Čeština v dialogu generací

Alena Jaklová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

Czech in the dialogue of generations

This article is a review of the book Čeština v dialogu generací edited by Jana Hoffmannová and Olga Müllerová.

Jana Hoffmannová – Olga Müllerová (eds.): Čeština v dialogu generací. Praha: Academia, 2007. 455 s.

 

Na sklonku roku 2007 vydalo nakladatelství Academia novou publikaci o mluvené češtině. Má název Čeština v dialogu generací a je dílem autorského kolektivu, jehož členy jsou Světla Čmejrková, Martin Havlík, Jana Hoffmannová, Lucie Jílková, Olga Müllerová a Jiří Zeman.

Téma publikace – specifikace řeči příslušníků nejstarších generací uživatelů češtiny – je v domácí lingvistice zcela nové, neboť kromě dílčích studií a článků samotných autorů recenzované monografie o něm dosud téměř nic publikováno nebylo.[1] Materiálovou bázi pro výzkum, jehož výsledky publikace přináší, představovala vzpomínková, autobiografická vyprávění (narativy) starých lidí, realizovaná v podobě narativních interview. Analýzy a všestranné interpretace tohoto jazykového materiálu se staly východiskem k vytvoření profilu komunikační kompetence současných příslušníků nejstarších generací uživatelů češtiny a k vymezení jeho specifik.

Publikace obsahuje Úvod, patnáct kapitol – samostatných studií spojených centrálním tématem, textovou přílohu, seznam prací členů autorského týmu publikovaných v souvislosti s projektem, bibliografii a anglické resumé. Editorské práce se na této obsáhlé publikaci ujaly Jana Hoffmannová a Olga Müllerová.

V Úvodu vysvětlují autoři J. Hoffmannová a J. Zeman motivaci výzkumu, stanovení problému a metodologické akcenty projektu a zabývají se složitým vymezením věkového úseku označovaného jako starší dospělost nebo obecně stáří. Jak sami uvádějí, „jsou si vědomi toho, že jde o velmi komplikovanou kategorii, kterou nelze vymezit pouze časovým úsekem či počtem let“, a proto k ní přistupují velmi komplexně a charakterizují ji za pomoci faktorů demografických, sociologických, sociálních a sociálně-ekonomických, biologických, komunikačních a samozřejmě také numericko-chronologických. Úvod dále obsahuje teoretická východiska práce, výklad „věkových stylů“, stanovení společenské relevance tohoto typu zkoumání a zejména podrobný popis jazykového materiálu, souboru nahrávek, transkriptů a dalších dat, který byl východiskem celého výzkumu.

Výsledky vlastních analýz jazykového materiálu obsahují jednotlivé kapitoly práce. První z nich, nazvaná Pár poznámek k výslovnosti, prozódii, morfologii, syntaxi, výstavbě textu, autorek J. Hoffmannové a O. Müllerové shrnuje některé aspekty narativních interview, které sice mohou existovat v nepřipraveném mluveném projevu obecně, v zaznamenaném mate[34]riálu se však vyskytovaly ve větším rozsahu, a staly se tak do jisté míry pro komunikaci seniorů charakteristickými.

V dalších částech práce se již autoři orientují na specifická témata související s mezigeneračními dialogy a řečí starých lidí:

V kapitole nazvané Vzpomínková vyprávění a jejich časové dimenze autorky O. Müllerová a J. Hoffmannová pojednávají o způsobech tematizace času a věku v narativních vyprávěních respondentů, J. Zeman v kapitole Přepínání mezi dobovými pojmenovávacími registry zkoumá, jak se sociální a ideologicko-politické proměny okolního světa, v němž příslušníci nejstarší generace během svého života žili, promítly do jejich jazyka a hierarchizované struktury verbálních prostředků. Autor zde však zároveň poukazuje na to, že tato lingvistická hierarchizace je zároveň i jistou interpretací a hodnotovým posouzením okolní reality.

Zkoumáním sebereflexe respondentů a její verbalizace dospívají autorky J. Hoffmannová a O. Müllerová v kapitole s názvem Postoje, hodnocení a jejich stereotypní vyjadřování v autobiografických narativech nejstarších Čechů k závěru, že pro příslušníky nejstarší generace jsou příznačné vyjadřovací stereotypy spojené se stereotypy hodnotovými, postojovými, s generační etikou a podobným životním stylem.

O. Müllerová v kapitole Příhody jako strukturní komponent narativních interview charakterizuje příhodu jako součást autobiografického narativu, popisuje strukturu vyprávění příhod a užité formální prostředky (přímou řeč, imitování řeči postav a nápodobu zvuků, detailnost, hodnocení).

V dalších kapitolách se J. Hoffmannová zabývá intertextovou dimenzí v narativech seniorů, S. Čmejrková zkoumá narativy jako diskurzivní projevy lidské identity a vedle lingvistických analýz věnuje pozornost i poetice pamětnických vyprávění. L. Jílková podrobně analyzuje výsledky dotazníkového průzkumu, který byl zaměřen na sémantiku vybraných slov a probíhal jednak mezi příslušníky nejstarší generace, jednak mezi příslušníky generace nejmladší.

V dalších pěti kapitolách, jejichž autorkami jsou buď J. Hoffmannová, nebo O. Müllerová, jednu z kapitol pak obě autorky napsaly společně, jsou zachycena lingvistická specifika asymetrického dialogu příslušníků starší a mladší generace: vysvětlovací sekvence, opakování jako součást výstavby vyprávění a interaktivního rozměru narativního interview, užívání a rozložení spisovných a nespisovných jazykových prostředků (poměr výrazů standardních a kolokviálních), protetické v- ve vyprávění starých Středočechů a postpozitivní žejo, jo jakožto typický textový jev vzpomínkových vyprávění seniorů.

M. Havlík svou kapitolu věnoval popisu jedné ze složek zvukové stránky řeči (prozódie), popisu tempa řeči seniorů. V poslední kapitole zachycuje J. Zeman specifické rysy verbálních projevů způsobené stárnutím: problémy s užíváním proprií, mnohomluvnost a vlivy stařecké demence.

Jak je zřejmé z výše uvedené charakteristiky obsahu monografie, věnovali se autoři tématu práce nanejvýš všestranně. Tuto všestrannost a mnohovrstevnatost zkoumání výchozího materiálu podpořila i aplikace různorodých metod charakteru lingvistického, ale rovněž sociolingvistického, psycholingvistického, pragmalingvistického, etnolingvistického a antropolingvistického.

Závěrem proto shrnujeme: Monografie o češtině v dialogu generací obsahuje množství zcela nových informací povahy lingvistické i nelingvistické, zejména gerontopsychologické, sociální [35]i obecně antropologické, zjištěných na základě komplexního přístupu k tématu a za pomoci aplikace celé řady metod. Práce tak nejenže rozšiřuje poznatky o mluvené komunikaci vůbec, ale stává se zároveň i základním kamenem gerontologické lingvistiky u nás.

 

LITERATURA

DEJMEK, B. (1981): Mluva nejstarší generace Hradce Králové se zaměřením na diferenční jevy hláskové a morfologické. Hradec Králové: Pedagogická fakulta.

DEJMEK, B. (1987): Běžně mluvený jazyk nejmladší generace Hradce Králové. Hradec Králové: Pedagogická fakulta.

---

[1] K mluvě staré generace viz u nás pouze B. Dejmek (1981). V další práci upozornil na generační odlišnosti ve výběru gramatických prostředků, srov. B. Dejmek (1987). Generačními odlišnostmi v mluvě nejmladší a střední generace města Havířova se ve svých studiích a monografiích publikovaných začátkem sedmdesátých let a v polovině let devadesátých zabývala také D. Davidová.

Ústav bohemistiky FF JU
Na Mlýnské stoce 35, 370 01 České Budějovice
jaklova@ff.jcu.cz

Naše řeč, ročník 92 (2009), číslo 1, s. 33-35

Předchozí Šárka Blažková: Velká písmena ve jménech náboženských svátků, zejména židovských

Následující Jarmila Bachmannová: Slovník horského nářečí