Časopis Naše řeč
en cz

Kruh přátel českého jazyka v akademickém roce 2006/2007

Robert Adam, Milan Harvalík, Ondřej Koupil, Václav Petrbok

[Posudky a zprávy]

(pdf)

The Circle of the Friends of the Czech Language in the academic year 2006/2007

Kruh přátel českého jazyka, pořádající popularizační přednášky na půdě Filozofické fakulty UK v Praze, se po letní přestávce znovu roztočil v tradičním čase středečních podvečerů 4. 10. 2006. Host z Vratislavi Jarosław Malicki nás seznámil s úvodem do bádání o složitých jazykových dějinách historického Slezska (Slezské jazykové spektrum do roku 1800). Území na hranicích tradičně pojímaných „velkých“ jazyků (polštiny, němčiny, češtiny), obohacené ještě o další jazyky svých obyvatel (aškenázských Židů, Valonů), tvoří pole pro zajímavý výzkum, v němž hlavní roli nehrají jednotlivé jazyky, nýbrž jejich interakce v rámci celého areálu. Jediný Bůh – jediný svět – jediná gramatika – tak nazvala svou přednášku 11. 10. Alena Fidlerová (Praha). Ukázala v ní vývoj představ o univerzální gramatice ve středověku a raném novověku a tyto představy spojovala s dobovými obecně filozofickými paradigmaty. 18. 10. volně navázala na antroponomastické přednášky minulých let Lenka Matušíková (Praha) s přednáškou Jména Židů v Čechách a na Moravě v proměnách času. Důvěrná znalost archivních materiálů (listin, katastrů, soupisů, matrik, knih familiantů) umožnila přednášející seznámit zájemce se zásahy státní správy habsburské monarchie, sociálně-ekonomickou emancipací Židů v 19. století i tragickými událostmi 20. století do tak niterného a navýsost individualizačního prvku, jakým je vlastní jméno. Václav Lábus (Liberec) vystoupil 25. 10. s tématem Pomístní jména Jizerských hor – vývoj a současný stav. V přednášce, bohatě doprovázené fotografiemi objektů, o jejichž jménech hovořil, nastínil přehled vývoje pomístního názvosloví této oblasti od nejstarších dob až do současnosti. Zvláštní pozornost věnoval především konstituování českého názvosloví po 2. světové válce a jeho sémantické, popř. formální návaznosti na původní německá oronyma a hydronyma. 1. 11. zasedli u „Kulatého stolu Kruhu“ na téma Jazykové zásady veřejnoprávních médií jazykový poradce České televize Petr Vybíral a bohemista se zkušeností editora a dramaturga Českého rozhlasu Václav Flegl (oba Praha). Jejich vystoupení ukázala, že obě média cíleně směřují k projevu hovorovému (televize „neužívá tvarů ustupujících a nemluvných“, rozhlas vytváří decentralizované „seznamy zakázaných slov“ typu již, vše, nýbrž, však), ale současně ponechávají moderátorům a redaktorům značnou výrazovou volnost. Hlavně v případě rozhlasu je neujasněnost celkové koncepce jazykových zásad pociťována jako tíživá. Michaela Lišková (Praha) připravila 8. 11. na základě své diplomové práce přednášku nazvanou Počítačový slang. Největší pozornost věnovala komunikační situaci, v níž se počítačový slang užívá, a způsobu tvoření slangových názvů. 15. 11. připomněla Lenka Kusáková (Praha) sté padesáté výročí autorova úmrtí přednáškou o Josefu Kajetánu Tylovi jako o přední osobnosti literárního a kulturního života 1. poloviny 19. století. Po krátkém metodologickém úvodu se soustředila především na Tylovu činnost redaktorskou; na základě korespondence analyzovala Tylovo organizační úsilí (zasílání a výměna knih, získávání publicistických a beletristických příspěvků, informace o literárních a kulturních novinkách, zprostředkování dalších kontaktů) a jeho místní, osobní a časová specifika. 22. 11. zavítal do Kruhu Jiří Marvan (Praha) s přednáškou Malý průvodce dějinami české jazykové mysli. Představil v ní svou knihu Cesty ke spisovné češtině, učebnici dějin spisovné češtiny pro bohemisty v Ústí nad Labem, posta[50]venou na komplexním přístupu tzv. lingvoekologie, propojujícím zkoumání vnitřní struktury historického jazyka s poznáním jeho „vnějších“, psychologických a sociálních rozměrů. Diskusi netradičně a násilně ukončil výpadek osvětlení v hlavní budově Filozofické fakulty UK. Pavel Kosek (Brno) hovořil 29. 11. na téma Příčinné věty v češtině období baroka. Výzkum spojovacích výrazů u těchto i jiných druhů vět ho vedl k formulování závěrů o úzké návaznosti češtiny humanistické, barokní a obrozenské a o tom, že současná čeština obecná v barokním jazyce nekoření. Žel bez účasti editorů korespondence T. G. Masaryka a O. Sedlmayerové Dopisy Oldře přednášel 6. 12. Jaromír Slomek (Praha) o Pracovních, rodinných a milostných dopisech T. G. Masaryka, vycházeje přitom z knižních edic posledních let. Zdůraznil jejich jazykovou a stylistickou neotřelost, absenci frází, lakoničnost a vstřícnost. Vyjádřil i (nesplnitelné?) přání sestavit soupis dochované Masarykovy korespondence přijaté i odeslané a ohradil se proti zbytečnému cenzurování Masarykovy soukromé korespondence. Poslední přednášku roku 2006 (13. 12.) věnovala Věra Brožová (Praha) Zikmundu Wintrovi (Próza Zikmunda Wintra na počátku 20. století aneb Historikův odvážný krok – k 160. výročí narození). Ediční příprava výboru z Wintrovy beletrie a rozsáhlý doslov, kterou vyvrcholí dosavadní referentčin dlouhodobý zájem o osobu a dílo tohoto autora, ji vedl k úvahám o vztahu historického dokumentu a literární fikce veWintrově díle i k reflexi jeho snah v soudobé literární a kulturní kritice a publicistice.

Program jarního běhu přednášek Kruhu přátel českého jazyka otevřel 7. 3. Pavel Jančák (Praha), dlouholetý vědecký pracovník ÚJČ AV ČR, bývalý vedoucí jeho dialektologického oddělení a jeden z hlavních autorů Českého jazykového atlasu (ČJA), ohlédnutím za vydáváním tohoto základního díla české dialektologie (pátý, závěrečný svazek vyšel v prosinci 2006 v nakladatelství Academia). Připomněl mj., že ČJA přináší komplexní pohledy na územní diferenciaci nářečí a běžné (nespisovné) mluvy na území českého národního jazyka, sledovanou v jednotlivých jazykových rovinách metodou jazykového zeměpisu. Po prvních třech dílech, které jsou zaměřeny na nářeční slovní zásobu (včetně slovotvorných diferencí), a po svazku čtvrtém, věnovaném tvarosloví, si pátý díl všímá vedle hláskosloví i (dosud relativně málo zkoumané) nářeční syntaxe a zeměpisných rozdílů u příslovcí a v městské mluvě. Česká lingvistika tak disponuje prací, která svým obsahem i po stránce metodologické představuje špičkové dílo, jehož význam přesahuje jak hranice mezioborové, tak i našeho jazyka. Heslo F. L. Riegra V práci a vědění je naše spasení s podtitulem Idea české encyklopedie se stalo názvem příspěvku Magdalény Pokorné (Praha), která 14. 3. přehledně informovala o českých encyklopedických projektech 19. století (J. Jungmann, F. Palacký, F. L. Rieger, J. Otto) a poté se detailněji zabývala méně známými slovníkovými projekty téže doby (J. Franta Šumavský, F. Špatný, L. Rittersberk), jejich dvoudomou funkcí – informativní i terminologickou – a jejich užíváním v českém politickém, hospodářském a kulturním životě. Milan Harvalík a Petr Nejedlý (Praha) připravili na 21. 3. vzpomínku k nedožitým osmdesátým narozeninám slavisty, polonisty, lexikografa a onomastika Karla Olivy (1927–2005). Zaměřili se přitom především na hodnocení jeho přínosu české lexikografii a onomastice a na jeho zásadní roli při vzniku a organizování Olympiády v českém jazyce. Celý text přednášky byl publikován ve 48. ročníku časopisu Acta onomastica (2007). Erbovní tematika Kruhu přátel českého jazyka, spojená s činností jejího zakladatele, profesora V. Šmilauera – totiž tematika onomastická – byla námětem vystoupení dlouholetého tajemníka Názvoslovné komise Pavla Boháče (Praha) Standardizace geografických jmen – její národní a mezinárodní rozměr. 28. 3. její autor informoval o shromažďování, zkou[51]mání a standardizování geografických názvů Názvoslovnou komisí, o její současné „sankcionizační“ činnosti, mnohdy nepostrádající úsměvných rysů, a zdůraznil tak žádoucí spolupráci vysokoškolských a akademických institucí a provádějících orgánů státní správy. O týden později (4. 4.) kmenový přednašeč Kruhu Jiří Hraše (Praha), rozhlasový historik a teoretik, uvažoval o problematice posluchačského vnímání rozhlasu (Fiktivní polemika Branžovského, Mukařovského a Růta) na příkladu reprodukovaných rozhlasových pásem Mobilizace V. Nezvala, Duch dějin V. Kutvirta a anonymního Na tom našem dvoře. Zvláštní pozornost věnoval referent problematice (rozhlasové) montáže a postupně se vyvíjejícím představám o rozhlasovém dokumentu a hře jako umění „produkujícím, nikoliv reprodukujícím“. Na 11. 4. byl do Kruhu pozván Miloslav Vondráček (Hradec Králové) s přednáškou na téma Vlastnění jazyka. Zejména nad internetovými laickými diskusemi o jazykové správnosti uvažoval o tom, že se v individuálním jazyce každého jedince odráží jeho nejvlastnější svět, který je třeba hájit, a že formalizovaný kód, tj. jazyk spisovný, je tu od toho, aby přemostil naše odlišnosti a eliminoval spory – nejen ty jazykové. Markéta Pravdová a Ivana Svobodová (Praha) hovořily 18. 4. (Internetová jazyková příručka) o projektu jazykové poradny na internetu, na němž se od r. 2004 pracuje v oddělení jazykové kultury ÚJČ AV ČR, v. v. i. Cílem tohoto projektu je vytvořit příručku, v níž si tazatelé budou moci najít odpověď na svou otázku sami (půjde-li o „rutinní“, „standardní“ dotaz), což pracovníkům jazykové poradny umožní věnovat se zodpovídání specifičtějších a složitějších otázek. Postup prací i jednotlivé problémy, které zpracovatelé při tvorbě příručky řeší, vzbudily velký zájem posluchačů a bohatou diskusi. Na přednášce konané 25. 4. seznámil Jaromír Krško (Banská Bystrica) přítomné s aktuálním stavem výzkumu slovenské hydronymie, který probíhá v rámci projektu Hydronymia Slovaciae. Ve svém vystoupení poukázal na motivační činitele uplatňující se při vzniku slovenských vodních jmen a ze synchronního i diachronního hlediska představil lexikální charakteristiku hydronym, a to včetně kulturních a etnických vlivů, které se na formování jazykové stránky slovenských hydronym podílely (zvl. německá a valašská kolonizace a slovensko-maďarské kontakty). 2. 5. se v Kruhu objevil osvědčený přednášející Josef Šimandl (Praha) s provokativní přednáškou Perspektivy korpusové gramatiky. Nešlo o obraz světlých zítřků gramatik vznikajících bezproblémově z jazykových korpusů, nýbrž o shrnutí metodologických i praktických těžkostí, které na tomto poli čekají. Obrovský materiál korpusů nabízí svým mluvnickým interpretům a interpretkám mnoho práce a rozmanitých otázek. Michael Wögerbauer (Vídeň) v přednášce Vlastenecká literatura a její dva proudy (9. 5.) zodpovídal z hlediska sociologie literatury otázku, zda lze napsat společnou historii novějších literatur v Čechách; možné je to do prvního desítiletí 19. století – pak už došlo k přílišné diferenciaci jazykové i slohové. 16. 5. přijela na pozvání Kruhu Marie Majtánová (Bratislava) s přednáškou Praslovanské kořeny českých názvů hub. V rámci svého dlouholetého tématu se zabývala nikoliv odbornou terminologií, ale názvy lidovými a vymezila prastaré jádro názvoslovné skupiny, reprezentované názvy všeslovanské povahy (kolem dvaceti lexémů). Lidstvo dělila na národy „mykofilní“ a „mykofobní“; na základě živé diskuse lze účastnice a účastníky závěrečné přednášky hrdě prohlásit za mykofilní. Typická názvoslovná přednáška tak uzavřela pestré kruhové běhy podzimu 2006 a jara 2007, jichž se zúčastnilo v průměru na každou přednášku ke třicítce posluchačů. S vděčností přednášejícím, naslouchajícím i diskutujícím se těšíme na další běhy přednášek Kruhu přátel českého jazyka, jakési dobrovolné otevřené školy jazyka a literatury.

Naše řeč, ročník 91 (2008), číslo 1, s. 49-51

Předchozí Lucie Černá: Praktická příručka nejen pro studenty

Následující Jana Steinerová: Besedy a besídky v toponymech na území Čech

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1