Z dopisů jazykové poradně

[Short articles]

(pdf)

-

Dotaz

Prosím o sdělení, co přesně znamená dnes „hojně užívané“ slovo návětí. Prohledala jsem různé slovníky a internet, ale nikde jsem nenalezla žádné vysvětlení.

Odpověď

Slovo návětí jsme nenašli v žádném právnickém slovníku ani v žádné encyklopedii, které máme v jazykové poradně k dispozici. Pomohla nám teprve konzultace s pracovníky z odboru legislativy Ministerstva vnitra České republiky, kteří potvrdili, že tohoto slova užívají při formulacích právních předpisů. Návětí je věta (popř. souvětí), která uvozuje právní předpis, např. Ministerstvo v zájmu jednotného postupu při zajištění … na základě zákona … ve znění předpisů … stanoví: …

Teprve za tímto návětím, tj. za dvojtečkou, pak následuje vlastní ustanovení, vlastní předpis, vlastní „paragrafy“. Je zřejmé, že formulace návětí může být případ od případu poněkud jiná (víme z nedávných televizních přenosů, že poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky diskutovali o tom, jak budou přesně formulovat návětí), ale podstatná je její uvozovací funkce. Slovo návětí tedy dobře znají ti, kdo tvoří právní předpisy různého druhu. Ještě bychom rádi dodali, že návětí není slovo v češtině zcela nové. V Příručním slovníku jazyka českého (vycházel v letech 1935–1957) jako v jediném výkladovém slovníku češtiny lze najít jeden doklad tohoto slova, s poznámkou, že jde o slovo řídké. Je to doklad z beletrie, z díla Čapka-Choda, pro zajímavost ho uvádíme: „Usedl na lávku v hlubokém zadumání, k jehož závěru právě dospěl. Návětí závěru bylo několik.“ Slovník vykládá význam návětí v tomto konkrétním užití jako premisu, tedy jako předpoklad, o nějž se opírá vlastní závěr, tvrzení atd. Je to tedy v podstatě stejný význam, v jakém ho užívají právníci, i když samozřejmě význam přenesený. Od návětí je třeba lišit preambuli. Definici preambule podává Ústava České republiky takto: „Preambule je úvodní část zákona obsahující jeho obecnou charakteristiku a cíle, které si vytyčuje.“ Preambule ústav jsou psány slavnostní formou a vyjadřují hodnoty a tradice, ke kterým se stát hlásí.

Dotaz

V místním tisku jsem se setkala s výrazem dernisáž. Autor ho zřejmě odvodil ze slov premiéra, derniéra, vernisáž, a dernisáž. Osobně se domnívám, že slovo dernisáž, je blábol, ale v současném pojetí českého jazyka sdělovacími prostředky, nevím, zdali mi něco neuniklo.

Odpověď

Ač se může na první pohled zdát, že jde o příležitostnou odvozeninu, která vznikla popsaným způsobem, a ačkoli slovníky dernisáž nezachycují, nejde o „blábol“ autora místního tisku. Dernisáž je doložena v Českém národním korpusu i na internetu, slovo se užívá určitě od počátku devadesátých let. Nejstarší doklady z databáze Českého národního korpusu jsou z roku 1994, pomocí vyhledávače Google najdeme až překvapivé množství odkazů (od roku 1993), v jednom z nich i vysvětlení – dernisáž je slavnostní ukončení akce (výstavy).

Naše řeč, volume 87 (2004), issue 4, p. 224

Previous Hana Konečná: Hvězdnost

Next Lucie Jílková: Ze slovníku Vysokoškolského uměleckého souboru Univerzity Karlovy (nos autem – ucho vlakem)