K církevněslovanským rysům v starých osobních a místních jménech

Emanuel Michálek

[Drobnosti]

(pdf)

-

V starých jménech osobních a místních, přejatých z cizích jazyků, najdeme nejednou stopy toho, jak se naši předkové už před staletími snažili přizpůsobit přejímaná jména domácímu prostředí.

Příkladem takového hláskového přizpůsobení může být osobní jméno už biblické Kliment proti lat. Clemens. V nejstarší české Bibli drážďanské je doloženo na počátku poslední kapitoly listu k Filipanům: bratře pomáhajíciu, pomáhaj jim (tj. sestrám), ješto sú se mnú usilovaly ve čtení (tj. v hlásání evangelia) s Klimentem i s jinými pomahačníky BiblDrážď Ph 4,3.[1] V latinské Vulgátě je překlad cum Clemente. Jméno je původu latinského, podoba Kliment odpovídá znění řeckému s náhradou -i- za řecké dlouhé -é-. Vlivem církevní slovanštiny je -i- u Slovanů jižních i východních, ale převládá také zřetelně v starší češtině. V českém biblickém textu je Kliment s -i- nejen v biblích do r. 1500, ale i v Kralické bibli z 2. pol. 16. stol. a v Svatováclavské bibli z přelomu 17. a 18. stol. O rozšíření jména Kliment a jeho obměn v staré době svědčí také místní jména, např. Klimkovice ve Slezsku, doložené od počátku 15. stol.[2] Kdežto v češtině doby staré a střední jsou v odvozeninách jména Kliment doloženy většinou jen výrazy s -i- v základě, odvozeniny vzniklé v češtině nové mají v obdobných případech -e-, srov. např. ženské osobní jméno Klementýna.

Vlivy církevní slovanštiny na češtinu předpokládají nejen badatelé čeští, jako B. Havránek, Vl. Kyas. Rovněž lingvisté polští počítají s církevněslovanským vlivem na polštinu zprostředkovaným češtinou u biblických jmen charakterizovaných zpravidla nějakým řeckým jazykovým prvkem, srov. jména jako Matěj, Bartoloměj ap.[3]

Církevněslovanský původ je třeba ovšem předpokládat také u některých jmen místních. Týká se to např. jména Vasily u Bojkovic na jihovýchodě Moravy.[4] Jméno je doloženo už v 1. polovici 12. století, srov. CDB 1,115. V 16. stol. se o zmíněné osadě mluví jako o pusté vsi. Onomastický odborník R. Šrámek vidí v tomto jméně církevněslovanský vliv [54]v prostředí Velké Moravy. Obec nese patrně jméno církevního učitele a biskupa východní církve z 4. stol. Basilia Velikého. O vliv valašské kolonizace tu podle R. Šrámka jít nemůže. Ta je totiž značně pozdější než nejstarší doklady na zmíněné místní jméno.

Je tedy zřejmé, že staré texty podávají nejedno svědectví o úspěšné snaze našich předků uplatnit slovanskou svébytnost v životě církevním i v kultuře.

---

[1] Prameny citujeme podle Staročeského slovníku, úvodní stati…, Praha 1968.

[2] I. Lutterer, M. Majtán, R. Šrámek, Zeměpisná jména Československa, Praha 1982, s. 148.

[3] Srov. např M. Karpluk, Zeszyty naukowe wydzale humanistycznego Uniwersytetu Gdańskiego 3, Slawistyka 1982, 63n.

[4] Místní jména na Moravě a ve Slezsku 2, Praha 1980, 664n.

Naše řeč, ročník 79 (1996), číslo 1, s. 53-54

Předchozí Bohumil Skalický: Ostropestřec a mudřec

Následující Libuše Olivová-Nezbedová: K příponě -čice v češtině