Minela

Jiří Kraus

[Drobnosti]

(pdf)

-

Výraz minelka vymezuje Příruční slovník jazyka českého dvěma významy. Zaprvé jako „dlaždičské kladívko k zatloukání jednotlivých usazených kamenů“, zadruhé jako trumfovou devítku v karetní hře zvané darda. Svým materiálem téměř o půlstoletí mladší Slovník spisovného jazyka českého u tohoto slova, které označuje jako zastaralé, uvádí už jen variantu druhého významu – nejnižší karta, sedmička (s dokladem z r. 1932, a to z Čapkova Devatera pohádek).

Nepochybně zcela bez souvislosti s tímto vymizelým výrazem je poměrně častý výskyt slova minela ve významu ‚chybná střela, minutí, nepodařený zásah, kiks’ v současné sportovní publicistice posledních asi dvou tří let, zvláště v televizních a rozhlasových přenosech a komentářích. (Vinou nešťastné brankářovy minely prohrávají domácí už v první minutě hry. Dopustil se minely snad tři kroky před brankou.) Díky kontextům, v nichž se užívá, a také díky své zdánlivé významové průzračnosti se toto nové slovo rychle vžilo, i když písemných dokladů výskytu je poměrně málo. Na sportovní stránce Mladé fronty dnes z 23. ledna 1997 je např. doloženo v článku o fotbalistovi Jiřím Němcovi, a to ještě jen v jeho přímé řeči:

… Na řadě gólů má však velký podíl přesnými přihrávkami, jako když na šampionátu v Anglii poslal Kukovi míč z hloubi pole daleko dopředu a Rusové tím prohrávali dva nula. „To nebyla moje minela, jak si řada lidí myslí. Já tam Kuku vpředu viděl,“ brání se úvahám, že šlo o štěstí.

Zbývá tedy vysvětlit, proč se nově vzniklé slovo v okruhu sportovních reportérů tak rychle vžilo a proč je sportovní příznivci prakticky bez výhrad přijali. Poradna Ústavu pro jazyk český dokonce ani nezaznamenala, jako tomu bývá v případech rychle se rozšiřujících nových slov obvyklé, žádné písemné nebo telefonické dotazy na jeho původ a význam.

Naše vysvětlení se opírá o to, že slovo minela se zdá být slovotvorně průzračné, i když domnělá průzračnost je založena na chybném předpokladu spojení slovního základu min- (od slovesa minout) s pseudopříponou -ela. Jazykovědná terminologie v podobných případech mluví o mylné dekompozici slova. Za východisko tvoření považuji analogii se slovem střela. I to je totiž možné mylnou dekompozicí podobně rozložit na pseudozáklad stř- a na pseudopříponu -ela. Cizost „přípony“ poněkud připomínající italštinu nebo jiný románský jazyk se zdá natolik očividná, že slovo minela považují jako celek za cizí i ti lidé, kteří jeho význam znají nebo alespoň dobře odhadují. I tak je podvědomě chápou jako složené a asociativně sbližují s výrazy jako varicela, lenticela, citadela, mirabela, lamela, karamela, formela, pastorela, kuratela, karavela apod.

Výraz minela tedy považujeme za nenápadnou a vzhledem k jiným domácím i cizím slovům docela věrohodně vyhlížející jazykovou formu, která je výsledkem velice nepravidelných slovotvorných postupů. Tematický okruh míčových sportů, v němž toto slovo žije překvapivě aktivním životem, není nijak široký, takže v české slovní zásobě jde spíše o záležitost [159]okrajovou. Není ovšem vyloučeno, že jazyková obraznost povede k rozšíření minel i do jiných oblastí lidské činnosti. Zřetelný význam záporného hodnocení, který je v tomto slově obsažen, by pro obrazné užití byl vhodným předpokladem. Stylisticky totiž vyznívá podle posouzení běžného uživatele jazyka přece jen neutrálněji než jeho expresivní synonymum kiks nebo příznakově intelektuální lapsus.

Naše řeč, ročník 80 (1997), číslo 3, s. 158-159

Předchozí Milena Šipková: Hranice jazyka a identity v těšínském Slezsku

Následující Zdenka Hrušková: Hydraulické ruce nebo ruky?