Časopis Naše řeč
en cz

Kniha o českém chatování

Lucie Jílková

[Posudky a zprávy]

(pdf)

Book on Czech chatting

Review of Eva Jandová – Jaroslav David – Jana Hoffmannová – Olga Müllerová – Diana Svobodová: Čeština na WWW chatu. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2006. 262 p.

Eva Jandová – Jaroslav David – Jana Hoffmannová – Olga Müllerová – Diana Svobodová: Čeština na WWW chatu. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2006. 262 s.

 

Kniha Čeština na WWW chatu má v tiráži uvedeno vročení 2006, ve skutečnosti se však na pultech knihkupectví objevila později. Jedná se o kolektivní dílo pracovnic a pracovníka Ostravské univerzity a Ústavu pro jazyk český AV ČR.

Jak napovídá název, publikace poskytuje analýzu jednoho typu elektronické komunikace, analýzu internetového chatu. Chatová komunikace je prezentována na materiále úctyhodného rozsahu: 180 hodin komunikace na serveru Xchat.cz z roku 2004, kterým odpovídá 3 800 normostran přepisu, doplněných ještě 1 600 stranami přepisu chatu z roku 2002 a dalšími pěti přepsanými hodinami chatu z roku 2006. Materiál je ilustrován jednak v rámci jednotlivých kapitol, jednak prostřednictvím rozsáhlých ukázek v přílohách.

V úvodní kapitole, Internet a chat (E. Jandová), je pohled nejprve upřen do historie, je zde například zmíněno datum 13. 2. 1992 jako den připojení Československa k internetu; dále je v této kapitole podán přehled všech typů elektronické komunikace (e-mail, diskusní skupina, talk, IRC, chat, ICQ, MUD[1]) včetně jejich charakteristiky.

V další kapitole téže autorky, Komunikace na www chatu, získáváme konkrétní představu, jak chatování vypadá. Lidé sedící u počítače si zadají internetovou adresu příslušného chatu, vyberou si některou z nabízených chatových místností (chat-roomů), do které se přihlásí prostřednictvím své přezdívky (tzv. nicku, viz dále) a uvedením pohlaví. Poté je možno se připojit do diskuse, tedy chatovat, či diskusi pouze sledovat. V jednom chat-roomu mohou být najednou desítky chatujících, kteří připojují své příspěvky. Na obrazovku se jich však vejde jen omezený počet, starší příspěvky se posouvají na obrazovce dolů, jsouce vytlačovány příspěvky novými. O příspěvcích, které jsou momentálně na obrazovce, se často říká, že jsou na skle. V jedné vteřině může být odesláno hned několik příspěvků.

Chatující jsou obeznámeni s tzv. netiketou, tedy pravidly chatování, k nimž patří např. zapovězené vulgarismy, zákaz zveřejňování telefonních čísel či e-mailů, reklamy apod. Nežádoucím jevem je dále tzv. tapetování, tedy opakované vkládání stále stejného textu nebo sady smajlíků na sklo za účelem zkomplikovat chatování ostatním. Každá chatovací místnost má svého správce, který bdí nad dodržováním netikety a který má právo neukázněné chatující vykopnout.

Podoba chatové komunikace je také prezentována pomocí srovnání s komunikací v diskusních skupinách. Prvý typ komunikace se vyznačuje tykáním, proměnlivostí témat, silnou vazbou na situaci, blízkostí k mluvenému jazyku, zatímco při komunikaci v diskusní skupině není neobvyklé vykání, neodbíhání od jednoho tématu, snaha o objektivitu (s. 28n.).

[39]Neodmyslitelnou součástí (nejen) chatu jsou pochopitelně emotikony, které chatujícím nahrazují prostředky prozodické, neverbální a paraverbální. Sledujeme-li delší dobu některé chatující, můžeme si všimnout rozdílné frekvence a výběru emotikonů. Zde se asi otevírá spíše prostor pro psychology: odpovídá ne/užívání emotikonů nějakému osobnostnímu rysu?

Kapitola Nicky v komunikaci (J. David) začíná terminologickým vymezením nicku s ohledem na tradiční pojmosloví onomastické. Autor upozorňuje, že nicky, pod nimiž chatující vystupují, bývají běžně nazývány přezdívkami. Přesnější by ovšem bylo označit je jako fiktonyma či pseudonyma, tedy pojmenování, kdy je tvůrce jména zároveň jeho nositelem, zatímco přezdívky tradičně dostávají jejich nositelé od druhých lidí (s. 43). Na základě analýzy obrovského počtu sledovaných nicků, 40 000, lze formulovat některé obecnější postřehy o utváření nicků (tím základním je, že v jednom chat-roomu se nemohou vyskytovat dva stejné nicky). Nepochybný je vliv angličtiny, preference genderově neutrálních nicků, dále pozorujeme nesnadno stanovitelnou typologii nicků (možné typologie pocházející od zahraničních autorů jsou uvedeny v textu); výraznou roli při utváření nicků hraje i absence diakritik.

Vztah nicku a jeho nositele může mít mnoho podob; často je velice volný, o čemž svědčí např. překlepy v těchto výrazech, dále to, že chatující nicky mění, vzájemně si je půjčují, někdo chatuje pod několika nicky zároveň. Je také možné, že se na stejném chatu, ovšem v různých chat-roomech, vyskytne nick totožný, pak si diskutující ujasňují, zda se jedná o stejnou osobu, nebo o osoby dvě. A takový člověk, který v jednom chat-roomu vystupuje pod nickem, pod nímž v jiném chat-roomu chatuje někdo jiný, pak může být označen jako jeho nickovec (analogicky podle podstatného jména jmenovec). Zvolení nicku je (technickou) podmínkou pro chatování, účastníci se mohou osobně znát, takže se oslovují reálnými jmény. Samotný výraz nick se může stát součástí něčího nicku (např. unickam, Domi-nick) i textů samotných: mne se nickam nece.

Nicky lze podle J. Davida považovat za svébytný onymický systém. Mohou být velmi dlouhé, kromě (velkých i malých) písmen běžně obsahují číslice, podtržítka, tečky, řada z nich je tak vlastně nevyslovitelných, např. MdmLsdAndThc. Více než polovina nicků je tvořena 6–9 znaky. Na rozdíl od samotných textů příspěvků lze při vytváření nicků užívat vulgarismy. Některé lexémy (formanty) se na utváření nicků podílejí opakovaně, např. baby, cool, sexy, 007, významný je i podíl některých formantů českých, např. -slav (nick Pajoslav).

K snadno vydělitelným kategoriím nicků patří nicky antroponymické (jak autor upozorňuje, jedná se však v tomto případě o neterminologický pleonasmus, neboť nicky patří mezi antroponyma, s. 71). U nich pozorujeme výskyt rodných jmen, méně příjmení, užívání antroponym významných osobností (CimrmanJara), dále přítomnost hypokoristik (Honzi). Další významnou skupinou, v materiále představující 1,6 % všech položek, jsou nicky toponymické, zhusta poskytující informaci, odkud účastník pochází (Ivancice, Lukas.von.Telc). Na rozdíl od antroponym toponyma spíše nepodléhají jazykové hře, velmi málo se v nich uplatňuje angličtina. Další podstatné skupiny nicků jsou nicky apelativní (malicka_beruska) a nicky motivované světem pop-kultury (Bart_Simpson).

Další kapitola, Některé jazykové rysy www chatu (E. Jandová), věnuje pozornost především ose spisovnost–nespisovnost. Obecně lze říci, že spisovnost se v jazyce chatu spíše neuplatňuje. Důvodů pro to je celá řada – charakteristika chatujících: jsou to především náctiletí a mladí dospělí, [40]kteří se odmítají podřizovat jakýmkoli pravidlům, včetně ortografických. Nespisovnosti chatu dále napomáhá skutečnost, že ačkoli se jedná o projev psaný, nese řadu rysů mluvenosti: neoficialita, nepřipravenost, spontánnost projevu, jeho vazba na konkrétní situaci, expresivita, emocionalita, dialogický charakter. Projevy nespisovnosti lze pak sledovat v rovině 1. hláskové – zde je v různé míře a různým způsobem reflektována zvuková podoba napsaného textu (absence diakritik, nahrazování českých grafémů „anglickými“ spřežkami, např. š sh: shtesti, dále časté nahrazování v w: welky, ks x: jaxemas, k g: gdo, zjednodušování souhláskových skupin radši rači, vynechávání j- u prézentních tvarů slovesa být: jsem sem, nahodilé psaní osobního zájmene mne mně), 2. morfologické (zakončení na -ma v instrumentálu plurálu: děckama, kondicionálové tvary slovesa být: bysem) a 3. syntaktické (chybějící interpunkce, tři tečky, otazník a vykřičníky jako prostředek členění, obecná neoblíbenost čárek, dále umísťování příklonek na začátku větného celku: sem nevěděl).

Neustálé balancování na hranici jazyka mluveného a psaného je důležitým momentem i v kapitole Lexikální specifika komunikace na www chatu (D. Svobodová). U maskulin je konstatována oblíbenost sufixů -ec (např. klepec – prohra ve sportu; pokec), -ák (volejbalák – volejbalový míč i hřiště, mixák – mixážní pult; pozornost si zaslouží i výraz kolikáťák: V kolikáťáku jsi? – V kolikátém ročníku jsi?), -áč (humáč – humor), -ář (chatař, tapetář – o tapetování na chatu viz výše, dredař), -ák (trapák, skejťák), -ík (hulík – od slovesa hulit), -er (raper), -an (pařan – osoba hrající počítačové hry); u feminin pak -ka (spářka – mejdan, klepavka – nervozita, abstinenční příznak, hláška – vyjádření, promluva, trapka, skejťačka), -ba (pařba, kalba), -árna (vodárna – vodní dýmka, božárna – něco pozitivně hodnoceného), -írna (nudírna – nuda). Některá neživotná maskulina jsou běžně přiřazována k životným vzorům, viz genitiv nebo akuzativ substantiv mobila, góla, nicka. Z frekventovaných adjektiv lze zmínit: fajnový, reálný (1. aktuální, např. reálná fotka, 2. nikoli virtuální), zhulený (zfetovaný), hustý (1. složitý, náročný, 2. zvláštní, jedinečný), jetý, pohodový, bloklý, ulítlý (bláznivý). U sloves lze zaznamenat např. derivaci od anglicismů (callnout, helpnout) či užívání slovesných vazeb, jejichž součástí je anglicismus (jdu out – odcházím). V novém významu se na chatu objevují např. slovesa exnout (vypít nějaké množství alkoholu „na ex“), hrabat (bláznit: vám všem hrabe?), perlit (říkat neobvyklé, nevhodné věci), rozdejchat něco (vzpamatovat se z něčeho), zazdít někoho (zapomenout na někoho), docvaklo mi to (pochopil jsem to), oxidovat (otravovat), vysmahnout (vypálit, okopírovat), tavit (hrát počítačovou hru).

Lexémy, které se na chatu vyskytují, mohou být výsledkem následujících postupů: odvozování pomocí předpon (příp. prefixoidů): exbývalka, extratřída; skládání: technoholka, zkracování: mob (číslo na moba – číslo na mobil), hospa (hospoda), univerbizace: Stodolka (Stodolní ulice), užívání zkratek a slov od nich odvozených: sívíčko, péčko (pornografický film) a pro zajímavost zmiňme např. zkratku SNB reprezentující nikoli sousloví Sbor národní bezpečnosti, nýbrž slovo snowboard.

V téže kapitole je pak věnována pozornost specifikům chatové slovní zásoby, tedy pochopitelně početným anglicismům, které se mohou vyskytovat v podobě původní (hooligans) nebo v podobě různě upravené (everybaby, wejkend, spešl); dále výrazům z počítačového názvosloví a slangu (zachatovat si, room – substantivum užívané jako maskulinum i femininum, comp/komp/computer/komputer, smajlíky, net/inet/i-net, hack – neoprávněný průnik do cizího počítačového systému, cheat – trik, kód umožňující aktivovat nebo naopak obejít určité funkce počítačové hry za účelem [41]zvýhodnění hráče). Slovní zásobu chatu spoluutvářejí také (v různé míře) adaptovaná přejatá adjektiva (super/supráckej/superní/suproš, good, cool, fajn/fine/fajnový/fajnově, happy, free, boring: to bylo prudce boring), užívání cizojazyčných vulgarismů jako způsob vyhnout se (na chatu zapovězeným) vulgarismům českým, alfanumerický kód (gr8), expresiva (např. deminutiva fotbálek, hoďka, dycinky nebo originální výtlem od slovesa tlemit se), argotismy (flojdi, benga – policisté) a prvky obecné češtiny (jetej).

Kapitola o slovní zásobě chatu je ještě doplněna poznámkami o některých grafických specifikách odrážejících, zjednodušeně řečeno, mluvenost a nespisovnost (např. psaní du, pudeš, něgdo, schání, koncové g ve slově alergig může být hodnoceno jako záměrná pravopisná chyba, která má sloužit k upoutání pozornosti) a dále postřehy o osloveních a pozdravech na chatu. Při oslovování se chatující nevyhýbají výrazům expresivním: lidičkové, potvůrky či výrazům ovlivněným opět angličtinou: @ll. V pojednání o pozdravech se mimo jiné dočítáme (s. 155), že původní italský pozdrav ciao je ve sledovaném materiále zachycen ve 140 různých psaných podobách (čau, čauky, čágo, …), řadu variant má rovněž pozdrav ahoj (ahojda, hojéééc), z pozdravů anglických lze uvést: hallo, hi, bye.

V úvodu závěrečné kapitoly, Některé situační, strategické a textově typologické charakteristiky komunikace na www chatu (O. Müllerová a J. Hoffmannová), nacházíme nejprve opět řadu postřehů o polaritě mluvenost–psanost, kterou při analýze jazyka chatu nelze opomíjet. Komunikace na chatu je dále začleněna do širokého sociolingvistického kontextu, je diskutována otázka, do jaké míry lze mluvit o věkovém či sociálním stylu (s. 164n.).

Významným tématem rozvíjeným v rámci této kapitoly jsou emoce v komunikaci na chatu. Chatující mají nepochybně řadu možností, jak své emoce vyjadřovat (důvěrná oslovování, psaní hezitačních zvuků a různých částic, tzv. discourse markers, začleňování deminutiv a výrazů silně expresivních, výrazů hyperbolických, vulgarismů, jejichž zakázanému používání se lze vyhnout např. tak, že je některé písmeno nahrazeno hvězdičkou či jiným písmenem, dále hra s grafikou, vkládání anglicismů a také slovakismů). Ukazuje se, že chatující své emoce „drží na uzdě“, že ve vyjadřování směřují k jisté konvencionalizaci. Tyto konvence nepochybně utváří do značné míry i správce chat-roomu, který např. nevhodné příspěvky maže apod.

Dalším jevem, kterému je věnována pozornost, je chatové opakování, zmnožování. Opakování na chatu je záležitostí velmi častou a různorodou. Může jít o zmnožování vokálů na poslední slabice, které sugeruje prodlouženou výslovnost či hlasitou mluvu, o zmnožování emotikonů, které naznačuje stupňování emocí, o zmnožování interpunkčních znamének, např. opakovaná tečka uprostřed výpovědi může signalizovat pauzu, odmlčení. Neustálé opakování téže (nebo mírně modifikované) repliky často slouží k navázání kontaktu; chatující svou repliku odesílá na sklo tak dlouho, dokud s ním někdo nevstoupí v dialog.

Autorky se dále zabývají vztahem chatu a dialogu. Při pohledu na záznam chatu se chatová komunikace jeví jako zcela chaotická, sousední promluvy k sobě často nepatří, jejich uspořádání je do jisté míry náhodné. Přesto v něm nepochybně dialogy probíhají. V této kapitole je detailně popsána zhruba hodina chatu z hlediska jednotlivých dialogů v něm obsažených. Nacházíme zde příklady na dvojice replik iniciačních a reaktivních, dialogy, v nichž jde o výměnu informací, o snahu o kontakt, o domluvu na nějaké společné aktivitě apod. Tu se chat již nejeví tak chaoticky, [42]pozorujeme řadu rysů typických pro běžný rozhovor tváří v tvář. Rozdíly tu ale samozřejmě jsou: na chatu – s ohledem na jeho technické omezení – nedochází ke skákání do řeči, repliky jsou zpravidla kratší než v rozhovoru tváří v tvář, prakticky se nesetkáváme s opravnými mechanismy. Na chatu není problém si „vzít slovo“, nemusí být ale snadné upoutat tímto svým slovem pozornost ostatních. Obecným postřehem je, že podobně jako je chatová komunikace nevyhraněna s ohledem na dichotomii psanost–mluvenost, je nevyhraněna i z hlediska dialogičnosti.

Chat je dále analyzován z pohledu norem běžné konverzace (na chatu je potřeba zdravit, vyhýbat se vulgarismům), je zmiňována jeho nepochybná funkce fatická (hovor pro hovor je záležitostí na chatu skutečně velmi běžnou) a funkce kontaktová (řada výzev ke kontaktu je ve skutečnosti výzvou k flirtování). Podobně jako výše zmíněné emoce také vyjadřování ne/zdvořilosti má na chatu svá pravidla, např. při vstupu do chatové místnosti je potřeba pozdravit, při odchodu z ní se rozloučit.

Stejně jako v běžné konverzaci i na chatu může docházet ke konfliktům. Pro chatující i přispěvatele internetových diskusí (např. za novinovým článkem), kteří svými příspěvky vyvolávají roztržky, se postupně vžívá (v recenzované knize nezmíněný) termín trollové; pro chat, který se změnil v hádku, pak termín flamewar (doslova plamenná válka, tedy plamenná, ohnivá diskuse), sama konfliktní činnost chatujících je pak označována jako flaming.

Nedílnou součástí chatu je konečně ironie a intertextualita, resp. ironické a intertextové škádlení. Chatující ironizují sebe i ostatní, pro vzájemné popichování se užívá i angl. termínu teasing (škádlení). Fatická komunikace je k ironii velice náchylná. Ironické mohou být výrazy hyperbolické, expresivní, bombastické, na druhé straně výrazy skromné, ztlumené, např. užívání litotes.

Intertextualita na chatu má mnoho podob. Chatující citují ve svých příspěvcích různorodé texty. Patří k nim tradiční česká přísloví a frazémy, někdy aktualizované: nemaluj fízla na zeď; odborná terminologie, politická hesla, části písňových textů: po schodoch, po schodoch; známé „hlášky“ z filmů, reklamní slogany, avšak velmi málo se uplatňují odkazy biblické či odkazy na antickou literaturu. V řadě případů chatující citují texty, jejichž původ je pro analytika nerozpoznatelný. Čtenáři knihy se mohou sami pokusit určit zdroje textů uvedených na straně 221.

Závěrem shrňme, že recenzovaná publikace představuje chatovou komunikaci z různých jazykovědných pohledů a že jednotlivé popisované jevy jsou vždy zasazeny do širokého kontextu dosud publikované lingvistické literatury, včetně titulů zahraničních. Komunikaci na chatu se v ní skutečně dostalo komplexního, mimořádně plastického a minuciózního popisu. Lingvisty může kniha inspirovat k dalšímu popisu chatu, jako je například zkoumání idiolektů jednotlivých chatujících (již jen z příloh a příkladů v knize je zřejmé, že někdo přijal spřežkové psaní bezvýhradně za své, zatímco jiný se mu spíše vyhýbá apod.); prozkoumání by zasloužila i metaforičnost, která chatování samotné i jeho popis doprovází: házení na sklo, kick za tapetu, možnost zvolit režim šeptání, nick jako chatový oděv, …


[1] Zkratka MUD označuje multi-user dungeon. Jedná se komunikaci prostřednictvím hry; hráči představují nějakou postavu, kterou svými texty utvářejí.

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Letenská 4, 118 51 Praha 1
jilkova@ujc.cas.cz

Naše řeč, ročník 94 (2011), číslo 1, s. 38-42

Předchozí Jiří Zeman: Jazyk jako nabitá zbraň

Následující Robert Adam, Milan Harvalík, Ondřej Koupil, Václav Petrbok, Vladimír Šmilauer, Irena Vaňková: Kruh přátel českého jazyka v akademickém roce 2009/2010

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1