Časopis Naše řeč
en cz

Slang pražských dopraváků

Zdeňka Tichá

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

[1]Značnou část publikace Slang pražských dopraváků tvoří slovníček slangových výrazů. Jen velmi stručně (v jednom odstavci) je v úvodu zmíněno chápání pojmu/termínu slang. Autoři připomínají definici ze Slovníku cizích slov, který „definuje slang jako druh nespisovného jazyka (mluvy) příslušníků určitého zaměstnání (profesionální slang) nebo určitého společenství lidí spojeného stejným společným zájmem (skupinový slang)“[2], a uvádějí, že slang pražských dopraváků splňuje obě tato kritéria.

Slangovými výrazy pražských dopraváků se začal poprvé zabývat Kroužek přátel městské dopravy, který v roce 1975 vydal interní tisk Slangové a zvláštní výrazy pražských dopraváků. V průběhu dalších let došlo k výrazným změnám v systému pražské dopravy (patří k nim např. provoz metra od roku 1974, zánik průvodčích), a tedy i ke změnám ve slangové slovní zásobě. Tyto změny byly zachyceny v publikaci Slang pražských dopraváků, která vyšla v roce 1982. Od této do[259]by se městská hromadná doprava opět proměnila, od roku 1992 se vyvíjí integrovaný dopravní systém (Pražská integrovaná doprava). Nové vydání slovníčku slangových výrazů pražských dopraváků obsahuje mj. výrazy vzniklé právě v období posledních patnácti let.

Kapitola o vzniku a vývoji slangu pražských dopraváků seznamuje čtenáře podrobně s vývojem městské hromadné dopravy v Praze. Autoři upozorňují na to, že se do slovníku podařilo zařadit několik výrazů užívaných již v období provozu koněspřežné dráhy.

Pro vznik a rozvoj slangu se stalo rozhodující zavedení elektrických tramvají, a především podmínky jejich provozování. Od počátku totiž byla doprava provozována českými majiteli a provozovateli. Elektrické podniky dbaly na zavádění a užívání českého odborného názvosloví. Striktní užívání češtiny ve služebním styku významně ovlivnilo rovněž charakter slangových výrazů, zejména to, že jen malá část z nich má svůj původ v cizím jazyce. Některé oblasti výskytu slangových výrazů byly po dlouhou dobu stabilní (např. oblast systému provozu tramvají), pojmenování vzniklá v těchto okruzích jsou bohatá a část z nich se užívá dosud. Proti nim stojí pojmenování z okruhů, v nichž dochází ke změnám (např. pojmenování jednotlivých typů vozidel postupně uváděných do provozu). Do slovníku jsou zařazeny oba okruhy výrazů.

Autoři konstatují, že slangovou slovní zásobu méně významně ovlivnilo trvalé zavedení autobusů (21. 6. 1925) a trolejbusů (29. 8. 1936) do městské hromadné dopravy. K radikálnější změně v systému městské hromadné dopravy docházelo postupně od počátku 60. let 20. století, skutečným přelomem byl rok 1974, kdy byl přeměněn způsob tramvajové dopravy a do provozu bylo uvedeno metro. Autoři uvádějí, že v důsledku těchto změn ztratila své opodstatnění asi 1/3 slangových výrazů, které se přestaly používat, protože zanikla skutečnost jimi pojmenovaná. I tyto výrazy jsou do slovníčku zařazeny.

Pokud se rozšíření slangu týče, autoři kladou důraz na to, že slang je užíván zejména provozními pracovníky dopravních podniků, jejichž počet v posledních desetiletích odhadují na 5–6 tisíc osob. V této souvislosti se autoři rovněž dotýkají otázky rozšířenosti slangových výrazů – některé z nich jsou nebo byly užívány velkým okruhem uživatelů slangu (sem patří např. výraz kaštani ve významu ‚cestující‘), jiné naopak pouze velmi omezeným okruhem uživatelů (např. výraz turecko ve významu ‚garáž autobusů Kačerov‘; označení vzniklo v 70. letech podle jména ředitele Turka).

Jedna z kapitol je věnována tvoření slangových výrazů. Slang pražských dopraváků je z velké většiny (autoři uvádějí více než 2/3) výrazy utvořenými postupy transpozičními, tj. sémantickým tvořením (metaforou, metonymií), přejímáním a tvořením víceslovných názvů, v menší míře výrazy utvořenými postupy transformačními, tj. odvozováním, skládáním nebo zkracováním. V rámci transpozičních postupů je nejčetnější metafora – téměř 550 výrazů, patří mezi ně např. hokejka ve významu ‚svorka s dlouhým ramenem pro uchycení troleje v oblouku‘. V rámci skupiny vzniklé postupy transformačními je nejčetnější odvozování (asi 180 výrazů); patří k nim např. linkáč ve významu ‚hlavní (linkový) stykač trakčního obvodu tramvají‘. Připomínáme na tomto místě, že přesné určení postupu, kterým slangové slovo vzniklo, je v mnoha případech velmi složité. Sami autoři uvádějí jako „neprůhledná“ z hlediska původu několik výrazů, např. sypánek ve významu ‚problémový řidič‘ – zde je naznačena možná souvislost se spojením vysypat cestující.

Hlavní část publikace tvoří slovníček slangových výrazů, který je uspořádán abecedně. Za heslovým slovem, které je psáno kapitálkami a zvýrazněno, následují po znaménku „ = “ synonymní [260]výrazy a poté výklad, který je podán buď popisem, nebo synonymem, jímž je zpravidla odborný výraz. Jednotlivé významy jsou uvedeny v samostatných odstavcích označených arabskými číslicemi. Za výkladem může následovat poznámka, která se zpravidla týká komunikačních aspektů, a to zejména doby užívání výrazu (zkratkou zan. jsou označeny výrazy zaniklé), okruhu, v němž je výraz používán (např. poznámka u hesla mísťák „použ. TH pracovníky“). Vzhledem ke skutečnosti, že slovníček nebyl zpracován odborníky – lingvisty, nenalezneme v něm obvyklé slovníkové informace, tj. informace gramatické nebo příkladovou část, která by přiblížila užívání slangového slova.

Do slovníčku slangových výrazů jsou zařazeny – jak již bylo výše řečeno – výrazy z celého období provozu městské hromadné dopravy v Praze. Jejich jádro tvoří výrazy značně stabilizované, např. dráteník ve významu ‚pracovník zařizující, udržující a opravující trolejové vedení‘. Ve slovníčku jsou zařazeny rovněž výrazy již zaniklé (např. šnapr ve významu ‚závěra utažené brzdy‘) i výrazy novější, např. atomová vrata ve významu ‚tlakový uzávěr stanice nebo tunelu metra‘.

Publikace nevelkého rozsahu (55 stran) je zpracována odborníky v oblasti dopravy, nikoliv lingvisty. Oba hlavní autoři měli množství spolupracovníků (jejich seznam je součástí publikace), kteří jim pomáhali zejména se shromažďováním jazykového materiálu. Cílené shromažďování slangizmů probíhalo zhruba od poloviny 70. let 20. století. Autorům se skutečně podařilo zachytit slangové výrazy ve značné šíři, a to včetně pojmenování interslangových nebo užívaných v běžné mluvě (např. štípnout ve významu ‚kleštěmi označit potřebné údaje na jízdence‘). O zařazení některých výrazů do slangového slovníku můžeme pochybovat (např. oběd ve významu ‚zákonná přestávka na konečné zastávce nebo ve vozovně (v poledních hodinách)‘).

Závěrem můžeme konstatovat, že i přes některé lingvistické výhrady je tato publikace významným příspěvkem do českého slangologického poznání, cenný je zejména shromážděný lexikální materiál. Z hlediska diachronního je bezesporu též přínosem zpracování historie městské hromadné dopravy v Praze, a tím zařazení dílčího (v tomto případě lingvistického) tématu do širšího společenského kontextu. Nezbývá než doufat, že se autoři publikace, případně jejich následovníci budou „svým“ slangem zabývat i nadále, a to třeba i ve spolupráci s lingvisty.


[1] P. Adámek, F. Prošek, Slang pražských dopraváků, Dopravní podnik hl. m. Prahy, a. s., 2001.

[2] D. cit. v pozn. 1, s. 3.

Naše řeč, ročník 86 (2003), číslo 5, s. 258-260

Předchozí Jiří Rejzek: Knížka jazykových fejetonů

Následující Jiří Hasil: Čeština jako cizí jazyk očima Milana Hrdličky

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1