Sloh věku počítačů

Jan Králík

[Articles]

(pdf)

-

Označíme-li termínem technika zápisu jazykového sdělení nikoli různost písem, nebo systémů grafických kódů, ale samotný proces psaní, pak můžeme říci, že tato technika je jedním ze základních faktorů ovlivňujících formulaci i sloh psaných textů.

V obdobích, kdy se technika zápisu nemění, není její vliv příliš patrný, protože většina pisatelů má k zápisu stejné podmínky. Role techniky zápisu vystoupí do popředí až při porovnání, nebo poblíž přirozeného rozhraní dvou možností. Jsou-li proměny náhlejší, její role se stává zřetelnější. V současné době je tak tvorba psaných sdělení výrazně nově usměrňována rychlým rozšiřováním počítačů.

Vliv techniky zápisu na sloh výsledného textu je patrný již z letmého pohledu do historie více méně evropské. Pro dávné sumerské klínopisy tesané do kamene nebo vytlačované do hliněných destiček byl nutně volen sloh výstižný a stručný, dokonalý úměrně trvanlivosti i pracnosti zaznamenání. Mladší ruční zápisy na papyrus, kůru a pergamen byly již méně strohé a slohově rozmanitější, neboť vznikaly snadněji, rychleji, a mohly proto obsáhnout víc z formulačního bohatství řeči. Ještě dostupnější, oblíbenější a pro volnost vzniku textu vhodnější byly voskové destičky, známé již v antickém Řecku, a břidlicové tabulky popisované křídou, známé ze starých škol i u nás. Přesto i pro ně se každé slovo velmi obezřetně vážilo. To vedlo k rozmýšlení nejen obsahu a volby slovních obratů a výrazů, ale umožnilo rozvážit i rytmus nebo rým. Této technice zápisu vděčí za povýšení své kvality celé klasické evropské písemnictví, a to jak řecké, tak latinské, i v dalších jazycích. Vynález knihtisku byl z tohoto pohledu až druhotným krokem, krokem neobyčejně významným, ale přece jen ve své podstatě pouze zprostředkujícím čtenáři zápis připravený jinak. Odklon od latiny, postupná všeobecná gramotnost a tovární výroba papíru – řečeno takto ve zkratce – učinily u nás v průběhu 18. a 19. století z psaní veřejně dostupný prostředek záznamu řeči, sdělení, zpráv, kronikářských záznamů atd. – obecně myšlenek a postřehů, a tím i nových typů literárních a vědeckých děl.

Vytříbenost klasických vzorů – do hloubky promyšlených a po zapsání dostupných v tištěné podobě – přitom významně ovlivňovala kvalitu slohu. Tato snaha vedla až k přemíře citací, ke vzniku okřídlených úsloví a k idiomatizaci. Ve směřování k představě vytříbených čtených vzorů však utvrdila písemné projevy v určité konzervativnosti i relativní pomalost ručního psaní (rychlost těsnopisců sloužila něčemu zcela jinému) proti rychlosti toku myšlenek, úvah nad obraty, [58]nad alternativními možnostmi vyjádření i proti vybavování dříve čtených sousloví. Svůj význam měl i vývoj od husích brků, které bylo třeba občas seříznout, přes ocelová psací pera na násadkách, která již stačilo jen namáčet v inkoustu, a přes tužky, které stačilo občas ořezat, až k plnicím perům a kuličkovým tužkám, umožňujícím psát zcela bez přerušení, a tím i bez nuceného zastavení, vhodného k rozmyšlení dalšího textu. Nový vliv na běžný psaný sloh přineslo koncem 19. století postupné rozšiřování vynálezu psacího stroje, umožňujícího zachytit písemnou podobu myšlenek mnohem rychleji než běžný rukopis, navíc s jistotou čitelnosti. Všechny tyto dosud jmenované změny techniky zápisu byly uváděny v život vždy jen postupně, nenáhle a v dnešních měřítcích pomalu. Psací stroj začal pronikat do spisovatelské práce v širší míře až s novou spisovatelskou generací po první světové válce. Jakkoli se to nezdůrazňuje, stal se však jednou z šedých eminencí nápadného slohového uvolnění nejprve novinářského a posléze i spisovatelského.

V inovaci samé techniky zápisu tedy není nic výjimečného. Technický převrat, který v posledních letech nabízejí osobní počítače, notebooky, powerbooky a laptopy však představuje změnu, jejíž nástup se jeví jako převratnější a dosahem mnohem širší, tak, že ovlivňuje způsob vzniku, stavbu i formu psaných textů výrazně nápadněji, podstatněji a zásadněji než všechny změny minulé.

Textové editory, jichž je na dnešním trhu celá řada od produktů typu Text 602, Page Maker a Ami Pro přes Word Star, MS Word, Word Perfect a Word Pro až po profesionální RTF, Ventura Publishers atd., přinesly nejen ještě větší urychlení zápisu textu pomocí klávesnice, ale také výrazné zpříjemnění práce na zrodu textu a celou plejádu dalších uživatelských možností. V prvním plánu jde zejména o usnadnění opravy překlepů, o pohodlnější dopisování slov, vět i celých odstavců bez grafického narušení výsledné úpravy. Rovněž tak je velkou pomocí možnost vynechávat, krátit, ale také přesouvat libovolně dlouhé části textu. Nabízí se možnost důsledného vyhledání zadaných řetězců znaků, týchž výrazů, nebo jen kmenů, morfémů apod., a tím i možnost rozhodovat o jejich případné věcné, nebo stylistické obměně atd.

Již tyto základní možnosti, které jsou společné všem běžně užívaným textovým editorům, nepřímo ovlivňují při vlastním zrodu textu také jeho sloh.

Zápis textu a jeho příprava k případnému tisku se stávají dostupnými i autorům bez větší písařské zkušenosti. I méně zručný písař může nyní psát poměrně rychle, aniž by se zdržoval přehnanou pozorností vůči bezchybným úhozům, a v zápisu myšlenek se nemusí zastavit, ani když si uvědomí překlepy, nebo pravopisné nejistoty, neboť ví, že je bude moci kdykoli později snadno opravit. Synchronizace mezi tokem myšlenek a zápisem se tím výrazně sbližuje, není zbytečně přerušována a může napomoci vzniku obsahově celistvějších úseků. [59]Výsledek pak přirozeně má i nové slohové rysy: získává na spontánnosti a srozumitelnosti a více se přibližuje mluvené řeči.

Příprava textu je však snadnější i pro autory s menší formulační zkušeností. Všechny úpravy, opravy a doplňky, které by se později zaznamenávaly pomocí ručně vpisovaných výměn, vsuvek, škrtů atd. až po změny pořadí slov, vět nebo dokonce odstavců, mají po provedení pomocí textového editoru ihned znovu přehlednou podobu čistopisu. Žádná z úprav nevyžaduje znovu přepsat celý text, zejména již ne ty části, které zůstaly beze změn. Tato přednost znamená nejen výraznou úsporu času či netvůrčí mechanické písařské práce (a také papíru) a ochranu před případným vznikem nových písařských chyb, ale především je psychologicky motivující skutečností: autor ví, že může využít i možnosti zapisovat myšlenky bez dokonalého zformulování, bez terminologického vytříbení, ba i bez konečného pořadí, téměř bez ladu a skladu, aniž mu hrozí nutnost popsaný papír znečitelňovat poznámkami a škrty, rozstříhávat, přeuspořádávat, lepit a znovu přepisovat. Autor může pracovat s více dokumenty najednou a může si být jist, že všechna potřebná nová textová propojení, nové vazby a odkazy snadno doplní při následujícím čtení, že může kdykoli změnit hranice vět a souvětí, vytvořit potřebná nová příčinná spojení, návaznosti atd., a že podobné úpravy bude moci provádět do poslední chvíle před odevzdáním textu, aniž by se vystavoval nebezpečí nového a nového přepisování textu do čistopisu.

Možnost upravovat text při novém čtení, aniž by se tím ztratila původní verze, možnost vytvářet varianty téhož textu, nebo varianty sekvenčně vršit, otevírá autorovi pole pro formulační experimenty. Každou větu, nebo jen vybraná místa může znovu a znovu přetvářet, hledat pro ně stále vhodnější, výstižnější a sevřenější vyjádření, a mít přitom jistotu, že zabředne-li do slepé uličky, bude se moci vrátit zpět k výchozímu stadiu. Text přitom není třeba vytisknout na papír dřív, než až je skutečně hotov.

Výsledek tak může dosáhnout stylistické i slohové vybroušenosti, na jakou by autoři bez spisovatelské brilance museli jinak rezignovat, ať již pro objektivně omezenou schopnost spontánně formulovat, nebo pro nechuť text stále opravovat, či pro obavu ze stále nových přepisů. Textové editory tak umožňují i bez velké stylistické průpravy a zkušenosti, pouze postupnými kroky text vnitřně vyvážit, propracovat, vygradovat a dobrousit v míře, jaká byla méně zkušeným (a v přepisování méně neúmorným) autorům dosud nedostupná.

Do autorské konkurence tím může vstoupit na dobré úrovni mnohem vyšší počet jedinců a využít výrazně zvýšené nabídky polygrafických kapacit, které prošly podobně zásadní změnou techniky zápisu. Dosažitelná kompatibilita elektronických podob textů přitom nejen jejich edici převratně usnadňuje, ale i urychluje (odpadá sazba, fáze korektur, zalamování sazby). Důsledkem toho všeho je vliv mnohem širšího okruhu autorů na utváření celkové úrovně i slohu [60]psaných textů, na směr a sílu jejich trendů. Současně se zásadním způsobem proměňuje i aktuální působivost tištěných edic nových textů, a to nejen v denním tisku a teletextu, kde díky textovým editorům vznikají formulace zpráv, komentářů a článků mnohem rychleji, ale také ve volné tvorbě prozaické a ve věcných oborech. Urychluje a zintenzivňuje se tím vliv inovací (např. rčení to, že nezvládl ustát rozkrytý problém, který nás oslovuje tak, jak nás oslovuje, je signálem smysluplně legitimní šance…).

Textové editory jsou v tomto smyslu také nástroji pomocnými, podpůrnými, významně urychlujícími i zkvalitňujícími proces vzniku textu a v naznačeném smyslu také nástroji solidárně snižujícími handicap méně schopných jedinců. Snad není třeba zvlášť zdůrazňovat, že tím otevírají i zcela nový metodický prostor, který by neměl uniknout pozornosti pedagogů. Odstraněním řady technických, věcných i psychologických překážek, usnadněním postupu tvoření textu se nejen mění podmínky pro výuku, ale současně vzniká nemalá časová úspora pro praxi – pro větší pozornost přípravným etapám, pro získání širšího přehledu o jakémkoli tématu atd.

Textové editory jsou neméně výraznou pomocí i pro autory zkušené a formulačně velmi schopné, a to jak pro přednosti již uvedené, tak pro další. Z nich stojí první v řadě možnosti při uvádění příkladů a výčtů. Při prvním psaní stačí jen zběžně naznačit, o co půjde, a teprve později, kdy už nebude hrozit přerušení toku myšlenek, lze doplnit výčty a příklady třeba i při několikerém návratu a za pomoci hledání a ověřování v různých pramenech. Další výhoda se nabízí při volbě synonym, pokud jejich užití není vyloučeno důvody terminologickými. Časem k tomu bude možno užít i synonymických a frazeologických slovníků i slovníků přirovnání a metafor v elektronické podobě a jistě i frekvenčních slovníků obratů, rčení a vazeb. Text tak bude moci mnohem snadněji nabýt na stylistické různorodosti, bohatosti a čtenářské přitažlivosti. Ukáže-li se potřeba rýmu, nebude obtížné obrátit se pro inspirativní nabídku k elektronické verzi retrográdního slovníku.

Výrazná pomoc nastává rovněž při práci na grafické stránce textu. Svou důležitost tu má především snadná proměnlivost výsledné úpravy textové strany nejen v šířce a rozestupu řádků, ale také v typu a velikosti písma, ve způsobu číslování stran, odpadá potřeba přečíslovávat stránky při jakýchkoli doplňcích nebo vynechávkách částí textu apod. Nikoli nepodstatná je možnost snadno vytvořit nový odstavec nebo kapitolu, kdekoli je to třeba, nebo naopak odstavec či kapitolu zrušit. V případě užití poznámkového aparátu nabízejí textové editory různé druhy automatického číslování poznámek, a tím bezstarostnost při doplňování dalších a dalších dodatků, nebo při přemisťování odstavců s poznámkami, před čímž dříve autor váhal u vědomí úmorné pracnosti přečíslovávání všech po[61]známek následujících, nehledě již na nebezpečí vzniku dalších chyb. To vše nyní odpadá.

Mnohem snadněji než kdy dříve lze nyní vkládat do textu i rozsáhlé citace z jiných textů a mít přitom jistotu, že nevznikne žádná chyba přepisem, protože elektronické kopírování je dokonale identické. Mnohem snadněji lze sepsat bibliografii, kdykoli do ní jakoukoli položku (i třeba jen zpřesnění citace stránek) doplnit, ba co víc, snadno lze novou bibliografii vytvořit z jiné, již existující, pouhým výběrem a překopírováním.

Další hry s formami psaného textu již opět přímo zasahují sloh. Pro běžný úřední styk se nabízejí formulační vzory, připravené verze dopisů, pozvánek, blahopřání, objednávek, potvrzení, dohod, smluv atd., u kterých stačí modifikovat jméno, nebo oslovení, případně předmět sdělení. V úřední a obchodní korespondenci se tak snižuje míra osobitosti a přímosti kontaktu, její texty se stávají pasivními prefabrikáty, ve prospěch jistého formulačního standardu, který se mnohem pevněji přimyká ke konzervativnímu psanému ideálu. Pevná nabídka slohových vzorů pak fixuje v uživatelích tento standard mnohem silněji než učebnice a následná praxe. Přestože uniformita tu není na škodu věcnosti a přesto, že autoři vzorových korespondencí nabízejí vždy několik možností, zúžení uživatelské praxe a její slohové odindividualizování jsou tu nesporné.

Jako s každým novým nástrojem, tak i s textovými editory tedy přichází nejen užitek, ale také určité nebezpečí. Na první pohled může jít o maličkosti. Nejen pro sloh.

Třebaže lze textové editory vybavit automatickou kontrolou dělení slov, mnoho z jejich uživatelů se spokojí s dělením připraveným pro angličtinu a výsledek již nepřečtou, ani neopraví ani korektoři. Odtud pramení ona podivná dělení v našem denním tisku typu pr-ost-oř-eký př-eds-eda. Pokud autor neovládá editor dobře a snaží se dělení předvídat vložením rozdělovníku „-“, může se stát, že po následující úpravě (po zásahu do délky textu, nebo při jiné definici řádek) rozdělovník ve slově zůstane. Příklady jsou bohužel tak četné, že jich ani není třeba. Stačí pohled do kterýchkoli novin. Chyba zjevně není v textových editorech samých, ale v nepoučenosti a v pohodlnosti jejich uživatelů.

Nejen zmíněné prefabrikáty formulací, ale i soubory synonym, antonym, idiomů, přirovnání, úsloví, vzorů úředních textů apod. sice usnadňují hledání, vybavování, ale zároveň potlačují vlastní kreativní přístup. Umožňují autorovi spolehnout se na stavebnicové díly, které připravil někdo jiný.

Snadnost kopírování dnes již i z nepřeberné nabídky textů dostupných díky Internetu navíc láká k sestavování nových textů z již hotových částí, k textovým kompilacím, ke zneužití možnosti obměn, k zpohodlnění při novém hledání přesnějšího vyjádření vlastních myšlenek. Lze jistě namítnout, že není třeba zdržovat se tím, co již bylo jednou napsáno, že autor má plné právo sám sebe [62]opakovat a jiné citovat. Stejně tak lze však namítnout, že se pak práce takového autora vzdaluje tvůrčím schopnostem myslícího člověka a blíží se práci kompilujícícho stroje. Dovedeno ad absurdum by to mohl být námět pro varovnou sci-fi povídku.

Jinou, avšak bytostně spřízněnou otázkou je, jak se užívání počítačů k psaní textů dotkne nároků čtenáře. Bude-li sám poučen – a to bude brzy jevem všeobecným – bude právem očekávat, že text nebude rušen žádnými automaticky odstranitelnými chybami a od autora bude vyžadovat jasné a přehledné členění textu, logickou stavbu, průzračnou koncepci a myšlenkovou gradaci.

Tyto i další aspekty upozorňují na dosud méně zřetelné, a proto nebezpečnější úskalí užívání textových editorů: na vznik disproporce mezi úrovní a zralostí myšlenkového obsahu a výslednou úrovní nových textů. Množství informací lze soustředit a formu lze tříbit i pomocí automatizovaných nástrojů. Příklady netřeba opakovat. Objevuje se i snadná jednotící úprava odchylek od žádoucího typu (sjednocení podle zvolené normy), přichází nabídka automatické kontroly pravopisu (spelling-checker) některých jednodušších jevů a na obzoru se vynořuje automatická kontrola nejen normovaného zápisu kmenů slov a některých morfémů, ale také např. správných podob přechodníků, duálových koncovek i nejvíce obávaných shod podmětů a přísudků v příčestích apod. Výsledný text může být díky možnostem automatické úpravy tiskových stránek, nabídkám typů písma atd. a ovšem díky laserovým tiskárnám formálně velmi dokonalý. Nové myšlenky, jejich návaznost a stavbu však nelze programovat, žádný stroj je za člověka nevytvoří.

Tato dosud nevyzkoušená a nezmapovaná úskalí práce s textovými editory se budou týkat zejména nové generace autorů, kteří se setkají s textovými editory dříve, než budou moci poznat klasické postupy tvorby textu – kteří prostě budou psát pomocí počítače dříve než tužkou na papír. Rychlost zaznamenání písmen, možnost pracovat s různými typy nabídek atd. (viz výše) ukazují na zcela novou situaci.

Autorům, kteří prošli martyriem učednických let psaní, ale ani autorům skutečně talentovaným, nadaným postřehem a vybaveným sečtělostí, vzděláním a rozhledem, tu žádné nebezpečí nehrozí. Textové editory jim spíše připnou křídla. Budou si moci vytvářet i vlastní slovníčky a makropovely osobitých obratů, slovních spojení a formulací, na nové vyšší úrovni budou sami nově budovat dál nové obměny, variace, nová oživení obsahu i slohu. Myšlenkově tvůrčí uživatelé textových editorů novinku uvítají jako nástroj k získání času a prostoru pro dosažení mnohem bohatší podoby vlastních sdělení, pro rozlet ducha, tvůrčí fantazie i jazyka.

Autoři budoucnosti, kteří nebudou již psát téměř nikdy jinak než pomocí textového editoru, budou ovšem ohroženi podobně jako generace, která již neumí [63]sčítat, násobit a dělit jinak než pomocí kalkulačky. Výukové programy je již dnes dokážou zbavit většiny problémů psaní velkých a malých písmen, psaní i/y po obojetných souhláskách, psaní ě/je, psaní s/z atd. (nabízí je vydavatelství Grada). Bude jen na uživatelích, jak této přednosti využijí – zda k osvobození a rozletu, nebo k zpohodlnění.

Dosavadní zkušenost nenasvědčuje nebezpečí, že by možnosti textových editorů mohly vést až k přílišnému přeumělkování formulací, k zatížení textu nepřehledným vršením výčtů, postupných zpřesnění a slovní ekvilibristiky. Spíše se zdá, že se objeví texty s vlastnostmi dnes ještě neznámými jak ve formě, tak ve slohu, a to ve všech stylových oblastech. Tím i ve velmi širokém spektru kvality. Velmi mnoho bude proto záležet na učitelích a na získání vlastního rozhledu žáků, na schopnosti abstrahovat a syntetizovat nové poznatky z množství nových informací a dojít – byť bez pohotové stylistické brilance – k jejich výstižnému vyjádření. Že bude psáno slohem jiným, bezprostředně ovlivněným technickými možnostmi zápisu, je dnes již zjevné. Zejména učitelé by tedy měli vědět o hlavních možnostech i úskalích nové techniky. Neboť učí-li děti o užitečnosti a nebezpečnosti nože, zápalek, léků, zbraní atd., nebylo by ani v nejmenším na škodu, aby své žáky poučili také o nebezpečí zpohodlnění, uniformity, neoriginality, které v sobě skrývají jinak tolik užitečné a dnes již nepostradatelné textové editory.

Naše řeč, volume 80 (1997), issue 2, pp. 57-63

Previous Zdeňka Kavková: Bodybuilding nebo kulturistika?

Next Alena Jaklová: K současnému stavu chodského nářečí z hlediska sociolingvistického I