Časopis Naše řeč
en cz

Ohlédnutí za desátým ročníkem Kolokvia mladých jazykovědců

Miloslava Vajdlová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Již podesáté přivítala ve dnech 22.–24. 11. 2000 účastníky mezinárodního Kolokvia mladých jazykovědců slovenská Modra. Pořadatelé, Slovenská jazykovedná spoločnosť pri SAV a Jazykovedný ústav Ľ. Štúra SAV, připravili již tradičně dobré podmínky k setkání více než padesáti mladých lingvistů z několika evropských zemí. Na rozdíl od minulých let se kolokvia tentokrát nezúčastnili neslovanští slavisté, a tak se do Modry sjeli pouze účastníci ze Slovenska, Česka a Polska.

Na konferenci tak jako v jiných letech zazněly příspěvky nejrůznějších témat a zaměření nazírající jazyk z hlediska obecně jazykovědného, komunikačního, lexikologického, didaktického atd. Několika ojedinělými příspěvky byla zastoupena i literární teorie. Zdenka Opavská (Praha) podala ve svém referátu výčet pojmenování členů, přívrženců a zčásti i odpůrců soudobých českých politických stran tak, jak je užívá politická publicistika. Zdenka Tichá (Praha) se zamýšlela nad hranicemi mezi profesní mluvou a slangem, hovořila o slangových slovnících českých i zahraničních a dotkla se též otázky lexikografického zpracování slangů a profesionalismů. Kateřina Malková (Olomouc) se zabývala typologií a srovnáním neslovesných českých a německých frazeologismů a poukázala na velkou míru shody mezi českými a německými frazémy sledovaného typu. Darja Jakše (Bratislava) hovořila o úloze frazeologismů v publicistice a analyzovala užití frazémů v slovinských a českých novinách. Dana Baláková (Ružomberok) se ve svém příspěvku soustředila na frazémy obsahující komponent hlava. Hana Marešová (Olomouc) navázala na svoje vystoupení v minulém roce a na základě analýzy hláskosloví českého jazyka emigrantské osady v polském Zelově usouvztažnila tuto jazykovou enklávu s východočeskou nářeční oblastí jakožto pravděpodobným východiskem zelovských emigrantů. Henrieta Pešková (Bratislava) upozornila na originální styl a tvůrčí přístup k jazyku slovenského prozaika Václava Pankovčína. Zcela jinou problematikou se zabývala Mária Ferenciová (Bratislava), která zkoumala dodržování metrické symetričnosti v díle slovenského manýristického básníka Jána Bocatia. Na obtížnost překladu liturgických textů v byzantsko-slovanském obřadu upozornil Andrej Škoviera (Bratislava). Příspěvek Miriam Medňanské (Bratislava), nazvaný Kategorie času ve slovenských příslovcích, se více než problematice jazykové věnoval obecným otázkám filozofickým a metrickým. Marcela Reslová (Praha) se pokusila nalézt paralely mezi formami vyjadřování přítomného času v češtině a angličtině. Na základě sémantické analýzy rozdělila Jitka Mravinacová (Praha) substantiva zakončená na -ing/-ink a přejatá do češtiny z angličtiny na několik skupin s různou možností konkurenčního vyjádření. Petra Houdková (Praha) zpochybnila spolehlivost lemmatizace v Českém národním korpusu. Pozornosti účastníků neunikly ani nové a stále více se prosazující typy komunikace prostřednictvím internetu a mobilních telefonů. Michal Fedák (Bratislava) provedl tři sondy do lexika internetových textů a zkoumal výskyt anglicismů, vulgarismů a typologii pozdravů. Alena Krausová (Praha) se zabývala analýzou diskusních příspěvků na chatu. Poukázala na jejich neformálnost a bezprostřednost a upozornila též na některé zvláštnosti ko[149]munikace v náhodně vzniklé a průběžně se měnící skupině účastníků. S novým typem komunikace, skupinovou komunikací prostřednictvím mobilních telefonů, účastníky seznámila Andrea Rafayová (Banská Bystrica). Věnovala se charakteristice i klasifikaci sledovaného typu komunikace a podrobně rozebrala zejména efektní, netradiční postupy využívané k ozvláštnění komunikační výpovědi. Do obecné roviny vytváření pravděpodobného modelu flektivních jazyků posunula svůj příspěvek dvojice autorů Peter Kostelník a Karol Furdík (Košice). O románských jazycích promluvil Giorgio Cadorini (Praha). Soustředil se především na románské jazyky méně rozšířené a známé (furlánština, okcitánština, provensálština) a pozastavil se i u otázky, kde vést hranici mezi samostatným jazykem a nářečím. S lingvistickou problematikou jen volně souvisel příspěvek Mariána Slobody (Praha), jenž informoval o vzniku a vývoji řecké menšiny na území bývalé Československé republiky. Na rozdíl od jiných let byla na tomto ročníku kolokvia jen sporadicky zastoupena oblast dialektologie. Té svůj příspěvek věnovala Viera Kováčová (Ružomberok), jež na základě odborné literatury charakterizovala sotácká nářečí. Historickou problematikou se zabývaly Zlatuše Braunšteinová, Martina Jamborová a Miloslava Vajdlová. Zlatuše Braunšteinová (Praha) analyzovala staročeská přísloví. Soustředila se zejména na stanovení jejich lexikologické a lexikografické hodnoty a pozornost věnovala i lexikografické praxi Staročeského slovníku. Martina Jamborová (Praha) se zabývala významovými proměnami slova páteř a staročeské významy této lexikální jednotky usouvztažnila se stavem novočeským. Miloslava Vajdlová (Praha) upozornila na příbuznost sloves diviti se a dívati se a na základě významové analýzy se pokusila o vymezení pozice této slovesné dvojice v rámci kmenoslovných slovesných opozic. Část jednacího času byla též věnována příspěvkům onomastickým. Iveta Valentová (Bratislava) srovnávala úřední formu příjmení s podobami užívanými v neformální komunikaci. Zmínila i nejazykové aspekty daného jevu, tj. otázky sociální, ekonomické apod. Problematiku vývojovou a onomastickou spojil Jaromír Krško (Banská Bystrica) v referátu zabývajícím se adaptací německých terénních názvů do slovenské toponymické soustavy. V nepřítomnosti autorky zazněl příspěvek Martiny Šmejkalové (Praha) K antroponymům u Václava Hájka z Libočan. Autorka se zaměřila na otázku původnosti těchto antroponym, na jejich slovotvornou typologii a vztah ke starším pramenům. Ke zcela jiné sféře lingvistického bádání obrátila svoji pozornost Lujza Urbancová (Banská Bystrica) v příspěvku zabývajícím se komunikací ve městě. V této fázi svého výzkumu se zaměřila na komunikaci nejstarší generace. Aplikace komunikačních zásad může ovlivnit úspěšnost výuky cizích jazyků. Z praktického hlediska a pod tímto zorným úhlem pohledu se komunikací zabýval Pavel Brunda (Opava) v příspěvku Multimediální kurz anglického jazyka. Kreativnosti v jazyce byl věnován další z bloků. Různorodost témat i jazykového ztvárnění v graffiti řady zájmových, sociálních i politicky orientovaných mládežnických skupin zdůraznila Katarzyna Zawilska (Olsztyn). Monika Koncová (Bratislava) se věnovala analýze adjektiv významově spojených se smyslovým vjemem hmatu. Lenka Haasová (Praha) v příspěvku Metafora jako projev jazykové kreativity upozornila na rozdíly mezi metaforami volnými, okazionálními a lexikalizovanými; terminologickými, žurnalistickými a básnickými. Zmínila též skutečnost, že metafora se v běžné komunikaci stále více prosazuje, třebaže ne vždy je pro příjemce identifikovatelná. Germanistka Adriana Rajnohová (Banská Bystrica) zabývající se synonymií v německé slovní zásobě postavila proti sobě synonymii jako termín jazykový a metajazykový a zabývala se [150]obecně jazykovými a kognitivními aspekty synonymie. Pronikání internacionálních prvků do českého jazyka a podílu angličtiny na tomto procesu věnovala svůj příspěvek Jana Sobčíková (Opava). Na nárůstu nové slovní zásoby se velkou měrou podílejí také spřežky a složeniny. Z této skutečnosti vycházela Pavla Šmídová (Praha), když se ve svém příspěvku založeném na materiálu českých neologismů pokusila vymezit vztahy mezi juxtapozicí, kompozicí a prefixací a upozornila na nutnost přehodnotit stávající teorii i praxi určování spřežek a kompozit. O aluzích a citátech jako prostředku mezitextového navazování v české publicistice devadesátých let hovořila Kamila Karhanová (Praha). Svoji pozornost zaměřila především na okruhy pretextů, interpretaci pretextů a vzájemný vztah pretextů a textů. Maria Nowakowska (Łodž) se soustředila na rozbor přesvědčovacích výrazů užitých v textech inzerátů. Poukázala mj. na nutnost zachování základních pravidel komunikace, jakými jsou sdělitelnost, srozumitelnost či schopnost percepce, i v těchto jazykově komprimovaných útvarech. Ladislav Janovec (Praha) navázal na svůj příspěvek z r. 1997, kdy referoval o vznikajícím autorském slovníku Jaroslava Seiferta. Nyní shrnul dosavadní výsledky a pozastavil se u některých technických a teoretických problémů celého projektu. Problematice práce s rukopisným barokním textem se věnovala Blanka Michalová (Praha). Zaměřila se na texty psané novogotickým písmem a podala metodický a didaktický návod, jak zvládnout práci s kurzivním a polokurzivním textem. Na existenci Toruňského kodexu upozornila Joanna Mielczarek (Toruň). Mluvila o připravované edici česky psané památky ze 16. století Řeči a naučení hlubokých mudrců od Jana Češky.[1] Jaroslava Loudová (Praha) hovořila o výuce češtiny na středních odborných školách. Zaměřila se především na zobecnění příkladů, v nichž se studenti dopouštějí největšího počtu chyb, a doporučila vypracování nové metodiky, jež by měla zjednodušit a zefektivnit výuku češtiny na tomto typu škol. Zuzana Miškovicová (Prešov) se zabývala otázkou homonymie a vzájemných vztahů mezi srbštinou a slovenštinou. Přes obecně slavistický úvod přešla k lexikálním paralelám a uvedla několik jednotlivých případů z různých oblastí lidského života. Do oblasti srovnávací slavistiky patřil i další příspěvek. Lidia Wiatrowska (Toruň) se v něm zabývala interferencemi mezi polštinou a srbštinou. V krátkosti prošla všechny úrovně jazyka – neomezila se pouze na oblast slovní zásoby, třebaže právě jí věnovala nejvíce pozornosti. Své zkušenosti s přípravou dvojjazyčného dialogického literárního textu, konkrétně Navrávaček Dominika Tatarky, za účelem vydání sdělila editorka textu Mária Šimečková (Bratislava). Ve zkratce se dotkla i jazykové stránky zpracovávaného textu, zejména prvků modálních a konotačních. Peter Karpinský (Prešov) podrobil historicko-jazykové analýze text z r. 1865 – na podkladě konkrétního úryvku upozornil na množství informací skrytých v zdánlivě neosobním právním textu. Zatímco předchozí příspěvky zkoumaly text z hlediska editorského či jazykového, literárněteoretický přístup byl vlastní příspěvkům Gabriely Zoričákové a Ireny Malec. Gabriela Zoričáková (Prešov) srovnávala motiv města v dílech W. S. Reymonta a V. Mrštíka. Irena Malec (Bratislava) se zdařile pokusila shrnout a zhodnotit užití motivu hrudi a prsou ve slovenské romantické literatuře. Podle jejího názoru zde tyto motivy plní funkci spojovacího článku mezi duší a tělem a symbolizují výrazně odlišné vlastnosti u mužů a u žen. Bronislava Holičová (Bratislava) po[151]dala přehled typů kompozit s první částí bio-, jejich terminologického i stylistického zařazení a neopominula ani sémantickou stránku komponentů a výsledných kompozit ani možnosti konkurenčního vyjádření. Iwona Kosek (Olsztyn) hovořila o lexémech žal a škoda v polštině. Zaměřila se především na interpretaci slovnědruhovou a větněčlenskou. Silvia Kotuličová (Bratislava) mluvila o ortoepické problematice cizích slov v slovenštině, konkrétně o fonetické adaptaci anglicismů. Petra Ryšavá (Praha) se věnovala sledování valence u staroslověnského slovesa rešti. Jarmila Škovierová (Bratislava) se pokusila zmapovat činnost slovenských humanistických autorů působících v Čechách. Svůj příspěvek založila především na faktografických údajích.

Slovenské kolokvium mladých jazykovědců svým posledním ročníkem dovršilo deset let existence. Za tu dobu v jeho rámci zaznělo několik set příspěvků, navzájem se poznalo několik desítek mladších a posléze starších jazykovědců a bylo navázáno množství kontaktů pracovních i osobních. Kolokvium též podnítilo vznik obdobné konference pořádané na české půdě.[2] Z původně komorního setkání domácích slovenských lingvistů se vyvinula několikadenní konference s početnou mezinárodní účastí. Začínajícím a mladým jazykovědcům z několika zemí tak kolokvium každým rokem nabízí možnost získat zkušenosti s prezentací své práce na veřejnosti a umožňuje jim vytvořit si přehled o činnosti jednotlivých pracovišť i konkrétních osob v rámci svého oboru. Poděkování za to vše patří všem organizátorům, především pak hlavní organizátorce kolokvia Miře Nábělkové.

[1] Dosud známé, v Čechách chované opisy této památky vydala pod stejným názvem r. 1982 Milada Nedvědová.

[2] Minulý rok se v Praze poprvé uskutečnilo Setkání mladých lingvistů. Jeho letošní ročník se konal v květnu v Olomouci.

Naše řeč, ročník 84 (2001), číslo 3, s. 148-151

Předchozí Michal Křístek: Sympozium „Čeština – univerzália a specifika 3“

Následující Jana Pleskalová: 225 let bohemistiky na vídeňské univerzitě