Svítivo, svítidlo

[Hovorna]

(pdf)

-

(V. L.). Podstatná jména s příponou -ivo (-vo), jako palivo (topivo), svítivo, krmivo, pečivo a pod., znamenají zpravidla látku, hmotu, materiál, jehož se užívá k výkonu označenému slovesným kmenem základním; palivo je tedy uhlí, dříví, rašelina atd. (Brennstoff, Brennmaterial) a pod. Jde-li o vyjádření nástroje, zařízení, které vykonává jistou činnost anebo kterým se vykonává, bývá užito v nynější češtině buď přípony -dlo, na př. šidlo (čím se šije), rádlo, bidlo, trdlo, struhadlo, kusadlo atd., anebo (řidčeji) přípony -č, na př. bič, rýč, kopáč, nosič (mostní), vodič (elektrický), sběrač, ačkoli se příponou -č tvoří v novém jazyce spíše jen jména činitelská, jež pak přenášením významu nabývají někdy významu nástrojového (nosič = 1. kdo nosí, 2. co nosí, nese). Mají-li tedy názvy dosud užívané »osvětlovací těleso, topné těleso«, které jsou jen pouhým překladem německých názvů Beleuchtungskörper, Heizkörper, býti nahrazeny výrazy češtějšími, významu co nejširšího a pokud možná jednoduchými, jest tedy nejlépe se rozhodnouti pro slova utvořená z kmenů sloves svítiti a topiti příponou -dlo, svítidlo, topidlo. U slova svítidlo měla by ovšem jako u jiných slov téhož způsobu (struhadlo, kusadlo, kyvadlo, napajedlo a pod.) kmenová samohláska býti zkrácena (světidlo), ale slova nově tvořená nepodrobují se už vždy hláskovým zákonům odvozenin starých (houpadlo, zkoumadlo) a právě proto, že v jazyce nynějším není dost citu pro toto pravidlo o krácení kmenové samohlásky, mohl by normalisovaný tvar světidlo sváděti mimo to i k nesprávnému pojetí. Slovo svítidlo (světidlo) dokládá ostatně už Jungmann z mluvnice Rosovy, užívá se ho prý podle něho i na Moravě na označení loučí k svícení; v Čelakovského Slov. nár. písních (II. 34) namítá dívka svému hochovi: »Ach, jak bych já tě k nám do chaloupky pustila, když my nemáme v celém stavení svítidla? Dej si, můj milej, grešli na svíčku, já dám dvě; pak se budeme spolu milovat až do dne.«

Naše řeč, ročník 4 (1920), číslo 10, s. 314

Předchozí Prostřed

Následující Josef Zubatý: Jsem s to