Bavič, bavitel, bavent

Václava Holubová

[Short articles]

(pdf)

-

Podstatné jméno činitelské utvořené od slovesa bavit příponou -č, bavič, patří k těm novým domácím slovům, která se zabydlela ve slovní zásobě češtiny poměrně nedávno. Ve větší míře je v naší době doloženo teprve od poloviny 80. let. V posledních letech už můžeme mluvit o jeho všeobecném rozšíření.

Slovo bavič má dva základní významy. V prvním významu označuje člověka, který má smysl pro humor a dovede ve společnosti ostatní bavit (přestál jsem studia na FAMU, neboť jsem se na povrch jevil jako veselý bavič; v partě byl nepostradatelným bavičem). V druhém významu slovo znamená profesionálního umělce vystupujícího v zábavných pořadech (B. Polívka se představil jako vynikající bavič v televizních Manéžích; pořad bude uvádět moderátor, bavič a velký fotbalový fanda K. Šíp).

Slovo bavič v prvním významu vzniklo pravděpodobně nejprve jako příležitostné pojmenování s nepříliš výrazným expresivním příznakem (zvláště v mluvě mládeže a v trampském prostředí), který se s opakovaným a častým užíváním slova postupně vytrácel, takže dnes lze pojmenování hodnotit již jako expresivně nepříznakové, přijatelné jak v mluveném, tak psaném projevu. Slovo bavič jako pojmenování bezpříznakové zároveň zaplnilo mezeru mezi domácími pojmenováními pro osoby projevující se touto nápadnou vlastností, dovedností bavit ostatní. Začlenilo se do řady vedle obdobných příležitostných, většinou ale obrazných pojmenování cizího původu (showman, klaun, komediant), a také vedle poněkud knižních pojmenování s blízkým významem (humorista, žertéř) nebo expresivních, ale někdy poněkud zastaralých pojmenování (veselý patron, veselá kopa, šprýmař, filuta, ferina, šibal, čtverák, vtipálek, srandista), významem jen částečně podobných. Slovo bavič na rozdíl od ostatních významově blízkých slov se díky četnosti užití, bezpříznakovosti i strukturním předpokladům být základem pro další odvozená slova stalo dominantním členem této řady.

Pro první význam slova bavič existovalo v češtině od stejného základu utvořené pojmenování bavitel již v 2. pol. minulého století.[1]

Slovo, které máme doloženo u I. Herrmanna (… milý společník a dobrý bavitel svých bližních… 1893), A. Jiráska (… vypravoval dobře a byl setninským bavitelem… 1879), v přeneseném užití u J. Nerudy [162](… matice nová bude přítelem, učitelem i bavitelem lidu… 1867), přesto nebylo asi užíváno příliš četně. Příruční slovník jazyka českého (1935) je uvádí ve významu ‘zábavný společník’ s dokladem právě z I. Herrmanna. Slovník spisovného jazyka českého (1971) slovo bavitel již omezuje jako řidší. V lexikálním archivu ÚJČ je poslední záznam o jeho užití z poč. 70. let (… V. Menšík je jedním z těch výborných lidových bavitelů a vypravěčů… 1970, Svět práce). Po roce 1990 již není doloženo vůbec a je zjevně zcela vytlačeno pojmenováním bavič. Zdá se, že hlavní příčinou byl rozpor mezi strukturním významem přípony -tel užívané zpravidla pro označení osob vykonávajících nějakou činnost duševní, tvůrčí, řídící, zpravidla nemající charakter fyzické práce, a skutečným charakterem činnosti při „dělání“ zábavy, mající někdy povahu konkrétního komediálního projevu. Na druhé straně hrála roli i skutečnost, že přípona -č byla zpočátku v této formaci nositelem expresivního příznaku, který se postupně vytratil. Činnost vyjadřovanou základním slovesem bavit můžeme totiž chápat jako nápadnou vlastnost, schopnost osoby.

Od slovesa bavit je také doloženo příležitostné pojmenování bavent mající stejný význam jako slovo bavič (v prvním významu) i slovo bavitel, tedy ‘člověk, který dokáže, umí bavit společnost’. Nemůžeme jednoznačně tvrdit, že jde o autorské slovo spisovatele Jiřího Marka, ale lexikální archiv ÚJČ je má doloženo pouze od tohoto autora: „… ženy při své nevypočitatelnosti se dají obloudit jak neustálým žertéřem a baventem, tak mužem tváře zamyšleně chmurné.“ (J. Marek, Můj strýc Odysseus, Praha 1974, s. 30). Při vzniku tohoto pojmenování byl uplatněn poměrně vzácný a řídký způsob tvoření hybridní odvozeniny s expresivním zabarvením, a sice připojením cizí přípony -ent k domácímu slovesnému základu. Přípona -ent je tu variantou přípony -ant.[2] Slovo bavent tak obohatilo nepočetnou skupinu expresivních pojmenování typu mlsant, pracant, neposluchant, v nichž se uplatnila přípona -ant.[3]

Nyní obrátíme pozornost k druhému významu slova bavič.[4] Již na počátku 80. let se slovo objevilo v příležitostném užití jako český protějšek k anglickému výrazu entertainer [entrtejnr], označujícímu, zvláště v americkém kulturním prostředí, zavedenou kategorii umělce v oblasti zábavných pořadů, který zpravidla ve svých vystoupeních spojuje umění hudebníka, zpěváka, tanečníka i komika. Postupně se ale slovo bavič začalo užívat i pro označení domácí skutečnosti, totiž k pojmenování obdobného typu zábavního umělce, jako je entertainer, nikoli však s ním úplně totožného. Rozdíly jsou dány různými kulturními kořeny této kategorie umělců. Pojem entertainer se váže především k tradici [163]amerických zábavných hudebních pořadů, ve kterých týž umělec vystupoval v hudebních nebo tanečních vystoupeních kombinovaných s mluveným slovem. Podstatný byl také soustavný kontakt s obecenstvem.[5]

Typ zábavního umělce, pro něhož se ustálilo pojmenování bavič, v našem domácím kulturním kontextu navazuje na tradici umělce bavícího obecenstvo především mluveným slovem, a to zvláště v pořadech estrádního typu. V posledních letech byly tradiční estrády nahrazeny jinými druhy zábavných pořadů (např. soutěžními pořady s přímou účastí diváků, pořady postavenými na výrazné osobnosti, tzv. one-man show ap.), v nichž se změnila tradiční role moderátora být pouhým průvodcem pořadu a obohatila se i o úlohu diváky nebo posluchače bavit. Osobnosti, které dokáží tento požadavek splnit, spojují často vyjadřovací dovednosti s vlohami ke komediantství a komice spolu se schopnostmi navazovat kontakt s obecenstvem. Nepřímo nás o tom přesvědčuje i divácké hlasování o nejoblíbenějšího baviče na televizní obrazovce v roce 1995, které se uskutečnilo v rámci ankety časopisu Týdeník TELEVIZE. Diváci v ní hlasovali o celkem jedenácti kategoriích televizních osobností, mj. moderátor magazínu, hlasatel, hlasatelka, zpěvák, zpěvačka atd. Kategorie bavič nebyla nijak blíže charakterizována, takže určení, kdo je bavič, bylo ponecháno na hlasujících divácích. Výsledek ankety pak ukázal, že na prvních třech místech se objevily osobnosti (podle pořadí od prvního: J. Rosák, M. Dejdar, P. Zedníček), které umějí kombinovat komediální hereckou profesi s moderátorstvím nebo moderátorskou profesi s prvky komediálního herectví.

Někdy slovo bavič nahrazuje i tradiční pojmenování pro umělce působící v oblasti zábavy. Například často bývá jako bavič označován i ten, kdo v zábavném pořadu účinkuje s komickým výstupem, humorným číslem (komik, humorista) nebo kdo má výlučnou úlohu obecenstvo pobavit nebo dokonce rozesmát (klaun, showman): … v Manéži Bolka Polívky vystoupí jako bavička Lucie Bílá…; … v soutěžním pořadu Maxirisk se objeví tři baviči – tentokrát muzikanti houslisté. Příležitostně bývá jako bavič označován i herec vystupující ve výrazných komediálních rolích, který dokáže na sebe strhnout pozornost. (Ale k tomu srov. výrok M. Donutila: „Já nejsem jenom bavič, já jsem herec.“)

Tak jak se zvětšuje okruh skutečností, které lze daným slovem pojmenovat, vyprazdňuje se také jeho pojmový obsah. Nelze jej tedy blíže charakterizovat jinak než, že jde o slovo s obecným významem ‘umělec vystupující v zábavných pořadech, např. vtipný moderátor, komik’. To vysvětluje i zvýšenou četnost jeho výskytů v publicistických textech i v běžně mluveném jazyce.

Ke slovu bavič existuje také přechýlená podoba bavička, přídavné jméno vztahové bavičský (nezapřít bavičský talent; otrkat se v bavičské profesi; revue plná bavičských scének; bavičská dráha sourozenců Justů), podstatné jméno vlastnosti nebo činnosti bavičství (výborné herecké bavičství; bavičství a nevázanost kapely). Zaznamenali jsme i přenesené užití slova bavič (pro pojmenování mediálního zprostředkovatele zábavy): … televize je masovým bavičem… (Literární noviny, č. 4, 25.1.1996, s. 1).

Pojmenování bavič v obou svých významech patří dnes k slovům, která zaujala [164]pevné místo v současné slovní zásobě. Přesto se nám zdá, že se mu nevyhnula nadměrná přízeň uživatelů jazyka, která postihuje některá slova nová. Důsledkem je až přemrštěná obliba v jeho užívání a nevyhnutelná módnost. Jeho nadměrné užívání zvláště v publicistických textech jim může někdy dávat příznak výrazové bezradnosti a významové povrchnosti.

---

[1] V Jungmannově Slovníku česko-německém z r. 1835 je sice slovo bavitel uvedeno, ale s významem ‘zdržovatel, prodlévač’.

[2] Obě přípony se mezi sebou liší tím, k jakému základu slovesa se pojí, ovšem jen v případě základů cizích (jde tu o protiklad latinských sloves zakončených na -are s part. praes. na -ans, -antis a -ere, -ire s part. praes. na -(i)ens, -(i)entis, jak to vidíme u činitelských jmen bez expresivního příznaku jubilant, emigrant proti oponent, student). Při vzniku pojmenování bavent bylo sloveso bavit na základě kmenové samohlásky -i- analogicky „přiřazeno“ do třídy latinských sloves zakončených na -ire, a proto k domácímu slovesnému základu byla připojena přípona -ent.

[3] Srov. M. Dokulil Tvoření slov v češtině 2, Praha 1967, s. 100, a rovněž J. Zima, Expresivita slova v současné češtině, Praha 1961, s. 21.

[4] Lexikální archiv Ústavu pro jazyk český má ve své kartotéce uložen jeden doklad o příležitostném užití slova bavič ve významu ‘herec, komediant, který má bavit obecenstvo’, a to z r. 1921.

[5] Srov. k tomu např. A. Matzner, I. Poledňák, I. Wasserberger, Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, Praha 1980, s. 91.

Naše řeč, volume 81 (1998), issue 2-3, pp. 161-164

Previous Zdeňka Tichá: Taping

Next Jiří Kraus: O jednom šířícím se typu anglicismů v češtině