Dvacáté páté vydání Stručné mluvnice české

Radoslava Brabcová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Stručná mluvnice česká autorů Bohuslava Havránka a Aloise Jedličky je trvalou součástí vzdělávání v českém jazyce již po řadu let, jak dokazuje předchozích 24 vydání a nyní dvacáté páté, přepracované vydání[1]. Pro své přehledné zpracování a jasné formulace se stala oblíbeným průvodcem mnoha generací žáků a byla vyhledávána i uživateli, kteří již školní lavice opustili. Domnívám se, že nové vydání bude ta předcházející následovat.

Nové vydání stručné mluvnice připravené jedním z autorů – A. Jedličkou – bylo důkladně zrevidováno, proti vydání z r. 1992 doplněno (jak ve složce výkladové, tak i dokladové) a přepracováno na základě vydání některých nových příruček (Pravidla českého pravopisu, školní i akademické vydání, Dodatek MŠMT k Pravidlům z r. 1994, Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, 2. vyd. 1994, J. Hůrková, Česká výslovnostní norma, 1995). Jsou tedy doplněny především podrobné výklady o nových pohledech na některé jevy pravopisné (psaní velkých písmen, dubletní tvary slov přejatých ve shodě s Dodatkem k Pravidlům českého pravopisu) a tvaroslovné, rovněž v Pravidlech obsažené. Mluvnické výklady doplňuje vedle už dříve připojených dodatků (Dodatek první: O významu slov a o slovní zásobě, Dodatek druhý: O slohu a slohovém rozlišení jazykových projevů) ještě Dodatek třetí: O českém jazyce spisovném a jeho vývoji počínaje obdobím humanismu, přinášející vedle stručných dějin českého jazyka i přehled základních prací mluvnických, lexikografických, lexikologických a stylistických, který pomůže uživatelům při orientaci v základní bohemistické literatuře starší i novější.

Velkou pomocí pro uživatele je vždy i rejstřík. Stručná mluvnice česká má hned dva: Rejstřík věcný (s. 207–225) a Rejstřík slov, slovních prvků a tvarů (s. 226–339) a už podle počtu stran lze soudit, že velmi důkladné. Zvlášť rejstřík slov, slovních prvků a tvarů obsahuje u každého hesla i podrobné výklady, např. přípony s jejich významovou charakteristikou: -an přípona podst. jmen (označení osob, obyvatel), slova jsou doplněna nejen odkazem na stránku, ale často úplným výčtem tvarů: číst, čte, příč. činné četl, četla i čtla, trpné čten, podst. jm. sloves. čtení aj. Navíc rejstřík přináší i některé příklady, které nejsou v textu mluvnice obsaženy (jsou označeny hvězdičkou).

Přepracované vydání Stručné mluvnice české rozšiřuje nabídku základních příruček přinášejících poučení o českém jazyce školákům, studentům i dospělým. Jistě si v této dnes už velmi bohaté škále jazykových pomůcek opět najde své místo.

---

[1] B. Havránek – A. Jedlička, Stručná mluvnice česká, Fortuna, Praha 1966, 246 s.

Naše řeč, ročník 80 (1997), číslo 2, s. 98

Předchozí Dagmar Píšová: Výuka češtiny v rakouské monarchii od poloviny 18. do poloviny 19. století

Následující Milan Harvalík: Kolokvium o uličním názvosloví