Poslanecká imunita v slovotvorných souvislostech
Ivana Bozděchová
[Drobnosti]
-
V běhu společenských a politických událostí posledních let téměř každodenně slýcháme o poslanecké imunitě. Toto pojmenování má kořeny možná starší, než se laik běžně domnívá. „Immunitou nazývala se od samého počátku středověku výsada, na jejímž základě osvobozoval král jisté osoby a statky od moci svých úředníků tím způsobem, že na immunitním území nesměli ani souditi, ani ukládati veřejné dávky, zejména vybírat daně, ani jiné úřední výkony podnikati … V právu trestním znamená immunita trvalé nebo dočasné osvobození jistých osob od trestního stíhání nebo vyjmutí z trestní pravomoci státu, k němuž náležejí nebo v němž se zdržují … V lékařství zoveme immunitou schopnost organismů živočišných (neb i rostlinných) buňkám a šťávám jejich vlastní, kterouž usídlení a rozmnožení infekčních mikroorganismů do těla vniklých kladou takové překážky, že tam v krátké době zacházejí. Následkem toho zůstávají jisté druhy živočichů vůbec nepřístupny jistým druhům mikroorganismů … Po přestálých neštovicích, v případě tom zúmysla vyvolaných, byl člověk takový vůči této nemoci imunní, t.j. proti novému vypuknutí této nemoci chráněn.“ – Podle obsahu i stylu tohoto výkladu lze rozpoznat citaci z Ottova slovníku naučného.[1]
Etymologický základ podstatného jména imunita je samozřejmě třeba hledat v latině; slovotvorně souvisí s přídavným jménem imunní. To pochází z lat. immunis – pův. ‚prostý povinností (služeb, břemen, dávek)‘, přenes. a obr. ‚neúčasten něčeho, prost, svobodný‘.[2] Etymologie i citovaný Ottův slovník naučný poukazují na to, že původní význam podstatného jména byl právní (význam ‚odolnost proti nemocem‘ nacházíme až v 19. st.[3]). Pro zajímavost ještě krátké historické srovnání – v římském právu se v této souvislosti rozlišovaly dva termíny: immunitas ve významu ‚osvobození od veřejné dávky nebo daňové povinnosti‘ (jednotlivce i skupin obyvatel, které uděloval senát, později císař) a privilegium ve významu osobního práva (výhodného i nevýhodného) a teprve později speciální úpravou pro právo určité skupiny osob (např. vojáky, ženy, osoby mladší 25 let apod.), kterým se tím odpouštěla neznalost zákona jinak neomluvitelná. V našich současných právních [165]předpisech se mluví o imunitě, srov. např. Všeobecná dohoda o výsadách a imunitách Rady Evropy; postavení, výsady a imunity mezistátních ekonomických organizací; Úmluva o výsadách a imunitách Dunajské komise apod.
Také např. Akademický slovník cizích slov[4] uvádí u hesla imunita oba významy v tomto pořadí: 1. práv. ‚vynětí osob n. majetku z moci obecně platných trestních a jiných předpisů, z moci zákona; zvláštní právní ochrana členů zákonodárných sborů, trestní nedotknutelnost‘; poslanecká, diplomatická i.; 2. odb. ‚odolnost‘: biol., med. ‚odolnost organizmu proti choroboplodným mikroorganizmům n. jejich jedům‘: přirozená, získaná i. Dnes však větší váhy nabyl význam biologicko-medicínský, a to nejen v češtině. Srov. např. významy v angličtině: immunity – imunita, chráněnost, odolnost (proti nemoci, rzi), bezpečnost před, osvobození od, zproštění čeho (daní, válečných náhrad), diplomatická, poslanecká imunita, nedotknutelnost, immune – imunní, odolný proti (neštovicím, špatným vlivům), bezpečný před (nudou), vzdorující (streptokok vzdorující antibiotikům), hluchý k (prosbám);[5] podobně v němčině: Immunität – imunita, imunnost; I. lék. nepodléhání nákaze, odolnost vůči nákaze; II. nedotknutelnost, chráněnost (poslanecká); immun – imunní; I. lék. nepřístupný, nepodléhající nákaze, (nakažlivé) nemoci; II. práv. požívající zvláštní právní ochrany, (poslanecké) imunity, nedotknutelný.[6] Tuto dobovou aktualizaci ASCS zaznamenává – u hesla imunní uvádí nejprve lékařský význam, až na druhém místě význam právnický (s. 326): imunní (proti čemu, řidč. vůči čemu) – 1. ‚odolný proti nákaze, odolný vůbec‘: i. proti spále; i. proti výtkám „netečný“, 2. ‚vyňatý z trestné pravomoci státu, z moci zákona, požívající zvláštní právní ochrany, imunity 1, chráněný, nedotknutelný‘.
K podstatnému jménu imunita existují dvě (příbuzná) přídavná jména (imunní a imunitní) – rozdíl mezi nimi lze charakterizovat jako rozdíl mezi přídavným jménem (významově) jakostním, kvalitativním (imunní) a vztahovým, relačním (imunitní = „týkající se imunity“). Viz např. i možnost (významového) stupňování přídavného jména imunní (imunnější = „odolnější“) a specifikaci obecně vztahového významu u přídavného jména imunitní ve smyslu „určený k něčemu“. Takto se obě adjektiva zpravidla užívají, srov. některé doklady z Českého národního korpusu (dále ČNK):
– imunní ve významu ‚odolný, nepřístupný nákaze, chorobě‘: nákaza se šíří přes imunní osobu, ani doktoři už nebyli vůči této nemoci zcela imunní, imunní vůči jedu, ve formě imunních sér nebo imunoglobulinů;
– imunní ve významu ‚požívající zvláštní právní ochrany, imunity‘: řeči poslanců v parlamentu jsou imunní, poslanec je imunní, je imunní k působení normální eroze, nebyl vůči pozornosti imunní, země jsou vůči zneužití moci imunními, učinit imunními vůči přemlouvání, aktiva vůči inflaci imunní, zcela imunní vůči sebemenším náznakům lítosti;[7]
– imunitní ve významu ‚určený k zajištění odolnosti vůči nákaze, chorobě‘: imunitní soustava člověka, imunitní systém, inhibiční účinky na imunitní funkce, imunitní aktivace, imunitní a zánětlivé mediátory, imunitní pochody plodu, imunitní zdatnosti organismu, oddálená kožní imunitní odpověď, imunitní receptory, [166]imunitní reakce po transplantaci, Deficiency Virus (virus lidské imunitní nedostatečnosti), HIV imunitní systém, imunitní buňky, chronicky únavový a imunitní dysfunční syndrom 18;
– imunitní ve významu ‚týkající se imunity poslanecké‘: výbor mandátový, imunitní nebo petiční, imunitní výsady pro úředníky a politiky, imunitní listina papeže.
K přídavnému jménu imunní se systémově tvoří (podle produktivního slovotvorného modelu zpodstatnělých názvů vlastností odvozených od přídavných jmen příponou -ost) podstatné jméno imunnost, používá se však ve srovnání s podstatným jménem imunita mnohem méně – viz výše zmíněné a dnes ustálené označení poslanecká imunita, nikoliv poslanecká imunnost; potvrzují to také doklady z ČNK i výkladové slovníky – imunnost uvádí Příruční slovník jazyka českého, Slovník spisovného jazyka českého a ASCS.[8]
Pro úplnost i zajímavost doplňme některá další příbuzná slova k podstatnému jménu imunita. To, co imunitu (odolnost) vyvolává, se označuje jako imunogenní (srov. lat. immunogenes), viz doklady z ČNK – aplikace málo imunogenní vakcíny, imunogenní vlastnosti plísní apod. Přídavné jméno imunní je vedle samostatného použití časté v odborné lékařské terminologii i jako 1. člen složenin (imunobiologie, imunoblast, imunoglobulin, imunoterapie, imunokomplexy). Přídavné jméno imunizační se používá jako vztahové k podstatnému jménu imunizace (srov. ASCS, s. 326: imunizace – ‚imunizování‘: biol., med. ‚navození imunity proti infekční chorobě po překonání choroby n. uměle očkováním ap.‘; imunizační – med. i. schopnost organizmu). Viz též doklady z ČNK: imunizační postupy, imunizační komise NFIP, imunizační programy, imunizační zařízení, Flemingova imunizační teorie apod. Uvedené podstatné jméno se zakládá na slovesu imunizovat (‚činit imunním‘), a to v obou výše uvedených významech. Srov. např. doklady z ČNK: imunizovat vakcínou připravenou z krve dobrovolníků, přenašečů viru; on sám bude imunizován proti konformismu a totalitarismu, země je imunizována proti mýtu zabezpečovatelského státu, je imunizován charismatem svého apoštolského majestátu, dotyčná nauka se imunizuje vůči veškeré kritice, proti těmto silám se každá společnost imunizuje, (stěhování) je vůči nadhodnocené marce poněkud imunizuje. Na souvislosti obou významů je založeno vyjádření v následujícím dokladu z ČNK, které lze chápat i jako jazykovou hříčku: Kdyby se mi tedy podařilo dostat smysl pro humor do tabletek nebo do injekcí, a tím lidi proti fanatismu imunizovat, měl bych šanci na Nobelovu cenu ne v literatuře, ale v medicíně. Od příčestí trpného tohoto slovesa se systémově tvoří přídavné jméno imunizovaný (sérum připravené z krve zvířat imunizovaných lidskými lymfocyty). A konečně podstatné jméno imunitka, familiární výraz pro ‚jednání o zrušení imunity některého člena zákonodárného sboru‘, které už žije zřejmě jen na s. 1116 v PSJČ, ač jsou v realitě taková jednání běžnou praxí …
[1] J. Otto, Ottův slovník naučný, Praha 1897, 12. díl, s. 535–537.
[2] J. Pražák – F. Novotný – J. Sedláček, Latinsko-český slovník, SPN, Praha 1955, s. 656.
[3] J. Rejzek, Český etymologický slovník, LEDA, Praha 2001, s. 236.
[4] Akademický slovník cizích slov, Academia, Praha 1995 (dále ASCS), s. 325–326.
[5] K. Hais – B. Hodek, Velký anglicko-český slovník II, Academia, Praha 1992, s. 389.
[6] H. Siebenschein a kol., Německo-český slovník, SPN, Praha 1970, s. 610.
[7] Srov. zde převahu předložky vůči – ASCS (s. 326) ji v této vazbě považuje za řidší.
[8] Příruční slovník jazyka českého I, Státní nakladatelství, Praha 1935–1937 (dále PSJČ); Slovník spisovného jazyka českého, Academia, Praha 1989.
Naše řeč, ročník 86 (2003), číslo 3, s. 164-166
Předchozí Josef Šimandl: Od čtvrtku do pátka
Následující Z dopisů jazykové poradně
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1