Časopis Naše řeč
en cz

Rozšafný

Jiří Rejzek

[Drobnosti]

(pdf)

Rozšafný

This article discusses the meaning, use and origin of the word rozšafný.

[1]Adjektivum rozšafný je problematické z hlediska původu i z hlediska diachronní a synchronní sémantiky.

Nejstarší doklady slova jsou z 2. pol. 14. st.: umyšlenie radú se tvrdie a rozšafní zpósobují bojě (Bible drážďanská, Př 20, 18; srov. ekumenický překlad úmysly se zajišťují poradou, boj veď s rozvahou); že (člověk) jest rozšafen v mnohém poručení (v netranskribované podobě roʃafen) (Ráj dušě), doložena jsou ve stč. i substantiva rozšafnost, rozšafenstvie, a dokonce rozšaf (jediný doklad ve Slovníku Klementinském s latinským ekvivalentem testamentum). Slova této čeledi se často vyskytují jako ekvivalenty odvozenin latinského providere ‚být prozíravý, opatrný, starostlivý‘, objevují se však i významy vzdálenější (‚přičinlivý‘ jako ekvivalent latinského industrius). Stáří a četný výskyt těchto slov ve staré češtině dokládají i záporné protějšky zdokumentované ve Staročeském slovníku (1977, s. 693): nerozšafně, nerozšafnost, nerozšafný s významy ‚nerozšafný, nerozvážný, neprozíravý‘.

Etymologicky se rozšafný celkem jednomyslně vykládá z něm. rechtschaffen ‚poctivý, počestný, řádný‘ (Holub-Kopečný, 1952, s. 317; Machek, 1968, s. 521; Rejzek, 2001, s. 548; přijímá i Newerkla, 2004, s. 299, v dosud nejdůkladnější práci o českých výpůjčkách z němčiny), ačkoliv formálně ani sémanticky není tento výklad bez problémů. Zarážející je především adaptace něm. recht- jako předpony roz-. Etymologická reinterpretace (či tradičně lidová etymologie) sice často zasahuje i afixy, ale zvuková podobnost, která je hlavním činitelem změny, je v tomto případě značně vágní. Opomíjen je i významový rozdíl mezi českým a německým slovem. Výše uvedení etymologové i někteří autoři překladových slovníků sice mezi obě skupiny významů implicitně či explicitně kladou rovnítko, ale významový posun ‚poctivý, počestný, řádný‘ → ‚rozvážný, prozíravý, opatrný‘ podle našeho názoru není tak samo[166]zřejmý, jak by se mohlo zdát. Největší nesrovnalost tohoto výkladu je ovšem chronologická – německé slovo je totiž doloženo až v 16. st. (Etymologisches Wörterbuch des Deutschen, 1993, s. 1096). Pravděpodobnost, že by mohlo být zdrojem výpůjčky českého rozšafný, jež se spolu s četnými odvozeninami objevuje již ve století 14., je tedy mizivá a především na základě této námitky je třeba výklad z něm. rechtschaffen odmítnout.

Vzhledem k tomu, že ani jiné odvozeniny od něm. schaffen nejsou po formální a sémantické stránce vhodnou předlohou pro naše slovo, je namístě uvažovat o jeho tvoření až na české půdě. Sloveso schaffen, jehož souvislost s rozšafný je nepochybná, bylo přejato již ve stč. období jako šafovati ‚spravovat, řídit, hospodařit‘. Zdá se, že právě toto sloveso se mohlo stát fundujícím slovem substantiva rozšaf, případně snad i adjektiva rozšafný. Je pravda, že podobné tvoření je neobvyklé (ve stč. jsme našli jediný podobný případ: roztlesk ‚koláč‘ přímo od tleskati, u ostatních deverbativ vždy existuje sloveso s roz-), ale lepší řešení nám stč. materiál zřejmě nenabízí (podobný výklad ostatně naznačuje už Jungmann, 1834–1839). Dodejme, že slovenština na rozdíl od češtiny onen chybějící článek výkladu (sloveso s roz-) zná – Historický slovník slovenského jazyka (1991–2008) uvádí rozšafovať ‚múdro, prezieravo vládnuť‘.

Otázky související s významem a užíváním slova rozšafný v současné češtině začněme průřezem hlavními novočeskými výkladovými slovníky. Jungmann (l. c.) uvádí významy ‚opatrný, moudrý, prozřetedlný‘ a vedle toho i – s odkazem na slovník Dobrovského – ‚počestný‘ korespondující s významem domnělé německé předlohy. Příruční slovník jazyka českého (1935–1957) má u hesla rozšafný poněkud zast. a ob. ‚uvážlivě, usedle prozíravý, rozmyslný, uvážlivý, moudrý‘ a ‚svědčící o uvážlivé, usedlé prozíravosti, rozmyslnosti‘, Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971) poněkud zast. ‚uvážlivě rozmyslný, prozíravý, uvážlivý, moudrý‘, poněkud hanl. ‚usedle rozumářský‘, Slovník spisovné češtiny (1978) pak ‚uvážlivý, moudrý‘. Z občasných sond mezi studenty i dalšími uživateli jazyka, z některých užití na internetu i v denním tisku je ovšem patrné, že velká část populace dnes vnímá význam slova jinak, než jak jej české výkladové slovníky prezentují – často se považuje v podstatě za synonymní s bodrý, žoviální, případně rozverný: byl vtipný, téměř rozšafný;[2] rozšafný pružinový kohout (?); Pec pod Sněžkou, nashledanou, loučil se s námi již asi podesáté rozšafný řidič pravidelné linky Brno – Pec; takový rozšafný furiant; rozšafný, praktický požitkář (o Sancho Panzovi); občas do textu nakouknu – je fakt rozšafný (o ostravské premiéře Mozartovy Figarovy svatby); na otázku, jestli je katolík, mi vážně odpověděl jinak rozšafný Štefan; Přesto je z Nicka Heidfelda, pilota BMW, občas pořádně rozšafný chlapík. ‘Stačí, abych si dal pár piv, a je ze mě lev parketu’, přiznal… (MF Dnes, 30. 10. 2008, s. D4). Zvláštní je několikrát zachycené užití adjektiva v souvislosti s hlasem či zvukem – opět nejspíš ve významu ‚rozverný‘, případně ‚rozmarný‘: produkuje hustý a rozšafný zvuk vícevrstvé blány; rozšafný a trochu ukřičený soprán; dominuje rozšafný, hravý Plantův vokál. V některých případech není význam z kontextu příliš jasný, evidentně však neodpovídá významu slovníkovému: na mě text působí spíše jako emotivní a rozšafný výkřik do tmy. O značné nejistotě ohledně významu slova rozšafný svědčí i internetová diskuse na toto téma (< www.okoun.cz/boards/cestina >), kde se lze mimo jiné dočíst: „Mám takovou soukromou teorii, že se slovu rozšafný přisuzuje význam ‚plný šprýmu‘ kvůli zvukové podobnosti s hovorovým tvarem rozšouplý.“ Především ve slo[167]venských dokladech se pak objevuje význam ‚rozmařilý, rozhazovačný‘: Všeobecná zdravotná poisťovňa má rozšafný systém; rozšafný Flašík: Psovi kúpil luxusný obojok s drahými kameňmi; … pre prípad, že by som učinila rozšafný nákup a utratila celú výplatu. Podobný význam lze najít i v českých textech: rozšafný miliardář Andrew Monday staví své vlastní ultramoderní městečko; pořádají rozšafný piknik a jsou obloženi jídlem, lahvemi alkoholu. Zajímavé je, že sémantický posun tímto směrem se u českého a slovenského rozšafný projevuje již dříve. Kottův slovník (III, 1906, s. 343) uvádí rozšafný ‚nešetrný, kdo mnoho rozhazuje‘ z litomyšlského nářečí a rozšafno hospodařiti (marnotratně vydávaje víc, než jest nutno), asi z Valašska. Historický slovník slovenského jazyka (1991–2008) uvádí vedle významů odpovídajících významům v našich výkladových slovnících také význam ‚nešetrný, márnivý, rozhadzovačný‘ s doklady z druhé poloviny 18. st.

Z uvedených dokladů je tedy patrné, že slovu rozšafný, jehož kořen je neprůhledný, se přisuzují významy jiných adjektiv s výrazným prefixem roz- v sémantickém okruhu ‚rozvernost, rozmarnost, rozmařilost‘. Dochází tím u sémantiky slova k napětí mezi normou a obecným územ, v němž si slovo začíná žít vlastním životem. Z výše zmíněných historických dokladů se zdá, že k tomuto procesu má adjektivum rozšafný nakročeno (alespoň v některých českých a slovenských dialektech) již dlouhou dobu. Podobné náznaky kolísání v sémantické interpretaci lze pozorovat i u jiných hodnotících adjektiv spíše z periferie slovní zásoby a bez průhledné synchronní motivace (např. bodrý, povlovný, zevrubný aj.).

 

LITERATURA

Etymologisches Wörterbuch des Deutschen (1993). Berlin: Akademie Verlag.

Historický slovník slovenského jazyka (1991–2008). Bratislava: Veda.

HOLUB, J. – KOPEČNÝ, F. (1952): Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství učebnic.

JUNGMANN, J. (1834–1839): Slovník česko-německý. Praha.

KOTT, F. Š. (1878–1906): Česko-německý slovník. Praha: J. Kolář, F. Šimáček.

MACHEK, V. (1968): Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Academia.

NEWERKLA, S. M. (2004): Sprachkontakte Deutsch – Tschechisch – Slovakisch. Frankfurt am Main: Peter Lang.

REJZEK, J. (2001): Český etymologický slovník. Voznice: LEDA.

Slovník spisovné češtiny (1978). Praha: Academia.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971). Praha: Academia.

Staročeský slovník (na – obíjěti sě) (1977). Praha: Academia.


[1] Příspěvek byl napsán v rámci výzkumného záměru MŠM-0021620825.

[2] Pokud není uvedeno jinak, jsou příklady vzaty z internetového vyhledavače Google.

Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK
nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha 1
jiri.rejzek@ff.cuni.cz

Naše řeč, ročník 93 (2010), číslo 3, s. 165-167

Předchozí Zdeňka Tichá: Šrotovné

Následující Z dopisů jazykové poradně

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1