Kdy je Škaredá středa?

Ludmila Danylenková

[Drobnosti]

(pdf)

-

V české frazeologii se nachází skupina frazémů, která reprezentuje církevní svátky katolické církve. Zvláštní pozornost si zaslouží Škaredá středa. Brandl[1] ji uvádí s významem ‚popelec‘. Staročeský slovník[2] má pod heslem popelec 1. „popel svěcený a sypaný n. mazaný na hlavy věřících na Popeleční středu; 2. Popelečná (popeličná, popelcová) středa (círk. svátek, počátek předvelikonočního postu)“. Po[220]dobně Ottův slovník naučný:[3] „Popelcem, popeleční středou začíná v církvi katolické čtyřicetidenní půst a čas velikonoční.“ Pod heslem středa OtSN 24, s. 213, uvádí: „Zvláštní jména mají středa popelečná či škaredá a středa sazometná (před Zeleným čtvrtkem)“. Kott[4] má ještě další označení pro Popeleční středu – smetná (z výboru prací Boženy Němcové). Podobně čteme v Příručním slovníku jazyka českého:[5] „Škaredá středa lid. Popeleční“. Přesvědčivé přirovnání uvádí J. Zaorálek[6]: „mračí se jako popeleční středa/jako škaredá středa“. Shodné definice najdeme i v příbuzné slovenštině: „Popolcová streda; príd. len v spojení Popolcová (nár. i Popolečná) streda; hovor. Škaredá streda“,[7] „cirk. Popolcová (Popolečná, zried. i Popolná) streda – deň, ktorým sa v cirkevnom roku začina pôstna doba; hovor. Škaredá streda“ (SSJ 4, s. 281).

Proč vlastně má Popeleční středa, první den katolického půstu, lidové pojmenování škaredá? Škaredá/Popeleční středa souvisí s pojmem masopust. Tradice masopustu jako jedné z nejstarodávnějších karnevalových tradic uvítání příchodu jara v den rovnodennosti sahá až do pohanství. Srov. např. Jungmanna[8], který cituje: „Masopůst, svátek býval u pohanů, v němž modle Bachově ke cti žrali, pili, hodovali, kvasili, tancovali a bláznili…“ U křesťanů masopust zpočátku označoval vlastně období velikonočního postu, srov. stsl. męsopust „40denní (velký) půst před Velikonocemi“.[9] V dnešní spisovné češtině je slovem masopust charakterizována celá doba do začátku velikonočního postu: „Masopust – doba od Tří králů do Popeleční středy; doba zabijaček, tance a svateb.“[10] Vyvrcholením masopustních radovánek byly tři poslední dny před velikonočním postem – neděle, pondělí, úterý. Zvláště masopustní úterý, „poslední před Popeleční středou“ (SSJČ 1, s. 1183), bylo zakončením veselého karnevalového dění, kdy bylo přípustné požívat maso a alkohol. V rukopisné sbírce staročeských pranostik Jana Korbelia z r. 1676[11] je ve verších výstižně charakterizován masopust a půst, který po něm nastává:

„Svatí milí Tři králi
Jsou hodní vší cti, chvály…
Masopustní chvíli se přiblížila,
Mnohá by ráda nevěstou byla…
Potom po takovém veselí
Půst nám zelí jísti velí.
Hned v středu stroj na Popelec
A v smutné roucho se obleč.
Trap své tělo kyselým a jez zelí.
Kaši, kroupy nám Písmo velí.
Hleď potom se zpovídati.
A z hříchů svých počet dáti.“

Epiteton škaredá ‚nepříjemná, mrzutá, nevlídná‘ dostala v češtině první středa katolického velikonočního postu snad proto, že byla pronikavým kontrastem k předcházejícímu masopustnímu úterý, srov.: „Po masopustním úter[221]ku se středa škaredí“ (PSJČ 2, s. 732). Během velikonočního postu bylo zcela zakázáno veškeré veselí a zábavy: „Po půlnoci v úterý masopustní ustalo se v tanci, říkávali: tančí-li se déle, zjeví se mezi tančícími myslivec-čert. Basa se nosí kolem sálu a potom pochová v koutě. – Nastal půst. Ráno jdou všichni osadníci do chrámu pro „popelec“, aby si připomněli „marnost světa“. V domácnostech zahostí se klid, zpívají se postní písně… Prostý tmavý šat, svědomitý půst byly hlavní známky nastávajícího postu. Mnozí odříkají se šňupání, kouření i kořalky. Na „škaredou“ středu, jak také popeleční někde říkají, ustávalo se v předení… Známé je rčení Na škaredou středu už neráda předu…“[12] Potud k původu názvu Škaredá středa „středa popeleční“.

V Trávníčkově slovníku[13] se překvapivě setkáváme s dalším významem: Škaredá středa ‚popelec n. středa před velikonocemi‘. Z toho vyplývá, že F. Trávníček připouští dvě možnosti: Škaredá středa je buď středa popeleční, nebo jde o středu velikonoční, tedy středu před Zeleným čtvrtkem. Podobně nedůsledný je i SSJČ, který u hesla středa (s. 575) uvádí: „poněk. zast. ob. Škaredá s.; círk. Popeleční s.“, zatímco u hesla škaredý (s. 685): „ve spoj. Škaredá středa před Zeleným čtvrtkem; expr. mračí se jako Škaredá středa“. Stejně je tomu i ve Slovníku české frazeologie a idiomatiky. Výrazy neslovesné (Praha 1988, s. 324): Škaredá středa „velikonoční středa (před Zeleným čtvrtkem); místy též Popeleční středa“.

S velikonoční středou, tj. se středou před Zeleným čtvrtkem, se však pojí jiné lidové názvy. Pojmenování sazometná středa se vyskytuje už před r. 1500 v názvu kázání Jakoubka ze Stříbra: v Sazemetnú středu „ve středu před Zeleným čtvrtkem“,[14] OtSN 22, s. 707, je vysvětluje takto: „Sazometná středa nazývá se středa před Zeleným čtvrtkem, poněvadž Čechové v ten den vymetávali saze z komína za příčinou nastávajících svátků velikonočních.“ Podobně SSJČ 3, s. 266: sazometná středa „středa před Zeleným čtvrtkem“ a PSJČ 5, s. 67: zast. a lid. ve spoj. sazometná středa „středa před Zeleným čtvrtkem“. „Bylo to ve středu před velikonocí čili ve středu sazometnou“ (V. V. Tomek). „Jarní úklid připomíná prastaré označení velikonoční středy, jmenované někde na venkově i dnes sazometná“ (Lidové noviny).

Se sazemi, s jejich barvou, souvisí i druhý lidový název středy před Zeleným čtvrtkem – Černá středa: „Je Černá středa sazometná, den velikého uklízení“ (J. Glazarová; PSJČ 5, s. 67).

Význam „středa před Zeleným čtvrtkem“ má z českých slovníků u hesla Škaredá středa až slovník Trávníčkův.[15] Těžko říci, jak Fr. Trávníček dospěl u lidového pojmenování Popeleční středy k tomuto významu. Možná k tomu přispěl společný sém „nepříjemný“, který obsahují názvy škaredá i sazometná. Další dva slovníky – SSJČ a Slovník české frazeologie a idiomatiky – patrně vycházely v tomto případě z Trávníčkova slovníku. Vyjdeme-li však z dokladů v ostatních slovnících jazyka českého týkajících se Škaredé středy, můžeme tvrdit, že frazeologismy Škaredá středa a Popeleční středa jsou synonyma a označují první den čtyřicetidenního velikonočního postu, nikoliv velikonoční středu (před Zeleným čtvrtkem).

---

[1] V. Brandl, Glossarium illustrans bohemico-moravicae historiae fontes, Brno 1876, s. 324.

[2] Staročeský slovník, red. I. Němec, Praha 1968n.

[3] Ottův slovník naučný 1–28, Praha 1888–1909, sv. 20, s. 225, dále OtSN.

[4] F. Š. Kott, Česko-německý slovník zvláště gramaticko-frazeologický, Praha 1878–1893, sv. 3, s. 474.

[5] Příruční slovník jazyka českého 1–8, Praha 1937–1957, sv. 5, s. 821, dále PSJČ.

[6] J. Zaorálek, Lidová rčení, Praha 1963, s. 588.

[7] Slovník slovenského jazyka 1–6, Bratislava 1959–1968, sv. 3, s. 274, dále SSJ.

[8] J. Jungmann, Slovník česko-německý 1–5, Praha 1835–1839, sv. 2, s. 398.

[9] Etymologický slovník jazyka staroslověnského, Praha 1989n., sv. 8, s. 474.

[10] Slovník spisovného jazyka českého 1–4, Praha 1960–71, sv. 1, s. 1183, dále SSJČ.

[11] J. Spilka, Rukopisná sbírka staročeských pranostik, Český lid 51, 1964, s. 314.

[12] Popeleční středa, Český lid 9, 1900, s. 223n.

[13] P. Váša, Fr. Trávníček, Slovník jazyka českého. Praha 1952, s. 1498.

[14] D. cit. v pozn. 13.

[15] Materiál z kartotéky Staročeského slovníku ÚJČ AV ČR.

Naše řeč, ročník 83 (2000), číslo 4, s. 219-221

Předchozí Václava Holubová: Slovo folklor v současném úzu

Následující Hana Konečná: Sněháňky