Časopis Naše řeč
en cz

Hanácké johánek

Žofie Šarapatková

[Drobnosti]

(pdf)

-

S likvidací drobného polního hospodářství zmizela pojmenování spojená s ručním obděláváním dlouhých a úzkých polí. Patří k nim substantivum [223]johánek, které jsem slýchala v dětství v Blučině (u Židlochovic), zejména při žních. Johánek znamenal menší úsek dlouhého pole, které jeden nebo více sekáčů poseklo v celé šíři, takže za nimi bylo možné vázat obilí (pokud bylo suché) do snopů. Johánek býval i úsek zabraný při okopávání řepy, brambor nebo kukuřice na dlouhém poli.

Sémanticky blízké je moravské jána, které zaznamenal J. Bartoš (Dialektický slovník moravský, Praha 1906, 129) s významem „kus záhona, který ženci zastoupí, žnouce napříč záhonem od brázdy k brázdě“, dále „kolik zabere jedna žena při trhání lnu“. F. Kopečný (Nářečí Určic a okolí, Praha 1957, 140) uvádí u jána význam „dráha za sekáčem, směr pro nějakou práci na poli“. Kopečný uvažuje o přejetí z němčiny, připouští však i souvislost s praslovanským ja(cha)ti „jet“. Domnívám se, že zde jde jednoznačně o přejetí, a to z něm. nářečního jahn, které uvádí slovník bratří Grimmů (Deutsches Worterbuch, sv. 4, 2, s. 2229) jako termín rozšířený v zemědělství, vinařství a lesnictví. Ve švýcarských dialektech je jahn, jan, john „jistý úsek nebo vytčený prostor pro polní práci, např. při sečení nebo pletí“, v Tyrolích der jan „pruh dosud stojícího obilí“, v Hesensku die jane, jône „řada, linie práce, např. při sečení obilí, sena“ apod. Sémantická shoda ukazuje na přejetí, což podporuje i skutečnost, že slovo bylo jako etymologicky nezakotvené přiřazeno k hláskově blízkému slovu domácímu – Bartoš cituje ze Sušilových Moravských národních písní v tomto významu variantu jama.

Podobu johánek pokládám za paralelní přejetí z maskulina jahn, které bylo lidovou etymologií přiřazeno ke jménu Jan, jehož podoba Johan (z německého Johannes) byla v 1. polovině minulého století u nás běžná. Deminutivum odráží skutečnost, že to byly vždy menší úseky z pole.

Naše řeč, ročník 84 (2001), číslo 4, s. 222-223

Předchozí Jarmila Vojtová: Zachatujte si s námi!

Následující Z dopisů jazykové poradně