Maria/Marie
Karel Komárek
[Short articles]
-
Nominativ tohoto jména se v češtině dodnes vyskytuje v obou podobách, přičemž volbu mezi nimi zřetelně ovlivňuje úzus v daném komunikačním prostředí. Pokud jde o rodné (křestní) jméno, pak naprostá většina jeho nositelek ho užívá ve formě Marie. Pro pojmenování biblické postavy Ježíšovy matky je naopak obvyklé znění Maria (zvláště ve spojení Panna Maria, též ve vokativu – např. Zdrávas Maria). To jednoznačně dominuje v náboženském prostředí, zvláště v katolickém: uvádějí ho překlady bible, bohoslužebné a modlitební texty, odborná i krásná literatura, časopisy. Z vlastní zkušenosti můžeme potvrdit, že převažuje také ve spontánních mluvených projevech věřících. Novější biblické překlady zhruba od 2. poloviny 20. století (P. Škrabal, O. Petrů, ekumenický překlad) ho navíc uplatňují při odlišení Ježíšovy matky (důsledně Maria) od jiných postav téhož jména (vždy Marie Magdalská, Marie Kleofášova aj.). Tento úzus zřejmě vede k tomu, že v nábožensky založených rodinách se někdy volí podoba Maria jako křestní jméno, což je projev zbožné úcty a zároveň náznak toho, že patronkou takto pojmenované osoby je právě Panna Maria.
Zato v mimo církevní komunikaci se při pojmenování Ježíšovy matky stále častěji vyskytuje forma Marie, dokonce i ve spojení Panna Marie. Setkáváme se s ní především v publicistice (a to i ve zpravodajství z náboženského života), v oblasti výtvarného umění (viz časté názvy obrazů typu Panna Marie s děťátkem v katalozích či v galeriích) a také ve slohových pracích školní mládeže (naše zkušenost se soutěžními úkoly na Olympiádě v českém jazyce). Pro zajímavost uvádíme i doklad z klasické beletrie: Alois Jirásek ve Starých pověstech českých píše Marie Panna. Je pravděpodobné, že k užívání tohoto tvaru vede mnoho mluvčích dojem větší správnosti, jako by podoba Marie byla „spisovnější“ už proto, že se nachází v kalendáři (podobně jako Saskie místo staršího Saskia).[1] Ve zmíněných typech komunikátů si sice konkurují obě formy (v publicistice se objevuje též Panna Maria), ale přesto se domníváme, že každá z nich je určitým způsobem příznaková. Je to tedy problém spíš stylistický než čistě kodifikační.
Rozšíření formy Panna Marie svědčí o slábnoucích kontaktech jejích uživatelů s náboženským prostředím a naopak o trvanlivosti některých vyjadřovacích způsobů v církevním diskursu. Na věřícího působí podoba (Panna) Marie nezvykle především proto, že v modlitbách a duchovních písních je ustálen tvar Maria. Ten je ostatně stabilizován i v silně užívaném citoslovečném zvolání ježíšmaria (ježíšmarjá apod.; sotva někdo říká *ježíšmarie) nebo v osobních jménech typu Jan Maria Plojhar, kde komplement Maria je původně rovněž odkazem na jméno Matky Boží. Z tohoto aspektu můžeme rozdíl (Panna) Maria X Marie chápat jako koexistenci oficiální a neoficiální varianty, podobně jako dvojici Slavia (oficiální název sportovního klubu) a Slávie (skandování fanoušků téhož klubu). Kodifikace by podle našeho názoru mohla tento stylový rozdíl výrazněji naznačit a tak doporučit, aby aspoň v oficiálních komunikátech dostával přednost tvar, který je obvyklý ve svém původním prostředí.[2]
[1] Jméno Saskie bylo zařazeno do kalendáře po roce 1989 na uprázdněné místo po VŘSR (7. listopadu), a to v progresivní podobě. Za konzultaci děkuji PhDr. Miloslavě Knappové, CSc.
[2] Pravidla českého pravopisu uvádějí jen znění Marie; dubletu má Slovník spisovného jazyka českého (tvar Maria označen „náb.“) a příručka Jak zacházet s náboženskými výrazy (Academia 2004; tvar Marie označen „řidč.“).
Naše řeč, volume 87 (2004), issue 3, p. 167
Previous Ludmila Uhlířová: Výtoč
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1