Názvy zvířat v české frazeologii a idiomatice

Jiří Damborský

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Publikace, jak se uvádí v podtitulu, je koncipována jako tematický frazeologický slovník. Autorkou je Eva Mrhačová a monografie, označená číslem I, vyšla ve Spisech FF Ostravské univerzity 1999 (160 s.).

Slovník je orientován na detailní popis jedné důležité složky české frazeologie a idiomatiky. V úvodu je charakterizován celek, tedy frazeologie, vzhledem k vymezenému tématu se však chápe velmi široce ve smyslu „všechny víceslovné útvary, jimž je společná ustálenost (formální i obsahová), závaznost a obraznost“ (včetně jednotek paramiologických). Frazeologickou jednotku pak autorka chápe „jako formálně i obsahově ustálené, závazné, obrazné spojení slov znakové povahy, mající složku sémanticko-funkční a výrazovou“ (s. 3).

Na úvod navazuje charakteristika souboru. K této části je připojen heslář. Objektivnost pozorování podporují statistická data, od nichž pak je odvozena typologie jednotek.

[214]Jádrem práce je tedy slovník, sestavený abecedně v podobě výrazně (i graficky) členěných hesel. Heslo se pak rozvádí do definitivního a obsahového výkladu; pochvaly si přitom zaslouží trefnost a vynalézavost stylizace.

Označení I bylo zvoleno proto, že na tomto základě bude sestaven konfrontační polský a také německý slovník (v současné době je tento slovník, jehož autory jsou E. Mrhačová, J. Hartung a E. Jandová, v recenzním řízení).

Sdílíme autorčin závěr, že obecně dochází k poklesu znalostí kulturněhistorických jevů, v nichž se obrážejí sociální, kulturní a obyčejové dějiny. V důsledku toho v současném jazyce dochází k značnému ústupu frazeologismů obsahujících názvy zvířat.

V čem je hodnota práce? Lze na ni nahlížet v dvojí rovině. Především tu jde o relativně úplný soubor frazeologických jednotek na bázi zoosféry, který byl získán excerpcí Slovníku spisovného jazyka českého, speciálních lexikografických prací, publicistických textů a záznamů živého mluveného jazyka, a tedy dokumentuje jejich fungování v současné češtině (s výše uvedeným zjištěním jejich ústupu). Dalším přínosem je důsledně uplatňovaná metoda strukturace a charakteristiky hesla, v němž je bázovým a současně řadicím slovem zooapelativum. Nezbytnou součástí jsou kvalifikátory, poskytující uživateli základní informaci o dnešních hodnotách jednotlivých frazeologických jednotek. Heslo dále obsahuje exemplifikační část s dokladovými větami, v níž daná frazeologická jednotka funguje.

Slovník má nejen tuto hodnotu poznávací a metodologickou, ale také díky zajímavým příkladům praktickou. Tuto skutečnost mohou ocenit zejména překladatelé.

Naše řeč, volume 83 (2000), issue 4, pp. 213-214

Previous Jarmila Bachmannová: Slovník textilního slangu

Next Jana Svobodová: Řeč autority a lásky