Bydleti, bydliti

[Hovorna]

(pdf)

-

(R. Z.) Bydleti není tvar chybný; již v staré češtině bylo bydliti i bydleti, jako bylo na př. i haniti i haněti, slziti i slzeti. Rozdíl mezi obojími tvary není jen v neurč. zp. a v min. č. (bydliti, bydlil, bydliv — bydleti, bydlel, bydlev), měl by se jeviti i v 3. os. mn. č. (bydlí — bydlejí) a v přech. přít. (bydle — bydleje). Kdo říká nebo píše »nebydlí tam, nehaň ho« vedle bydlel, bydleti, haněl, haněti (nebydlej, nehaněj nikdo neříká), směšuje tvary dvou sloves. To ovšem není žádné neštěstí, ani nic neslýchaného; dopouštíme se toho denně, říkáme-li na př. jsem, ale byl jsem, budu, buď, jdu, ale šel jsem a j.

Naše řeč, ročník 5 (1921), číslo 6, s. 185

Předchozí Z našich časopisů

Následující Byť