Časopis Naše řeč
en cz

Z dopisů jazykové poradně

[Drobnosti]

(pdf)

-

Dotaz

Můžete mi prosím vysvětlit, proč se v mluvnicích uvádí u slovesa minout, třebaže je dokonavé, i přechodník přítomný?

Odpověď

Tento tvar nelze předem označit za nesprávný. Vedle přechodníku minulého a přítomného existuje také velmi zřídka užívaný přechodník budoucí, který vyjadřuje předčasnost v budoucnosti (např. Padna na kolena, budeš se mi klanět = nejprve padneš na kolena a pak se mi budeš klanět). Tvary přechodníku budoucího, jak napovídá i výše uvedený příklad, se tvoří přidáním koncovek přechodníku přítomného -a, -ouc, -ouce ke slovesům dokonavým. To ale nevysvětluje, proč naše mluvnice uvádějí tvary mina, minouc, minouce výslovně jako příklady přechodníku přítomného. Domníváme se, že za vysvětlení můžeme považovat následující: Jako reprezentant (vzor) části sloves 2. třídy s určitým typem časování bylo zvoleno sloveso minout, které je dokonavé. Všechna slovesa, která patří k typu „minout“ však dokonavá nejsou, existují i nedokonavá (viz např. plynout, slynout, kanout, lnout). Od nich jde v souladu s poučkami mluvnic tvořit přechodník přítomný. Protože však jako reprezentant celého časovacího typu funguje sloveso minout (podobně i začít), je způsob tvoření přechodníku přítomného, který se vlastně týká jen části sloves k němu příslušejících, demonstrován na něm. U ostatních typů sloves, která jsou nedokonavá, problém s přechodníkem přítomným nenastává (reprezentant třídy je nedokonavý a může se od něj bez problémů tvořit přechodník přítomný), ukázka tvoření tvaru přechodníku minulého je pak řešena tím, že ke slovesům, která slouží jako vzory, je přidána předpona, která je činí dokonavými (srov. např. kryl — kryje, kryjíc, kryjíce ale zakryv, zakryvši, zakryvše). Z tohoto úhlu pohledu se tedy nejeví volba dokonavého slovesa „minout“ za vzor jako nejvhodnější.

Naše řeč, ročník 90 (2007), číslo 5, s. 272

Předchozí Lucie Jílková: Co to znamená, když je článek (na Wikipedii) pahýl?

Následující Neil Bermel: Pravidla jako cukr nebo bič? Pravopis v Českém národním korpusu (1. část)