Merino, valaška a jiná plemena

Ivana Svobodová

[Short articles]

(pdf)

-

V jazykové poradně jsme před časem řešili otázku, které počáteční písmeno zvolit u názvů plemen ovcí: zda psát Merino, Valaška, Šumavská ovce, nebo merino, valaška, šumavská ovce. Dotaz byl o to zajímavější, že tazatel – spoluautor publikace o chovu ovcí a koz – se opřel o obecné zásady psaní velkých písmen v platných Pravidlech českého pravopisu (tj. z r. 1993). V § 88 akademického vydání, jenž se týká psaní jmen některých výrobků, plodů a rostlin, je mezi příklady zařazeno jablko Parména zlatá, jiřina Paní komisarka. A na základě toho tazatel dospěl – zcela logicky – k závěru, že „uvedený příklad z rostlinné výroby lze aplikovat i do výroby živočišné, kdy „odrůda“ v rostlinné výrobě = „plemeno“ v živočišné výrobě. To znamená jablko (ovce) – název Parména zlatá (Šumavská ovce)“. Na obhajobu psaní Šumavská ovce argumentoval i anglosaským způsobem psaní (Dorset Doun, Berrichow du Cher atd.). Zatímco od tohoto argumentu můžeme odhlédnout, protože každý jazyk se v oblasti psaní velkých písmen řídí svými zákonitostmi (kdybychom přijali anglosaský způsob psaní, museli bychom volit velké písmeno nejen u adjektiva šumavský, ale i u substantiva ovce – Šumavská Ovce), první přehlédnout nelze. Ten pochopitelně vyvolal otázku, proč dvě označení věcně si tak podobná se píšou rozdílně.

Prvním vodítkem při hledání odpovědi se nám stal Naučný slovník zemědělský (NSZ). Tam jsme přes různá hesla (plemeno, rasa, odrůda, kultivar) dospěli až k heslu taxanomické jednotky (11. díl, Praha 1987, s. 44), v němž jsme se dozvěděli, že jména rostlinných kultivarů, tj. uměle vypěstovaných rostlin a jejich plodů, „jsou-li zveřejněna (publikována), mají charakter obchodní chráněné známky“. Příkladů takovýchto kultivarů nabízí NSZ velké množství, např. (jablka): Průsvitné letní, Ontario, Matčino, Jonathan, (hrušky): Pařížanka, Červencová, Konference, Kongresovka, Muškatelka turecká, Muškatelka šedivá, Solanka, (višně): Záhoračka, Morela pozdní. Královna Hortensie, (víno): Ryzlink rýnský, Müller Thurgau, Svatovavřinecké. Zmínku o tom, že by se obchodní chráněná známka vztahovala i na vyšlechtěná plemena zvířecí, jsme však ve slovníku nenašli a ověřili jsme si, že jejich názvy se v něm důsledně píšou s písmenem malým: (ovce) šumavská, skotská, valaška, merino, (kozy): ušlechtilá, bílá koza sánská, angorská, neapolská, egyptská, (koně) hucul, arab a lipican, belgik, norik.[1] Tento způsob [54]psaní nám potvrdil i odborník zabývající se šlechtitelstvím. Od něho jsme získali informaci, že šlechtitelství rostlin i zvířat vykazuje mnoho společných rysů, zásadní rozdíl je však právě v tom, že jména kultivarů mají charakter obchodní chráněné známky, zatímco jména vyšlechtěných plemen nikoli. Jakkoli nám to může připadat divné, je třeba tuto skutečnost přijmout, protože o tom, čemu se přidělují ochranné známky, jazykovědci nerozhodují. Ti pouze stanovují, která pojmenování se chápou jako vlastní a jak jednotlivé typy vlastních jmen psát. Z NSZ je navíc zřejmé, že udělování ochranných známek se řídí mezinárodními pravidly. Aby se způsob psaní názvů vyšlechtěných plemen změnil, musely by pro to být důvody věcné, ale ty zatím nejsou. Nelze opominout ani to, že způsob psaní těchto dvou druhů pojmenování je po léta ustálený: již Pravidla z r. 1957 mají vedle zmíněné Paní komisárky Panenské české (jablko), Dolanku (švestku), Červené obrovské (zelí), Sněhovou vločku (karafiát), ale neuvádějí ani jeden příklad na psaní velkého písmena u názvů plemen. A tak nadále budeme psát ovce valaška, ale hruška Pařížanka.[2]

---

[1] Za zmínku stojí to, že jazykovou úpravu slovníku prováděl jazykovědec K. Sochor s kolektivem pracovníků Ústavu pro jazyk český (na úpravě dílu, ze kterého jsem citovala, se podílel J. Machač a M. Roudný).

[2] U tohoto typu pojmenování je však třeba v konkrétním textu zvážit, zda jde o jméno vlastní, či druhové (puřížanky letos pomrzly).

Naše řeč, volume 86 (2003), issue 1, pp. 53-54

Previous Ludmila Uhlířová: Mešterka

Next Josef Šimandl: Vychytávky