Kolmý, svislý

[Short articles]

(pdf)

-

Nár. listy psaly kdysi o kanálech, »svisle i rovnoběžně vedených k řece.« Svislé kanály by byly nevíme ani kolikátým divem světa; trčely by k nebi jako komíny; snad nemusíme vykládati, že svislý je směr předmětu volně visícího, tedy kolmo na směr vodorovný. Pisatel onoho výkladu měl na mysli průplavy vedené kolmo ke směru řeky a s ním rovnoběžné. Co je svislé podle původu tohoto slova, ví každý. Hůře je, ptáme-li se, co je vlastně kolmé; z Jungmannových dokladů by si čtenář skoro vybral, že slovo to znamená totéž co svislý, t. j. směr vertikální. Jaký je původ toho slova?

Starší je příslovce kolmo; patří k starým slovům jako bodmo, sečmo, hormo (říkávalo se »hormo hořeti«, t. j. plamenem), stavmo (ploty se dělaly »stavmo«, t. j. aby stavěly, bránily průchodu) a pod. Kolmo patří k slovesu kláti (přít. č. byl koli, kůleš atd.; tvar skolím, skoliti vznikl z neznalosti mluvnice), a kláti znamenalo »dávati ránu oštípem« (oštíp, stč. oštiep, oščiep, je tvar správný, ne oštěp): kolmo (jako pod. bodmo, sečmo) tedy znamenalo »tak, jak se útočí oštípem, ranou oštípovou,« pak »přímo«. R. 1522 vypovídá kdosi o komsi »hnal na mne kolmo oštípem« (Arch. č. 32, 315). Čtenář vidí, že nemusí jíti o směr vertikální, třebas častěji čteme, jak v bouři koráb kolmo vzhůru strměl, jak v horkém pásmě slunce paprslky svými dolů na lidi kolmo bije a pod. Příd. jm. kolmý se přitvořilo ku příslovci kolmo a znamená tedy »jdoucí kolmo.« Obyčejně znamenávalo přímý směr nahoru; mluvilo se o kolmé, t. j. příkré stezce a pod. Když Jos. Vojt. Sedláček tvořil české názvosloví měřické, bylo mu »kolmý« tolik co něm. »senkrecht«, tedy směr především vertikální. Časem se ustálily významy obou slov, o nichž mluvíme, ve vědě tak, že kolmý je směr v 90 stup. k dané přímce nebo rovině vůbec, svislý jen směr vertikální, a jak viděti, tyto významy nikterak neodporují původu těchto názvů. Jako jiné názvy měřické nebo počtářské, ani slova kolmo, kolmý, svislý v životě samém nemusí vždy míti přesného významu vědeckého; mluvíme na př. o svislých větvích smrku, ač neukazují rovnou do středu země, turista vypravuje o kolmém výstupu, třeba stráň byla od směru svislého dosti odchýlena. — Co se vazby týče, podle základního významu lze stejně správně říkati »kolmo, kolmý k něčemu« i »kolmo, kolmý na něco«. Ale plésti kolmé se svislým bychom neměli; buďme rádi, že nemusíme proti smyslu slova mluviti o »svislém«, kde jde třebas o směr horizontální.

Naše řeč, volume 5 (1921), issue 1, p. 11

Previous Snadně, snadno

Next Hrdopýšek…