Brutální

[Hovorna]

(pdf)

-

je původem slovo francouzské a vlašské (brutal, brutale), vzniklé z lat. brutus (nehybný, blbý, hloupý jako zvíře a pod.), a znamená asi »surový, zvířecký«. Ono slovo latinské bylo také příjmením rodiny tvořící část starého římského rodu Juniů; byli z ní Lucius Junius Brutus, který (podle římských historiků) podstatně se přičinil r. 510 př. Kr., aby z Říma byl vyhnán poslední král, násilný Lucius Tarquinius Superbus, a Marcus Junius Brutus, který r. 44 př. Kr. přes dobrodiní, jichž se mu dostalo od Caesara, byl mezi těmi, již vraždou zbavili římskou republiku muže, který strhoval státní moc na sebe. Oba tito Brutové nám bývali vzory přísných republikánů; je směšné a svědčí o neveliké míře vzdělání, psaly-li Nár. l. 9. července ve večerníku o Polácích, že si v Haliči počínali »vůči (»proti« u nás skoro nikdo již nedovede napsati) rusínskému obyvatelstvu prý skutečně jako Brutové«. Či snad vyšla dnešní generace novinářská ze škol, v nichž byli nepřátelé monarchie líčeni jako suroví zločinci? Anebo si někdo popletl franc. Brutes (Brutové) a brutes (zhovadilci)?

Naše řeč, ročník 5 (1921), číslo 5, s. 155

Předchozí Běloves

Následující Čím dál hůř