat, že pro jeho vymezení budou užity právě termíny, jež lze snáze definovat (samozřejmě i s ohledem na jejich tradici v úzu). Při tomto sčítání nejsou předmětem ani tak lidé jakožto živé bytosti, ale občané a jejich majetek. Lid zde tedy chápeme úže jako obyvatelstvo.

 

[112]Dotaz:

Moc bych Vás prosil o radu v používání jednotného či množného čísla přívlastků více osob. Týká se to částí některých modliteb, kdy vzýváme např. svatý Petře a Pavle, svatá Perpetuo a Felicito, svatý Františku a Dominiku atd., ačkoli v latinské předloze jsou tyto přívlastky vždy v množném čísle. Konkrétně se mi jedná o – vzhledem ke spisovné češtině – korektnější verzi této modlitby:

„Bože, tys poslal našim předkům svatého Cyrila a Metoděje, aby jim hlásali evangelium slovanským jazykem.“

Tak je tomu např. v Denní modlitbě církve (breviáři), schváleném Českou liturgickou komisí 1987. Nyní se ovšem v některých tiscích Matice Cyrilometodějské v Olomouci tiskne:

„Bože, tys poslal našim předkům svaté Cyrila a Metoděje.“

Mně to připadá trochu nepřirozené vzhledem k (pokud jsem si všiml) převažující zvyklosti používat spíše jednotné číslo přívlastku, i když se vztahuje k výčtu dvou či více osob. Rád bych tedy věděl, jak je tomu ve spisovné češtině skutečně.

 

Odpověď:

Gramaticky náležitá je podle našeho názoru (v případě, že jsou obě jména světců/světic stejného rodu) jak shoda s jednotným číslem adjektiva (svatý Cyril a [svatý] Metoděj), tak i shoda s adjektivem v množném čísle (svatí Cyril a Metoděj). Zajímavé je, že ačkoli v některých pádech působí shoda v množném čísle spíše příznakově, neobvykle (např. v 1. pádě mužského rodu: svatí Václav a Prokop; nebo ve všech pádech ženského rodu: svaté Perpetua a Felicita, bez svatých Perpetuy a Felicity), v jiných pádech (u mužského rodu) může být některými mluvčími takové spojení vnímáno i jako neutrální, nepříznakové (svátek svatých Cyrila a Metoděje).

Velmi zde záleží na četnosti uvedených spojení. Přestože gramatika „umožňuje“ oba typy shody, ne ve všech rodech a pádech jsou oba způsoby podle dokladů z databází psaného jazyka SYN Českého národního korpusu stejně časté, tj. obvyklé. Platí to zejména pro ženský rod. V korpusu se nám nepodařilo nalézt žádný příklad shody podle množného čísla pro spojení dvou jmen ženského rodu. Vysvětlit to lze tím, že dvojice světic nejsou (v naší kulturní oblasti) stejně časté a kulturně významné jako dvojice světců. Pro obecně méně frekventovanou shodu v množném čísle je tak v ženském rodě méně příležitostí, kde může být uplatněna. To negativně ovlivňuje absolutní četnost shody typu svaté Anežka a Ludmila, a spojení tohoto typu pak proto působí neobvykle. Odmítnout je však nelze. V úzu naopak nejsou nijak výjimečné výskyty se shodou v čísle množném u mužského rodu (srov. … který připomněl historii tohoto sousoší zobrazujícího svaté Cyrila a Metoděje; bohoslužba pod širým nebem se konala v památníku Velké Moravy v Mikulčicích na Hodonínsku jako vzpomínka na svaté Cyrila a Metoděje; kéž tuto mši svatou slavíme jako spolurodáci již usmíření, jedné země, země svatých Václava, Vojtěcha, Jana Nepomuckého, a nyní v naší širší vlasti Evropě… atp.).

Ve spisovné češtině jsou tedy možné oba typy shody. Shoda s množným číslem je méně častá a obvyklá, a proto může působit např. i „nepřirozeně“, jak píšete. Z čistě jazykového/gramatického hlediska jsou však podoby poslal jsi předkům svaté Cyrila a Metoděje atp. v pořádku.

Naše řeč, ročník 94 (2011), číslo 2, s. 111-112

Předchozí Barbora Procházková: K významu slova forsáž v současné češtině

Následující Václav Cvrček, Dominika Kováříková: Možnosti a meze korpusové lingvistiky