Šufunky gang aneb naběračka plná funkové hudby

Lucie Hašová

[Short articles]

(pdf)

-

Čím vším jsou motivovány názvy současných hudebních skupin, není možné v tomto krátkém textu popsat. Zaměřím se pouze na ty případy, kdy je inspirací názvu kapely určitý hudební směr či žánr, zpravidla směr, který je základní charakteristikou dané skupiny. Pojmenování hudebního směru v případech zde popisovaných nestojí samostatně, naopak je organicky zapojeno do názvu skupiny.[1]

Tato strategie je známa již dlouhou dobu. setkáváme se s ní v názvu dávno už klasické hudební skupiny Beatles. V roce 1960 kapela uvažovala o variantách sebepojmenování Beatals, Silver Beetles a Silver Beats, až se nakonec rozhodla pro jméno, které ji proslavilo. V pojmenování Beatles je ukryt jednak hudební styl big beat[2], běžně univerbizován na beat, jednak anglický výraz beetles (česky brouci), který zní stejně jako Beatles. Zcela obdobný způsob zvolila v 60. letech skupina našeho beatového šansoniéra Petra Nováka nazvaná George & Beatovens. Analogicky podle Beatles byla v příjmení hudebního skladatele Ludwiga van Beethovena samohlásková skupina ee nahrazena ea, takže se v grafické podobě objevil zmíněný beat, postupně bylo ještě odstraněno h, koncové s naznačuje množné číslo. (George, česky Jiří, se jmenoval nejmladší člen kapely.)

V názvu slovenské kapely Bluesweiser se objevuje hudební žánr blues. Tento název je motivován jednak zmíněným hudebním žánrem blues, jednak značkou piva Budweiser. Můžeme jej označit za tzv. blending, tedy složeninu vzniklou obdobně jako anglické, dnes i v češtině užívané výrazy jako smog (smog, smoke + fog, kouř + mlha), brunch (jakási časově posunutá snídaně nebo naopak časný oběd, breakfast + lunch, snídaně + oběd) nebo z elektronické komunikace známý emoticon (emotikon, emotion + icon, emoce + ikona) a další.

Jedním ze současných hudebních žánrů je ska. Ska můžeme velmi zjednodušeně charakterizovat jako rychlé reggae, což je směs jazzu, blues, karibské hudby a původních afrických rytmů, jejímž domovem je Jamajka. Název tohoto žánru rozpoznáváme v pojmenování bratislavské skupiny Ska Pra Šupina, tedy na první poslech vlastně kapří šupina, šupina z kapra. Grafická podoba a především pak poslech této kapely nás přesvědčí, že součástí názvu je i zmíněný hudební styl. Pojmenování hudebního žánru ska se ve zmíněném pojmenování stává spojením předložky a první slabiky slova. V Plzni působí kapela Tleskač, pro niž je rovněž typický tento žánr. Ska se v jejím názvu vyskytuje ukryto v příjmení Jana Tleskače, literární postavy z některých děl J. Foglara. (Čtenáři knih Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří si jistě vzpomenou, že Jan Tleskač v nich figuruje jako [50]vynálezce létacího kola.) A dodejme hned, že žánru ska se věnuje také jedna ze současných nejúspěšnějších slovenských skupin Polemic, která výraz ska začlenila do dvou názvů svých alb. Z roku 1997 pochází album DO SKA a z roku 2000 album GangsterSKA. V obou případech se jedná o slovní hříčku. První z alb je vlastně nazváno velmi jednoduše doska, tedy česky (původně gramofonová) deska. Slovenský výraz doska je bohemismem, který v současné době konkuruje výrazu platňa. Protože je však tento výraz psán zvlášť, je zde možné i čtení předložky a podstatného jména, album skupiny Polemic nás vede do říše hudebního směru zvaného ska. V případě alba GangsterSKA se probíraný hudební žánr stal adjektivní příponou.

Dalším dnes rozšířeným hudebním stylem je funky (vysl. fanki), tedy hudba vycházející z jazzu, která je založena na monotónních šestnáctinových rytmických, zpravidla kytarových, figurách. Pojmenování tohoto stylu nacházíme hned u dvou našich kapel. První pochází z Vrchlabí a jmenuje se ProFunkUniT, jde vlastně o zkrácená anglická slova Professional Funk Unit (profesionální funková jednotka), tedy, jak vysvětlují členové kapely, je to pojmenování skupiny, která hraje „vybroušený, s vojenskou přesností zahraný a profesionalitou podložený funk“. Jméno druhé kapely se objevuje v názvu tohoto příspěvku, bylo motivací k jeho napsání a zní Šufunky gang. V názvu kapely je totiž originálním způsobem využito nářečního výrazu šufánek[3] (kapela pochází ze Zlína), tedy ‚naběračka‘. V plurálu má tento výraz tvar šufánky, který je – ovšem bez své první slabiky a vokalické délky – zvukově shodný s právě probíraným pojmenováním hudebního stylu funky. Jak říkají členové kapely, jejich produkce by měla být „naběračkou plnou hudby ve stylu funky“. Zastavme se ještě u výrazu band, který se běžně stává součástí názvu kapel nejen v zahraničí, ale i u nás. Pro účely tohoto textu pomineme řadu skupin, v jejichž názvu se výraz band vyskytuje jako samostatně stojící (ze současných např. Sajkedelik šraml band[4], Nahoru po schodišti dolů band), ale stejně jako v případech hudebních žánrů budeme hledat případ, kdy se tento výraz stává organickou součástí názvu. Takovým případem je kapela Traband. Zde je využito pravidelné znělostní asimilace na konci českých slov, takže pokud se setkáme s tímto názvem pouze ve zvukové podobě, můžeme se domnívat, že se kapela jmenuje úplně stejně jako kdysi populární auto, totiž trabant.

---

[1] Kromě prvních dvou kapel, jejichž názvy jsou jakýmsi výletem do historie a úvodem do problematiky, jsou v tomto textu analyzovány názvy současných českých a slovenských kapel, které se v posledních dvou letech objevily v hitparádě Velká sedma. Tuto hitparádu pravidelně vysílá Rádio 1 (91,9 FM), viz případně přehled výročních hitparád na internetové adrese: www.radio1.cz. Z Velké sedmy a částečně z osobní korespondence se členy kapel jsou čerpány některé informace uvedené v tomto textu.

[2] O pravopisné podobě a stupních adaptace anglických termínů z oblasti populární hudby do češtiny viz podrobně v článku autorů J. Kuchaře – A. Sticha – M. Rulfové, Soudobá populární hudba a její jazyk, NŘ 56, 1973, s. 238–249.

[3] V Českém jazykovém atlase se k tomu dočítáme následující: Základní pojmenování sběračka, šufánek a názvy související se slovem lžíce představují výrazný rozdíl česko-moravsko-slezský. Celočeský název sběračka (v severní polovině území častěji sbiračka) se porůznu vyskytuje s počátečním ž- (žberačka, žbiračka). Zejména na Královéhradecku a v zč. okrajových úsecích se ojediněle objevují podoby sberačka, žberačka. Odvozeniny s předponou na- (naběračka, nabíračka), zachycené v Čechách spíš jen jako okrajová dubleta, mají v městské mluvě charakter inovací, ve Slezsku se však vyskytují běžně i ve vesnických lokalitách. Pro Moravu je příznačné pojmenování šufánek, na okrajích areálu se četněji vyskytuje též hláskoslovná obměna žufánek. Nejvíce je diferencovaná oblast Slezska, pro niž je typická dubletnost i tripletnost pojmenování. Většinou jde o různé obměny slova lžíce. Souslovné pojmenování velká ležka převládá zejména v západní části Slezska a na Jablunkovsku. Vedle něho se však porůznu objevuje přejatý výraz šeblefla. Pro jižní část ostravického úseku je charakteristické označení fornefla. Malé ostrůvky vytvářejí dva archaické dialektismy, a to vařecha na severním Valašsku a odlívka/nálívka na širším Chodsku. (J. Balhar, P. Jančák a kol., Český jazykový atlas I, Academia, Praha 1992, s. 286–288.)

[4] O výrazu psychedelic (a také autory spíše nedoporučované výslovnosti sajkedelik) viz v d. cit. v pozn. 2.

Naše řeč, volume 87 (2004), issue 1, pp. 49-50

Previous Pavel Jančák: Za docentem Bohumírem Dejmkem

Next Alena M. Černá: Nectný Matěj Lauda z Piesku