Takže jako navazovací výraz v souvětích i souvislých textech a jeho synonymie s výrazy jinými

Ivana Kolářová

[Articles]

(pdf)

-

Výraz takže je jedním z nejstarších navazovacích prostředků pro vyjádření výsledkových, účinkových a důsledkových vztahů[1] v češtině, slovenštině, popř. i v dalších slovanských jazycích.[2] V češtině je frekventovaný i v souvislých projevech mluvených, srov.:

(1) Nejčasteji teda poslouchám varhanní hudbu, hlavně tento styl… Jinak doma teda máme… tatínek hraje i na basu, na housle, hrával na flétnu. Maminka, ta hraje na klavír, no… Takže se i někdy občas taky sejdeme a hrajeme, no.

Výpověď s takže uzavírá myšlenky vyjádřené mluvčím v předchozím textu[3] a mluvčí současně její obsah posluchačům prezentuje jako jednu z eventualit, která může z obsahu předcházejících výpovědí vyplynout. Signálem tohoto vztahu je výraz takže, srov.:

(1a) Tatínek hraje i na basu, na housle, hrával na flétnu. Maminka, ta hraje na klavír, no… Takže / Z toho vyplývá možnost / Tím je umožněno, že se i někdy občas taky sejdeme a hrajeme, no.

Text (1) také ukazuje, že takže nemusí vždy spojovat části souvětné výpovědi nebo výpovědi v textu, u kterých platí, že obsah jednoho celku (Tatínek hraje i na basu, na housle, hrával na flétnu. Maminka, ta hraje na klavír, no…) je bezprostřední příčinou, která vyvolá skutečnost vyjádřenou v celku po výrazu takže[4] (někdy občas taky sejdeme a hrajeme). Někdy může jít ze strany mluvčího pouze o vyjádření předpokladu, že souvislost obsahů výroků nebo jejich částí spojených pomocí takže bude u posluchačů přijímána jako samozřejmá.[5]

[91]Autoři Etymologického slovníku slovanských jazyků 2 vysvětlují slovo takže jako spřežku – spojení zájmenného příslovce tak („takovým způsobem“ nebo „tolik“ / „do té/takové míry“) ve větě řídící a podřadicí spojky že v následující závislé větě účinkové (srov. 2). Podle tohoto vysvětlení původu slova takže by souvětí s ním měla stejný nebo podobný význam jako souvětí s dvojicí spojovacích výrazů tak … že, srov. (2a):

(2) Jím málo, takže nepotřebuji odtučňovací kúru.[6]
(2a) Jím tak málo, že nepotřebuji odtučňovací kúru.

O synonymii takže a tak … že však uvažujeme pouze u souvětí, v nichž takže uvozuje závislou větu vyjadřující účinek jako následek intenzity skutečnosti ve větě řídící, srov. (3), (3a):

(3) Šum může být někdy velmi silný, takže přenos informace poruší.[7]
(3a) Šum může být někdy tak silný, že přenos informace poruší.

Možnost synonymie souvětí s takže se souvětími s větami spojenými výrazy tak … že dokazují souvětí citovaná Šmilauerem:

(4) V domku bydlila babka tak stará, že se už ničemu nepodivila.[8]

(4a) V domku bydlila babka hodně stará, takže se už ničemu nepodivila.

F. Trávníček, K. Svoboda, M. Grepl a P. Karlík aj. vysvětlují, že je třeba věty s takže vyjadřující následek jako účinek intenzity děje, činnosti nebo vlastnosti odlišovat od vět s takže, které vyjadřují důsledek obsahu věty řídící, ve které se o intenzitě nehovoří, srov.:

(5) Poranil si jedno oko, takže na ně špatně vidí.[9]

Synonymie se souvětím Poranil si oko tak, že na ně špatně vidí by přicházela v úvahu pravděpodobně jen tehdy, kdyby tak znamenalo „takovým způsobem“ a nemělo intenzifikační význam, srov.:

(5a) Tak/Takovým způsobem si poranil oko, že na ně špatně vidí.[10]

(6) Velitel byl mrtev, takže jsme se museli rozhodnout sami.[11]

[92]Synonymie takže se spojovacími výrazy tak … že v úvahu nepřichází (v žádné situaci by zřejmě nebyla smysluplná výpověď *Velitel byl tak mrtev, že jsme se museli rozhodnout sami).[12]

Jak ve výrocích (2) – (4) vyjadřujících následek jako účinek intenzity, tak ve výrocích (5) a (6) uvažujeme o synonymii spojky takže s dalšími spojovacími výrazy pro vyjádření následkových vztahů, které s intenzitou nesouvisejí. Můžeme zvažovat možnost náhrady spojky takže spojkami proto, a proto: podle Svobody jsou nejen signálem důsledkového vztahu mezi částmi souvětné výpovědi nebo mezi výpovědi v textu, ale současně je proto prostředkem odkazujícím na předchozí fakt jako na příčinu, která bezprostředně vyvolá následek (výpověď nebo část výpovědi uvozené slovem proto),[13] srov.:

(2b) Jím málo, (a) proto nepotřebuji odtučňovací kúru.

(3b) Šum může být někdy velmi silný, a proto se přenos informace poruší.

(4b) V domku bydlila babka hodně stará, (a) proto se už ničemu nepodivila.

(5b) Poranil si jedno oko, (a) proto na ně špatně vidí.

(6b) Velitel byl mrtev, a proto jsme se museli rozhodnout sami.

U souvětných výroků (2) – (6) můžeme počítat s tím, že mohou vyjadřovat souvislost, kterou jejich autor považuje za samozřejmou a u níž předpokládá, že za takovou ji budou považovat i posluchači; hovořili jsme o ní již u textu (1). Prostředky její signalizace bývají vedle takže (a) i spojky tak a tedy, srov.:

(2c) Jím málo, (a) tak nepotřebuji odtučňovací kúru.

(2d) Jím málo, nepotřebuji tedy odtučňovací kúru.[14]

(3c) Šum může být někdy velmi silný, a tak se přenos informace poruší.

(3d) Šum může být někdy velmi silný, přenos informace se tedy poruší.

(4c) V domku bydlila babka hodně stará, a tak se už ničemu nepodivila.

(4d) V domku bydlila babka hodně stará, ničemu se už tedy nepodivila.

(5c) Poranil si jedno oko, a tak na ně špatně vidí.

(5d) Poranil si jedno oko, špatně na ně tedy vidí.

(6c) Velitel byl mrtev, a tak jsme se museli rozhodnout sami.

(6d) Velitel byl mrtev, museli jsme se tedy rozhodnout sami.

V souvětné výpovědi (7) uvažujeme pouze o synonymii takže se spojkami (a) tak a tedy; mezi větami spojenými těmito výrazy není vztah, v němž by obsah první části byl příčinou pro uskutečnění obsahu části druhé. Z toho důvodu nepočítáme se synonymií takže s (a) proto:

[93](7) Správce každého oddělení poradí, takže v tom skleněném bludišti nezabloudíte.[15]

(7a) Správce každého oddělení poradí, v tom skleněném bludišti tedy nezabloudíte.

(7b) Správce každého oddělení poradí, a tak v tom skleněném bludišti nezabloudíte.[16]

Ukazuje se tedy, že téměř vždy je možná synonymie slova takže s výrazy (a) tak a tedy. Synonymie takže s tak … že je vázána pouze na spojení takových výpovědí nebo částí souvětných výpovědí, v nichž je v první části vyjádřena intenzita a ve druhé části následek jako účinek této intenzity. O synonymii takže a (a) proto uvažujeme tehdy, je-li možné obsah první výpovědi nebo první části souvětné výpovědi považovat za příčinu toho, o čem se hovoří ve výpovědi nebo části výpovědi druhé (tj. té, která je uvozena spojkou takže, resp. proto).

Možnosti interpretace několika odstínů následkových vztahů vyjádřených spojkou takže ukazují mluvené texty. Jeden z nich jsme citovali již na počátku, nyní uvádíme další:

(8) A dopátrala se toho, že na tomto pozemku zavraždil Flache přísežného Mašteho, a proto musí hospodář vlastnící pozemek, na kterém stojí kříž, platit každý rok tuhlenctu dávku zrna nad obvyklou míru. Takže vlastně zatížil tenhlencten kamennej pozemek stejným břemenem, jako bývala ta železná kráva.

Navazovací výraz takže můžeme chápat jako prostředek pro vyvození skutečnosti, která vysvětluje důsledek jednání popsaného v předchozím textu. Takže je tedy synonymní s důsledkovými spojkami a tak, tedy (srov. 8a), ale také se spojkami proto, a proto (srov. 8b):

(8a) … musí hospodář vlastnící pozemek, na kterém stojí kříž, platit každý rok tuhlenctu dávku zrna nad obvyklou míru. (A) tak vlastně zatížil tenhlencten kamennej pozemek stejným břemenem, jako bývala ta železná kráva. / Zatížil vlastně tedy tenhlencten kamennej pozemek stejným břemenem, jako bývala ta železná kráva.

(8b) … musí hospodář vlastnící pozemek, na kterém stojí kříž, platit každý rok tuhlenctu dávku zrna nad obvyklou míru. A proto vlastně zatížil tenhlencten kamennej pozemek stejným břemenem, jako bývala ta železná kráva.

Tyto možnosti přicházejí v úvahu i v mluveném textu (1) i v citovaných souvětných výpovědích (2) – (7). Významový vztah signalizovaný pomocí takže v (8) můžeme explicitně vyjádřit slovy v důsledku toho / následkem toho, srov.:

(8c) … musí hospodář vlastnící pozemek, na kterém stojí kříž, platit každý rok tuhlenctu dávku zrna nad obvyklou míru. V důsledku toho vlastně zatížil tenhlencten kamennej pozemek stejným břemenem, jako bývala ta železná kráva.

[94]Současně bychom mohli uvažovat tak, že to, o čem se hovoří v textu před výpovědí s takže, umožnilo uskutečnění obsahu výpovědi s takže, nebylo však jeho přímou příčinou. Explicitně by bylo možné vyjádřit tento vztah slovy výsledek byl takový/výsledkem bylo to, že…, srov. (8d):

(8d) … musí hospodář vlastnící pozemek, na kterém stojí kříž, platit každý rok tuhlenctu dávku zrna nad obvyklou míru. Výsledek byl takový / Výsledkem bylo to, že vlastně zatížil tenhlencten kamennej pozemek stejným břemenem, jako bývala ta železná kráva.

Mezi částmi textu (8), rozdělenými spojkou takže, lze vyvodit i další vztah, který je možné explicitně vyjádřit slovy to znamená, že, tj. vztah vysvětlovací:

(8e) … musí hospodář vlastnící pozemek, na kterém stojí kříž, platit každý rok tuhlenctu dávku zrna nad obvyklou míru. To znamená, že vlastně zatížil tenhlencten kamennej pozemek stejným břemenem, jako bývala ta železná kráva.

Prostředkem pro vysvětlovací vztah může být i výraz tím (srov. 8f), který současně signalizuje, že vyjádření … musí hospodář vlastnící pozemek, na kterém stojí kříž, platit každý rok tuhlenctu dávku zrna nad obvyklou míru je vlastně také prostředkem realizace skutečnosti zatížil tenhlencten kamennej pozemek stejným břemenem, jako bývala ta železná kráva. Tento vztah je možné vyjádřit i příslovcem tak, srov. (8g):

(8f) … musí hospodář vlastnící pozemek, na kterém stojí kříž, platit každý rok tuhlenctu dávku zrna nad obvyklou míru. Tím vlastně zatížil tenhlencten kamennej pozemek stejným břemenem, jako bývala ta železná kráva.

(8g) … musí hospodář vlastnící pozemek, na kterém stojí kříž, platit každý rok tuhlenctu dávku zrna nad obvyklou míru. Tak vlastně zatížil tenhlencten kamennej pozemek stejným břemenem, jako bývala ta železná kráva.

Vztah vyjadřovaný spojkou takže v (8) je tedy možné interpretovat několika způsoby a můžeme jej chápat jako volnější než vztah vyjadřovaný takže v předchozích příkladech. O tom svědčí i možnost nahradit takže dokonce pouhým univerzálním spojovacím výrazem to:[17]

(8h) … musí hospodář vlastnící pozemek, na kterém stojí kříž, platit každý rok tuhlenctu dávku zrna nad obvyklou míru. To vlastně zatížil tenhlencten kamennej pozemek stejným břemenem, jako bývala ta železná kráva.

V textu (9) stojí takže na počátku samostatné repliky. Mluvčí A dává najevo, že obsah jeho repliky je možné vyvozovat z obsahu předchozího rozhovoru, a také to, že chce svou promluvu uzavřít, a „shrnuje“ proto všechno, o čem se před chvílí mluvilo. Také v tomto případě je takže synonymní s tedy, tak a a tak (srov. 9a):

(9) A: Pokud mají u rodu mužského určit životnost a neživotnost, tak tady by právě došlo k nějakým záměnám… Třeba u těch podstatných jmen sněhulák, panák, a tak dále…

[95]B: Hrobové

C: Dnové

A: Takže k těm záměnám by mohlo dojít u více případů.

(9a) … Tedy / Tak / A tak k těm záměnám by mohlo dojít u více případů.

Při případné záměně slova takže slovem tak by přicházela v úvahu dvojí interpretace:

(9b) … Tak / Z toho, co jsme si řekli, plyne, že k těm záměnám by mohlo dojít u více případů.

(9c) Tak / Takovým způsobem by k těm záměnám mohlo dojít u více případů.

V mluveném dialogu nejsou ojedinělé případy, v nichž takže tvoří neukončenou výpověď:

(10) A: To je vedlejší věta příslovečná způsobová.

B: No pozor, vy jste se ptala: čeho se bojí…

A: Aha…

B: Takže… (= Ptala jste se: čeho se bojí, takže…)

A: Takže v tom případě by to byla věta předmětná.

Bylo by možné usoudit, že neukončenost výpovědi souvisí s průběhem komunikace a s úmyslem zkoušejícího: ten se snaží pomoci zkoušenému tím, že mu naznačuje možnost vyvodit správnou odpověď z kauzální souvislosti mezi obsahem předchozího rozhovoru a správnou odpovědí. Takže je tedy nejen prostředkem kauzálním a vyvozovacím, ale také pobídkovým. Tuto skutečnost potvrzuje i fakt, že zkoušený reaguje na tento výrok jako na pobídku, tj. odpoví.[18]

V mluvených dialozích bývá takže také prostředkem, kterým je důsledkový vztah pouze implikován; i v takových případech mohou na místě slova takže stát výrazy tak, tedy/teda, srov.:

(11) A: Tak půjdeš už?

B: Nezlob se, asi to nestihnu.

A: Takže mám jít sama, co? / Tak mám jít sama, co? / Mám jít teda sama, co?

Významový vztah repliky Takže mám jít sama, co? (popř. Tak mám jít sama, co? / Mám jít teda sama, co?) k textu předchozímu bychom mohli vyjádřit slovy: Z toho, co jsi říkal, jsem usoudila, že mám jít sama; Jednáš tak / počínáš si tak, že usuzuji, že mám jít sama. O tom, že takže může v mluvených dialogických projevech uvozovat i výrok, který např. otvírá část rozhovoru po pauze, svědčí následující texty:

(12) Takže ve studiu naproti mně sedí fotograf Vladimír D. Vladimíre, vítám vás. Dobrý den.

(13) Takže jak jste prožíval svou dovolenou?

[96]Ve spojení takových výpovědí s předchozím textem je však následkový vztah pro běžné uživatele málo zřetelný a mohli bychom jej vystihnout následujícími způsoby:

(12a) Očekává se ode mne, že představím a přivítám hosta / Mám představit a přivítat hosta, takže oznamuji, že ve studiu naproti mně sedí fotograf Vladimír D. Vladimíre, vítám vás. — Takže ve studiu naproti mně sedí fotograf Vladimír D. Vladimíre, vítám vás.

(13a) Když se vás mám zeptat, tak se ptám // Mám se vás zeptat, takže se vás ptám: jak jste prožíval vaši dovolenou? – Takže jak jste prožíval svou dovolenou?

Příklady (12), (12a), (13), (13a) ukazují, že výpověď uvozená slovem takže může vzniknout jako důsledek elipsy těch výpovědí, které by v daném kontextu a situaci nepřinesly nové informace (srov. 12a – nová informace je sdělována až ve výpovědi Takže ve studiu naproti mně sedí fotograf Vladimír D.), nebo vyjadřují explicitně záměr mluvčího (srov. 13a – otázka a její obsah jsou vyjádřeny pouze ve výpovědi s takže). Mohli bychom tedy uvažovat tak, že slovo takže nahrazuje explicitní vyjádření předpokladů mluvčího o zájmech posluchačů, a o tom, co od něj očekávají. Tyto předpoklady (tj. předpoklady Když se mě ptáte…; Mám odpovědět…; Očekává se ode mne apod.) jsou považovány za obecné a samozřejmé do té míry, že ve většině případů nejsou vyjadřovány. Obsah výroku s takže je možné považovat za obecný a samozřejmý důsledek těchto (nevyjádřených) předpokladů. Na základě jejich „rekonstruování“ lze tedy vysvětlit, že výroky s takže se objevují i na počátku mluvených projevů, kde nemusí být vnímány jako signál následkových a důsledkových vztahů.

Ojedinělé nejsou ani případy, v nichž takže uvozuje výroky reagující na jednání nejazykové: Takže/Tak ty už jdeš domů? (vidíme-li někoho odcházet nebo oblékat se); Takže/Tak ty si myslíš, že tam prší? (vidíme-li někoho, jak si bere deštník). Takový vztah je vyjádřitelný slovy: protože vidím, co děláš, tak z toho vyvozuji, že…; protože jsem slyšel, co se stalo / co se děje, tak z toho vyvozuji, že…; protože jsem informován / dokážu si domyslet, tak si myslím / tak usuzuji, že…[19]

V mluvených projevech pronášených rychle a bez výraznějších pauz není vždy zcela jasné, zda zvuková realizace [tagže] je realizací spojky takže, nebo rychle a bez potřebného předělu vysloveného korelativního spojení tak … že. Již jsme ukázali, že takže a tak … že synonymní být nemusejí, a že tedy významové vztahy vyjadřované výrazy takže a tak, že mohou být odlišné. Např. ve výroku (14) Křičel tak, že ochraptěl může jít: a) o vyjádření účinku intenzity činnosti, vyjádřené slovem tak — tolik / tak moc (tj ochraptění je následkem intenzivního křičení), tento účinek lze považovat také za následek; b) o vyjádření důsledku/následku intenzity obsahu první části (křičel). Lze tedy usoudit, že významové vztahy ve [97]výroku (14a) Křičel tak, že ochraptěl a (14b) Křičel, takže ochraptěl jsou blízké. Avšak význam výroků (15a) Petr to udělal tak, že s tím byli všichni spokojeni a (15b) Petr to udělal, takže s tím byli všichni spokojeni se liší výrazně: v (15a) je tak korelativním příslovcem způsobu, odkazujícím na vedlejší větu způsobovou, a souvětí má význam Petr to udělal takovým způsobem, že s tím byli všichni spokojeni. V (15b) jde o spojení tvrzení Petr to udělal a v důsledku tohoto tvrzení všichni s tím byli spokojeni.

Můžeme usoudit, že fungování slova takže v různých textech v souvětích i při spojování výpovědí souvisí s jeho spřežkovým původem. Spřežka však nemá vždy stejný význam jako dvojice spojek tak … že. Na význam takže usuzujeme zejména na základě možností substituce jinými navazovacími výrazy, zčásti podmíněných také vztahem výpovědí nebo částí výpovědí tímto slovem spojených. Příklady ukazují, že povaha výrazu, který vyvozuje následek předchozího textu jako samozřejmý závěr, může být východiskem pro jeho fungování v úloze výrazu vyjadřujícího návaznost na předpoklady mluvčího, které mohou být pokládány za samozřejmé do té míry, že je není potřeba lexikálně vyjadřovat.

---

[1] Následkové vztahy jsou vysvětleny jako vztahy založené na „myšlenkově zpracovaném odrazu kauzálních vztahů mezi jevy (událostmi)“. Srov. M. Grepl, P. Karlík, Skladba spisovné češtiny, Praha 1986, s. 374 (dále jen Grepl, Karlík 1986). Podle K. Svobody výraz takže signalizuje důsledkový vztah k textu předchozímu, aniž by byla vyjádřena příčinnost. Důsledek je podáván jako samozřejmý závěr: srov. K. Svoboda, Souvětí spisovné češtiny, Praha 1972, s. 90 (dále Svoboda 1972).

[2] Ne ve všech slovanských jazycích je však spojkou důsledkovou, např. v ruštině má takže význam také, srov. otec rabotal, ja takže. Srov. F. Kopečný, V. Šaur, V. Polák, Etymologický slovník slovanských jazyků. Slova gramatická a zájmena 2, Praha 1980, s. 642 (dále jen ESSJ 2). J. Bauer, Vývoj českého souvětí, Praha 1962, s. 279 (o spojce takže). Podle J. Bauera spadá vznik takže asi do 14. století, tj. do doby, ve které pravděpodobně vznikla i spojka když (s. 238), protože (s. 290), zatímco spojka přestože má zřejmě původ až v 19. století (s. 335).

[3] V. Šmilauer, Novočeská skladba, Praha 1947, s. 295 (dále jen Šmilauer 1947). Též Svoboda 1972, s. 90.

[4] Svoboda 1972, s. 90.

[5] P. Karlík, Souvětí spisovné češtiny, Brno 1995, s. 27 (dále jen Karlík 1995).

[6] ESSJ 2. s. 642–643.

[7] Srov. Grepl, Karlík 1986, s. 380. J. Hrbáček však vysvětluje, že účinek vyjádřený ve větě s takže je prostým následkem skutečnosti vyjádřené ve větě řídící, nikoliv následkem velké míry. Srov. J. Hrbáček, Souvětí, in: Mluvnice češtiny 3. Skladba, Praha 1987, s. 485 (dále jen Hrbáček 1987). Též J. Hrbáček, Výpověď a věta, in: M. Čechová a kol., Čeština – řeč a jazyk, Praha 1996, s. 337 (dále jen Hrbáček 1996).

[8] Srov. Šmilauer 1947, s. 295; Slovník spisovného jazyka českého VI, Praha 1989, s. 108 (dále SSJČ).

[9] F. Trávníček, Mluvnice spisovné češtiny II. Skladba, Praha 1951, s. 699–700n. (dále jen Trávníček 1951). F. Trávníček považuje věty s takže za současně účinkové a současně následkové.

[10] Není pravděpodobné vyslovení výpovědi Poranil si jedno oko tolik, že na ně špatně vidí; můžeme předpokládat, že i pouhé poranění oka bez ohledu na jeho intenzitu vyvolá jako důsledek špatné vidění.

[11] F. Kopečný chápe účinek jako druh výsledku/následku, při jehož vyjádření myslíme na intenzitu toho, co jej způsobilo. Výsledek je pojem obecnější, nepředpokládá intenzitu. Srov. F. Kopečný, Základy české skladby, Praha 1962, s. 238 (dále jen Kopečný 1962). Též Grepl, Karlík 1986, s. 379.

[12] Také ve Slovníku spisovného jazyka českého VI jsou citovány souvětné výroky s takže, u nichž bychom neuvažovali o synonymii se souvětím se spojovacími výrazy tak … že: Přišel pozdě, takže všechno neslyšel. Srov. SSJČ, s. 111.

[13] Šmilauer 1947, s. 295.

[14] Slovosled u věty s tedy bývá odlišný od slovosledu vět uvozených spojkami takže, (a) tak, (a) proto, neboť jde o spojku bez vlastního přízvuku, která nestává na počátku věty v souvětí.

[15] V textu (8) by formulace Správce nám poradí tak/takovým způsobem, že nezabloudíme byla sice smysluplná, ale její užití je nepravděpodobné.

[16] Srov. Svoboda 1972, s. 90n.

[17] O funkcích slova to srov. též Šmilauer 1947, s. 29–31.

[18] Svoboda (1972, s. 90) prezentuje věty uvozené takže jako důsledkové a současně „uzavírající myšlenkový řetězec“.

[19] M. Grepl, P. Karlík, Skladba češtiny, Olomouc 1998, s. 433–434.

Naše řeč, volume 85 (2002), issue 2, pp. 90-97

Previous Jana Obrovská: Přechod feminin od vzoru „kost“ ke vzoru „píseň“ v materiálu Českého národního korpusu

Next Petr Nejedlý, Tomislav Volek: Jazykovědné disonance aneb Ošidnost interdisciplinarity