Aranže
Josef Šimandl
[Drobnosti]
-
Aranže jsou už léta běžným výrazem, přinejmenším u moderátorů a v mluvené kulturní publicistice. V ČNK[1] mají aranže ve všech tvarech 169 výskytů, a to převážně z hudební publicistiky – nejen z časopisů jako Folk a country (k tomu se vrátím), ale i z Lidových novin a Mladé fronty DNES.
Jako název děje s převahou singulárových tvarů jsou aranže obvyklé jen v sousedství jiného takového substantiva: k precizaci aranže i interpretace; zaujala porotu hlavně vlastní aranží a drivem; jak textově, tak aranží a stylem; přinesu téma a někdy i náznak aranže. Častěji se aranže vyskytují v plurálu při hodnocení: vkusné, citlivé, nápadité, chytré, líbivé, dráždivé, moderní, experimentální, prokomponované, barvité, bohaté, chudé, nevýrazné, vyumělkované, vypocené, velkoorchestrální, popové, komorní, sborové, akustické aranže; psát, vymýšlet ap. aranže; pracovat, pohrát si s aranžemi; k americkému bluegrassu s vlastními aranžemi a texty; více než 250 aranží houslových skladeb pro kytaru hranou trsátkem 6 (druh trsátka). Slovo se používá i o době, kdy mohlo ještě dominovat aranžmá: Studoval jste skladbu u Jana Rychlíka, prý jste i psával aranže Orchestru Karla Vlacha.
Jen malý podíl mají aranže ve významu výtvarném, kde se užívají rovněž, a to v oboru výstavnictví, aranžované fotografie, divadla.[2] Doloženy jsou např. v popisku fotografie: Jedna z mála vizuálně atraktivních aranží. Macbeth (Vladimír Dlouhý) v obklopení čarodějnic. V pozadí straší zákeřně zavražděný Banquo (Ota Sládek); pravda, genitiv po obklopení nesvědčí [54]o jazykové pečlivosti. Odtud se aranže přenášejí i do oboru, který bychom mohli nazvat vizážistika nebo imagemaking. Např. o V. Havlovi napsala Mladá fronta DNES v r. 1994: S napětím očekáváme, jak začne tato svá předsevzetí naplňovat už v novoročním projevu. Prezident by měl dát svůj úmysl najevo už aranží. Hovořit v obleku z poklidu pracovny by se příliš nehodilo. Přiznejme, že nesklonné aranžmá by větu znejasnilo a pisatel by pravděpodobně musel sáhnout k mnohomluvnější formulaci.
Dosavadní slovníky včetně ASCS a NSvČ[3] aranže neuvádějí. Je pravda, že v západních jazycích nemají aranže paralelu: i angličtina, která publicistiku (přinejmenším hudební) ovlivňuje nejvíc, zná jen sloveso arrange a pro výsledek děje používá galicismus arrangement. Čeština jako flektivní jazyk se však nespokojila s nesklonným aranžmá ani s možností poněkud nezvyklého skloňování v aranžmánech ap. Je zajímavé, jak se skrze cestovní ruch vžily apartmány: v ČNK mají 105 výskytů, je doložena i zdrobnělina apartmánek a mnohokrát přídavné jméno apartmánový. Zato podoby aranžmán- korpus neobsahuje vůbec.
Bohatě (409 výskyty) je však doloženo kodifikované nesklonné aranžmá,[4] a to zejména z konzervativnějších periodik. Nacházíme ho v denících i v časopisu Story z let 1995–7. Úzus v Reflexu kolísá. Kupodivu vedou aranžmá nad aranžemi 27 : 8 v dostupných textech z Rocku a popu za rok 1998, zato v textech z Hudebních rozhledů 1997 jsou jen 3 aranžmá, aranže vůbec ne. Aranžmá se najde i v časopisu Folk a country z let 1993–5, ale v letech 1996–7 už časopis používal aranže. Ve většině dokladů by novější aranže mohly slovu aranžmá konkurovat, ale najdou se i kontexty, do jakých budou pronikat stěží. Například při významu ‚uspořádání, zorganizování‘ (společenské události, pracovního režimu ap.), který se uplatňuje v ekonomice nebo diplomacii: Zdá se skoro neuvěřitelné, že americký ochranný a diplomatický personál mohl přijmout takové aranžmá na základě sovětského tvrzení, že pan prezident bude na sovětském velvyslanectví lépe chráněn před nebezpečím teroristických útoků. – Za úspěch naší firmy považuji vstup na burzu, značný růst objemu obchodů, realizaci několika projektů managementu buy in-out, aranžmá převzetí a sanace dvou podniků … – k emisi obligací by mělo dojít na jaře 1996 pod aranžmá České spořitelny. Tam, kde singulár označuje celek, nikoli souhrn jednotlivých „aranžovacích“ výkonů, převažuje stará podoba: aranžmá galavečera, volební kampaně. Jindy jde o výsledek sice výtvarné, ale příležitostné činnosti, která nepředstavuje profesionální umělecký výkon: K rozdrásanému rameni jedné ženy přiložil někdo Hitlerův obrázek a pak si toto aranžmá vyfotografoval. Novější (a stylově poněkud nižší) podoba by zde byla použitelná, ale vyzněla by lehce depreciativně a to se nemusí pisateli hodit. Ke slovům jako abonmá, která obsahují francouzské -ment, připomněl M. Jelínek,[5] že jejich nesklonnost je nevýhodná a že přejímání nemá jednotný postup (apartmá, departement [departmán], resentiment); z jiných slovanských jazyků připomněl kromě ruského -ment podoby na skloňované -án a doporučil je pro budoucí přijetí. Neznám však z úzu abonmány ani aranžmány a pochybuji, že by k nim čeština směřovala. Pokud jde o aranže, pokládám je za [55]sice novou a nestandardní, ale šťastnou cestu, jak nesklonnost obejít. Lexikální jednotku jsem doložil územ natolik, aby ji bylo možno chápat jako spisovnou profesní variantu k aranžmá. Úmyslně jsem dosud obcházel podobu nominativu singuláru. Podoba aranž rozmnoží problematické, byť mnohdy tradicionalizované případy typu dispenz (syntax, kdysi také prejudic). Mohli bychom raději vidět podobu aranže, -e ž. Dosavadní úzus však svědčí jednoznačně pro vzor „píseň“: nad jediným nominativem strunná aranže převažuje 12 dokladů na nominativ nebo akuzativ aranž. Tedy: aranž, -e ž. (v populární hudbě a užitém výtvarnictví) aranžmá.[6]
[1] Český národní korpus: soubor převážně publicistických textů o cca 110 mil. slov.
[2] To samozřejmě může souviset s aktuálním složením korpusu: jaký podíl v něm měly texty z příslušné vyjadřovací sféry. (Sonda byla pořízena v červenci 1999.)
[3] V. Petráčková, J. Kraus a kol., Akademický slovník cizích slov, Academia, Praha 1995; O. Martincová a kol., Nová slova v češtině. Slovník neologizmů, Academia, Praha 1998.
[4] Jen v této podobě jako heslo ve Slovníku české hudební kultury, Editio Supraphon, Praha 1997. Text hesla se zabývá aranžováním a adaptacemi obecně, včetně dějinného pohledu, a z moderní zábavné hudby se zabývá nejzáže jazzem.
[5] Abonmá, Jazykové zákampí, Nedělní příloha Lidových novin 46/1992.
[6] Příspěvek vznikl s podporou grantu GA ČR č. 405/98/0030.
Naše řeč, ročník 83 (2000), číslo 1, s. 53-55
Předchozí Anna Černá: Vikingové
Následující Diana Svobodová: Anglicismy přejímané do češtiny v původní plurálové formě
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1