Maštera

[Hovorna]

(pdf)

-

(V. S.) Osobní jméno Maštera nepochází z něm. slova Meister, nýbrž jest původu domácího. Přípona -era, častá ve jménech osobních, vzala počátek ze jmen německých na -er, rozšířených na půdě české další příponou -a; jako nalézáme vedle sebe Pešek — Peška, Kubát — Kubata, Drápal — Drapala, Kunc — Kunca a pod., tak se vyskytují stejně často i dvojtvary Dynter — Dyntera, Fišer — Fišera (Fišara), Rychter — Rychtera a pod. Od takovýchto jmen se přenáší přípona -era i ke jménům domácím; tak bývá vedle sebe Janda (Jan) a Jandera (Janderka), Šíma (Šimon) a Šimera (Šimerka), Šéba (Šebestian) a Šebera, Kuba a Kubera, Váňa a Vaněra a pod. Stejným způsobem vzniklo také z Mašta — Maštera. Mašta pak samo je domácký tvar jména Matěj, které se vedle obvyklých tvarů Mach, Mácha, Mašek, Maška, Mašata a j. vyskytuje též v tvaru Mašta utvořeném týmž způsobem, jako je z Michal — Mišta, z Petr — Pešta (Pišta), z Václav — Vašta, z Jan — Jeniš — Jeništa a p. Ze jmen jako Jeništa odvozuje se pak přípona -išta, kterou se tvoří jména další, jako Pavlišta (Pavel), Kubišta (Jakub) a pod.

Naše řeč, ročník 5 (1921), číslo 5, s. 158

Předchozí Kolensky, kolenačky

Následující Obchodník s kožemi