Kvitovat

Josef Šimandl

[Short articles]

(pdf)

-

Tento příspěvek vznikl sice v rámci grantového úkolu Možnosti a meze gramatiky[1], ale týká se i možností a mezí spisovnosti.

Etymologický slovník nás poučí, že sloveso kvitovat pochází z francouzského quitter ‘opustit’ a že prvotní sférou jeho užívání je finančnictví, kde znamená ‘potvrdit příjem’,[2] ‘brát na vědomí’; můstek od významu ‘opustit’ k významu ‘potvrdit splacení dluhu’ se spatřuje v tom, že „přijetím peněz se dluh opouští“.[3] Jako potvrzení se vydává kvitance; strany, které si nic nedluží, jsou si kvit. Původní význam opuštění nám v poslední době připomněl anglický počítačový příkaz quit ‘opusť program/operaci’.[4]

Mezitím se vžil obrat kvitovat něco s potěšením nebo také s uspokojením, s povděkem,[5] s nadšením (až potud „kvitovat s čím“), kladně, příznivě, souhlasně, spokojeně („kvitovat jak“), někdy také kvitovat úsměvem apod. („kvitovat čím“): Příchod mladé hostinské kvitoval náš parlament pod lípou na návsi neutuchajícími ovacemi (LidN 1994); ojediněle vyjadřuje kladné hodnocení připojená doplňková konstrukce („kvitovat jako něco“): Což lze kvitovat jako malý krůček k ideálnímu stavu (www.fi.muni.cz/~anketa). V těchto obratech se významově chudé sloveso kvitovat stává sémantickou „sponou“, po které následuje plnovýznamová část přísudkové fráze ― a ta vyjadřuje kladné hodnocení nebo informuje o viditelné reakci, z níž na kladné hodnocení usuzujeme. Koneckonců i vyrovnání dluhu nebo vůbec příjem finanční částky (podle starších modelů užívání) je těžko hodnotit jinak než jako pozitivum. Záporné hodnocení, např. kvitovat s lítostí, s rozhořčením, s nádechem trpké ironie, pískotem je mnohem řidší.

Vývoj posledních let jde dál: kladné hodnocení ― pro řadu mluvčích/pisatelů samozřejmé ― se už nevyjadřuje explicitně, ale vyrozumívá se, anebo (pojato jinak) stává se doprovodným sémem samotného slovesa. Jako příklad uvedu reminiscenci na poměry ve sněmovně koncem let devadesátých: „Jestli mne něco dokáže vyvést z míry, tak je to právě tohle zvonění,“ dodal vzápětí Zeman. Tím však nahrál Klausovi na smeč: „To je zajímavá informace, budeme to muset dělat častěji,“ kvitoval ministerský předseda. Jeho slova se však nestačila naplnit. [266]Půl roku poté totiž Zeman ve sněmovně prosadil striktní zákaz používat mobily v jednacím sále (LidN 1998). Není to zdaleka ojedinělý doklad: také ekonomové kvitují, že se k průmyslu přidal i dobrý výsledek hospodaření státního rozpočtu (tamtéž); Západ kvituje jeho (Ahtisaariho) podporu akcím NATO v Jugoslávii, Moskvě by zase v této souvislosti mohly vyhovovat dobré rusko-finské vztahy (LidN 1999: povšimněme si paralely kladně hodnotících výrazů kvitovat ― vyhovovat); o řízném „hard core“ skupiny Piggery poznamenává kritik, že jeho specifičnost nezřídka spočívá jen v používání zajímavých českých textů (kvituji!) (čas. Rock a pop 1998; stručným dodatkem pisatel pojišťuje, že zajímavé texty nemíní jen jako výtku); podobně najdeme na internetu chválu výživných tyčinek pro cyklisty: Obal se na hmotu nelepí, ale tuto vlastnost můžeme při správném skladování v chladu kvitovat u všech výrobků v našem přehledu (www.ivelo.cz). Z poněkud starších dokladů: Psali jsme o tom v Profitu č. 16 a příloze Profitu č. 17, kdy jsme kvitovali, že si kriminálka konečně dupla, takže v kalných vodách by se pomalu mělo jasnit (čas. Českomoravský profit 1994). Nejstarší nalezený doklad: Dostávají se tak podezřele prudce na úroveň informační hodnoty Špíglu, což jistě bude kvitovat ta část veřejnosti, která LN pro jejich solidnost až dosud ignorovala (kulturní příloha LidN 1992; text vyjadřuje nespokojenost s tím, jak LidN referovaly o libereckém baletu; pisatel jistě neměl na mysli bezbarvé „braní na vědomí“). Posun, při kterém se kladné hodnocení stalo z větného členu sémem slovesa, spisovný jazyk unese. Koneckonců už v dávných dobách unesl, že ilustrovat pozbylo původního příslovečného určení prostředku „ilustrovat (tj. ‘osvětlovat’) něčím“, konkrétně zpravidla obrázkem/obrázky (srov. dosud užívané obraty s příslovečným určením ilustrovat několika příklady, vybranými údaji apod.), a toto příslovečné určení se stalo součástí významu: ilustrovat ‘opatřit ilustracemi’, přičemž ilustrace ‘obrázek v textu’.[6]

Jenže s doklady z korpusu ještě nejsme u konce. V 8 případech kvitovat znamená ‘kontrovat, reagovat’, tj. bez jasných signálů, že by reakce byla ať už kladná nebo záporná, popřípadě s explicitním vyjádřením obojí možné platnosti: Jorge kvitoval tento akt zdvořilé pokory zachroptěním, které mohlo znamenat uspokojení stejně jako odpuštění (U. Eco, Jméno růže; volba slovesa kvitovat může vyplývat z komunikační mikrosituace, kdy by bylo slušné odpovědět na zdvořilou pokoru kladně); když František Xaver Šalda poslední vstoupil do zkušební síně opíraje se o hůl, pozdravil ho Břetislav Foustka římským Zdráv buď, Nesmrtelný a František Xaver Šalda kvitoval potměšilým Nazdar, fešáku filozofické fakulty! (opus „cer2“ čili první díl Pamětí V. Černého;[7] volbu slovesa navozujícího představu kladného hodnocení lze vyložit jako ironii); „Nepotřebujeme náplasti, potřebujeme novou vizi budoucnosti Japonska,“ kvitují komentátoři (Hosp. noviny 1995; toto užití je už na hranici desémantizace).[8]

[267]Obliba slovesa kvitovat, ne vždy provázená vyhraněným vědomím o jeho významu (a ne vždy kopírující prototypické modely užívání ― chcete-li), se odráží v posledním zbývajícím dokladu z korpusu: Já kvituji lidi kolem vsetínského hokeje a strašně hezky na ty čtyři roky vzpomínám (MFD 1999). Nejspíš to znamená ‘já ty lidi beru’, abych použil podobného obratu, který je výrazově chudý, ale úzus mu propůjčil vyhraněnější význam (řekněme ‘jsou mi sympatičtí’). Posun vypadá na formální úrovni nenápadně, vazba „kvitovat + 4. pád“ zůstává zachována, posouvá se jen „něco → někoho“. Ale nekvituje-li se událost, nýbrž lidé, pak se obrat už příliš vzdaluje od vyjadřování, jaké jsme zvyklí přijímat bez rozpaků a nevole. Ale hlavně: takový úzus je unikátní. Prohlédl jsem na internetu mnoho set dokladů řetězců kvituj.*, kvitova.*, ale nenašel jsem ani jeden, kde by předmět slovesa tvořilo označení osoby.

Číselné poměry doložené z korpusu jsou takovéto: Pokud jde o explicitně vyjádřené hodnocení, je u slovesa kvitovat 92× doloženo kladné, jen 6× záporné. V 55 případech je kladné hodnocení implicitní, vyplývá z kontextu; spolu s explicitními vyjádřeními jde o 147 dokladů kladného hodnocení. 9 dokladů užití obojakého nebo nejasného představuje jen 6 procent; neprototypičnost a rozrůzněnost takových užití jsem rozebral výše. Je tedy jisté, že popisuje-li ASCS[9] obecný (tj. nikoli peněžnický a právnický) význam slovesa kvitovat jako ‘brát, vzít na vědomí; přijímat, přijmout, uznávat, uznat’, pak výklady významu řadí tak, že začíná desémantizovaným užitím (které je pro současnou češtinu neprototypické a pro jazykovou kulturu nepřínosné) a teprve postupně přechází k synonymům, která se platnosti ‘oceňovat něco, vyslovovat kladnou odezvu na něco’ přibližují.

Pokud jde o gramatičnost, záleží na tom, do jaké míry se v pojetí gramatiky stanoví závaznost lexikálního ztvárnění struktur, např. přijme-li za gramatickou větu Čtu Frantu, Porodila neprůstřelnost nebo Je červené dělat si naděje. Míra neuspokojivosti/použitelnosti těchto tří vět je různá a může se vyvíjet: srov. vystupovat proti jaderné energii je typicky zelené, přičemž specifický význam adjektiva zelený tu není odjakživa. Připomínám jimi dávnou otázku N. Chomského, zda je gramatická věta Bezbarvé zelené myšlenky zuřivě spí, a také to, že otázka není řešitelná a priori, mimo konkrétní zadání gramatiky a zejména ne mimo vztah ke konkrétní vývojové fázi konkrétního jazyka nebo jeho komunikačního subsystému. Zatímco pro lidi běžně nečtoucí může být Čtu Frantu věta neběžná, divná, hloupá, nemožná, pro nás, kteří často čítáme práce kolegů, s nimiž si tykáme, je to věta stejně běžná jako Čtu Hrabala, učebnicový příklad metonymie. Chomského příklad je únosný v surrealistickém básnění, ale nepřijatelný v odborném, např. biochemickém textu; sporným zůstává, zda je to z důvodů gramatických ― anebo také zda gramatika může/má být taková, že tyto rozdíly nebude registrovat a všechny uvedené věty šmahem odmítne, anebo šmahem přijme. A je tu ještě třetí cesta: vykázat sporná vyjádření do šedé zóny mezi gramatičností a agramatičností, do zóny slabé gramatičnosti; právě sem bych zařadil ono ^?kvitovat lidi kolem vsetínského hokeje. Máme-li z hlediska jazykové kultury hodnotit text, může být jedno z hledisek i to, jak často vybočuje do oné slabé gramatičnosti; únosná míra nejspíš zůstane diskutabilní.

Pokud jde o spisovnost, i její hodnocení podléhá v čase proměnám ― a proměny nemusí, jak jsme viděli, trvat celá desetiletí. Dnes je situace taková, že zatímco kvitovat něco užívané s implicitně kladným hodnocením je poměr[268]ně běžné, doložené ze širokého spektra textů a nepředstavuje nic bezprecedentního, kvitovat lidi je z hlediska frekvence v naprosté menšině a jediný nalezený doklad pochází z okruhu textů, který kultivovaností neslyne. Pokud bychom ve jménu jakéhosi širokého standardu obrat já ty lidi kvituju postavili naroveň obratu kvituji s potěšením, že jste problém pojmenoval, pak bychom o dnešním jazyku lhali.

---

[1] Vypracování příspěvku je součástí řešení grantového úkolu GA ČR 405/03/0377 Možnosti a meze gramatiky češtiny ve světle Českého národního korpusu. Citované doklady pocházejí z korpusu SYN2000 (viz http://ucnk.ff.cuni.cz) a z internetu, kde byly nalezeny koncem února 2005 vyhledávačem Morfeo (viz http://morfeo.centrum.cz).

[2] Např. 18. února 1819 kvitoval Welzel příjem dalších 333 z.l. od krnovského děkana (publib.upol.cz/~historica).

[3] J. Rejzek, Český etymologický slovník, Leda, Praha 2001.

[4] Ojediněle se objevuje počeštěné sloveso kvitovat ve významu ‘odpojit’ apod.: prece nebude kvitovat klienta pro sejvnuti kazdeho kvestu (www.imperium.cz ― Diskuzní klub hráčů online her); kvituje se krátkým pohasnutím zLED (www.trasco.cz ― popis fungování regulátoru otáček oběhových čerpadel). Oba doklady však bude namístě chápat jako aktualizaci onoho „počítačového“ quit.

[5] Bylo by zajímavé sledovat, jak je tento omezeně kolokabilní výraz oblíbený na internetu, ale doporučím to budoucímu autorovi drobnosti o sub stantivu povděk, které má obvykle už jen ten instrumentál s povděkem: SYN2000 má 134× s povděkem a jen 1× v poníženém povděku (MFD 1992 ― črta o žebrání v centru Prahy).

[6] Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Academia, Praha ²1994; u slovesa i substantiva jsem citoval význam 1, tj. význam hodnocený jako základní pro dnešní jazyk; historicky primární by byly významy ‘osvětlovat, osvětlení’.

[7] Tento text byl konvertován neuvěřitelně mizerně (mj. byly původní zkratky křestních jmen tvaroslovně dezinterpretovány tak, jak by je v textu snad nikdo neužil); cituji do písmene znění podle SYN200: jen mezi František Xaver & gt; Šaldou a Břetislav & gt; Foustkou bleskl jakýsi bodavý blesk, když František Xaver & gt; Šalda poslední vstoupil dozkušební síně … zjistil to namístě předsedající komise děkan Otakar & gt; Kádner prohlídkou všech mých zkušebních anterior (z lat.) — co předcházelo & gt; zacelá studia: Od začátku samá eminenter, (lat…

[8] Srov. J. Šimandl, Jak se šíří vychytávání, NŘ 87, 2004, s. 57―75.

[9] Akademický slovník cizích slov, Academia, Praha 1995 a později.

Naše řeč, volume 88 (2005), issue 5, pp. 265-268

Previous Milena Šipková: Odešel Karel Fic

Next Anna Černá: Akvabela a krasoplavec