Kávomlýnek

Josef Šimandl

[Short articles]

(pdf)

-

Je řada slov, která byla dlouho odmítána, ale přece se vžila. Kávomlýnek mezi ně patří.

Slovník spisovného jazyka českého (I, 1960) uvádí v hesle kávo-: „složeniny s přívlastkovým vztahem k nedějovému základu v druhé části jsou tvořeny neústrojně, např. kávomlýnek, kávostroj nespr. místo mlýnek na kávu n. kávový mlýnek, přístroj na vaření kávy“. Kávostroj má navíc i samostatný heslový odstavec, v němž je slovo označeno jako řídký výraz a charakterizováno jako nesprávné s významem „přístroj na vaření kávy, kávovar“.

Pokud jde o kávostroj, nalézáme ho ojediněle v překladové literatuře, ale neodmítal bych ho: v řadě cukráren, kaváren a podobných podniků běžně vídáme jednak kávovar na překapávanou kávu, jednak monstrózní stroj na espresso a jiné horké nápoje. Je tedy třeba obě zařízení odlišovat a jsem toho názoru, že spisovný jazyk by neměl mít jedinou možnost v neohrabaném (pří)stroj na vaření kávy. Ale vraťme se ke kávomlýnku.

Námitka neústrojnosti je pochopitelná: jako slovotvorný typ nemáme *masomlýnek, *mákomlýnek apod. Vezměme však v úvahu, že mlýnek na kávu se používá daleko více než jiné mlýnky,[1] že je to už po mnoho desetiletí všední předmět denní potřeby (dříve v ručním provedení, dnes obyčejně elektrický) a že slova kávomlýnek, popř. kafemlejnek, jsou i přes námitky běžná a rozšířená.

Pochopení by zasluhovala i lexikografická tradice: vždyť k tradici jistá setrvačnost patří. Kávomlýnek nenajdeme ani v Akademickém slovníku cizích slov (1995; kávovar uveden je), ani ve Slovníku spisovné češtiny (¹1978, ²1994; tam není ani kávovar). Jedinou příručkou, která kávomlýnek uvádí jako spisovný výraz, je knížka Co v slovnících nenajdete (B. Poštolková, Z. Sochová; Portál, Praha 1994): „kávomlýnek – nově ve významu „elektrický přístroj na mletí kávy“. Je to úhybný manévr: aby bylo možno uznat kávomlýnek za spisovný výraz, jako by bylo třeba vytipovat nový význam, totiž že jde o přístroj elektrický. Texty přístupné v Českém národním korpusu však ukazují, že tohoto manévru není zapotřebí a že definice není šťastná.

Slovo kávomlýnek totiž v sobě nenese informaci, jaký je jeho pohon, a chce-li se pisatel vyjádřit jednoznačně, užije přívlastek elektrický kávomlýnek (tak i v Technickém týdeníku). Že i při užití bez přívlastku jde nejčastěji o kávomlýnek elektrický, to vyplývá z mimojazykových skutečností moderního života: i z věty Popálil se o žehličku vyrozumíváme v první řadě (a není-li signalizováno něco jiného), že šlo o žehličku elektrickou, protože ta se stala nejobvyklejší. Najdeme i doklady, kde se kávomlýnkem rozumí ruční přístroj – bývá to v textech o starožitnostech a také ve výtvarných kritikách: květinová zátiší se starým kávomlýnkem, hmoždířem, žehličkou… Pozvedat nad takovým vyjádřením námitku neústrojnosti by bylo marné a staromilské.

Domácký předmět má i své domácké pojmenování s obecněčeským -ej- a obecným [165]kafe (kafemlejnek); tato podoba je známkou expresivity: teda já už jsem viděl hromadu požárů a pozoroval jsem, že obyčejně lidé ztratí hlavu a začnou vynášet něco zbytečného, hodiny nebo kafemlejnek nebo kanára v kleci (K. Čapek, Povídky z druhé kapsy); dáváme pozor, abychom na konci předsíně neshodili z police starý kafemlejnek a hmoždíř (S. Rudolf, Metráček; je otázka, zda podoba kafemlejnek tu nebyla východiskem při neuznávaném kávomlýnku a neohrabaném víceslovném vyjádření). Podobně jako máme ptáka hýla, ale frazém věšet hejla na nos, objevuje se v obrazných vyjádřeních – jde většinou o přirovnání[2] – expresivní podoba kafemlejnek. S pomocí této podoby se zpravidla mluví o bezmyšlenkovité, mechanické, popř. navíc rychle prováděné činnosti, ponejvíc o řečové aktivitě. Např. M. Dejdar se v interview svěřuje: Nesnesl bych hrát s vědomím, že udělám tři kroky doleva a pak řeknu to a to. Nejsem kafemlejnek (čas. Story, 1997). Přirovnání se přenáší i do politické publicistiky – např. o odborářích, sociálních demokratech a komunistech:[3] jejich předpovědi se nijak nenaplnily. Byly to totiž, jenom politické bonmoty. Takže není proč jim věřit nyní, když podobni kafemlejnku říkají totéž (MFD 1996). Slovo kafemlejnek je také značně oblíbené v názvech uměleckých souborů, kapel, klubů apod. Protože podoba s -ej- je regionálně omezená, měli bychom přidat ještě moravskoslezskou podobu s -ý-: Láska je jako kafemlýnek, všechno semele (J. Nohavica).

Vyjde-li někdy suplement Slovníku spisovného jazyka českého nebo nový normativní slovník, slušela by mu tato podoba hesla: kávomlýnek, -u m., expr. kafemlejnek, kafemlýnek – mlýnek na kávu; mluví jako kafeml. – bezmyšlenkovitě, rychle, opakuje se.

---

[1] Jsou dokonce období konjunktury: „Roste zájem o kávomlýnky. Při růstu cen mleté kávy a stagnaci cen kávy zrnkové zaznamenává největší český výrobce elektrospotřebičů společnosti (?) ETA Hlinsko zvýšený zájem o kávomlýnky.“ (čas. Kvasný průmysl, 3/1998; jde však o digest článku z deníku Metro: článek vyšel 13. 1.).

[2] Slovník české frazeologie a idiomatiky, díl Přirovnání (1983), výraz jako kafemlejnek neuvádí.

[3] Korpus syn2000 nenabízí texty deníku Právo (jako protiváhu Mladé fronty DNES a Lidových novin), a tak nenajdeme ani doklady na levicové výpady proti pravicovému omílání prostopravd – například jak všechno vyřeší neviditelná ruka trhu. Představu kafemlejnku tyto řeči svého času nepochybně naplnily a mám za to, že se to sice menšinově, ale přece říkalo, psalo a tisklo.

Naše řeč, volume 84 (2001), issue 3, pp. 164-165

Previous Vladimír Mejstřík: Za Josefem Filipcem

Next Ludmila Uhlířová: Hlasovat a odsouhlasit