Lze zvolit pro pojmenování okolí Berounky Poberouní?

Ivana Svobodová

[Short articles]

(pdf)

-

Tento dotaz patří k těm, na které by mohl pracovník jazykové poradny rovnou odpovědět, aniž by hledal poučení v odborné literatuře, a to záporně (řeka by se totiž musela jmenovat Beroun). Zároveň jde o dotaz velmi inspirativní, protože vede k zamyšlení nad tím, zda je možno od výrazu Berounka jméno označující krajinu podél této řeky vůbec odvodit, zda se tento typ pojmenování tvoří od všech názvů řek, a pokud ne, tak od kterých ano a od kterých ne. Odpověď na tyto otázky však v gramatikách ani slovotvorně zaměřených příručkách nalézt nelze.[1]

Jak naznačují běžně užívané výrazy jako Povltaví, Polabí, Podyjí, Pohroní,[2] tvoří se tato jména od základového substantiva pomocí předpony po- a přípony -í. Je-li kořen zakončen na souhlásku, připojuje se přípona za něj, u jmen zakončených na samohlásku se tato samohláska odsouvá; u odvozovacího základu pak v obou případech dochází k obvyklému měkčení tvrdé kořenové souhlásky: Dunaj – Podunají, Dyje – Podyjí, Hron – Pohroní, Ruhr – Porúří, Rýn – Porýní, Váh – Pováží; Odra – Poodří, Ohře – Poohří, Otava – Pootaví, Sázava – Posázaví, Vltava – Povltaví, Volha – Povolží. Všechna uvedená (a žádná další) jména zachycuje Slovník spisovného jazyka českého[3]. Vedle nich se v úzu vyskytuje i Pobečví (od Bečva), Podněpří (od Dněpr), Podněstří (od Dněstr), Pojihlaví (od Jihlava), Pojizeří (od Jizera), Pomalší (od Malše), Pomoraví (od Morava), Ponitří (od Nitra), Pooslaví (od Oslava), Potisí (od Tisa), Povydří (od Vydra).[4] Počet těchto odvozenin není vzhledem k celkovému počtu řek příliš velký. Je tedy zřejmé, že jejich tvoření je vázáno na omezenou skupinu názvů. Jde především o řeky tekoucí na území Čech, Moravy, Slezska a Slovenska, z cizích pak o ty, u kterých se vžila počeštěná podoba jména: Rýn, Volha.[5] Důležitou roli bezpochyby hraje zakončení příslušného základového jména. Mezi uvedenými názvy nenacházíme ani jeden, který by byl odvozen od jmen zakončených na -ka (Berounka, Svratka, Nežárka, …) nebo -ice (Blanice, Bystřice, Lužnice, Ploučnice, …), přitom názvy českých řek takto zakončené nejsou rozhodně výjimečné. Existuje však i spousta jmen řek, jako je Metuje, Nisa, Cidlina, z cizích počeštěných pak např. Jordán, Nil, Temže, od kterých by bylo možné název povodí řek též utvořit: Pometují, Pocidliní, Pojordání, Ponilí, Potemží. Přestože jde o názvy zcela systémové, analogické s těmi, které jsou obvyklé (Posázaví, Porýní, Podyjí), buď se vů[222]bec neužívají, nebo zcela zřídka.[6] Zdá se, že nezanedbatelným činitelem pro to, aby se od daného jména řeky užívalo jednoslovné pojmenování pro označení okolní krajiny, je i důležitost této krajiny – bývá to často významná průmyslová, zemědělská, turistická či chatová oblast. V případě řek cizích pak může užití/neužití jednoslovného pojmenování být ovlivněno i četností informací o okolí dané řeky a tím i potřebou taková pojmenování ne/vytvářet.

Není vyloučené, že pokud by se okolí řek, jako je Cidlina, Metuje, Úhlava apod., stalo nadmíru význačným, začne se pojmenování Pocidliní, Pometují, Poúhlaví používat, protože – jak už bylo řečeno – jde o jména systémově tvořená. Asi těžko se však budou prosazovat odvozeniny od jmen s koncovým formantem -ka nebo -ice. Možná že se rozšíří jméno Poberounčí; zatím se objevuje sporadicky, a to především v regionální publicistice.[7] Přestože může některým uživatelům češtiny znít nezvykle, českému slovotvornému systému neodporuje, navíc okolí Berounky je co do významu srovnatelné s okolím řek Sázavy či Dyje. U ostatních jmen na -ka se patrně bude volit i nadále opisný způsob pojmenování (okolí/povodí Amazonky, Nežárky, Želivky, kraj/krajina kolem Amazonky, Nežárky, Želivky atp.). To platí, a snad ještě větší měrou, i o jménech zakončených na -ice.[8] Takový postup rozhodně není neobvyklý. Víceslovné pojmenování musíme často použít i pro označení obyvatele některých obcí, měst, států a dalších území, protože ne od všech uvedených zeměpisných jmen lze jednoslovná obyvatelská jména vytvořit.[9] Překážkou může být mj. nelibozvučnost odvozeného jména: Čadčan, Ivančičan, Prčičan a také, v případě povodí řek, i např. Poploučničí.

---

[1] Velmi obecné poučení o názvech míst tvořených předponou a formantem -í obsahuje pouze Šmilauerova Nauka o tvoření slov, Praha 1971, s. 51–2, ale ani ta explicitně neuvádí jména označující povodí řek.

[2] Tato jména se řadí mezi jména vlastní, a to zeměpisná (podobně jako Středomoří, Jihlavsko, Záalpí) a píšou se s velkým písmenem, viz Pravidla českého pravopisu, Fortuna, Praha 1999n., s. 43.

[3] Praha 1960–1971.

[4] Český národní korpus (dále ČNK), vyjma Pojizeří, Pomoraví, Povydří, buď uvedené názvy vůbec nezachycuje, nebo je jejich výskyt velmi nízký. To, že nejde o jména zcela výlučná, dokládá vyhledávač Google. Např. ČNK má nulový výskyt výrazu Pobečví, kdežto Google jej zaznamenává 152×.

[5] Výjimkou je jméno Porúří, neboť název řeky se užívá v nepočeštěné podobě (Ruhr).

[6] Vžitých počeštěných názvů řek (exonym) je kolem padesáti (viz Vžitá česká vlastní jména geografická, Český úřad geodetický a kartografický, Praha 1981). Z nich se u převážné části název povodí neužívá, nebo zcela výjimečně. V již zmíněném vyhledávači Google se 22× objevilo Pomohaní, 20× Popádí, 8× Posálí, 7× Podráví, 1× Poemží, Poloiří, Poobí, Poganží.

[7] Ve vyhledávači Google jsem nalezla 23 výskytů.

[8] Google zachycuje pouze (1×) Polužničí.

[9] Viz např. Mluvnice češtiny 1, Academia, Praha 1986, s. 280.

Naše řeč, volume 87 (2004), issue 4, pp. 221-222

Previous František Štícha: Nad publikací Mínění o současné němčině a postoje k ní

Next Hana Konečná: Hvězdnost