Sufix -ství v toponymii Čech

Pavel Štěpán

[Articles]

(pdf)

The suffix -ství in the toponyms of Bohemia

The article focuses on Bohemian minor place-names and place-names including lexical units derived using the suffix -ství. In toponyms, the function of this suffix is different from a great majority of common nouns. The lexical units ending in -ství found in toponyms refer to the property of a person or institution whose name serves as the source of derivation for these units. The most frequent names express the property relationship of the church and its representatives, the king and noblemen. It has been proven that the suffix -ství can also be attached to personal names. Attention is also devoted to the geographic distribution of selected types of names.

Key words: minor place-names, suffixation, toponyms, word-formation
Klíčová slova: pomístní jména, sufixace, toponyma, slovotvorba

[1]0. Přípona -ství patří mezi slovotvorné prostředky, které v propriální sféře jazyka[2] plní odlišné funkce, než s jakými se zpravidla setkáváme při tvoření apelativ. Podle TSČ 2 (1967, s. 766–767) se tímto sufixem tvoří jména nositelů vlastností (pitomství[3]), jména vlastností a stavů (bratrství) a obecná jména místní (holičství). Obecná jména místní se však podle TSČ 2 (s. 475) vyvinula z abstrakt – substantivních názvů vlastností, jejichž základem jsou názvy osob podle povolání. Z těchto abstrakt vznikly nejprve názvy oborů a dalším posunem pak jména míst, kde je daný obor provozován (holičství, cukrářství) nebo kde sídlí osoba, od jejíhož názvu je konkrétní substantivum odvozeno. Je poněkud překvapivé, že v TSČ 2 (1967) nejsou zmíněna substantiva jako hrabství, knížectví, císařství, království, označující území, v nichž vládne hrabě, kníže, císař, král. Rovněž v případě těchto podstatných jmen však můžeme uvažovat o tom, že jejich místní význam je sekundární. Např. u slova hrabství uvádí PSJČ I (1935–1937, s. 952) kromě významu ‚území, jemuž vládne n. jež spravuje hrabě‘ i význam ‚hodnost hraběte‘. Tyto abstraktní významy jsou doloženy již ve staré češtině: u hesla královstvie, králevstvie, královstvo, králevstvo [72]uvádí Gebauer (1916, s. 128–129) kromě významu ‚království, Königreich‘ též významy ‚kralování, panování‘ a ‚královský úřad, hodnost‘. Podle V. Šmilauera (1971, s. 63) mají podstatná jména na -ství přenesený význam místní ‚obvod působnosti; místo, kde se zaměstnání vykonává‘; zde uvádí Šmilauer rovněž příklad císařství.

V. Šmilauer (1997, s. 104–105) zaznamenává ve svém přehledu tvoření místních jmen z apelativ (publikovaném až posmrtně v r. 1997) „posesivní jména na -ství“, tvořená „ze jména majitele“. Konkrétně se jedná o jména Království, Mnichovství,[4] Farářství; přiřazen je do této kategorie též název Světví[5]. R. Šrámek (1999, s. 48) v přehledu formantů, kterými se tvoří místní jména vyjadřující posesivitu, uvádí také formant -ství, který charakterizuje jako zcela ojedinělý.[6]

 

1. Místní jméno Království patří jednak vsi (místní části obce Třebovle) na Kouřimsku, jednak v minulosti náleželo čtyřem obcím v oblasti rozsáhlého lesa Království u Dvora Králové nad Labem.[7] Tento les je poprvé doložen k roku 1489 (der wald im künigreich – Profous, 1949, s. 363). Podle A. Sedláčka (1920) patřil název Království v minulosti i řadě dalších lesů v různých částech Čech. V Místopisném slovníku historickém A. Sedláček (1908, s. 457) poznamenává, že Království je „název obyčejný toho, co králi patřilo, nejčastěji však hor a lesův. Tak slovou r. 1538 hory a lesy [73]Dobříšské, r. 1495 rozsáhlé lesy u Hradce Králové (r. 1318 Bor řečené), r. 1577 hory Písecké a r. 1586 Šumava západně od Nýrska.“[8] J. Vaniš (1980, s. 714) připomíná doklad na les Království (in silvam regalem dicto Kralowstwie) v Knize počtů královského města Loun z let 1450–1472 a 1490–1491. V souladu s těmito doklady uvádí J. Gebauer u apelativa království význam ‚les králův‘.[9]

V synchronním materiálu pomístních jmen z území Čech[10] můžeme najít následující názvy obsahující apelativum království: Království – (1) pole, bývalá louka v Lukavci u Hořic, (2) část lesa ve Skaličanech u Blatné, (3) pole, louky a les v Čečelovicích u Blatné; Na Království – (1) louky ve Lnářském Málkově u Blatné,[11] (2) lesy v Buděticích u Sušice, (3) pole v Dolních Stakorách (a též v sousedních Kosmonosech) u Mladé Boleslavi, (4) les v Křemešníku u Pelhřimova, (5) stezka v Dolní Nové Vsi u Nové Paky (podle zpracovatele soupisu pomístních jmen vede do pomezního královského hvozdu), (6) pole, pastvina a les v Branišově u Pelhřimova, (7) louka v Plánici. Je nanejvýš pravděpodobné, že všechna uvedená pomístní jména označovala pozemky patřící králi.[12] Ve dvou případech (viz výše)[13] byla přenesena na sídelní objekty.

 

2. Rovněž místní jméno Farářství vzniklo z původního pomístního jména. Patří bývalé vsi na území dnešní královéhradecké čtvrti Pražské Předměstí; dnes existenci této vsi připomíná název ulice Farářství. Ves byla založena kolem roku 1800 na pozemcích patřících faře (Profous, 1954, s. 535).

[74]Apelativum farářství (a jeho hláskové varianty faráství, falářství[14]) je v pomístních jménech nejčastěji zastoupenou lexikální jednotkou se sufixem -ství. Pomístní jména Farářství, Dolní/Horní Farářství, Na Farářství, Ve Farářství apod. patří zpravidla pozemkům, které v minulosti byly ve vlastnictví církve; zpracovatelé jednotlivých soupisů pomístních jmen se často zmiňují o farních nebo zádušních pozemcích. Jedná se o více než pět desítek pomístních jmen.

Výskyt těchto pomístních jmen je poměrně výrazně teritoriálně vymezen. Daná jména se vyskytují (až na jedinou zcela izolovanou výjimku na Lounsku) výhradně ve východní polovině Čech; nejčastější je jejich výskyt v širší oblasti Posázaví a v nejvýchodnější části Čech mezi Nasavrky, Skutčí, Ústím nad Orlicí, Rychnovem nad Kněžnou a Opočnem. Na západě je oblast výskytu těchto jmen[15] ohraničena linií Turnov – Český Brod – Sedlčany, na jihu Sedlčany – Pacov – Pelhřimov (více viz mapku č. 1[16]).

 

3. Třetím místním jménem, které uvádí V. Šmilauer (1997) ve svém přehledu místních jmen na -ství, je (vedle Království a Farářství) Mnichovství. Jedná se o název vísky u Vyhnánova, místní části obce Doudleby nad Orlicí (nedaleko Kostelce nad Orlicí). Podle A. Profouse (1951, s. 115–116) se v blízkosti Mnichovství nacházela zaniklá ves Police, která byla majetkem kláštera v Opatovicích; z toho lze soudit, že i Mnichovství patřilo k tomuto klášteru, jednalo se patrně o „majetek n. zboží mnišské n. klášterské“ (Profous, 1951, s. 116). Nelze určit, zda i v tomto případě byl tento název původně pomístním jménem, které bylo později přeneseno na sídelní objekt.

Zaměřme se nyní na dosud nezmíněné lexikální jednotky na -ství vyskytující se pouze v pomístních jménech.

 

4. Velmi podobnou motivaci jako názvy Farářství, Na Farářství apod. mají i pomístní jména obsahující apelativum kněžství. Tato jména (cca dvě desítky dokladů) se vztahují k pozemkům (nejčastěji lesům a polím), které byly ve vlastnictví církve. Jejich výskyt je ohraničen ještě ostřeji, než je tomu u názvů obsahujících apelativum farářství (a jeho varianty). V tomto případě můžeme dokonce hovořit o areálu jejich výskytu, který je vymezen bývalými soudními okresy Skuteč, Vysoké Mýto, Žamberk, Ústí nad Orlicí, Lanškroun, Litomyšl a Polička; poněkud stranou tohoto sevřeného areálu je výskyt na Přeloučsku (viz mapku č. 2). Je nápadné, že tento areál se

 

[75]

 

nachází v rámci území, v němž je doložen výskyt pomístních jmen obsahujících apelativum farářství.

 

5. Nejednoznačný je původ pomístních jmen obsahujících výraz děkanství. Zatímco v některých případech vystupuje toto apelativum ve významu ‚děkanský úřad; budova, místnost, v níž je umístěn‘ (např. pozemky Za děkanstvím v Chorušicích na Mělnicku byly nazvány podle polohy v blízkosti děkanského úřadu), jindy má význam ‚majetek příslušný k děkanství‘ (např. les Děkanství v katastru obce Třitim u Týna nad Vltavou patřil podle soupisu pomístních jmen týnskému děkanství).

 

6. Ve Slatinách na Jičínsku se nacházejí pozemky zvané Kaplanství. Podle soupisu pomístních jmen se jedná o část bývalých zádušních pozemků. Jednalo se s největší pravděpodobností o církevní pozemky, které byly v užívání kaplana.[17]

 

7. Do motivační skupiny pomístních jmen odrážejících vlastnictví církve patří rovněž název polí a luk Opatství v Uhelné Příbrami na Chotěbořsku. Zpracovatel soupisu

 

[76]

 

pomístních jmen nepodává k tomuto jménu žádné vysvětlení, je však pravděpodobné, že tyto pozemky byly v minulosti pod správou opata, tedy představeného některého kláštera.

 

8. Kromě výrazů odvozených sufixem -ství od označení církevních představitelů se v pomístních jménech setkáváme rovněž s lexikálními jednotkami utvořenými touto příponou od názvů představitelů světské moci, šlechticů apod. V Uhelné Příbrami na Chotěbořsku, v Žumberku na Nasavrcku a Stříteži na Dolnokralovicku jsou doloženy názvy pozemků Rychtářství. Podle soupisu pomístních jmen pro Uhelnou Příbram se jednalo o pole a louky patřící obci, tedy rychtáři.

 

9. V Bylanech na Českobrodsku se nachází pomístní jméno Panství. Podle soupisu pomístních jmen se jedná o název panských, knížecích polí, která se nacházela uprostřed polí patřících sedlákům. Výraz panství zde tedy patrně vystupuje ve významu ‚panský majetek‘.

 

10. V Dobšicích, Rytířově Lhotě a Podkosti na Sobotecku (tyto vsi spolu navzájem katastrálně sousedí) je doložen les zvaný Rytířství, V Rytířství. Vztah tohoto jména [77]k názvu vsi Rytířova Lhota je nejasný. A. Profous (1949, s. 558) vykládá název této vsi z osobního jména Rytíř; podle našeho názoru však nelze vyloučit ani původ z apelativa rytíř ‚příslušník jednoho z nižších stupňů šlechtictví‘. O tomto dvojím původu můžeme uvažovat rovněž u pomístního jména Rytířství. Hypotézu, že les Rytířství byl nazván podle téhož Rytíře nebo rytíře jako blízká Rytířova Lhota, nelze doložit, ale nemůžeme ji ani zcela vyloučit. V úvahu by připadala i možnost, že pomístní jméno Rytířství vzniklo ze jména vsi, respektive z přívlastku Rytířova a vyjadřovalo příslušnost lesa ke vsi. Tvoření pomístních jmen sufixem -ství z toponymických základů však není obvyklé (jediný doklad tohoto způsobu tvoření, který považujeme za spíše analogický, představuje místní jméno Světví – viz pozn. 5).

 

11. V Řečanech nad Labem a Labětíně na Přeloučsku se nacházejí pozemky zvané Zemanství a V Zemanství. Pole Na Zemanství je doloženo ve Služátkách na Pelhřimovsku. Je nanejvýš pravděpodobné, že majiteli těchto pozemků byli příslušníci drobné šlechty, zemani.[18]

 

12. Volně lze k této motivační skupině přiřadit pomístní jméno obsahující lexikální jednotku odvozenou od názvu instituce. Pole a louky v Chotěboři a sousedním Horním Sokolovci mají název Ve Školství. Podle soupisů pomístních jmen se jedná o pozemky, které byly majetkem školy. Zde se setkáváme s pozoruhodným případem slovotvorné homonymie.

 

13. V pomístních jménech na území Čech se vyskytuje rovněž několik lexikálních jednotek, které jsou odvozeny sufixem -ství od osobních jmen. Tento způsob tvoření dosud nebyl popsán; L. Olivová-Nezbedová (1995) pomístní jména odvozená sufixem -ství od proprií neuvádí.

V Travné na Nasavrcku je doložena louka V Bednářství, nazvaná (jak uvádí soupis pomístních jmen) podle bývalého majitele Bednáře.[19] Pole ve Votuzi na Hořicku má název Duchoňovství. Toto pomístní jméno bylo s největší pravděpodobností utvořeno od příjmení Duchoň.[20] Podobně název lesa Hynkovství v Krňovicích na [78]Královéhradecku vychází pravděpodobně z osobního jména Hynek. Podle zpracovatele soupisu pomístních jmen byl tento les nazván po bývalém držiteli Krňovic Hynku Hlaváčovi z Dubé.[21] Název pole Jirkovství ve Vrběticích na Nasavrcku byl patrně utvořen od osobního jména Jirka,[22] podobně jako název lesa Jírovství v Bolehošti u Opočna byl zřejmě odvozen od osobního jména Jíra.[23] Les Kapounství ve Štěnkově a Bělči nad Orlicí na Královéhradecku byl podle soupisu pomístních jmen nazván podle bývalého majitele; vychází pravděpodobně z příjmení Kapoun. Z příjmení Kroupa bylo patrně odvozeno pojmenování vyvýšeniny Kroupovství v Doudlebech nad Orlicí. Název louky Petřouství ve Švihově na Nasavrcku podle soupisu pomístních jmen „před lety vlastnil Petr, malý postavou – Petroušek“. Přesná forma osobního jména, od které byl tento název utvořen, není v tomto případě jasná; původ z osobního jména je však i zde nanejvýš pravděpodobný.

Od osobních jmen byla patrně sufixem -ství/-ovství odvozena i následující pomístní jména: Čankouství – pastvina ve Švihově na Nasavrcku, zřejmě z osobního jména Čanka (Beneš, 1962, s. 138) nebo Čaněk (Beneš, 1962, s. 117); Na Hejkouství, Na Hejkovství – pojmenování lesa v Polici nad Metují a blízké Nízké Srbské, asi z osobního jména Hejk (Kotík, 1897, s. 63);[24] Kovanství – pole v Třebestovicích na Českobrodsku, zřejmě z osobního jména Kovan (Kotík, 1897, s. 113); Krenství – pole v Bratřicích a Cetuli na Pacovsku, snad z osobního jména Kren (Beneš, 1962, s. 198); Makovství – les a pastvina v Miřeticích na Nasavrcku, Na Makovství – pozemky v sousedním Čekově – snad z příjmení Mak nebo Maka (Beneš, 1962, s. 56); Oterství – pozemky ve Vrbčanech na Kouřimsku, snad z původní podoby *Koterství, odvozené od příjmení Kotera (Beneš, 1962, s. 99), podoba Oterství mohla vzniknout mylnou dekompozicí, kdy počáteční K- bylo považováno za předložku.

K této skupině pomístních jmen lze patrně přičlenit i název Na Císařství patřící pozemkům v Hlušicích u Nového Bydžova. Podle soupisu pomístních jmen byly tyto pozemky nazvány podle majitele Šimůnka, který měl přezdívku Císař. Přestože některé údaje zpracovatelů soupisů je třeba brát s rezervou, tuto informaci, která se patrně zakládá na sdělení pamětníků, můžeme snad považovat za relativně spolehlivou. Tento způsob tvoření není v oblasti východních Čech neobvyklý (srov.

 

[79]

 

mapku č. 3); v tomto konkrétním případě jistě sehrála roli existence homonymního apelativa císařství ‚císařská říše‘. Takovéto údaje chybí u názvu pole Na Žákovství ve Skořenicích u Vysokého Mýta. Lexikální jednotka Žákovství může být odvozena buď od příjmení (případně přezdívky, jména po chalupě apod.) Žák, nebo od apelativa žák. Podobný případ představuje jméno pozemků Na Kolářství v Havlíčkově Borové na Přibyslavsku (lexikální jednotka Kolářství může vycházet jak z osobního jména Kolář, tak z apelativa kolář) a název pole Kramářství v Bousově na Čáslavsku – z osobního jména Kramář, popřípadě z apelativa kramář.[25]

Pomístní jména odvozená sufixem -ství/-ovství od osobních jmen se vyskytují výhradně ve východních a severovýchodních Čechách (Hořicko, Královéhradecko, Orlickokostelecko, Nasavrcko, Skutečsko, Novobydžovsko, Vysokomýtsko, Přibyslavsko, okolí Police nad Metují) s ojedinělými přesahy do východní části středních Čech (Českobrodsko, Kouřimsko, Čáslavsko) a Čech jihovýchodních (Pacovsko).

 

[80]14. Ve všech dosud analyzovaných pomístních jménech vyjadřují lexikální jednotky utvořené sufixem -ství vlastnický vztah určité osoby nebo instituce k danému objektu. I v pomístních jménech se však tyto lexikální jednotky v některých případech vztahují k místům působnosti osob, od jejichž apelativních označení jsou utvořeny. Jak již bylo naznačeno v úvodu, tento význam je obvyklý v apelativní sféře jazyka. Lexikální jednotky s tímto významem jsou na okraji našeho zájmu; podáme pouze jejich stručný výčet.

V pomístních jménech se setkáváme s následujícími apelativy na -ství označujícími (v daných případech) budovy: děkanství[26], prelátství, proboštství, purkrabství, rybářství, správcovství, velitelství.[27] Širší význam má apelativum hájenství/hájemství ‚služební obvod hajného‘.

 

15. Původ některých lexikálních jednotek na -ství přítomných v pomístních jménech zůstává nejistý nebo zcela nejasný. Jedná se o následující případy:

Na Drácovství – pole v Hetlíně na Kutnohorsku. Název považujeme za zcela nejasný.[28]

Legonství – pozemek v Podbřezí a louka v sousedních Cháborech na Opočensku (může se jednat o tentýž objekt). Oba soupisy pomístních jmen se zmiňují o souvislostech s plavením dříví po Zlatém potoce do Opočna. Soupis pro Chábory uvádí, že louka sloužila jako shromaždiště klád, podle soupisu pro Podbřezí se dřevo plavilo „do Legonu v Opočně“. V Opočně se v současné době (v blízkosti Zlatého potoka a rybníka Broumaru) nachází ulice Legon. Podle K. Kuči (2000, s. 730) se v Opočně nacházel „panský sklad dřeva (Ellegon)“.[29] Název Legon patřící skladu dřeva by snad mohl souviset s italským podstatným jménem legno ‚dřevo‘. Italský původ názvu by podle sdělení J. Slavíka mohl odrážet kontakty pobělohorských majitelů opočenského panství Colloredo-Mannsfeldů se severní Itálií, odkud tento rod pocházel.[30] Podoba Ellegon mohla vzniknout z původního el legno, což by bylo v benátštině, jazyce užívaném v severní Itálii v oblasti Veneto, spojení substantiva legno s určitým členem mužského rodu el.[31] Žádné určitější a spolehlivější údaje, které by mohly potvrdit tuto hypotézu, se nám nepodařilo zjistit.

[81]Seloství – pole ve Vinařicích na Lounsku. Nejasné, snad původně Selství (nepodařilo se doložit).

 

16. Závěr

V příspěvku jsme se pokusili o podrobnější analýzu pomístních i místních jmen obsahujících lexikální jednotky utvořené sufixem -ství. V naprosté většině případů tyto lexikální jednotky označovaly majetek osoby nebo instituce (případně majetek, který jí byl dán do užívání), od jejíhož pojmenování jsou tyto výrazy odvozeny. V apelativní sféře současné češtiny se tento význam u podstatných jmen na -ství nevyskytuje. Setkáváme se zde jen s významem ‚místo nebo oblast něčí působnosti‘, který významu ‚něčí majetek‘ není příliš vzdálen. Tento význam je však doložen ve starší češtině. J. Gebauer uvádí u apelativa farářstvie mj. i význam ‚pozemky, jež byly dány do užívání faráři, aby z nich měl část důchodů farářských‘ (Gebauer, 1903, s. 380), podobně u výrazu kněžstvie dokládá též význam ‚pozemky dané knězi k užívání‘ (Gebauer, 1916, s. 65). Elektronický slovník staré češtiny (2006–2010) uvádí u výrazu purkrabstvie mj. význam ‚pozemek patřící purkrabství n. náležející pod purkrabskou správu‘. O významu ‚les králův‘ doloženém u apelativa královstvie jsme se již zmínili výše. Přestože tvoření apelativ na -ství s tímto významem nebylo ani ve starší češtině příliš produktivní, je spolehlivě doloženo. Rovněž u analyzovaných zeměpisných jmen na -ství lze předpokládat, že jsou staršího původu.

Z analýzy územního rozšíření zeměpisných, především pak pomístních jmen obsahujících lexikální jednotky utvořené sufixem -ství vyplynulo, že tento typ toponym je výrazně regionálně příznakový. Nejčastěji se vyskytuje v severovýchodních a východních Čechách, méně často jinde ve východní polovině Čech, v ostatních oblastech Čech jsou tato jména zcela ojedinělá.

 

LITERATURA

 

BENEŠ, J. (1962): O českých příjmeních. Praha: ČSAV.

Elektronický slovník staré češtiny (2006–2010) [online]. Verze 0.6.1. Cit. 2009-02-25. < http://vokabular.ujc.cas.cz >.

GEBAUER, J. (1903): Slovník staročeský 1. Praha: Česká grafická akc. společnost Unie.

GEBAUER, J. (1916): Slovník staročeský 2. Praha: Česká grafická akc. společnost Unie.

HOFMANN, G. (1965): Několik zeměpisných jmen na dobříšském panství ze sklonku 16. století. Zpravodaj Místopisné komise ČSAV, 6, s. 133–134.

KOTÍK, A. (1897): Naše příjmení. Praha: Jan Kotík.

KUČA, K. (2000): Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV. Praha: Libri.

MOLDANOVÁ, D. (2004): Naše příjmení. 2. vyd. Praha: Agentura Pankrác.

OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, L. (1995): Pomístní jména v Čechách vzniklá ze jmen vlastních odvozováním příponami. In: L. Olivová-Nezbedová – M. Knappová – J. Malenínská – J. Matúšová, Pomístní jména v Čechách. O čem vypovídají jména polí, luk, lesů, hor, vod a cest. Praha: Academia, s. 52–80.

[82]OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, L. – MALENÍNSKÁ, J. (2000): Slovník pomístních jmen v Čechách. Úvodní svazek. Praha: Academia.

PLESKALOVÁ, J. (1992): Tvoření pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku. Jinočany: H&H.

PROFOUS, A. (1949): Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny II. Praha: ČSAV.

PROFOUS, A. (1951): Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny III. Praha: ČSAV.

PROFOUS, A. (1954): Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny I. 2. vyd. Praha: ČSAV.

PROFOUS, A. – SVOBODA, J. (1957): Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny IV. Praha: ČSAV.

PSJČ I (1935–1937): Příruční slovník jazyka českého I. Praha: Státní nakladatelství.

SEDLÁČEK, A. (1908): Místopisný slovník historický Království českého. Praha: Bursík & Kohout.

ŠMILAUER, V. (1971): Novočeské tvoření slov. Praha: SPN.

ŠMILAUER, V. (1997): Tvoření místních jmen z apelativ. Acta onomastica, 38, s. 87–150.

ŠRÁMEK, R. (1999): Úvod do obecné onomastiky. Brno: Masarykova univerzita.

TSČ 2 (1967): Tvoření slov v češtině 2. Odvozování podstatných jmen. Praha: Academia.

VANIŠ, J. (1980): Onomastické zajímavosti na Lounsku v 2. polovině 15. století. Zpravodaj Místopisné komise ČSAV, 21, s. 713–717.

VONDRÁČEK, M. (2008): Zlatý potok. Opočenské noviny, r. XI, č. 9, 9. 5. 2008, s. 5.

---

[1] Příspěvek vznikl s podporou projektu Informační společnosti Grantové agentury Akademie věd ČR (reg. číslo 1ET101120503).

[2] K vysvětlení tohoto termínu viz Šrámek (1999, s. 11–12).

[3] Substantiva jako pitomství, prvenství apod. jsou do této skupiny zařazena na základě jejich možné interpretace ‚pitomý/první skutek apod.‘; primárně se jedná o názvy vlastností (TSČ 2, s. 405).

[4] Ve shodě s V. Šmilauerem a dalšími autory probíráme jména na -ovství zároveň se jmény utvořenými sufixem -ství. Formu -ovství chápeme jako rozšířenou podobu sufixu -ství (srov. rozšířený sufix -ovský: královský).

[5] Jak uvádějí A. Profous a J. Svoboda (1957), dnešní ves Světví měla původně německý název „Zwettlern = ze den Zwettlern, u Světelských. Již podle nejstarší zprávy z r. 1279 byla majetkem kláštera ve Světlé, Zwettl v Dol. Rakousích. R. 1383 má naše ves jm. Světvie. Podle slova klášterstvie (= klášterní zboží, Klostergut, v. Geb. Sl. stč. II, 41) bylo utvořeno ze jm. Světlá jméno *Světlstvie a z něho silným zkrácením povstal allegrový tvar Světvie.“ Jedná se o pozoruhodný a zcela ojedinělý způsob tvoření, který můžeme považovat – vzhledem k tomu, že neexistují žádné další doklady na tvoření toponym sufixem -ství od zeměpisných jmen – za analogický.

[6] R. Šrámek připojuje příklady tohoto způsobu tvoření – místní jména Biskupství, Království a Opatství. Jméno Biskupství patří místní části obce Náměšť na Hané; původní název zněl Biskupice, v minulosti se užívala rovněž podoba Biskupstvo. Název označuje „osadu, místo patřící biskupovi“ (viz Hosák-Šrámek, 1970, s. 71). Pro úplnost dodejme, že na území Čech není místní ani pomístní jméno Biskupství doloženo. Místní jméno Království náleží na Moravě samotě u Blatce na Olomoucku; poprvé je doloženo až k roku 1906. Jak uvádí L. Hosák a R. Šrámek (1970, s. 443), pokud je toto místní jméno „staršího původu, znamenalo by ‚majetek králův, jsoucí pod královou svrchovaností‘“. Místní jméno Opatství Hosák-Šrámek (1980) neuvádí; sídelní lokalitu s tímto názvem se nám nepodařilo najít ani na území Čech (srov. však níže pomístní jméno Opatství). V této souvislosti připomeňme, že na území Moravy a Slezska je doloženo také tvoření pomístních jmen sufixem -ství od „označení nositele posesivního vztahu – Fojtství, Panství; -ovstv(í): Království, Šálkovství“ (viz Pleskalová, 1992, s. 113).

[7] Jak uvádí A. Profous (1949), „r. 1923 zde byly tyto obce: a) Království I., Königreich I., již tvořily vsi Ženská Bída, Nová Kočvař, Nový Kohoutov a Nové Záboří; b) obec Království II., Königreich II. tvořily vsi Horní Debrné, t. Žirecké Debrné a ves Království II., t. Hájemství; c) obec Království III., Königreich III. tvořily vsi Horní Nemojov, Nový Nemojov, t. Království III. a víska Kousky; d) kat. obec Království IV. tvořily vsi Přední Mostek a Zadní Mostek“.

[8] Jak uvádí G. Hofmann (1965, s. 133), „královské dobříšské lesy zaujímaly v 16. století ohromnou rozlohu v prostoru vymezeném Řevnicemi, Příbramí, Smolotely a tokem Vltavy“.

[9] Odkazuje zde na doklad z roku 1600 získaný z díla Z. Wintra Kulturní obraz českých měst. Život veřejný v XV. a XVI. věku, II, Praha 1892, s. 150.

[10] Naším materiálovým východiskem jsou soupisy pomístních jmen z území Čech z let 1963–1980, uložené v oddělení onomastiky Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., v Praze, a na jejich excerpci založený Abecední generální katalog pomístních jmen z území Čech, uložený tamtéž.

[11] Lnářský Málkov katastrálně sousedí s obcí Čečelovice; jména Království a Na Království vyskytující se v těchto obcích se tedy mohou vztahovat k témuž objektu.

[12] V soupise pomístních jmen pro Milín na Příbramsku je uvedeno pole Na Hrálovství. Skutečnost, že Milín příslušel od založení hradu Karlštejna k tomuto hradu, a byl tedy majetkem českých králů (nacházel se zde i služebný dvůr příslušný ke Karlštejnu – srov. Sedláček, 1908, s. 606), nás vede k domněnce, že i toto pomístní jméno znělo původně Království, Na Království. Tuto hypotézu se nám však historickými doklady nepodařilo potvrdit. Již v josefském katastru (z 2. pol. 18. stol.) je tento název uveden v podobě Hralowstwy. Připadají tedy v úvahu dvě možnosti výkladu: jméno Hrálovství mohlo vzniknout (již ve vzdálenější minulosti) patrně zkomolením původní podoby Království nebo bylo utvořeno od osobního jména Hrála (doloženého např. u Moldanové, 2004, s. 69). Je však třeba poznamenat, že Příbramsko leží zcela mimo oblast výskytu pomístních jmen obsahujících lexikální jednotky utvořené sufixem -ství od osobních jmen (viz níže mapku č. 3).

[13] Rovněž u Království na Kouřimsku totiž uvádí A. Profous (1949, s. 363), že se jedná o „ves pod lesem“; i zde tedy můžeme předpokládat vznik z původního (byť nedoloženého) názvu lesa.

[14] Patří sem patrně rovněž název lesa Charáství v Borovsku u Dolních Kralovic. Podle soupisu pomístních jmen má toto pojmenování souvislost se skutečností, že „lidé tu dříve směli sbírat chrást“; přesto se však v tomto soupise uvádí, že les „patřil kostelu“. Podoba Charáství je s největší pravděpodobností hláskově pozměněnou podobou názvu Farářství, označujícího církevní majetek.

[15] Záměrně nehovoříme o areálu, který by musel být kompaktnější.

[16] Orientační body na mapkách jsou sídly bývalých soudních okresů. Užité zkratky těchto sídel jsou vysvětleny např. v úvodním svazku Slovníku pomístních jmen v Čechách (Olivová-Nezbedová – Malenínská, 2000, s. 14–18). Velikost symbolů na mapkách odráží počet dokladů z jednotlivých soudních okresů.

[17] Shodnou motivaci má zřejmě i název pole Na Kaflánství v Kaničkách na Klatovsku.

[18] Poněkud odlišná je motivace pomístních jmen Manství (název lesa v Bolehošti u Opočna; podle soupisu pomístních jmen se jednalo o manství hradu Litice) a V manství (název pole v Libčicích u Dobříše). Tyto názvy vycházejí z apelativa manství ‚manský statek, léno, feudum‘, je pravděpodobné, že označují pozemky patřící k manským statkům.

[19] Odlišný (a ne zcela jasný) je ovšem původ názvu louky K Bednářství v Plavnici na Českobudějovicku a pozemku Za Bednářstvím v sousedním Kamenném Újezdě. První z těchto názvů se podle soupisu pomístních jmen vztahuje k louce směřující k rybníku zvanému Bednářský, druhý dostal daný pozemek „dle rybníka a samoty“. Pokud vyjdeme z tohoto údaje, můžeme předpokládat, že název Bednářství (v soupise přímo nedoložený) patřil samotě, objektu, v němž se nacházela bednářská dílna. Podle ní mohl dostat svůj název i rybník Bednářský.

[20] Lidový výklad, který dává jméno do souvislosti s bývalým pohanským pohřebištěm, je značně nepravděpodobný.

[21] Tento výklad nelze vyloučit. Třebechovice pod Orebem, k nimž Krňovice odedávna příslušely (viz Sedláček, 1908, s. 471) byly po roce 1336 v držení Hynka Hlaváče z Dubé. Majiteli třebechovického zboží byli následně (v průběhu 14. a 15. století) tři další členové tohoto rodu, kteří byli téhož jména (Sedláček, 1908, s. 893). Pokud byl les skutečně pojmenován po některém z Hynků Hlaváčů z Dubé, pak by toto pojmenování svědčilo o tom, že se jedná o velmi starý způsob tvoření pomístních jmen.

[22] Název pozemků Na Jirkovství v sousedním Tisovci se pravděpodobně vztahuje k témuž objektu.

[23] V soupise pomístních jmen je toto pojmenování vykládáno skutečností, že v tomto lese byl zabit Jíra. Tento výklad nelze doložit, avšak ani vyloučit (je známo, že pomístní jména odvozená od osobních jmen mohou vycházet nejen ze jmen majitelů daných objektů, ale také osob, které k nim mohly mít jiný vztah).

[24] Lidová etymologie dává název do souvislosti s vyprávěními o strašidlech a hejkalech.

[25] Lidový výklad v soupise pomístních jmen, podle nějž kolem „vedla stará obchodní stezka z Čáslavě na Chrudim a zde se kramařilo“, není příliš pravděpodobný.

[26] Srov. však výše bod 5.

[27] Srov. též pomístní jména Za Bednářstvím, K Bednářství, zmíněná v pozn. 19.

[28] Lidová etymologie, podle níž zde byl pěstován „len tvrdý a silný jako drát“, je zcela nepravděpodobná.

[29] O opočenském skladu dříví píše v regionálním tisku M. Vondráček (2008): „Místa, kde se skladovalo dřevo, se nazývala legonství (od latinského lego – shromažďovati) nebo také Ellegon. V Opočně bylo takové místo pod Broumarem, kde nyní stojí několik domků ‚ulice‘ Legon. (Od stejného základu byl pravděpodobně i nápis Elegon nad drogerií pana Ondráka, dnešní Mléčnou jídelnou na náměstí.)“

[30] Za tuto domněnku děkuji Ing. J. Slavíkovi z pardubického pracoviště Národního památkového ústavu.

[31] Srov. < http://en.wikipedia.org/wiki/Venetian_language >, cit. 24. 3. 2009.

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Valentinská 1, 116 46 Praha 1
stepan@ujc.cas.cz

Naše řeč, volume 93 (2010), issue 2, pp. 71-82

Previous Jaroslav David: Lidová a bakalářská etymologie vlastních jmen (na příkladu toponym)

Next Jarmila Bachmannová: Severozápadní okraj středočeské nářeční oblasti (na materiálu korespondenčních anket ÚJČ)