Základ -brus- v toponymech na Moravě a ve Slezsku

Zuzana Hlubinková

[Drobnosti]

(pdf)

Base -brus- in the Moravian and Silesian toponyms

This article discusses toponyms with the base -brus- in Moravia and Silesia.

V souboru pomístních jmen[1] s výše uvedeným základem je doloženo celkem 28 toponym, z toho 26 jmen pomístních, tedy názvů neobydlených objektů (např. polí, luk, kopců), a 2 jména místních částí, označující osídlený objekt.

Jména se základem -brus-[2] se vyskytují v několika odvozeninách. Těmi jsou substantiva i adjektiva. Základem dvou pomístních jmen se stala jména místní. Převažují jména bezpředložková, předložková jména jsou spíše ojedinělá.

Většina pomístních jmen je motivována místem, kde se nacházel kámen na výrobu brusů, brusných kamenů. Ten se těžil jak na skalnatých místech, tak ze dna potoků. Vydělují se proto dvě skupiny objektů.

Nejčastějšími objekty první skupiny jsou kopce (skály) s brusným kamenem. K takovým pomístním jménům patří Bros[3] (kopec v Hluchově na Prostějovsku), Brusnica (kopec v Osvětimanech na Uherskohradišťsku), Brusová[4] (skála a lom ve Fryštáku na Zlínsku), Brusná[5] (kopec v Bludově na Šumpersku a ve Žďáru na Blanensku), Brusné (les a pastvina ve Smolině na Zlínsku), Brusné (les v Nivnici na Uherskohradišťsku), Brusy[6] (pole v Jaktaři na Brněnsku) a Brusiská[7] (pole v Brodcích na Hodonínsku). Jméno Brusa[8] (druhý název V Brusech) v Troubelicích na Olomoucku pojmenovává také skálu, kde se těžil pískovcový kámen. Dvouslovný název Brusná skála obsahuje adjektivum brusný ve funkci shodného přívlastku. Označuje objekt, který je tvořen z jemného pískovce vhodného k broušení.

[110]Rovněž jméno místní části Brusy (druhý název Nabrusník[9]) je pravděpodobně motivováno geologickým složením vyvýšeniny z permských břidlic, jílovců a pískovců (tak soupis pomístních jmen), na které se tato místní část rozkládá.

Druhou skupinu objektů představují potoky, z jejichž dna se získával brusný kámen; jde o pomístní jména Brusnica[10] v Račicích na Vyškovsku a Brusnica v Koryčanech na Kroměřížsku.

Jiná motivace se uvádí v soupise pomístních jmen u názvu Brusovce (Hlubočec na Opavsku). Tento název označuje pole a louku s půdou, která je „svou povahou ostrá“.[11] Základem tohoto jména by mohlo být též osobní jméno Brus.

Některá výše uvedená pomístní jména slouží také k označení objektů nacházejících se v jejich blízkosti: les v Koryčanech na Kroměřížsku byl pojmenován podle potoka Brusnica, hon Brusa v Troubelicích na Olomoucku byl nazván podle skály Brusa, louky a pole v okolí potoka Brusnica v Račicích na Vyškovsku se jmenují Na Brusnici, podle skály Brusová ve Fryštáku na Zlínsku bylo pojmenováno též pole, hon v Němčicích byl nazván podle blízkého lesa Brusná (název rovněž pro pole a louky) ve Žďáru na Blanensku. Další pomístní jméno Brusnovce (Šumice na Uherskohradišťsku) vzniklo pluralizací ze jména Brusnovec, které označovalo zřejmě potok s „brusnými“ kameny. Toto jméno pojmenovává i okolní pozemky. Název Brusinka (jezírko v Račicích na Vyškovsku) souvisí s názvem potoka Brusnica, který toto jezírko obtéká.

Ve víceslovných pomístních jménech Dílničky pod Padělky od Brusných a Padělky od Brusných (pole v Korytné na Uherskohradišťsku) je název Brusné (v pl. tvaru) ve funkci neshodného přívlastku. Určuje polohu polí vzhledem k lesu Brusné v katastru vedlejší obce Nivnice.

Kromě toho máme doložena také předložková jména vyjadřující polohu, a to Pod Brusovú (hon z Fryštáku na Zlínsku) a U brusné.[12] Druhý název označuje pole ve Sloupu na Blanensku prý podle polohy u „těžiště brusného dřeva“ (tak soupis pomístních jmen).

Poslední dvě pomístní jména se odvozují z místních jmen, která se vztahují k základu -brus-.[13] V dvouslovném názvu Brusenské potok (výskyt v obcích Řepka a Brusná na Blanensku a Šerkovice na Brněnsku) je přídavné jméno odvozeno od místního jména Brusná. Potok pramení v blízkosti této obce. Jméno Brušovce vzniklo pluralizací místního jména Brušovec. Označuje pole v Brušovci (osada Herálce na Žďársku).

Pomístní jména se základem -brus- doložená z území Moravy a Slezska představují jen malou skupinu. Označují zejména místa, kde se nacházel kámen na výrobu brusů (skalnatá místa) a brusné kameny (potoky). Tato pomístní jména se vyskytují zejména na střední Moravě, na Zlínsku a Uherskohradišťsku.

[111]Část českých pomístních jmen (hydronyma) utvořených ze základu -brus- zpracovala J. Malenínská (1995, s. 295, 297). Tyto názvy vypovídají o rychlosti toku (Bruska, Brusnice, Brusná, Brusný). Autorka uvádí, že se odvozují z apelativa brus – „potok, který brousí kameny, event. potok, kde se nachází kámen na výrobu brusů; jsou to častá jména prudce tekoucích toků“. Povaha dna, nánosu, event. jeho druh jsou vyjádřeny v hydronymech Bruska, Brusnice, Brusná. Ukazuje se, že motivace pomístních jmen obou souborů, českého i moravskoslezského, budou dost podobné.[14]

 

LITERATURA

HOSÁK, L. – ŠRÁMEK, R. (1970): Místní jména na Moravě a ve Slezsku I. Praha: Academia.

MACHEK, V. (1971): Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Academia.

MALENÍNSKÁ, J. (1995): K hydronymii Čech. O jménech tekoucích vod. In: Pomístní jména v Čechách. O čem vypovídají jména polí, luk, lesů, hor, vod a cest. Praha: Academia, s. 285–303.

SÁŇKA, H. (1960): Pomístní názvy brněnského okolí. Praha: Nakladatelství ČSAV.

SKUTIL, J. (1968): Mikrotoponymie a oronymie Drahanské vrchoviny. A – L. Blansko: ONV v Blansku.

ŠMILAUER, V. (1970): Příručka slovanské toponomastiky. Handbuch der slawischen Toponomastik. Praha: Academia.

---

[1] Soubor pomístních jmen získaných na základě anketového soupisu a terénních výzkumů v letech 1965–1989 v obcích té části Moravy a Slezska, která byla trvale a kompaktně osídlena obyvatelstvem české národnosti (na Českotěšínsku i národnosti polské), je uložen v dialektologickém oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., v Brně.

[2] Jde o všeslovanský základ náležející do praslovanské onymie. Psl. *brusiti, jež původně znamenalo ‚drhnout‘, dnes ‚ostřit‘ – přitvořeno postverbální jméno brus (Machek, 1971, s. 68), má své paralely v řadě slovanských jazyků. V. Šmilauer (1970, s. 43) uvádí jeho použití při tvoření zeměpisných jmen vedle češtiny také ve většině slovanských jazyků.

[3] V názvu je provedena nářeční změna u > o. I další jména mají nářeční formy, např. Brusnica, Pod Brusovú, Brusenské potok. Doklady uvádíme v podobě zaznamenané v soupise pomístních jmen. Jazykový materiál do spisovné podoby nepřevádíme.

Pomístní jméno Bros (lesní trať ve Služíně) zaznamenal též J. Skutil (1968, s. 19). V téže obci je také trať Vinohrade v Brose.

[4] Toto jméno je substantivizované adjektivum, které bylo odvozeno od apelativa brus příponou -ová.

[5] Název je substantivizované adjektivum na -ný v ženském rodě. Další jméno Brusné ze Smoliny je v rodě středním, název Brusné z Nivnice je v pl. tvaru.

[6] U tohoto jména se uplatnila pluralizace.

[7] Název je odvozen od brus/brousit nářečním plurálovým sufixem -iská a je slovenského původu (obec leží v oblasti kopaničářských dialektů).

[8] Jméno je plurale tantum s koncovkou -a (podle nom. pl. neuter).

[9] Při tvoření tohoto jména se uplatnil způsob prefixálně-sufixální.

[10] Jméno vzniklo substantivizací adjektiva brusná (tj. voda) nářečním sufixem -ica.

[11] Název byl zřejmě odvozen od apelativa brus sufixem -ovec, pak byla uplatněna pluralizace.

H. Sáňka (1960, s. 31) uvádí i pomístní jméno Na brusnách (Rudice), jméno tratí, na nichž se těžil nebo ještě těží křemičitý písek. Ten se užívá k výrobě slévačských modelů a je ostrý jako odpadky brusu.

[12] J. Skutil (1968, s. 20) zachytil také pomístní jméno Za brusy, trať v Hluchově.

[13] Jméno vsi Brusná vzniklo, jak uvádějí L. Hosák a R. Šrámek (1970, s. 117–118), z adjektiva brusná, tj. skála, kde se tesával brusný kámen. Místní jméno Brušovec vyvozují snad z Brusovec, to bylo utvořeno z adjektiva brusový („brusný“ potok, kopec apod.) příponou -ec (Bruš- podle německého Brusch-), popř. z osobního jména Brus příponou -ov + deminutivním -ec, -ovec?

[14] Příspěvek vznikl za podpory grantu GA ČR 405/08/0703 Slovník pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku II.

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Veveří 97, 602 00 Brno
hlubinkova@iach.cz

Naše řeč, ročník 93 (2010), číslo 2, s. 109-111

Předchozí Jan Balhar: Vydávat? Rozhodně nevydávat všechno!

Následující Z dopisů jazykové poradně