Nová slova mezi námi

Martina Ireinová

[Short articles]

(pdf)

-

Naším záměrem je seznámit vás podrobněji se třemi slovy původu domácího, která se objevila nedávno a která se snaží vejít do běžné slovní zásoby.

Jednoslovný název osušovna můžeme začlenit do skupiny výrazů, jež vznikly odvozením od slov v jazyce již existujících. Toto pojmenování najdeme na plaveckém stadionu jako nápis na dveřích zvláštní místnosti, která se nachází mezi sprchami a šatnou a kde se plavci mají před odchodem do šatny osušit. Je toto označení dost jasné a srozumitelné?

Ve slovnících spisovné češtiny výraz osušovna chybí, ale jsou zde uvedena slova sušárna a sušírna. Mají tyto tři názvy něco společného? Nepochybně ano. Ve všech případech se pojmenovává místnost (popř. budova), kde se uskutečňuje činnost vyjádřená ve slovesném základu. Jde o jména místní, v češtině tvořená hlavně příponami -na, popř. -iště. Výrazy námi uvedené jsou tvořeny příponou -na a jejími rozšířenými variantami -árna a -írna. Pojmenování sušárna a sušírna jsou odvozena od nedokonavého slovesa sušit s významem ’zbavovat něco vlhkosti, činit něco suchým či nechávat něco schnout’. U označení osušovna bylo využito sufixu -na připojeného k nedokonavému slovesu osušovat ’činit něco suchým odstraněním vlhkosti z povrchu’. Pro lidské tělo, jež má být v osušovně osušeno, by bylo určitě značně nezdravé cítit se zde jako v sušárně a místo osušení být sušeno, či dokonce zcela usušeno. Lze tedy konstatovat, že slovo osušovna bylo utvořeno správně a že je možno přijmout je do spisovné slovní zásoby.

Slovo vloženka se u nás poprvé objevilo v souvislosti se změnami Dopravního podniku města Brna v organizaci plateb jízdného. Mnozí Brňané se zpočátku domnívali, že jde o přepsání a že na letáčky DPMB patří výraz složenka. Objevily se však nové informační plakátky a na nich opět výraz vloženka. Z kontextu bylo zřejmé, že se jedná o jakýsi druh platebního dokladu, jehož přesný význam však nezjistíte v žádném slovníku spisovné češtiny. V Investiční a poštovní bance, kde mělo být touto vloženkou placeno, nám ochotně vysvětlili, že ve skutečnosti jde o doklad s názvem VKLAD 70, jehož prostřednictvím mohl plátce (tedy cestující brněnské městské dopravy) vkládat na každé poště příslušnou finanční částku na účet DPMB, a že název vloženka byl uveden dopravním podnikem bez konzultace se zástupci IPB.

Podívejme se nyní na pojmenování vloženka z hlediska jazykového. Toto slovo patří do jedné ze skupin hojně členěné kategorie jmen prostředků, a to do skupiny názvů prostředků v přeneseném významu – názvů formulářů, listin, tiskovin ap. Je to úzce vyhraněná skupina předmětů, které opravňují k jistému (většinou úřednímu) úkonu, dávají nebo potvrzují právo na něco. Vesměs se jedná o slova ženského rodu (zřejmě pod vlivem obecného označení listina, charta, karta ap.). Jsou tvořena zejména příponou -ka nebo rozšířený[168]mi příponami -enka, řidčeji -ovka (např. žádanka, objednávka, jízdenka, vstupenka, stvrzenka, sázenka, doručovka).

Porovnejme nyní významy obou základových sloves vložit a složit. Sloveso vložit znamená kromě jiného ’použít, vynaložit peníze, jmění ap. pro zisk na nějaké hospodářské podnikání, popř. uložit, tj. uschovat peníze u peněžního ústavu a získávat tím úroky’ (vklad je pak ’peněžitá částka uložená v peněžním ústavu či celková výše těchto částek’); sloveso složit má význam ’odevzdat nějaký plat, vyplatit, zaplatit’.

Po uvedení slovníkových významů se můžeme pozastavit nad realitou: platíme, tj. odevzdáváme určitou částku DPMB za to, že nás vozí po Brně, a takto „vložené“ peníze nám – cestujícím nepřinášejí žádný zisk, naopak každý po zaplacení (= složení) jízdného zaznamená spíše ztenčení své peněženky a s vydanými penězi se nadobro rozloučí, aniž by očekával jakýkoli úrok. Z toho plyne, že slova vloženka, správně odvozeného od slovesa vložit, by snad bylo vhodné použít pro jiný druh poukázky či formuláře.

Podobně jako nad slovem vloženka bychom se mohli zamyslet nad vhodností užití substantiva signálka. Můžeme se s ním setkat v instrukcích Dopravního podniku města Brna týkajících se označování jízdenek v dopravním prostředku: „… nesvítí-li signálka na značkovači…“. Uvedené slovo v jazykových slovnících najdeme – jak ve starším Příručním slovníku jazyka českého (Praha 1948–51), tak v novějším Slovníku spisovného jazyka českého (Praha 1971); má význam ’signální trubka nebo píšťala sloužící k dávání povelů a signálů, např. u hasičů’. Takováto signálka určitě svítit nebude a naopak ze signálky dopravního podniku se i sebenepatrnější tón ozve jen zázrakem. V obou případech se jedná o profesní výrazy vzniklé zjednoslovněním (univerbizací) sousloví signální trubka, popř. předpokládaného spojení signální žárovka.

Bylo by jistě možné nahradit výraz signálka souslovím signální světlo, signální žárovka, ale nevidíme důvod, proč by se jeho význam nemohl rozšířit a označovat i signální zařízení světelné.

Naše řeč, volume 79 (1996), issue 3, pp. 167-168

Previous Ludmila Švestková: Boží muka

Next Vážení čtenáři, vážení předplatitelé,