Prostřed

[Hovorna]

(pdf)

-

(V. S.). Je-li slovo prostřed původem podst. jm. či příslovce nějak utvořené z předložkového výrazu nějakého jména [314](srv. cslov. posrědě, posrědu, posrěd, pol. pośrzod »prostřed« a csl. srěda »prostředek«, což patří k našim slovům středa, střídka), je otázka příliš nesnadná, abychom ji řešili zde. V češtině je prostřed (v staré době také prosřěd, prosěd) od nejstarší doby příslovce s významem »uprostřed« nebo někdy také »doprostřed«, jehož se užívá jako předložky s 2. p. (prostřed kostela a pod.), jako jiná příslovce, i prostřed se spojuje na rozlišení rozličných místních významů s předložkami; říkalo se odedávna uprostřed = vprostřed, doprostřed, naprostřed, zprostřed. Vykládati, že by se mělo říkati v prostředě, do prostředu atd., může jen, kdo nemá ponětí o jazyce. — Původem patří tato slova ke kořeni praslov. serd-, k němuž patří i slovo srdce, lat. cor, něm. Herz atd.

Naše řeč, ročník 4 (1920), číslo 10, s. 313-314

Předchozí Posléze

Následující Svítivo, svítidlo