Svenska språknämnden aneb jazyková poradna po švédsku

Ludmila Uhlířová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Ve Švédsku má jazykové poradenství dlouhé a dobré tradice a podobně je tomu i v ostatních skandinávských zemích. Jazykové poradny pracují po mnoho let také v Norsku, Dánsku, Finsku, na Islandu, i ve vzdáleném Grónsku a na Faerských ostrovech. Ve Stockholmu mají dokonce zvláštní švédsko-finskou jazykovou poradnu pro švédské občany finské národnosti, podobně ve Finsku je k dispozici poradna pro švédskou menšinu a v Norsku poradna laponská. Přestože skandinávské jazykové poradny fungují v jiných národnostně-jazykových a sociálně-politických poměrech, než jaké máme u nás, a odlišná je i jejich institucionální organizace a společenský status, shledáme v jejich činnosti mnoho společného s tím, jak je jazykové poradenství, a šíře jazyková kultura, pěstována v české jazykovědě.

Stockholmská jazyková poradna byla založena v roce 1944 – je tedy jen o dva roky starší než jazyková poradna v Ústavu pro jazyk český v Praze. Není však součástí žádné akademické ani univerzitní instituce, nýbrž samostatnou příspěvkovou organizací, samostatným „jazykovým úřadem“ („språknämnd“) s devíti zaměstnanci. Více než polovinu jejího rozpočtu dotuje stát, vedle toho má i další sponzory; významným zdrojem příjmů je publikační činnost. Pracovní náplň je poměrně široká. Vedle vlastní poradenské činnosti, poskytované soukromým osobám i podnikatelským kruhům bezplatně, se pracovníci poradny věnují zejména soustavnému sledování vývojových tendencí v dnešní psané i mluvené švédštině, např. pořizují excerpci neologismů z denního tisku i odjinud. Vydávají rovněž různé jazykové příručky a pomůcky, především slovníky; k nejdůležitějším patří výkladový slovník švédštiny, dvojjazyčný slovník dánsko-švédský, dvojjazyčný slovník norsko-švédský, slovník švédštiny speciálně určený pro školy, slovník etymologický, slovník místních jmen a další díla – za půlstoletí existence jazykové poradny vyšlo úctyhodných 79 svazků. Vedle toho je jazyková poradna [109]spolupořadatelem nejrůznějších jazykových kurzů, přednášek apod. V neposlední řadě vychází už od založení poradny časopis Språkvård, který je věnován otázkám jazykové kultury a svou náplní i kompozicí je srovnatelný s Naší řečí. Najdeme v něm články, recenze i „drobnosti“, příležitostná je rubrika někdy komentovaných, jindy nekomentovaných „dopisů redakci“. Rozsahem je však švédský časopis skromnější – má čtyři čísla ročně po 32 stranách stejného formátu jako Naše řeč.

Každodenní praxe stockholmské jazykové poradny se podobá naší, telefonní linka je však v provozu pouze tři hodiny denně. Dotazy je možno posílat i písemně, nebo poradnu navštívit osobně. Ročně tu zodpovědí kolem 7 000 telefonických dotazů, což je méně než v pražské jazykové poradně, ale vyřídí kolem 1 000 dopisů, tedy více než my; v tomto počtu jsou však zahrnuty i jazykové revize textů, které pracovníci poradny provádějí na zakázku.

Jazykové poradny po celé Skandinávii spolu úzce spolupracují. Před několika lety uskutečnily společně obsáhlou srovnávací sociolingvistickou analýzu telefonických dotazů a odpovědí v poradnách jednotlivých zemí. Statisticky zpracovaná a komentovaná data byla publikována ve svazku Språknemndenes telefonrådgivning (Nordisk språksekretariats rapporter 9, Oslo 1988, 270 s.). Podařilo se shromáždit podrobné údaje jak o tazatelích, tak i o jazykových problémech, na které se ptali. U tazatelů byl sledován například podíl mužů a žen podle věkových kategorií, jejich mateřština, povolání, resp. zaměstnání a dále skutečnost, zda patří k pravidelným klientům jazykové poradny, popř. jak se o existenci jazykové poradny dozvěděli. Zjištovala se rovněž motivace dotazů, zejména to, zda dotaz plyne ze soukromého, anebo profesního zájmu o jazyk, v druhém případě pak i to, v jakém profesním prostředí bude odpovědi využito (např. učitel ve škole, redaktor v novinách). Druhá skupina dotazů se týkala vlastního obsahu dotazů a odpovědí na ně. Lingvistické třídění dotazů do šestnácti skupin, vždy s několika podskupinami, bylo připraveno tak, aby ve svém celku pokrývalo všechny hlavní oblasti struktury jazyka a jeho užívání a přitom aby vystihovalo hlavní okruhy tazatelských zájmů. Ty jsou přirozeně dány především specifičností jazykové situace ve Skandinávii. To, co je však i přes rozdílnost tamější jazykové a sociální situace stejné jako u nás, jsou jednak metodické principy poradenství, jednak typické postoje uživatelů jazyka jak k jazyku samému, tak k činnosti jazykové poradny. Jen stručně poznamenejme například to, že i pracovníci stockholmské jazykové poradny dobře vědí, že nejjednodušší by bylo prostě odpovědět „ano“ – „ne“ a že odpovědi typu „obojí je možné, můžete si vybrat“ mohou vyvolat nespokojenost s odpovědí, respektive s přílišnou tolerancí jazykových poradců. I oni se opakovaně přesvědčují, že existence dublet je tazateli někdy vnímána nikoliv jako přirozený projev vývojové dynamiky jazyka, nýbrž jako příznak jeho úpadku (k němuž přispívají též pracovníci poradny právě svou „nemístnou“ tolerancí!). Takové postoje mají zřejmě obecnou povahu, která vyplývá z lidské psychiky. Vždyť za součást prestižního chování lidí jakožto bytostí sociálních, ať už náležejí k jakémukoliv jazykovému společenství, se přirozeně považuje ovládání sociálních norem včetně norem jazykových, přičemž preferovány jsou takové normy, které jsou nejenom zřetelné a jasné, ale i nevariantní, ba „přísné“ a pokud možno stálé. [110]S tím souvisí i to, že hlavním předmětem kritiky ze strany skandinávských uživatelů jazyka je – stejně jako u nás – jazyk těch komunikačních oblastí, kde se jazykové normy snadno uvolňují, kde je v popředí komunikační pragmatismus a kde můžeme sledovat rychlé vývojové tempo jazyka, to jest v prvé řadě jazyk masových sdělovacích prostředků.

Jazykové dotazy, ať už věcné, nebo jen negativně kritizující, jsou vždy – a to je důležité – jistým měřítkem jazykového úzu mezi profesionálními uživateli jazyka, a proto mají velký význam i pro utváření norem. To platí stejně pro normy švédštiny jako češtiny. Lze říci, že jazykové poradny jakožto kulturní instituce s obecně uznávanou autoritou plní ve Skandinávii podobně jako u nás dvojí poslání: Na jedné straně slouží veřejnosti tím, že jí radí, že poskytují informace, ale na druhé straně také přijímají od veřejnosti aktuální informace o stavu jazyka a hodnotí je.

Naše řeč, ročník 79 (1996), číslo 2, s. 108-110

Předchozí Milada Voborská, Zdeňka Kavková: Lingvistická konference „Učební text — jeho funkce, produkce, percepce a interpretace“

Následující Albena Rangelova: Workoholismus a to ostatní