Časopis Naše řeč
en cz

Krev a písek

E.

[Reviews and reports]

(pdf)

-

V. Blasco Ibáněz, Krev a písek (Sangre y arena). Přeložila M. Votrubová-Haunerová. 1920. Nakladatel Karel Beníško v Plzni. Str. 400. Cena Kč 27.—.

Překlad tohoto španělského románu stal se předmětem malého literárního sporu mezi kritikem Zvonu a překladatelkou, sporu zajímavého mimo jiné pro poznání, na jak lehkou váhu naši někteří překladatelé berou a jak málo rozumějí tomu, co by mělo býti první podmínkou jejich překladatelské práce — umění vládnouti dokonale svým vlastním jazykem. Referent Zvonu (v č. 23), zmíniv se s uznáním o slohové stránce překladu M. Votrubové-Haunerové, vytkl, že s mluvnicí je překlad bohužel na štíru, a uvedl na důkaz několik lapidárních chyb v překladě se vyskytujících. Překladatelka uveřejnila ve feuilletonu večerního vydaní Národních listů (4. března t. r.) obranu proti výtkám referentovým, které dílem vyvrací, dílem zesměšňuje. Referent Zvonu odpovídaje v č. 26 na překladatelčinu obranu, nezabývá se už znovu rozborem jazykové stránky překladu, nýbrž dovolává se úsudku Naší Řeči, jemuž se chce podrobiti.

Naše Řeč se nemíní uhýbati tomuto přímému vyzvání, už proto také, že jest v jejím programu všímati si jazykové stránky nejen původní tvorby literární, nýbrž také literatury překladové, a jí zvláště, neboť žádnou jinou cestou se nedostalo do jazyka tolik smetí a býlí jazykového jako právě ledabylými překlady. Je tedy zcela v programu našeho časopisu, podrobíme-li jazykovému rozboru i překlad M. Votrubové-Haunerové, jako jsme před tím již rozebrali řadu překladů jiných a jako v budoucnosti budeme musiti učiniti bohužel asi s řadou překladů dalších, než bude dosaženo toho, co by mělo vlastně býti věcí samozřejmou, aby naši překladatelé pokládali za věc své cti nejen uměti dobře francouzsky, německy atd., ale také česky. Nemíníme ani přiskakovati na pomoc referentovi Zvonu, ani ubližovati paní Votrubové-Haunerové a vynasnažíme se co nejvíce zdržovati se vlastní kritiky, ponechávajíce svým čtenářům rozhodnouti podle jakosti a množství výtek, jež jazyková kritika může a musí činiti tomuto překladu, byl-li úsudek referenta Zvonu správný čili nic. Nebudeme se také zabývati chybami subtilními, ačkoliv právě jemné a ne pouze školsky správné zacházení s jazykem by mělo býti počáteční kvalifikací každého, kdo se chápe pera a než se ho uchopí, nýbrž přestaneme na výtkách, o jejichž podstatě se lze přesvědčiti z elementárních pomůcek, které jsme sami již mnohokrát učinili a odůvodnili a které každému, i nefilologu, jsou jasné.

Abychom začali od věcí nejprostších, všimneme si nejprve toho, [150]čím referent Zvonu skončil, t. j. chyb pravopisných. Při nich je ovšem těžko někdy rozhodovati, co spadá na vrub nedbalé korektury a co je skutečně chybou pisatelovou. Píše-li se v překladě: (holčice) užívali (81) a před tím zmítaly, jde jistě jen o tiskovou chybu; píše-li však překladatelka: obě křídla dveří se otevřely (44), je to nepřesnost, která by v dobré knize býti neměla. Čteme-li (80): této skutečností, je tím vinen sazeč nebo nezřetelná korektura; čteme-li však (318, 326) přívrženci, lze to pokládati za chybu autorovu. Za takové chyby pravopisné (tiskových si nevšímajíce) můžeme dále prohlásiti, píše-li se slíčnost (78), slévač (108), výhružně (139), nalehal (358), za pas (31), sténal (354), sklamání (97, 268), sesmutněti (97, 348), sesílili (9, 268), seslábnouti (97, 384), spříjemniti (193), stráviti dva dny (79), s blízka (66, 169) n. sblízka (83) m. zblízka, s šikma (371) m. z šikma, zkřísiti (366) m. vzkřísiti, svižný (295) m. švižný, nevčastnost (177) m. nevčasnost, Francouzsky (323) m. Francouzky, hrdiné (15) m. hrdinné a naopak nádenníci (298), povinnován (276) m. nádeníci, povinován (roztříknutých 11, rozloben 347 jsou snad přehlédnutí), zapoměl (156), doměnka (158), zapomětlivý (357) m. -mně- a naopak zpitomnění (198), zpitomně je (237) a dokonce zpitomněti někoho (161, 260) m. zpitomění, zpitomě, zpitomiti někoho; protěžovaný (300) a idilycký (293) jsou zase asi jen pouhá přepsání.

Nespisovné, a tedy v dobré knize nesprávné jsou tvary lidi (299), sousedi (71) m. lidé, sousedé, také m. entusiasti (47, 302) psali bychom spíše entusiasté; to platí dále i o tvarech na chodníkách (279) m. -cích, tvrdý chleba (77) m. chléb, některé z dam (10) m. dám, pracem (169) m. pracím, do náruče (83) m. do náručí n. náruči, hrstím (271) m. hrstem, zděmi (286, 291), zdím (295), po zdích (358) m. zdmi, zdem, po zdech, čtrnácti tisíců (45) m. tisíc, po mnoha dní (9) m. po mnoho dní, ze třech (63) m. ze tří[1], kdyby se mně nebáli (212) m. mne, [151]viď, že mně nerozumíš (178) m. mi, žena se jej otázala (333) m. ho, taže (304) m. táž. Místo jejich, jejichž píše překladatelka skoro důsledně jich, jichž, jich jméno (12), jich nadšení (37 a pod. 45, 66, 95, 99, 165 atd.), u zájmen můj, tvůj, svůj libuje si v tvarech nestažených, kde jich spisovný jazyk nikdy neužívá: gen. mojí smrti (24) m. mé, dat. svojí modlitbě (41) m. své, instr. svojí neurčitostí (19) m. svou (a pod. 84, 103, 105, 108, 167, 189, 257 atd.). Bez úrazu nevyšly z ruky překladatelčiny ani tvary slovesné; nepíšeme, píšíce spisovně, sejmul (33, 269, 301), vyjmul (.20, 29, 33, 186, 382), odejmul (259), nýbrž sňal, vyňal, odňal, ani sejmuv (61), začnuvše (288), nýbrž sňav, začavše, ani odejmutá (154), nýbrž odňatá; a stejně nespisovné jsou tvary počli, začli a pod. (273, 275, 277, 297, 302) m. počali, začali a pod. Místo smýknul (82), proklouznul (167), zastihnuti (296) řekl by každý spíše smýkl (ob. šmejk), proklouzl (ob. proklouz), zastiženi; na jedné straně čteme tvary smísená (20), smíseni (286), čistění (356) m. smíšená, čištění, na druhé povznešen (154) a vnešena (296) m. nesen, převežená (339) m. vezená, a zase vyhražen (21), nahražující (308) m. vyhrazen, nahrazující. Jako neschází pověstné už pomalu hladovící (167) m. hladovějící, tak nechybí ani kráčíce (294) m. kráčejíce, stavících se (42) a. stavě dům (294) m. stavěje, stavějících, pouštíce se (367) m. pouštějíce, vymýšlící schopnost (77) m. vymýšlející, vonící (135) m. vonějící; nesprávně píše překladatelka opomenuté (98) m. opominuté, běžívali (75) m. běhávali, koliti býky (75, 260) m. kláti (prostě zabíjeti), uhádati (371, 378: Carmen uhádala, že…) m. uhadovati, dohadovati se, cítily oživnouti své obavy (297) m. ožívati; za chybu anebo aspoň za nepřesnost lze pokládati s referentem Zvonu i tvar jseš[2], který se vyskytuje dosti často (21, 94, 204, 205, 232).

Velmi těžce se potýká překladatelka s nč. přechodníkem: vedle vida, vidouc užívá zpravidla a se zálibou nespisovného tvaru vidě, vidíc, vidíce (86, 98, 174, 238, 242, 278); přechodníku minulého a přechodníku t. zv. budoucího užívá v stejné platnosti asi tak jako před sto lety, ba často je klade i vedle sebe, na př. pře[152]jdouc, vypukla (17), vstana shlížel se (30 a pod. 50, 69, 183, 184, 190, 262, 276, 296, 301, 323, 364, 371), zpívali, začnuvše a skončíce každý svou šipku (288); také s tvary vstoje, vsedě se tu setkáváme v přátelské družnosti s tvary náležitými, na př. partisáni, vstoje a mávajíce rukama, pozdravovali (47, m. stojíce a mávajíce), podobizny torerovy, vstoje, vsedě, s rozestřeným pláštěm nebo chystajícího se bodnouti (184), ba ani divoká přechodníková vazba s různými podměty tu neschází, na př.: vidouce jej (torera) nyní na nohou, … jich překvapení a údiv zvýšily nadšení (53). Ráda také užívá překladatelka složených tvarů minulého přechodníku, i kde jsou načisto zbytečné, na př. přišedší (69, 357) m. přišlý, nastavší (109) m. nastalý, vyspavší se (120) m. vyspalí, přibyvším (323) m. přibylým, spadnuvších (371) m. spadlých (snad se dočkáme i spadnuvších mandlí), vylétnuvších (383) m. vylétlých a pod.

Také v užívání pádů má překladatelka některé nesprávnosti a zvláštnosti, kterých nelze nechati bez výtky; se zálibou píše na př. pokládati, považovati se něčím nebo nějakým (nějaký) m. za něco, za nějakého (v. N. Ř. 3, 280), na př.: pokládal sobě tento hotel ochranou (9, 85, 318), považuje si ctí (217), pokládala syna mrtvým (71, 254, 319), může se považovati takřka již zachráněn (257), a pod pláštíky jim sloužili (!) poduškou (75) m. byly jim poduškou; stejnou zálibu má ve vazbě zajímati se něčím m. o něco (snad podle rčení zabývati se něčím), na př. zajímali se jeho osudem, lupičem, cestou, jeho zdravím (71, 209, 243, 330); nesprávné jsou dále vazby: chvíle, jež mu poskytovalo (10, pod. 325) m. jichž, přiléhající tělu (78) m. k tělu, zodpověděl pozdrav (82) m. odpověděl naň, poděkoval zaň, obývala barák (86) m. v baráku, míti zpráv od někoho (100) m. zprávy, ztrácelo závažnosti (348) m. pozbývalo, co by tím dosáhla (380) m. čeho; bezděčný snad, ale zbytečný je archaismus; starší desíti lety (107) m. nč. o deset let; aby se zastydělo svých nespravedlností (348) m. nč. za ně. Z nesprávných vazeb předložkových uvádíme: mimo dveří (25), mimo sluhů (155) m. dveře, sluhy; nemohl se baviti za obědem (10) m. za oběda; mezi obědem; seč nohy stačily (35) m. co; trůn, z něhož předsedal (160) m. s něhož.

Spojky pakli a leč patří k slabostem překladatelčina jazykového vzdělání. Spojky pakli (v knize ob. pak-li) je v knize užito ve všech případech, které jsme si zaznamenali (47, 69, 74, 79, 93, 114, 160, 319, 347), špatně, t. j. m. jestliže, -li, na př. pramálo toho dbal, pak-li jej vypískali (114), byli šťastni, pak-li obec jim [153]poskytla kvartýr (69) a pod. O spojce leč zase schází překladatelce povědomí, že jejím účelem jest vylučovati další členy koordinovaného výrazu z předcházejícího záporu smyslem a tedy ovšem i tvarem; proto píše na př. nebylo jiných výrazů přízně leč chladně zdvořilých (173) m. zdvořilé, neutrpěla jiných zranění leč těch nepatrných, které (361), m. ta nepatrná, a dokonce také: sám, bez jiných pomocníků leč své karabiny a své bystronohé klisny proklouznul (167) m. nemaje jiných p. než (mimo) svou karabinu atd. Že se v překladě psává obyčejně: příliš mnoho a pod., než aby (100, 111, 120 a j.) m. příliš mnoho, aby…, rozumí se už při dnešní praksi skoro samo sebou.

Stopy špatného jazyka nynější překladové a žurnalistické češtiny nese na sobě i překladatelčin slovník, který mimo to má i své zvláštnosti zcela osobité. Tak čteme: zapustil hlavu do dlaní (11) m. složil, nasvátečněný (15) m. svátečně oděný n. naladěný, hmatatelný (20) m. makavý, posléze (22) m. nakonec, prsteny obrilantovaný (25) m. pokrytý brilianty prstenů, přidržují kalhotu (31) m. kalhoty, bezpečnostní špendlík (32, Sicherheitsnadel) m. bezpečný (není pro bezpečnost) n. spínací, hodiny ukazují před čas (32) m. předbíhají se, rozšíliti (35) m. poblázniti n. v šílenství přivésti, kráčeti do záměstí (36) m. za město, nadcházela skutečnost (46) m. nastávala, udivuje obecenstvo (47) m. naplňuje podivem, patřičně (52) m. náležitě n. jak se patří, kýžený (67) m. žádoucí, docíliti (68, 78) m. dosíci, plášťů patřících kdysi torerům (73) m. které náležely, dal jim přespati (74) m. nechal je, vesnické škádlečky (75) m. škádleničky, uvlečený sličností (78), dával se uvlékati touhou (117, 209, 310) m. unesený, unášeti, strhovati a pod. (patrné rusismy, jako nakrytý stůl 79 m. prostřený, strojiti budovu 89 m. stavěti), vehnati koho do těsna (112) m. do úzkých, zabíralo je počasí (160) m. zaměstnávalo, neodvratitelný (168) m. neodvratný, nechybitelný meč (188) m. nechybující n. jistý, uzevnějšit svoje vzpomínky (195) m. projeviti, dáti na jevo, výsota (293) m. výsost n. výšiny, bubeníci vířili (293) m. bubny vířily (wirbeln), vřavný houf (294) m. řvoucí, hlučný, okapucovanec (296), z dob jeho začátkování (306) m. začátečnictví, začátků n. kdy začínal, temperatura skočila nazad (315) m. náhle poklesla, dva týdny (315) m. dvě neděle, kejklařiti (320) m. kejkle provozovati, kejklovati, nevyjádřeně se usmíval (322) m. záhadně, neurčitě, cordovéský (322) m. kordovský, bezpočet měst (335) m. nesčetná města, oknoví (349) m. okna, předstíraně na sebe útočíce (355) m. na oko, to mu nevážilo (360) m. na tom mu nezáleželo, okvítěný klobouk (361) m. kvítím ozdobený, [154]oplechovaný (366) m. plechem pokrytý, vsaditi si něco do hlavy (379) m. vzíti si, z něhož vidno bylo tisíce hlav (383) m. bylo vidět atd. Českost překladu trpí také značným množstvím cizích slov (překladatelka si v nich libuje, jak je viděti i na její předmluvě) a překladatelka rozmnožuje jich počet často zbytečným nepřekládáním slov originálu; proč říkati kompatrioti (10 a č.) a ne krajané, stratagem (73) a ne uskok, entusiasmován (85 a j.) a ne nadšen, u vytržení, několik monet (349) a ne mincí, obecenstvo jej adorovalo (355) a ne zbožňovalo, grupa se rozpadla (366) a ne skupina, corrida byla malerésní (364) a ne nešťastná, nevedla se, indignovalo je (364) a ne popouzelo je, excrementy (365) a ne výkaly, riskuje svou existenci (380) a ne nasazuje život (šloť skutečně o život a ne o existenci v tom smyslu, jak se toho slova u nás užívá) atd.?

Těžko je někdy rozeznati mezi odchylkami od spisovného usu, co je galicismem, spadajícím na vrub originálu, a co germanismem, způsobeným dnešní nedbalostí jazykovou. Překladatelka píše na př. důsledně obdivovati něco (11, 14, 22, 40, 48 atd.) m. diviti se něčemu, také však obdivovali, s jakým klidem atd. (157), což není ani galicismus ani germanismus, ale ani způsob český; nečeským způsobem užívá vět s aby, na př. chodil semo tamo, aby pak náhle zarazil krok (19, 75 a j.) m. pak, a pak, a s aniž, na př. řemenář, aniž se někdo (!) jeho pomoci dožadoval, pletl se do všeho (85 a j.) m. i když se nedožadoval, třeba se… (v. N. Ř. II, 87); píše dále: jako by bral účast ve slavnosti (40) m. měl podíl, toto poslední upozornění (43) m. toto (zvl. když jde jen o jedno), sluhové v bleděmodrém (43) m. bledomodře odění, úcta před neznámem budoucna (75) m. před neznámou budoucností, byl viděti dvůr (89), zde už nejsou vidět kroje (339) m. bylo viděti, není vidět, spása spočívala v tom (111) m. záležela, s intimnostmi stejnými oněm v manželském životě (175) m. stejnými s intimnostmi (mimo to »stejný« se nedoplňuje v češtině dativem), vysazeni možnosti (194) m. vydáni, zabraňujícím, aby se k nim přidružili (273, 379) m. nepřidružili, byly jim určeny co rubáš (276) m. za rubáš, pumovzdorný enthusiasmus (307, bombenfest) m. nezmarný, lepili se na G. v naději, že je pozve (322) m. doufajíce atd.

Velmi nedbalá i na nedbalou knihu je zde interpunkce; vynechaných čárek před relativy, spojkami atd. bylo by lze napočísti do tisíce a nebylo by pražádnou odvážlivostí vypsati cenu na stránku této knihy, na níž by nescházela aspoň jedna čárka. Souvětí, jako »pije aby se obveselil a když se vrátí domů zdálo by [155]se, že…« (240) nejsou vzácností; někdy to při četbě i přímo ruší, na př. čteme-li »lnouc k němu láskou již, stárnouce, pociťují prostí lidé« (86). O chybách v pořádku slov se už ani nemíníme rozpisovati, aby referát příliš nevzrostl.

To jsou — byť ne všechny — výtky, které lze beze vší zaujatosti učiniti překladu M. Votrubové-Haunerové. Úsudku, jak bylo řečeno, se zdržíme; ať si jej čtenáři N. Ř. udělají sami.

[1] Proti této výtce, kterou učinil překladatelce už referent Zvonu, hájila se překladatelka v Nár. l. (reprodukujeme jen po paměti) tvrzením, že gen. třech není nesprávný, a poukazovala na Jungmannův Slovník, který pod heslem »tři« uvádí gen. třj et třech. V tom je však — při nejmenším — malé nedorozumění. Jungmannův Slovník není normativní, praktický, nýbrž slovník vědecký, jehož povinností je uváděti i tvary zastaralé i odchylné, tedy se stanoviště novočeského usu spisovného »chybné«. Ostatně kdyby byla překladatelka docitovala gramatický výklad Jungmannův při hesle »tři« do konce, byla by musila uvésti také, že instrum. této číslovky mívá podle Jungmanna tvary třmi, třemi, třjmi. Troufala by si, překládajíc do nové češtiny, užíti tvaru třmi nebo třími a dovolávati se tohoto výkladu Jungmannova?

[2] Překladatelka se hájila proti této výtce úmyslem zbarvovati řeč svých osob tvary vulgárními, ale ani v tomto případě se nehájila dobře. Vulgární tvar není jseš, nýbrž seš a tak tedy měla psáti, jako jinde psala eště (294) anebo ’si (313, 352, 377) se zbytečným apostrofem; jseš není ani tvar spisovný, ani vulgární. A dále: chtěla-li tvarem jseš charakterisovati mluvu obecnou, neměla hned v téže větě užívati tvarů bráti (94) nebo povinen (143), kterých by zajisté z úst obyčejného člověka z lidu neuslyšela.

Naše řeč, volume 5 (1921), issue 5, pp. 149-155

Previous Vladimír Sova: Republika československá

Next Běloves