Zdá se to být sen? Bohužel ne. (O nedidaktické Didaktis)
Ivana Svobodová
[Articles]
-
Na stránkách Naší řeči již mnohokrát z per nejrůznějších autorů zazněla kritika přeceňování formální stránky jazyka a její správnosti i kritika posuzování textu pouze na základě tohoto hlediska. Zatím však, jak svědčí dotazy v jazykové poradně Ústavu pro jazyk český AV ČR, je pro hodnocení jazykových projevů toto kritérium pro většinu uživatelů češtiny prvořadé. Objeví-li se v nějakém deníku chyba typu vychřice, nejeden čtenář okamžitě volá do jazykové poradny, aby na ni upozornil, a mnohdy si na závěr své repliky neodpustí dodat, jak novináři nezvládají češtinu či jak ta čeština dnes upadá.
Je známo, že jazykovědci za daleko závažnější nedostatky považují, je-li text nejednoznačný nebo zcela nesrozumitelný, a že jsou vůči formálním nedostatkům mnohdy shovívavější než veřejnost. Ale i jejich tolerance má své hranice (meze), dané množstvím chyb a druhem textů, ve kterých se vyskytují. Jestliže se na úřední pozvánce o sedmi řádcích vyskytnou tři tzv. hrubé chyby (zůčastnit se, v Kobylysých, konná), je už nutno hovořit o základních jazykových neznalostech, přinejlepším o nepřijatelné nedbalosti. Adresát takovéhoto dopisu se může cítit, a to zcela oprávněně, rozhořčen a dotčen. Navíc tyto jazykové poklesky nedělají dobrou vizitku tomu, kdo je pod dopisem podepsán, byť nutně nemusí být jeho tvůrcem. Jiné měřítko budeme mít na již zmiňované deníky, ale i tady záleží na tom, ve kterém žánru se autor chyby dopustí. Každá je pochopitelně nepříjemná, ať už jde o zprávu, komentář, recenzi, rozhovor či fejeton. Pozastavme se u zpravodajství: to se v průběhu dne neustále aktualizuje, doplňují se nejnovější zprávy, často těsně před uzávěrkou, jiné se proto narychlo krátí, a mnohdy již nezbývá čas na poslední korekturu. V těchto případech se může do textu lehce vloudit nějaká ta chyba.[1]
Jiná situace je pochopitelně u týdeníků, časopisů a zejména pak u knih, ať již odborných, popularizačních nebo uměleckých. Zvláštní postavení tu mají i knižní překlady, na jejichž jazykovou úroveň se v posledních letech opět začínají objevovat oprávněné stížnosti. Redaktoři i korektoři (pokud je nakladatelství (vydavatelství) vůbec zaměstnávají) mají již více času na opravu textu, někdy [179]mají i možnost ho přečíst několikrát, a tak lze předpokládat, že s nepřiměřeně velkým množstvím formálních nedostatků se čtenář neshledá. Pochopitelně záleží na jednotlivých nakladatelstvích, kolik peněz míní na jazykové opravy a úpravy obětovat. To jistě vyplývá i z toho, jakou funkci jazykové stránce přisuzují, jak ji respektují, tedy jaký mají vztah k jazyku vůbec. Nezanedbatelné je též i to, jakými jazykovými schopnostmi a znalostmi oplývají příslušní jazykoví redaktoři a korektoři. Domníváme se ostatně, že špatná úroveň vydaného textu vydavatele poškozuje i z hledisek komerčních.
Ze zkušeností práce výkonné redaktorky tohoto časopisu vím, jak těžké je vykorigovat text, aby konečná verze byla naprosto bezchybná. A i když každé číslo má dvojí korekturu (čtu ho čtyřikrát a jednou autoři jednotlivých příspěvků), přesto ne všechny chyby odhalím a odstraním. Navíc se může stát, že i když chybu signalizuji, může být v tiskárně přehlédnuta a neopravena. A tak pokud v knihách narazíme pouze na několik drobných, většinou tiskových chyb, jako jsou vynechaná písmena, jejich záměna či přehození, je podle mého soudu tolerance na místě.
Bohužel se však na našem knižním trhu prodávají publikace, které i člověka nadmíru tolerantního musí vyvést z míry, ba šokovat. Tím víc, jde-li o dílo, které chce o jazyce poučovat. Jedním z nich je bezesporu brožurka Testy z českého jazyka, kterou v roce 1993 vydalo nakladatelství Didaktis Praha (bohužel autor není uveden). Na obálce stojí: 77 originálních zadání z přijímacích zkoušek na střední školy. Slušelo by se však tuto informaci doplnit o další: a také mnoho „originálních“ řešení a nevídané množství chyb. Tato knížka představuje sbírku jazykových a literárních úkolů, které byly součástí přijímacích testů na nejrůznější typy středních (státních i soukromých) škol (gymnázia, obchodní akademie, průmyslové školy, rodinné školy) v Čechách. Je rozdělena do dvou částí, první zahrnuje zadání jednotlivých testů, druhá přináší jejich řešení. Jde tedy o příručku určenou především žákům (a jejich rodičům), pomocí níž by se měli důkladněji a soustavněji připravovat na přijímací pohovory, ověřit si dosavadní znalosti, rozšířit si je a zároveň tak získat přehled o tom, co všechno může být do přijímacího testu zahrnuto, co všechno tam mohou očekávat.[2] Předpokládala bych proto, že tvorbě takovéto příručky bude nakladatelství věnovat maximální pozornost, že bude provedena velmi pečlivá korektura, aby zůstal co nejmenší počet chyb. Jaký však byl můj úžas, když jsem touto knížkou začala listovat a přečetla si (na jednom řádku! z přijímacího diktátu): … a (rodiče) přivedli s sebou manžele Horovi. Oba vinníci strnuli… Nejprve jsem si myslela, že jde o výjimečné nedopatření, ale po přečtení celé publikace jsem bohužel zjistila, že [180]nikoli. Brožura obsahuje jen málo stran zcela bezchybných. Hemží se to v ní velkým množstvím chyb tiskových (zvrtané zájmeno, ješttě, alspoň, povinnný atd. atd.), je zadán úkol, aby žáci nahradili podtržený větný člen vedlejší větou, ale žádný výraz podtržen není, nejednotně je řešena grafická úprava, zejména pokud jde o interpunkci, při dělení slov nejsou dodržovány elementární zásady (dědečk-ovo, …). Tyto nedostatky jsem však postřehla víceméně náhodně, neboť jsem se především soustředila na jevy podstatnější: a) na ty chyby (pravopisné, formálněmorfologické i syntaktické), které mají za následek zhoršenou známku nebo nižší bodové ohodnocení, b) na správnost řešení uvedených v druhé časti příručky.
Pokud jde o pravopis (včetně interpunkce) a formální morfologii a syntax, které se promítají do psaní i, y, nalezla jsem v první části příručky, a to v diktátech a pravopisných cvičeních, tyto chyby:
Děti se scházeli, (s. 45)
Na stromy sedali ptáci a zpívali tak líbezně, že si děti přestávaly hrát a poslouchali je. (s. 56)
Všechny generace dramatiků i herců shromažďovaly cenné zkušenosti, vyvíjeli snahu… (s. 30)
Celý den jsme ztrávili velice příjemně. (s. 26)
… a nikdy nezapoměl na podivné setkání. (s. 39)
Po chvíli mě však postranní, překvapivě úzké stezky, dovedly… (s. 50)
Práci neměl rád dával přednost četbě romantických příběhů. (s. 20)
Zatím však hltaví lidští mravenci ukořistí co mohou. (s. 59)
… Lucie, postrach ulice nebo Klaun Ferdinand… (s. 15)
…, jelikož mně to nebaví (s. 25 – věta určená k rozboru).
Tentýž druh chyb se vyskytl i v druhé části – v klíči:
Děti sbírali starý papír, děti se scházeli, čekám na Jirkovi spolužáky, které /květy/ byli obsypány včelami, zapoměl (třikrát), zanedlouho jsem uviděl sousedovi syny, hlína … zůstávala vlhká syrová, schema, kanoe.
Nejvíce chyb přinášejí řešení jednotlivých úkolů. Mnohá z nich jsou neúplná, např. v úkolech na vyhledávání a určování druhu zájmen, na vyhledání podst. jmen abstraktních nejsou vypsána všechna jména, stejně tak mnohdy chybí určení některé z vět vedlejších, v případech, kdy děti mají nějaký text přepsat bez chyby, některé chyby nejsou opraveny (např. francoužští, kdyby jste se snažili, bezlesý palouk, jež byl obklopen…). Zarážející je však velké množství řešení naprosto chybných, a to ze všech jazykových oblastí.
1. Tvarosloví
Mistrovství – podst. jm. pomnožné, křoví – podst. jm. pomnožné, někdy – zájmeno, vám – zájmeno přivlastňovací, mezi – může být vedle podstatného jména, předložky i příslovce, byl uspořádán – čas přítomný, objevily – 3. třída, [181]vzor kupuje, poslal – 1. osoba, 5. třída, vzor dělá, 5. pád od správce a zástupce – správče, zástupče, 4. a 7. p. mn. č. od spojení bílý holub – bílé holubi, bílými holubi, 1. p. mn. č. od běloučký – běloučtí, 2. os. j. č. podm. zp. přít. č. od slovesa zakládat si – zakládal by sis nebo zakládal bys si, 1. os. mn. č. podm. zp. přít. č. od nakreslím – nakreslili byste.
2. Skladba
Nesprávná řešení se týkají jak určování větných členů, tak hlavních i vedlejších vět. Např. souvětí Když dopsal dopis a tak skončil všechny své práce, zbývalo mu ještě dost času, a proto se rozhodl zajít ke svému příteli, který ho již dlouho zval na návštěvu, tvoří podle řešitelů šest vět, věta a proto se rozhodl zajít ke svému příteli je považována za větu vedlejší a druhá věta vedlejší (a tak skončil všechny své práce) je označena jako příslovečná příčinná. V souvětí Zdá se, že zapomínáte na to, že krása a cit jsou v budoucnu stejně nepostradatelné jako střízlivý rozum jsou obě věty vedlejší určeny jako podmětné. Ve větě …, až přijde zima a mráz, … jsou výrazy zima a mráz určeny jako předmět. Na zakládací listině kapituly litoměřické z roku 1057, psané latinsky, … je spojení psané latinsky považováno za doplněk. U dvou souvětí je nesprávně uveden druh (podřadné, souřadné souvětí) atd. atd.
3. Slovotvorba, lexikologie
Úkoly z této oblasti se ve většině testů týkají týchž jevů, tj. určování slov základových, podtržení kořenů, vyhledání slov složených, slov tvořených předponou, sousloví, nahrazení konkrétního výrazu synonymem (synonymy), stanovení homonym. I v řešení těchto úkolů se autoři nevyvarovali nepřesností a chyb, i když v daleko menší míře než v pravopise, morfologii a syntaxi. Např. ve slově sojka je uvedena koncovka -ka, výraz skladatelé byl vybrán jako podst. jm. tvořené předponou, základové slovo od milovali je mil-, obsypány syp-, výrazy výří a víří jsou označeny jako homonyma, ke slovu nenahraditelný byla jako slova příbuzná uvedena: neoodiskutovatelný, neporazitelný.
Nahlédneme-li do klíče, zjistíme, že řešení jednotlivých testů obsahují v mnohých případech tři i více chyb. V jednom jsem jich napočítala dokonce šest.
Stejné nakladatelství vydalo v loňském roce další přehled přijímacích testů, v pořadí již třetí (druhý se mi (bohužel, nebo snad bohudík?) nepodařilo sehnat). Na rozdíl od prvního, u něhož je utajen autor, poslední již tuto informaci nezamlčuje (odpovědná redaktorka: Mária Mikušová, korektoři: Jaroslava Průdková, RNdr. Ján Tarábek, CSc., autoři řešení jednotlivých úkolů, pokud je školy nedodaly samy: Jaroslava Průdková, Zdenka Pešová). I když co do počtu chyb se od sebe obě příručky diametrálně liší, přesto i ta poslední obsahuje chyb – vzhledem k jejímu poslání a funkci – nebývale mnoho, rozhodně o mnohem víc, než bychom u tohoto typu cvičebnice očekávali. A to i chyby hrubé: Karlovi [182]přátelé se s námi setkali na rohu Vodičkovi ulice. Královna si vzala šperk se vzácnými drahokami. …, které (kratochvíle) se tříštili.
Již jsem se zmínila, že řešení některých testů obdrželo nakladatelství od škol, ostatní připravilo samo. Nedostatky se vyskytují v obou případech, ale nechce se mi věřit, že by středoškolští učitelé vyžadovali psaní drahokami či určení vedlejší věty v souvětí Došlo-li k nehodě, je každý… jako přívlastkové podmínkové.
I v této příručce klíč obsahuje řešení vyloženě nesprávná nebo řešení neúplná: si – sloveso, byli jste – slovesný způsob tázací, vitaminový – jako slovní druh uveden předmět, léčen – rod trpný, nijaký – zájmeno neurčité a záporné, 1. p. mn. č. od dotěra (!) – jen dotěry, slovy vyjádřeno spojení za 1 kamny – za jednými kamny, imperativ od nehrát si – pouze nehrej si, …, aby mne půjčil nějakou knihu přísudek půjčil, v souvětí Staré přísloví, že lepší je být živým zajícem než mrtvým lvem, … – vedlejší věta určena jako důvodová, v souvětí Přijel sem, aby si v horských pramenech léčil těžké onemocnění – vedlejší věta též určena jako důvodová, v souvětí Nenašel jsem příležitost, abych ti poděkoval – vedlejší věta určena jako přívlastková, ev. předmětná, pracoviště, vyhrát, překrásný – základová slova práce, hra, krása, fofr – synonymum shon, kratochvíle – synonyma hlouposti, nesmysly, na použití přídavného jména mravný uvedeno spojení – mravné ponaučení.
V řešeních cvičení, ve kterých měli žáci doplnit vynechaná písmena a čárky, se vyskytly chyby: kola vířily prach, … poklad, který nám do blízké role ukryly i Katka s Veronikou (možný je i tvar ukryla), Pověz mi, co čteš a já ti povím, jaký jsi, Zřejmě nerozuměl jak se měří poloměr.
V první příručce jsem napočítala více než osmdesát chyb (bez chyb tiskových). Je zcela evidentní, že pokud prošla alespoň jednou korekturou, pak ta byla provedena velice nedbale a zároveň zcela výmluvně svědčí o kompetenci těch, kteří se jí zabývali.
Rodiče dětí připravujících se na přijímací pohovory podobný typ cvičebnic pochopitelně vítají. Ne všichni jsou však schopni poznat jejich kvality. Tomu, kdo opustí školní lavice a do jeho pracovní náplně zrovna nenáleží věnovat se určování slovních druhů, morfologických kategorií, větněčlenskému rozboru, se mnoho z těchto dovedností z paměti zákonitě vytratí. Běžný uživatel patrně odhalí některé základní pravopisné nedostatky, ale už se možná nepozastaví nad psaním ztrávit či zapoměl, zvláště když druhé slovo se v této pravopisné podobě v testech vyskytlo několikrát. Při jazykověporadenské činnosti se denně přesvědčujeme o tom, jak mnozí žáci i dospělí mají problémy s volbou koncovky u přídavných jmen přivlastňovacích, a tak některé čtenáře uvedených příruček nemusí nenáležitý tvar 4. pádu manžele Horovi či sousedovi syny vůbec zarazit. Každý rodič pochopitelně spoléhá na to, že údaje ve cvičebnicích jsou správné, že se jimi může řídit, a to zvláště u jevů nepravopisných. Co všechno takto [183]nekvalitní příručka může způsobit, je myslím nabíledni. Podle ní se budou připravovat nejen žáci výborní, kteří pravděpodobně na většinu nesmyslů v nich obsažených lehce přijdou, ale i žáci slabší, kteří se jich všimnout nemusí, a to zejména u jevů, které jim opakovaně činí potíže. Mohou si zafixovat pravopisné podoby zcela chybné a těmi se pak prezentovat při přijímacích pohovorech. Totéž platí i o jiných jazykových jevech (např. někdy – zájmeno, křoví – podst. jméno pomnožné, 5. pád správče atd.). Nezískají horší známku či menší počet bodů proto, že se řádně nepřipravovali, ale následkem nedbalé práce nakladatelství Didaktis.
Co dodat závěrem? Bohužel neexistuje zákon, který by takto neuvěřitelně odbytou, nesolidní práci potrestal. Potrestána může být pouze tím, že její zhmotnělý výsledek nikdo nebude kupovat. Jenomže kdo letmým nahlédnutím do této příručky zjistí, jaká je její úroveň? Budiž výstrahou všem, kteří by bez potřebných znalostí a schopností, bez většího úsilí, seriózního přístupu a s minimálními náklady chtěli využít (vlastně zneužít) současnou zvýšenou poptávku po didaktických pomůckách tohoto druhu. A onomu nakladatelství bych přála (i když vím, že jde o přání nereálné), aby všichni, kdož si tuto příručku zakoupili, ji reklamovali a požadovali navrácení peněz. Jde o výrobek srovnatelný např. s vodotěsnými hodinkami, které netěsní, či s pračkou, která pouze ždímá. Jinými slovy: nabízí něco, co v žádném případě nesplňuje, a navíc může napáchat značnou škodu. Kdyby existovala i v této oblasti cena, jako je plyšový lev za nejméně vydařený český film, tak by se brožura Testy z českého jazyka z nakladatelství Didaktis rozhodně nemusela obávat žádného soupeře, protože je naprosto bezkonkurenční.
[1] V rozhovoru s jedním redaktorem Mladé fronty dnes jsem se dozvěděla, jak šéfredaktor a jeho zástupci jsou na pravopisné nedostatky přísní. Před dvěma lety jednomu odpovědnému redaktorovi dokonce hrozila výpověď za to, že na jedné stránce nebyly odstraněny dvě pravopisné chyby tradičně označované za hrubé.
[2] V tomto příspěvku mi nejde o to hodnotit vhodnost, náročnost či přiměřenost zadávaných úkolů, i když v mnoha případech mám pochybnosti, zda zvolené úkoly jsou náležité z hlediska věku dětí a předpokládaných znalostí a dovedností.
Naše řeč, volume 80 (1997), issue 4, pp. 178-183
Previous Josef Hrbáček: K problematice syntaktických vztahů a jejich terminologie
Next Jarmila Bachmannová: Mluva mládeže v Podkrkonoší
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1