Rejčert aneb rýchart

Petr Nejedlý

[Drobnosti]

(pdf)

-

[1]Mezi nepřeberným množstvím listin, které vydal v letech 1840—1872 František Palacký v ediční řadě Archiv český, nacházíme také Vladislavovo nařízení o židech z 19. května 1497, v němž mj. stojí: … aby židé z jedné kopy míšenské jeden bielý do téhodne brali … však lichvy takové tak nemají počítány býti jakožto prvé s těmi rejčerty, činíc často počty a sečtúc lichvu, ihned ji v jistinu uvedli, a z toho opět lichva rostla, a tak z mála by bylo mnoho; protož toho již nynie viec nebuď (ArchČ 5,480, 1497).[2]

Editor F. Palacký k textu přičinil poznámku, v níž opravuje podobu rejčerty na registry. Taková emendace však nedává dobrý smysl: Vladislav usiluje o omezení lichvy, způsobené úrokováním až na dvojnásobek dlužné částky (sečtúc lichvu, ihned ji v jistinu uvedli), s níž žádné registry, rejstříky či soupisy nesouvisejí.

Podobné slovo však nacházíme pro starou češtinu ještě v dalších čtyřech textech. Ve svém zpracování Knížek o hře šachové říká Tomáš ze Štítného: vezmeš li počet jedniem haléřem počna na prvním poli a budeš čísti pravým ryčartem vždy na každé pole obapol viece položě — na druhé dva a na třetie čtyři (ŠtítŠach 293a). Editor František Šimek ve slovníčku k edici výraz opisuje slovy „matematická mocnost, dvojnásobek, dvakrát tolik“[3] (spojením „dvakrát tolik“ byl jeho význam popsán již v starší edici Ferdinanda Menčíka[4]).

V tzv. Tovačovské knize z konce 15. století, soupisu právních zásad uplatňovaných v moravském markrabství, se v souvislosti s povinností hradit soudní výlohy (kapitola Útraty jak placeny býti mají) upozorňuje, že by z toho mohl někto o všechen statek přijíti a najposledy i zatčen [býti]. Protož aby se v tom každý za času opatřil, neb právo jest jako rýčart, z jednoho nákladu v druhý jda (TovačB 38a). I zde tedy autor varuje před ožebračováním způsobeným navyšováním splatné částky (vzniklé sečtením prohrané sumy a soudních výloh), které se přirovnává k lichvářskému rýčartu.

Obdobně hovoří o lichvě v 15. století Zikmund Winter: opozdil-li se kdo s dluhem, tu platíval ourok z ouroků, čili „rejčart“[5] (Winter bohužel neuvádí svůj pramen.)

V jednom ze stč. lékařských spisů z 2. poloviny 15. století pak se nabízí následující recept proti snědku: vezmi ředkvové siemě, pohlť zrn asa třinácte večer … a nazajtří máš na všaký den činiti, zrna ta vždy více rýchartem přijímati večer a ráno též vždy nápoj požívati, a to jest jisté zkušené lékařstvie (LékJádroD 113). Vyjdeme-li z obvyklého způsobu léčby, pak předpokládáme, že text mluví o postupně [51]zvyšované dávce léku (více přijímati) a že adverbiale rýchartem toto zvyšování upřesňuje.

Z novodobých slovníků zaznamenal zkoumané substantivum pouze Kottův slovník, a to hned na několika místech: rejčart ‚úrok z úroků‘[6] (cituje uvedený doklad ze Zikmunda Wintera); ryčart, ryčalt ‚dvakrát tolik‘[7] (cituje doklad z Menšíkovy edice Štítného); rejčerty „= rejčarty“[8] (cituje z knihy Pražské ghetto[9]).

Uvedené podoby rejčert/rejčart, rýčart/rýčalt a rýchart patří nepochybně formou i významem k téže lexikální jednotce. V tom případě však musíme u podoby rýchart uvažovat o hláskách c a h, nikoli o hlásce — ani digrafu — ch. Hlásková kombinace c-h spolu se zakončením slova (-art/-alt/-ert) naznačují neslovanský původ slova. Staročeské slovo rýchart, rýčart skutečně pochází z němčiny — vzniklo přejetím střhn. ruetschart ‚lichvářský úrok‘ (srov. v rané nové němčině: er nimpt keinen … rütschart Zuryšská bible z r. 1530, Ez18,8[10]).

Výklad výchozího něm. slova vychází z pozdněstředohornoněmeckého rütschen ‚klouzat‘, užívaného též o lehkomyslném vydávání peněz (das Geld rutschen lassen).[11] Vedle sekundárního sémantického rysu ‚nečekanost, až neopatrnost‘ je pro označení klouznutí druhotně inherentní také rys ‚prudkost, popř. zrychlený pohyb‘. Vzhledem k tomu, že v některých případech činilo penále z nezaplaceného dluhu celou dlužnou částku, která se tak, nebyl-li dluh zaplacen včas, pravidelně až zdvojnásobovala, můžeme pro slovo ruetschart předpokládat též uplatnění sémantického rysu ‚prudký pohyb, prudká změna‘.

Není bez zajímavosti, že Lexerův slovník střední horní němčiny[12] izolovaně od tohoto slova vykládá rosche, rutsche, rosche ‚horský svah, skála‘ (srov. německé rösch ‚příkrý, strmý‘), které dává do souvislosti s francouzským roche a které obsahuje významový rys ‚sráznost, strmost‘.[13] Přesto tato (zřejmě etymologicky nenáležitá) významová souvislost mohla v němčině druhotně výsledný význam slova ovlivňovat, protože uplatňování rýčartu vedlo ke skutečně strmému nárůstu dluhu.

Přestože pro starou češtinu máme k dispozici pouhých pět dokladů, můžeme právem konstatovat, že slovo v ní — minimálně v odborných textech — v krátkém čase zdomácnělo. Dokonce se do lexikálního sytému zařadilo tak dobře, že se oproti němčině stalo polysémním: jeho výchozí význam můžeme ve shodě se střední horní němčinou vymezit jako ‚lichvářský úrok, zvl. ve výši celé dlužné částky‘. Z tohoto významu pak přenesením vznikl význam druhý, neterminologický ‚pravidelné zvyšování, zvl. zdvojnásobování‘, který je doložen již u Štítného a později v lékařském spisu.

Navzdory svému rychlému zapojení do systému české slovní zásoby se v ní toto slovotvorně neprůhledné (i formálně nepevné) slovo dlouho neudrželo: z doby po roce 1500 je ne[52]máme doloženo. (Vzhledem k malému množství textů z období humanismu a baroka, které jsou odborníkům obecně přístupné, však není vyloučeno, že se v budoucnu ještě někde objeví.)

---

[1] Příspěvek vznikl jako součást projektu Slovní zásoba češtiny doby střední — „editio princeps“ (analýza lexikálního materiálu a jeho zpřístupnění v elektronické formě), řešeného v rámci podprogramu Národní politiky výzkumu I — Podpora projektů cíleného výzkumu (reg. č. 1QS900610505).

[2] Citát byl zachycen v excerpci slovní zásoby češtiny doby střední, kterou pořídil Z. Tyl. — Doklady ze stč. památek cituji podle úzu Staročeského slovníku (viz Staročeský slovník. Úvodní stati. Soupis pramenů a zkratek, Academia, Praha 1968, s. 55—118).

[3] Tomáš ze Štítného, Knížky o hře šachové a jiné (eds. M. Kaňák — F. Šimek), SNKLHU, Praha 1956, s. 518.

[4] Knížky o hře šachové (ed. F. Menčík), Matice česká, Praha 1879, s. 56.

[5] Z. Winter, Kulturní obraz českých měst 1, Matice česká, Praha 1890, s. 180.

[6] F. Š. Kott, Česko-německý slovník zvláště gramaticko-fraseologický. Díl sedmý. Dodatky O—Ž, František Šimáček, Praha 1893, s. 568.

[7] Tamtéž, s. 640.

[8] F. Š. Kott, Třetí příspěvek k Česko-německému slovníku, zvláště gramaticko-fraseologickému, Česká akademie pro vědy, slovesnost a umění, Praha 1906, s. 329.

[9] I. Herrmann, J. Teige a Z. Winter, Pražské ghetto, Praha 1902, s. 24.

[10] J. a W. Grimmové, Deutsches Wörterbuch 14, Leipzig 1893 (přetisk Deutscher Taschenbuch Verlag, München 1991), sl. 1568 (s. v. rutschart). — Ve Vulgátě zní ono místo amplius non acceperit, v nč. překladu nebere úrok.

[11] D. cit. v pozn. 10, sl. 1569.

[12] M. Lexer, Mittelhochdeutsches Wörterbuch, 2. díl (n—u), S. Hirzel, Leipzig 1876, sl. 490.

[13] Tyto souvislosti nelze přeceňovat, protože zde máme co do činění s elementární zvukomalebnou motivací (srov. něm. rasch ‚prudký‘).

Naše řeč, ročník 90 (2007), číslo 1, s. 50-52

Předchozí Robert Adam, Ondřej Koupil, Václav Petrbok: Kruh přátel českého jazyka v akademickém roce 2005/2006

Následující Ludmila Uhlířová: Kra, kerný a krahový