Časopis Naše řeč
en cz

Divoké kvítí

B.

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Z knih i novin

Národní listy přinesly toto oznámení: Frant. Němec ml., statkář v Lipkovicích, s chotí Vlastoušem, rozenou Kostomlatskou z Budohostic, oznamují svůj sňatek. — Ženy všelijak muže napodobí, nosí mužské čepice, límce, hole, počaly i sukně zaměňovati za kalhoty, ale jmen mužských si posud nepřikládaly. Přestávaly na Dadlách, Lolách, Lulách a pod. — tuhle jsme čtli, že Fr. Makotřásek s chotí Bublinkou se oznamují co novomanželé —, ale teď už se jde dále. Emancipace je na postupu. Slečna doktor už i na jevišti (v Honbě za mužem) si přivlastnila domácí právo; pí. profesor, pí. ředitel, sl. sekretář bohdá budou [282]brzy následovati. Tedy ať žije jazyková kopaná! — Venkov nás překvapil novou vazbou: On není s to s úkolu toho. Úžasné! Pisatel se patrně chtěl obrniti proti všem brusičům: vzal vazbu »s to býti« a připojil k ní ještě druhou, o které snad kdysi kdesi slyšel, a zplodil tak jakési alraune. Zapomněl, že se prostě říká: on není s ten úkol, a mohl proto raději napsati, že naň nestačí. — Pan rada Akorát vypočetl, že se svou rodinou o tří dcerách a se svým ročním příjmem 12.000 K nemůže při dnešní drahotě vyjít — míní Humor. listy. Při těch starostech není divu, že zapomněl skloňovati tři a míti tedy rodinu o třech dcerách. Ovšem vyjíti při tom bude moci, ale zdali vystačiti, to je jiná. — Úloha tato slečně výborně leží. Zase hrůzostrašné monstrum. Kde leží? Ale že jí svědčí, že snad jí také přiléhá, v tom jsme s p. kritikem zajedno. — Co je to: ospraveditelný? Stvořily to Nár. listy. — Příležitostně nařízené komise byly vady ty zjištěny. Minule Naše Řeč psala o chybě, za války k nám vniklé z němčiny: západně bojiště, severně toho města a pod. Zde máme již další kroky kupředu: příležitostně něčeho. Dobrý Čecháček se ustrnul nad německým gelegentlich a vpašoval to do našeho jazyka bez citu a bez milosrdenství. — Kvalifikace netřeba žádná, volá sarkasticky Č. Demokracie. Není to tisková chyba m. netřeba žádné? Ale tiskovou chybou najisto není, že »práce je zapotřebná«, neboť to řečník mluvil a důrazně opakoval, dodávaje, že i dobrá vůle je zapotřeba. A což české mluvnice a znalosti správného jazyka není zapotřebí? — Na Slovensku zuří antagonismus neodmaďařených lidí vůči Čechům, který však symetricky se zaváděním pořádku ubývá, praví Č. Demokracie. Nepíchlo to »který« p. pisatele? Posud vždy jen ubývalo něčeho. Pohříchu ubývá také mnohým s lety jazykového povědomí, jak viděti hned z tvrzení Nár. politiky, že rozpory ve vládní koalici nabývají kritický ráz (m. kritického rázu). — A večerní Národní listy zase s druhé strany oznamují, že »protest obchodnictva a živnostnictva proti stranické třídní zásobovací politice ministerstva a proti plánovitému ničení stavu obchodního a živnostnictva nabývá vpravdě obrovský rozsah« (m. obrovského rozsahu). — Nás to nediví, píše Hlas, t. j. tedy: nedělá jich to divými. Nám to není divno. — Obchodník Z. P. svěřil obchodníku W. 29.600 K, aby za ně nakoupil hrách a fazole. Ale on nenakoupil hrachu ani fazolí (jak by bylo správně řečeno), nýbrž peníze zpronevěřil. »Nás to nediví«, řekl by zase Hlas. — Každopádně je tu konflikt zásadní povahy. Není-li to roztomile pověděno: každopádně? A je to převzato z podskaláčtiny! Havlíček by byl napsal: Každým způ[283]sobem je tu spor zásadního rázu, neboť všecky neživé věci nemusí míti povahu; je tu také ráz. — Přítel našeho časopisu v Rokycanech pozastavil se nemálo nad některými slovy v povídce Stará Žofka od Ed. Kučery, uveřejněné před nedávnem v Nár. politice. Posílá nám tyto ukázky: Tu všechny, které tu jsou nedlouho, popouštějí namáhavému napětí své přetvářky. Zezarytěly! (Pan dopisovatel se obává, že tomu mnozí čtenáři nebudou rozuměti.) — A dále: Tu zdvihne hlavu, vidí slzy, jimiž zaskleněly oči, kámen uhodil, ostří řízlo tence, palčivě rozeklálo. — Snaha po tvoření nových slov zavedla tu spisovatele jinak dobrého na scestí. I přejeme si věru, aby v té snaze »nezezarytěl«. A také, aby nezvykal takovému tvrdému, podivínskému slohu, jaký se jeví i v těchto ukázkách. — Na procházce jsme se zastavili před novou dílnou dámských a pánských klobouků. Zvábilo nás vylepené tištěné návěští, »Nabyv po dlouhou dobu co dělník zkušeností odborných v předních závodech, bude vždy mojí snahou P. T. zákazníky co nejlépe obsloužiti. — Žádná reklama! Čistě jen upozornění na můj stranou následkem nedostatku místností nalézající se závod. Firma žádná židovská! Atd.« Jak se asi těšil podnikavý muž ten, když viděl vzletný plod svůj vytištěn! A jistě měl největší radost z těch míst, která se nejvíce liší od obyčejné mluvy a kde pořádně zajel mluvnici do vlasů. Nabyv zkušeností bude mou snahou — kdo by si nevzpomněl na historické: »dívaje se z okna prší«. Ale i »nabyv po dlouhou dobu zkušeností« není řečeno správně, jak každý čtenář cítí; má býti: nabyv za dlouhou dobu jako dělník zkušeností. Upozornění na můj závod pro nedostatek místností stranou zřízený n. umístěný — jest další oprava! A konečně i: Firma žádná židovská! jest nečeské m. Firma není židovská nebo Firma nikoli židovská! — Na téhož zde úředně nic známo není. Hlehle! Starorakouská úřední čeština vylézá už zase. Myslili jsme, že v národě, který měl za starších dob tak slavné právníky, bude za nové samostatnosti především dbáno o obnovu staré vzorné mluvy právnické, že vymizejí takové ohyzdnosti jako je »zdeúřední« a že i týž vstoupí na zasloužený odpočinek. — Tam bychom rádi viděli všecky předporady (m. předchozí porady), jež platí směrnicím mírové konference (m. v nichž se jedná o směrnicích mírové konference nebo v nichž se stanoví ty směrnice).

Pěkný pořádek slov a vůbec znamenitou češtinu má vypravovatel životopisu velké Kateřiny: Temné toto město opřádající pověsti vzbudily v ní děsivé předtuchy (m. temné pověsti, opřádající toto město…). Byla to podívaná, když se sobě vlastní [284]elegancí tasila meč (m. s elegancí sobě vlastní). Vyprávěla, jak Voltaire, jehož již tehdy obdivovala, poslal její tetě Henriadu (m. jemuž se již tehdy obdivovala). Náhle zpozorovala Kateřina, že jedny od ostatních premovaným kočím a bujnější trojkou se lišící sáně míří přímo k Zimnímu paláci (m. že jedny sáně, lišící se od ostatních premovaným kočím a bujnější trojkou, míří…).

Listy německého filosofa Zimmermanna, tělesného lékaře krále anglického (m. osobního lékaře krále angl.). — Aniž by se ohlásil (m. aniž se ohlásil, neohlásiv se). — Kojenec černošky vyhlíží stejně jako novorozeně krásné dcery Kavkazu. Vyhlížíte opravdu jako bojar (m. vypadá, vypadáte; vyhlížeti má jiný význam, na př. z okna). — Cesta do i z Holandska je zastavena (m. do Holandska a z něho). — Tyto dvě ctnosti: poctivost a spravedlnost byly posmívány a zaměňovány chytráctvím (m. byly na posměch, posmívali se jim; trpný rod: bylo se jim posmíváno je sice mluvnicky přípustný, ale méně obvyklý). Podobně ve větě v Českém slově vytištěné: Při tom nebylo se dotýkáno té vedlejší už věci, kde stát na to vše vezme peníze (m. při tom už se nikdo nedotýkal…, kde stát na to na vše vezme peníze.) — Věci, jež nejdou vyřídit u zeleného stolu, chceme prováděti váhou svého poctivého a bezohledného slova — volá Večerník Pr. lidu. Přece jen by měl šetřiti při tom aspoň trochu češtiny. Věci jdou, nejdou vyřídit — necítí pisatel té protivné německosti výrazu m. prostého českého: Věci lze, nelze, je — není možno vyřídit? — Majetek je krádež vyjma majetku sociál. demokratů — píše 28. Říjen. Vyjma je přechodník přítomný slovesa vyjmouti a toto se pojí vždy se 4. pádem. Stejně: mimo.

Máme načíti ještě soudek s chybnými 3. osobami množ. čísla sloves 3. a 5. třídy a jiný soudek s cizími slovy? Necháme toho zatím. Neboť podle Českého slova lidé churaví pesimismem (mohlo také lépe říci, že churavějí škarohlídstvím) a ty dvě kapitolky jsou opravdu k zoufání. Přesvědčíme čtenáře o tom jindy.

Naše řeč, ročník 4 (1920), číslo 9, s. 281-284

Předchozí B.: Z luhů a hor

Následující Brancouze

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1