Časopis Naše řeč
en cz

K životnímu jubileu Dušana Šlosara

Jana Pleskalová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Dne 18. listopadu 2000 oslaví své sedmdesáté narozeniny přední český lingvista a jeden z největších znalců naší mateřštiny prof. PhDr. Dušan Šlosar, CSc. Začínal jako dialektolog v brněnské pobočce Ústavu pro jazyk český ČSAV (1953), ale po několika letech dal přednost dráze vysokoškolského pedagoga. Jeho celoživotní působení je spjato s Filozofickou fakultou Masarykovy univerzity v Brně, kde pracuje již od roku 1959, nejprve jako odborný asistent, později jako docent a od roku 1990 jako profesor českého jazyka.

Vyučuje předměty historická mluvnice češtiny a vývoj českého jazyka a během své jednačtyřicetileté pedagogické činnosti vychoval stovky absolventů bohemistiky a archivnictví, z nichž mnohé získal pro vědeckou a pedagogickou práci. Zásluhou jeho odborných studií prodělaly uvedené předměty značnou odbornou a pedagogickou proměnu a lze bez nadsázky konstatovat, že Šlosarův způsob výuky staré češtiny je vysoce oceňován doma i v zahraničí. Jeho přičiněním dostávají studenti ucelené a vysoce odborné vědomosti o proměnách jazykového systému od počátků češtiny až po současnost. Toto nové pojetí historických výkladů bylo příčinou, že posluchači češtiny neměli nikdy důvod pochybovat o praktickém významu znalostí z těchto disciplín.

K jeho nejvýznamnějším vědeckým publikacím patří kapitoly Tvarosloví a Slovotvorba v Historické mluvnici češtiny (A. Lamprecht, D. Šlosar, J. Bauer, 1986, s. 129–340) a monografie Slovotvorný vývoj českého slovesa (1981). Výsledky svých bádání ukládal Šlosar – stejně jako jeho spoluautoři – také do učebních textů, a proto mají i tato díla své místo v odborné literatuře. Za všechny jmenujme alespoň Spisovný jazyk v dějinách české společnosti (spolu s R. Večerkou, 1979) a Starou češtinu pro archiváře (1972), jež zpřístupňuje složitou staročeskou problematiku nelingvistům. Pro bohemistiku (i slavistiku) jsou rovněž významné jeho studie z češtiny současné a stovky populárně-vědných článků určených široké veřejnosti.

Jubilantův lingvistický i pedagogický přínos byl podrobně hodnocen u příležitosti jeho 60. a 65. narozenin (nejdůkladněji ve sborníku Pocta Dušanu Šlosarovi, P. Karlík aj., eds., 1995), zaměříme se tedy na léta, která od té doby uplynula.

V centru jeho odborných zájmů nadále stojí slovotvorba, ale nezanedbává ani ostatní oblasti své vědecké činnosti. Ještě v roce 1995 vychází Příruční mluvnice češtiny (P. Karlík aj., eds.), do níž přispěl rozsáhlou kapitolou o tvoření slov v současné češtině, v průběhu dalších let se množí studie o staročeských kompozitech a toto úsilí vrcholí monografií Česká kompozita diachronně (Masarykova univerzita, Brno 1999). Autor v ní představuje vývoj českých kompozit od dob praslovanských až po současnost a doplňuje tak svá diachronní bádání o slova složená.

Ostatní publikace svědčí o jubilantově širokém záběru. Pro připravovaný slovník Čeština v jazykovědných pojmech, který vzniká za podpory Grantové agentury ČR na půdě Ústavu českého jazyka FF MU, vypracoval všechna hesla týkající se vývoje češtiny, tj. od pračeštiny až po češtinu současnou. V dalších svých pracích hodnotí např. první soustavné pojednání o staré češtině (Počátkové staročeské mluvnice P. J. Šafaříka, Slavia 65, 1996, s. 123–127), pokračuje ve studiu hudební terminologie (D. Šlosar, M. Štědroň, Hudební terminologie ve slovníku Kašpara Vusína, [217]in: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, H 34, 1999, s. 19–27), věnuje se češtině doby střední včetně její grafiky (K jazyku bible Kralické, in: V. Kyas, Česká bible v dějinách národního písemnictví, 1997, s. 194–201; Středník, in: G. Zand, J. Holý, Hrsg., Tschechisches Barock – Sprache, Literatur, Kultur, 1999, s. 33–42) i češtině nové (Jazyk publicistiky Leoše Janáčka a jeho přeměny, in: P. Karlík, M. Krčmová, eds., Jazyk a kultura vyjadřování, 1998, s. 63–69).

Vedle výuky a vědecké činnosti vykonal a stále ještě vykonává hodně práce jako výkonný redaktor jazykovědné řady SPFFBU, vědecký redaktor, recenzent, oponent, školitel a hlavně jako rádce mnoha začínajících i již zkušenějších kolegů a spolupracovníků. Za své zásluhy byl v letošním roce oceněn medailí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy I. stupně a zlatou medailí Masarykovy univerzity.

Dušan Šlosar není jen vynikajícím vědcem a špičkovým pedagogem, ale i čestným a spravedlivým člověkem, který byl a je svou mravní, kulturní a odbornou integritou jednou z největších osobností Masarykovy univerzity. Do dalších let mu přejeme dobré zdraví, štěstí a pohodu k veškeré další činnosti.

Naše řeč, ročník 83 (2000), číslo 4, s. 216-217

Předchozí Jana Svobodová: Řeč autority a lásky

Následující Václava Holubová: Slovo folklor v současném úzu