Časopis Naše řeč
en cz

Časopis Český jazyk a literatura, ročník 57–60

Veronika Štěpánová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

Journal Czech language and literature, volumes 57-60

The article informs about volumes 57-60 of the journal Czech language and literature.

Tímto příspěvkem[1] navazujeme na tradici zpráv o obsahu časopisu Český jazyk a literatura (ČJL). V minulosti o tomto periodiku v Naší řeči referovala Eva Hošnová z FF UK, členka redakční rady a pravidelná přispěvatelka ČJL. Její náhlý odchod je jistě velkou ztrátou nejen pro tento časopis.

ČJL se orientuje především na témata vztahující se k výuce češtiny a literatury (mnohdy jde o zaměření úzce didaktické). V této zprávě se soustředíme především na ty jazykovědné příspěvky, které by mohly svým obsahem zaujmout širší lingvistickou veřejnost. Pro přehlednost budeme postupovat nikoli chronologicky po jednotlivých ročnících časopisu, ale podle jednotlivých jazykových rovin a disciplín.[2]

Přehled zahájíme články věnovanými jazykové kultuře. Již delší dobu se na stránkách časopisu ČJL objevují příspěvky k diskusi o spisovné a obecné češtině. V prvním čísle 57. ročníku si H. Borovská a K. Klímová v názvu svého článku pokládají otázku: Má spisovná čeština potíže? Autorky se domnívají, že ano. Úroveň jazykové kultury a jazykového chování na našich školách považují za neuspokojivou, a to především proto, že mluvená forma jazyka užívaná ve škole se zásadním způsobem vzdaluje spisovné normě. Tímto článkem autorky reagují na stať z pera P. Sgalla a C. Maglione (Čeština standardní a běžně mluvená, 56/2). Do diskuse se následně zapojil V. Cvrček (Ke způsobu vedení diskuse o spisovné češtině, 58/1), který polemizuje s celou řadou tezí H. Borovské a K. Klímové. Nesouhlasí například s tvrzením, že úkolem učitele je naučit žáky uvědoměle a soustavně používat spisovný jazyk. Poukazuje na skutečnost, že autorky nepřijímají termín standard, avšak hlásí se k termínu spisovnost, který je podle Cvrčka daleko méně definovaný. V témže čísle redakce otiskla i poznámky k Cvrčkově článku od J. Krause (Na okraj příspěvku Václava Cvrčka). J. Kraus připomíná historii sporu o spisovnou češtinu a odmítá paušální tvrzení o zhoršující se úrovni veřejných vystoupení. Domnívá se, že rozpor mezi oběma stranami sporu má velmi obecné rozměry, každá strana vychází z odlišných zkušeností a rozdílných postojů. Problematice spisovnosti se věnuje i J. Svobodová v příspěvku Já, my a spisovnost (59/4). Konstatuje, že aktuální jazykovou situaci je možné vyhodnocovat na základě tří hledisek, a to z pohledu komunikačního, sociálnělingvistického a časového. Na základě dotazníkového průzkumu u žáků a malé sondy názorů posluchačů Radiožurnálu autorka dochází k závěru, že ačkoli respondenti nevyužívají spisovný jazyk dennodenně, cítí jeho užitečnost a potřebnost. V článku O nejvlastnější mateřštině (57/5) vyvrací R. Adam tezi některých lingvistů, že mateřským jazykem rodilých uživatelů češtiny z Čech je obecná čeština, a upozorňuje, že naše [47]mateřština se nazývá čeština a jejím bohatstvím je mimo jiné to, že je v mysli každého uživatele češtiny uložena v neopakovatelné individuální podobě. Jako doklad uvádí mnohé zajímavé příklady z idiolektu své ženy, pocházející z jižních Čech. Do oblasti ortografie náleží příspěvek O čárce před spojkou nebo od téhož autora (59/3).

Zásadní článek z oblasti kultury mluveného jazyka publikovala v ČJL Z. Palková (Výslovnost současné češtiny a kultura řeči, 59/1). Připomíná, že v stále aktuálních diskusích o kultuře češtiny (tj. o spisovnosti, standardu atd.) téměř chybí téma zvukové realizace jazyka a upozorňuje na důležité kritérium snadné srozumitelnosti, pomocí něhož lze přesněji vymezit nároky na zvukovou podobu standardní varianty češtiny. Dále poukazuje na význam a velký vliv tzv. řečových vzorů. V příspěvku také shrnuje nejčastější nedostatky v artikulaci a prozodii u současných mluvčích v médiích. Autorkou dalšího článku zaměřeného na problematiku zvukové stránky jazyka je I. Balkó (Pauzy v mluveném projevu učitele, 58/1). Soustředila se zde na pauzy, které slouží k získání času pro výběr vhodných lexikálních prostředků, často se objevují při rektifikacích a mohou tak negativně ovlivnit kvalitu porozumění (tzv. formulační pauzy). Na základě výzkumu monologických projevů učitelů ZŠ zjišťuje u některých z nich vysokou frekvenci těchto pauz a rovněž příliš pomalé nebo naopak příliš rychlé artikulační tempo a další nedostatky – i jinak erudovaní učitelé tedy postrádají řečnické dovednosti. V závěru autorka poukazuje na fakt, že mluveným projevům žáků se ve školách obvykle věnuje jen minimální pozornost, což v kombinaci s nedobrým řečovým vzorem (učitelem) nemá pozitivní vliv na úroveň řečových kompetencí žáků.

Hojně zastoupeny jsou články věnující se tématům lexikologickým a sémantickým. M. Čechová se ve stati Jsme v řeči in? s podtitulem Onou záležitostí je nicméně filozofie nádobí (57/2) zabývá především užíváním slova záležitost. Z autorčiných sond je patrná aktuální módnost, obliba tohoto slova; často má tento výraz „široký rozsah významu a malý obsah významu“, někdy se používá v situaci, kdy mluvčí není schopen nalézt výstižné pojmenování. D. Svobodová se v článku Jazykové hodnocení nových cizojazyčných přejímek (60/5) věnuje především anglicismům a zkoumá jejich stylistické hodnocení, tzv. komunikační příznakovost a hodnocení z hlediska funkčnosti. V několika dalších příspěvcích autoři zjišťují, jak (a jestli vůbec) žáci rozumějí významu slov, frazémů atd. L. Maršíková se domnívá, že znalosti českých frazémů u mladé generace nejsou uspokojivé a že škola věnuje málo pozornosti rozšiřování slovní zásoby v této oblasti (Znalost a chápání číselných frazémů u gymnazistů, 57/3). J. Kostečka v článku Slovní zásoba gymnazistů (58/3) prezentuje vlastní 18 let trvající výzkum, který dokazuje, že za tuto dobu došlo k viditelnému propadu aktivní i pasivní znalosti slovní zásoby u mládeže a že u značné části z nich není slovní zásoba dostatečná vzhledem k jejich komunikačním potřebám. V seznamu problémových slov se (nejen podle našeho názoru překvapivě) objevují např. i slova mozolnatý, osiřelý, trýznit a úděl. Na Kostečku navazuje I. Vaňková, která přidává své zkušenostmi se studenty bohemistiky FF UK (Několik slov nejen o haluzi a srdnatém dědečkovi, 58/5), a V. Slámová (Sonda do slovní zásoby žáků 7.–9. ročníků, 59/1). Ve třetím čísle 59. ročníku se k této problematice opět vrací J. Kostečka (Tři glosy k článkům o vyjadřovacích schopnostech mládeže) a v následujícím ročníku přispívá k tomuto tématu L. Janovec: Je z nás někdo kariérista? (60/4).

Ve zde recenzovaných ročnících ČJL vyšly rovněž příspěvky týkající se bohemistické terminologie. S. Machová a M. Šmejkalová podávají zprávu nazvanou Historie projektu [48]sjednocení školské jazykovědné terminologie (57/4). V článku Souhlásky tvrdé, měkké, obojetné, či písmena tvrdá, měkká, obojetná? (59/2) upozorňují E. Hošnová a M. Šmejkalová na sice tradiční, ale málo vhodný termín „souhláska tvrdá/měkká/obojetná“ a doporučují učitelům užívat jiná pojmenování.

Do problematiky morfologické spadá článek J. M. Tuškové s názvem Jak skloňujeme názvy měst a obcí na -(ov)ice? (60/1). Na základě výzkumu textů z Českého národního korpusu se autorka pokouší zachytit současné trendy v úzu při deklinaci toponym zakončených na -(ov)ice. Zjištěné tendence srovnává s údaji v kodifikačních příručkách.

Z článků syntaktických jmenujme především příspěvek nazvaný Výpověď (57/2), v němž J. Hrbáček navazuje na svá předchozí pojednání o tomto tématu, která jsou však málo dostupná, a na články o promluvě (Naše řeč, 2003, roč. 86, s. 1–4) a o promluvovém komplexu (ČJL 53/4). Autor kritizuje pojetí výpovědi především v Příruční mluvnici češtiny a nabízí vlastní definici výpovědi – jedná se o elementární jednotku promluvy mající vždy nějaký obsah, který vyjadřuje aktualizovaně; výpověď má formu samostatné věty nebo formu nevětnou, má výpovědní funkci a zpravidla je určitým způsobem intonačně uzavřena. K. Dvořák ve stati Některé problémy studentů při vyjadřování (zvláště příčinnostních vztahů) (58/5) ověřil předpoklad, že v pracích studentů středních škol často chybějí složitější syntaktické konstrukce. Tímto zjištěním, že dochází ke zjednodušování a znepřesňování ve vyjadřování, doplňuje články týkající se nedostatečné slovní zásoby žáků (viz výše). Hned dva syntakticky zaměřené články nalezneme v pátém čísle 59. ročníku ČJL. Jde o příspěvek J. Štěpána Vedlejší věty komentující a větný rozbor a stať K. Dvořáka Vyjadřování příčinnostních vztahů pomocí předložek a spojek ve studentských projevech.

Stranou nezůstávají ani témata stylistická a textově lingvistická. R. Adam v příspěvku Řeč postav ve vyprávění (57/4) prezentuje výsledky své disertační práce a snaží se mimo jiné podat výklad tzv. forem podání řeči (tj. např. přímá, polopřímá, nepřímá řeč), jejichž definice v učebnicích bývají někdy nepřesné a neodpovídající skutečnosti. Tentýž autor analyzuje především po jazykové stránce dopisy tří dětí Boženy Němcové (Jak psaly dopisy matce děti Boženy Němcové, 58/4). L. Zimová přispěla článkem O dopisech v novinách (60/4) a H. Srpová podala mnohostrannou analýzu televizních reklam zaměřených na děti (Reklama pro děti – rádce, či manipulátor?, 57/5).

Tématu dialektologickému se věnuje I. Bogoczová v článcích Regiony a jejich (nejen jazykové) zvláštnosti (58/4), Proč nemluvíme všichni stejně? (59/1), Význam a prospěšnost dialektologie (59/3) a částečně i v příspěvku Jazykové hranice (58/5).

Z onomastické problematiky vychází příspěvek R. Šrámka Vlastní jména v hodinách českého jazyka třikrát jinak (59/4) a stať J. M. Tuškové Vývoj brněnských uličních názvů (60/4). O příspěvku této autorky věnovaném skloňování místních jmen jsme se již zmínili výše.

O nutnosti umět správně vyhledávat v jazykových korpusech pojednává poznámka K. Olivy (57/1).

K tématu výuky češtiny pro cizince přispěl M. Hrdlička článkem K řazení gramatického učiva v učebnicích češtiny pro cizince (60/3). J. Hasil shrnuje výsledky ankety ukazující nejobtížnější jevy v češtině a rovněž vyvrací mnohé zažité pověry o češtině (Jak nás vidí oni. Pohled cizinců na češtinu a na Čechy, 59/5). D. Zítková informuje o možnostech studia češtiny [49]v Británii (Několik informací o tom, kde a jak lze na univerzitě v Británii studovat češtinu, 57/1). A. S. Shatury v příspěvku Čeština v Egyptě (59/4) popisuje historii i současnost bohemistického pracoviště na egyptské univerzitě (ainshamská univerzita je jediné místo v Africe i ve všech arabských zemích, kde se učí čeština). Problematiku vícejazyčnosti rozebírá H. Lesemann (Jazyková situace a vícejazyčné dítě ve Švýcarsku, 60/2).

V rubrice Stati a články se v ČJL každoročně dále setkáváme s ohlédnutím za minulým ročníkem Olympiády v českém jazyce (57/3, 58/2, 59/2, 60/2) a s příspěvky týkajícími se aktuálního dění v bohemistice i ve školství. Ve všech zde recenzovaných ročnících se vede diskuse nad novou podobou státní maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury.

V rubrice Rozhledy jsou publikovány mimo jiné zprávy o konaných konferencích, sympoziích apod. Ze zde recenzovaných ročníků vybíráme především ty příspěvky, které referují o významných bohemistických akcích. Jednou z nich byla bezesporu konference Užívání a prožívání jazyka konaná u příležitosti devadesátých narozenin Františka Daneše, o níž referoval J. Zeman (60/3). Tentýž autor se v čísle 58/4 věnuje ostravské bohemistické konferenci K diferenciaci jazykových prostředků. Výsledky semináře Čeština v médiích konaného v květnu 2008, jehož se kromě jazykovědců zúčastnili i pracovníci veřejnoprávních médií, zhodnotil R. Adam (59/2).

Nejen lexikology zaujme zpráva I. Bozděchové o řezenské konferenci týkající se anglicismů v Evropě (Konference o anglicismech v Evropě, 57/4), v témže čísle píší N. Kvítková, I. Málková a M. Šmejkalová o konferenci Prostor v jazyce a literatuře konané v září 2006 v Ústí nad Labem. O následujícím ústeckém bohemistickém setkání konaném o dva roky později podávají zprávu J. Daněk a R. Novák (Ty, já a oni v Ústí nad Labem, 59/3). Akce onomastické jsou náplní příspěvků P. Mittera a M. Šmejkalové (Onomastika a škola poosmé, 59/1) a J. Šindelářové (Onomastická konference na počest Rudolfa Šrámka, 60/1). Jana a Bohuslav Hoffmannovi dvakrát společně referovali o setkáních českých a polských bohemistů v Ratiboři ve zprávách O čem jednali čeští a polští bohemisté v Ratiboři (57/1) a Další setkání českých a polských bohemistů v Ratiboři (58/3). O sympoziu věnovaném první generaci žáků PLK se čtenář dozvídá od O. Sládka v čísle 60/1. V Rubrice Rozhledy se dále psalo např. o Kruhu přátel českého jazyka (J. Lesák – M. Šmejkalová: 70 let KPČJ, 60/1) nebo o významném českém lingvistovi Janu Gebauerovi (N. Kvítková: Odkaz Jana Gebauera, 58/1).

V oddílu Literatura jsou otiskovány recenze nově vyšlých publikací. F. Daneš (59/5) referuje o knize Čeština v dialogu generací (ed. J. Hoffmannová a O. Müllerová). J. Kraus u příležitosti vydání 5. svazku Českého jazykového atlasu konstatuje, že bylo završeno velké dílo českých dialektologů (58/2). Týž autor recenzoval publikaci M. Čechové, M. Krčmové a E. Minářové Současná česká stylistika (60/3) a Bolingerovu knihu Jazyk jako nabitá zbraň: užívání a zneužívání jazyka v naší době (59/1). R. Adam upozorňuje na sborník k jubileu J. Krause Oratio et ratio (57/1), na novou edici statí Jiřího Hallera Dar jazyka (59/1), na práci O. Koupila Grammatykáři (O nejstarších českých mluvnicích objevně a čtivě, 59/2) a v příspěvku Čeština jako duchovní poklad a morální závazek (58/2) na knihu J. Marvana Cesty ke spisovné češtině – prvních tisíc let (800–1800). P. Mitter věnoval pozornost sborníku studií kolektivu autorů z ÚJČ pod vedením O. Martincové Neologismy v dnešní češtině (57/3) a rovněž sborníku [50]studií založených na datech z Českého národního korpusu Možnosti a meze české gramatiky (58/3). L. Zimová podala zprávu o Studiích z vývoje novočeské syntaxe autorky Evy Hošnové (57/3) a o monografii Víceslovné předložky v současné češtině autorky R. Blatné (59/3). Dále byly recenzovány např. tyto publikace: kolektivní dílo K pramenům slov (autor recenze: P. Nejedlý, 58/2), sborník k jubileu Marie Čechové Co všechno slovo znamená (K. Komárek, 58/4), Frazeologie a idiomatika česká a obecná autora F. Čermáka (I. Bozděchová, 59/3), Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky (H. Chýlová, 59/4), Valenční slovník českých sloves (E. Hošnová, 59/5), Každý den s češtinou (J. Štěpán, 60/3) a Co na srdci, to na jazyku (M. Šmejkalová, 57/1).

Pravidelně je v každém čísle ČJL uveřejňována rubrika Z jazykové poradny Ústavu pro jazyk český, kterou připravuje I. Svobodová. Její příspěvky se týkají především problematických jazykových jevů, kvůli nimž se tazatelé často obracejí na jazykovou poradnu. Nejvíce článků se zabývá problémy pravopisnými, např. Šári, nebo Šáry? (57/2); Jak psát zkráceně spojení elektronický podpis, elektronická podatelna apod. (59/3); Balon, nebo balón? (59/5). Z pravopisné oblasti jsou dále hojně zastoupeny dotazy týkající se psaní velkých písmen: Maturita z českého jazyka, nebo z Českého jazyka? (58/1); Je nutno psát jen Karlovarské oplatky? (58/2); Psaní názvů divadel (58/3); Město Tábor jakožto organizace (60/2). Slovotvorbě se věnují stati Psychiatryně, nebo psychiatrička? (57/1) a Tvoření přídavných jmen od ženských rodných jmen (58/4), otázky morfologické a syntaktické jsou rozebírány např. v článcích Zmiňovat výsledky (57/3); Na, nebo v? (57/5); Na hradě Bezděz, nebo Bezdězu? (59/1); Dokážou, nebo dokáží? (59/2); Teroristé, nebo teroristi? (59/4); Želvy jsou plazi (60/3); Naladěn, nebo nalazen? (60/4); Rod zeměpisných jmen (60/5).

Negativní kritika se na stránkách časopisu ČJL snesla na příručku J. Valdrové, B. Knotkové-Čapkové a P. Paclíkové Kultura genderově vyváženého vyjadřování. Redakce se rozhodla zveřejnit výzvu ministryni školství od vedoucích většiny univerzitních jazykověbohemistických pracovišť z února 2010, v níž mimo jiné žádají stažení této příručky z webových stránek MŠMT do té doby, než bude její text odborně posouzen (Dopis ministryni školství, 60/4).


[1] Tento příspěvek vznikl v rámci projektu specifického vysokoškolského výzkumu „Slovo, jazyk, smysl“ (číslo 261 103).

[2] Veškeré příspěvky citujeme následujícím způsobem: číslice před lomítkem označují ročník, číslice za lomítkem odkazuje na konkrétní číslo časopisu. Ročník 57 vycházel ve školním roce 2006–2007, ročník 58 ve školním roce 2007–2008, ročník 59 ve školním roce 2008–2009 a ročník 60 ve školním roce 2009–2010.

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Letenská 4, 118 51 Praha 1
stepanova.ver@gmail.com

Naše řeč, ročník 94 (2011), číslo 1, s. 46-50

Předchozí Robert Adam, Milan Harvalík, Ondřej Koupil, Václav Petrbok, Vladimír Šmilauer, Irena Vaňková: Kruh přátel českého jazyka v akademickém roce 2009/2010

Následující Jiří Kraus: Oslí můstky