Řeč autority a lásky

Jana Svobodová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Materiálově mimořádně bohatě podložená a teoreticky vskutku důkladně připravená je studie Daniely Slančové, která vyšla v Prešově pod neobvyklým názvem Reč autority a lásky (Acta Facultatis Philosophicae Universitatis Prešoviensis, Monographia 16, Filozofická fakulta Prešovskej univerzity, Prešov 1999, 224 s. a přílohy).

Právě o takové řeči však skutečně pojednává: je totiž zasvěcená práci o komunikaci učitelek mateřských škol s dětmi. Slovenská badatelka představuje v knižní podobě výsledky dlouholetého systematického sledování způsobu komunikování v kontextu mateřské školy, tedy zařízení, jímž v minulosti procházela většina dětské populace a jehož užitečnost z hlediska získávání potřebných komunikačních návyků v jiném než domácím prostředí se opět potvrzuje i dnes.

D. Slančová vyvozuje zajímavé závěry z pragmatické orientace zaznamenaných komunikátů, postihuje jejich význačné syntaktické rysy a v neposlední řadě se zaměřuje na jejich lexikální stránku. Sleduje tyto komunikáty jako vzorek sdělení adresovaných ze strany dospělých dítěti, resp. dětem, a to v prostředí „instituce“, v níž se při výchovném působení na nejmenší snoubí autorita dospělého s projevovanou laskavostí a skutečnou láskou. Odraz těchto nepominutelných vlivů je patrný i na jazykovém ztvárnění mluveného textu.

[215]Tak například u komunikačních funkcí (dále KF), při jejichž třídění se autorka opírá o škály Searlovy, O. Müllerové, J. Horeckého a J. Nižníkové, napočítala vedle 80 druhů různých KF základního typu (seřadila je abecedně od typu blahoželanie až po žiadosť) ještě 20 druhů doprovodných KF (od deklarácie po zdôvodnenie) a 4 druhy kombinované (schválenie činnosti-povel; schválenie činnosti-pochvala; schválenie činnosti-príkaz-predel; schválenie-povel-predel). Podle příznačných komunikačních událostí (dále KU), které autorka rovněž pečlivě třídí na skupiny, jsou velmi frekventovaná různá oslovení coby kontaktové KF z nadřazené skupiny operačních KF (KU Ranné hry – 1. místo, KU Cvičenie – 3. místo, KU Jedlo – 2. místo, KU Zamestnanie – 3. místo), časté jsou však také reaktivní typy (opět z nadřazené skupiny operačních KF), jako např. výzvy, instrukce, příkazy a pokyny; za těmi příliš nezaostává co do frekvence ani jiný reaktivní typ KF, a to četné KF potřeby informace, které mívají formální podobu otázky. Informační KF v řeči učitelky směrem k dětem už tak hojné nejsou – ve skupině KU Ranné hry je to na 4. místě v pořadí pochvala, v KU Zamestnanie také na 4. místě informácia a u KU Jedlo opět na 4. místě upozornenie, které je ve skupině KU Cvičenie až jako 5. v pořadí. Při jiném pohledu z hlediska věku dětí je oslovení jednoznačně na 1. místě ve všech třech skupinách, za ním následuje výzva (u nejmenších 3–4letých dětí a u nejstarších 5–6letých) nebo příkaz (u 4–5letých). Základní rozdíl mezi výzvou a příkazem spatřuje přitom autorka v tom, že příkaz (rozkaz) se vyznačuje vyšším stupněm naléhavosti, resp. zřetelnějším vyjádřením vůle mluvčího.

Není cílem této stručné recenze vypisovat z bohatě dokumentované studie dílčí závěry a izolované jazykové příklady nebo pozoruhodné údaje z připojeného frekvenčního slovníku, ale pro ilustraci uveďme alespoň jednu trojici mile působících ukázek, dokumentujících využití oslovení u individuálního příkazu (ze s. 102):

(1) no / Peťo tu si sadníi / no

(2) tu si sadneš Radko ku postielke

(3) Mirko sadaj na zadok

Příklad (1) obsahuje kromě oslovení a slovesného tvaru, které se ve variantách vyskytují také v příkladech (2) a (3), navíc na začátku a na konci kontaktové slovo. Vlastní realizaci vybraných příkladů v daném prostředí mateřské školy si lze určitě dobře představit i bez poslechu zvukové nahrávky.

Autorka zdůrazňuje, že svou práci pokládá primárně za sociolingvistickou a v tomto duchu vymezuje (na s. 59) tzv. registr (slovensky register) – jakožto druh sociolektu – jako „situačne podmienený spôsob jazykového projevu, spätý s konkrétnym druhom spoločnej činnosti ľudí“. Za cíl si stanovila popsat registr řeči učitelky mateřské školy orientované na dítě (RUD). Tento vybraný registr (na pozadí jiných doprovodných subregistrů) zachytila D. Slančová s obdivuhodnou přesností a pečlivostí. Tím, že ho teoreticky orámovala široce pojatými výklady čerpajícími z úctyhodného množství prostudované domácí i zahraniční odborné literatury, učinila nepochybně mnohem víc než jen to, že svou knižní studií zaplnila dosavadní mezeru, o níž v úvodu práce na s. 12 eufemisticky poznamenala, že „sa verbálna složka vzťahu dospelého a dieťaťa netešila v slovenskej lingvistickej literatúre veľkej pozornosti“. Ať už vědomě či nevědomě zvedla D. Slančová laťku výzkumu komunikačních registrů hodně vysoko a svým způsobem učinila pobídku (slovensky pobádanie) také směrem k českým sociolingvistům.

Naše řeč, ročník 83 (2000), číslo 4, s. 214-215

Předchozí Jiří Damborský: Názvy zvířat v české frazeologii a idiomatice

Následující Jana Pleskalová: K životnímu jubileu Dušana Šlosara