Časopis Naše řeč
en cz

Akademický slovník cizích slov

Lumír Klimeš

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Přípravné práce na Akademickém slovníku cizích slov (dále AS) byly zahájeny v lexikografickém oddělení Ústavu pro jazyk český počátkem let osmdesátých. Slovník vyšel v r. 1995 v nakladatelství Academia ve dvou dílech pod redakcí Věry Petráčkové a Jiřího Krause, v autorském kolektivu se vystřídalo na 16 pracovníků a 36 odborných poradců. Slovník má 834 stran a zaznamenává téměř 100 000 významů ze 125 oborů, svým obsahem reaguje na zásadní společenské změny po r. 1989 (poslední redakční zásahy se prováděly v únoru 1995); v knihkupectvích je slovník od července 1995.

Pravopis

Řídí se novými Pravidly českého pravopisu (1993). Velmi výhodné je, že na s. 8 je otištěn text „Dodatku ke školnímu vydání Pravidel českého pravopisu z roku 1993“ (bez úvodu a závěru) s graficky výrazným nadpisem Pravopisná poznámka.

Výslovnost

Opírá se „o současnou normativní výslovnost a její kodifikaci v publikaci Výslovnost spisovné češtiny II (1978), o soustavný výzkum tendencí v české spisovné výslovnosti, popř. o Pravidla českého pravopisu“. (S. 6) Nezaznamenává však výslovnost u cizích vlastních jmen v kontextu, ani lat. názvů rostlin a zvířat, ani rozepsaných zkratek. Pro dílo tak rozsáhlé by to byla přece jen dost velká zátěž. Je velice správné, že autoři opustili – i když vycházeli z Pravidel českého pravopisu – foneticky neoprávněné označování [i] znakem y, ačkoli to v některých případech Pravidla českého pravopisu i některé jiné příručky dělají: bufet [bufet] i [byfé], bulletin [byltén], résume i résumé [rezy-], surrealistický [syr-]; ecu [eky][1]. AS: [bifé], [bilten i -tén], [-zi-] i [rezi-], [sire-], [eku] i [eki] aj.

„Výslovnost se rovněž neoznačuje, shoduje-li se vyslovovaná podoba s podobou psanou.“ (S. 6) Ale u slov začínajících ex + samohláska může tato formulace vést k nesprávné výslovnosti typu [eksistence]. Jak upozorňuje J. Hůrková[2], vzniká zde nejednou nejistota. – Určité těžkosti může působit výslovnost lat. cizojazyčných lexikálních citátů. Dnešní výslovnost se někdy odchyluje od výslovnosti klasické, jak ji zaznamenávají latinsko-české slovníky, nebo Encyklopedie antiky[3] aj. Tak např. sotva lze vyžadovat, aby se třeba consensus omnium vyslovovalo [kónsénzus], pium desiderium [dézíderium] apod. Je správné, že tuto „náležitou“, klasickou výslovnost AS nenavrhuje. Bylo by však bývalo asi užitečné uvést ji s patřičnou poznámkou na druhém místě, aby studenti neměli pocit, že je rozpor mezi AS a tím, čemu se učí v hodinách latiny.

[33]Stavba heslového odstavce

Je popsána na s. 6–9 AS. V principu je téměř stejná jako ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost[4]. (Dále SSČ) Pro čtenáře je velmi výhodné, že bylo výrazně omezeno tzv. hnízdování. Např. SSČ zaznamenává v jedné sdružené heslové stati konstruovat, konstrukce, konstrukční, konstrukčně, kdeždo AS má heslové odstavce dva, oddělené osmi heslovými odstavci. Podobně SSČ zaznamenává sdružené heslové stati motivovat, motivovaný, motivace, motivační, motivačně, kdežto AS má heslové odstavce tři.

Výběr slov

Výběr slov je crux philologorum. Základní lexikografická (nikoliv filozofická) otázka zní: Co ještě a co už ne? Lexikograf stojí mezi Scyllou nadbytečnosti především odborných názvů (ty nadbytečné v slovníku cizích slov odborník hledat nebude) a Charybdou nadbytečnosti slov obecně ve všech významech známých, která rovněž nikdo hledat nebude. (Poněkud jiná je situace AS. Autoři na s. 5 připomínají, že přesnější by byl název Velký slovník slov cizího původu. Slovník má v co nejširším měřítku zaznamenat cizí slova a z tohoto hlediska přinést informace o složení současné české slovní zásoby. Tomu napomáhají též důsledné údaje o původu slova.)

a) Zastoupení jednotlivých oborů

Počet slov (významů) podle příslušnosti k oboru jsme sledovali na každé sté stránce, tedy na 8 stranách. Nejvíce dokladů mají odborné názvy z medicíny (48), na druhém místě z chemie (21), na třetím z biologie (19), na čtvrtém jsou literatura a technika (po 17), na pátém botanika (14), na šestém geologie (13) a na sedmém astronomie a fyzika (po 12). Víceoborových názvů (odb.) je 15. Celkem zde máme zastoupeno 78 oborů v 382 termínech. – Jak už jsme se zmínili výše, v slovníku je zařazeno 125 oborů.

b) Stupeň lexikografického zpracování terminologie

Tuto otázku by bylo možno formulovat i takto: Kolik odborných názvů z určité terminologie je v našem slovníku zaznamenáno? Některé terminologické soustavy obsahují tisíce, ba desetitisíce termínů. Zde jsme se rozhodli pro terminologii ekologickou nejen pro aktuálnost ekologie, ale též proto, že její terminologie není nezvládnutelně početná. Z rozboru jedné terminologie nelze dělat závěry, ale výsledky nejsou nezajímavé. Východiskem pro naše zjištění je rejstřík na s. 254–258 skript Základy obecné ekologie[5]. Zaznamenává vše, co potřebuje posluchač přírodovědecké fakulty znát – celkem 472 termínů a terminologických sousloví. Z toho je 45–9,53 % českých a 427 = 90,47 % cizích. AS jich zaznamenává 289 = 67,68 %. I když výběr slov bývá často subjektivní, zdá se, že jejich zastoupení v AS bylo šťastné: ekologie, ekosféra, ekosystém, ekoton, ekotyp, ektoparazit, emigrace, emise… Naproti tomu se „normální smrtelník“ sotva setká se slovy krill, kryoseston, K-specialita, merocenózy, mixohalinní, nitentia… (Ta a jiná do AS přejata nebyla.) AS tedy zaznamenává a vysvětluje víc než dvě třetiny cizích, jak se zdá uvážlivě vybraných termínů z ekologie.

[34]AS ve světle kvantitativního rozboru

a) Počet slov (významů)

Značky slovníků jsou vyloženy v poznámce č. 6. AS „téměř 100 000 významů“ (podle našeho odhadu asi 86 000 slov); B snad 40 000 slov, E snad 15 000, IŠM 60 000, K přes 20 000, R snad 20 000, Sl „okolo 19 000 slov“, SP „2 498 slovníkových hesel nepočítaje v to hesla připojená pod základní heslo“, SSČ „45 366 slov (62 872 významů)“, W „30 000 slov (40 000 významů)“.[6]

b) Počet heslových odstavců

Abychom se vyhnuli možné subjektivnosti, vybrali jsme z každého svazku AS dvě strany, které jsou přesně uprostřed: s. 222 (fastidiózní) – 223 (felace), úsek F, a 636 (pucflek) – 637 (punktace), úsek P. (Rozbor souvislého slovníkového textu může ovšem přinést i jiné poznatky než kvantitativní[7].) První číslo znamená počet heslových odstavců v F, druhé v P. AS 118; 126. B 91; 59. E 24; 39. IŠM 121; 134. K 42; 40. R 29; 39. Sl 43; 40. SSČ 24; 26. W 41; 30. Velmi podobné jsou výsledky AS a IŠM na straně jedné a K, Sl a W na straně druhé. Vztah k počtu slov ve slovníku je zřejmý. Malý počet heslových odstavců v SSČ souvisí s tím, že to není slovník cizích slov. – Počet heslových odstavců nemusí však být výrazem většího lexikografického přínosu; může souviset také se zásadami zpracování slovníku.

c) Počet slov v heslových odstavcích

Zjišťovali jsme jej pouze v AS, IŠM, K, SSČ, Sl; W mohou být ovlivněny jazykem, E má heslový odstavec uspořádán jinak. Čísla se vztahují k týmž úsekům jako v předcházejícím odstavci (F, P). AS 11,85; 11,71. IŠM 9,26; 6,84. K 17,71; 19,05. SSČ 10,71; 11,81. Tyto výsledky souvisí se zaměřením slovníků: K je hodně encyklopedický, IŠM velmi extenzivní a stručný, AS a SSČ vycházejí zřejmě ze stejné („střední“) lexikografické tradice.

d) Počet významů v uzavřeném lexikografickém celku

Tímto celkem je v AS např. písmeno G, 24 strany, 1289 heslových odstavců. První číslo znamená počet významů v heslovém odstavci (jsou v něm polotučnými číslicemi odděleny), druhé, v závorce, udává počet heslových odstavců majících x významů: 1 (1 144), 2 (108), 3 (27), 4 (6), 5 (1), 6 (2), 7 (1). Nejvíce významů má galerie (7), generace, generátor (6), gama (5). Počet významů nemusí mít vliv na rozsah heslového odstavce: generálka (2) zaznamenává 3 významy na 2 řádcích, generální 2 významy na 43.

Na 1 heslový odstavec připadá průměrně 1 489 : 1 289 = 1,16 významu. To nám umožňuje – ovšem s dosti velkou rezervou – odhadnout počet heslových odstavců v AS, [35]totiž 100 000 : 1,16 = 86 207. (Na s. 5 AS se uvádí jen počet významů, téměř 100 000, ne počet heslových odstavců. Těch je tedy asi 86 000.) – V SSČ připadá na 1 heslový odstavec 62 872 : 45 366 = 1,39, ve W 40 000 : 30 000 = 1,3. Výsledky v AS souvisí s omezením hnízdování a tím i s prostorovou decentralizací. – V jiných slovnících počet významů zaznamenán není.

e) Sémantické okruhy

Jsou to skupiny slov vázaných více nebo méně těsné společným sémantickým základem, někdy i slovotvorně. Nejsou totožné se sdruženou heslovou statí („hnízdem“). Naše údaje se vztahují na úseky F a P v AS a na jim odpovídající úseky v IŠM, K a SSČ. První číslo znamená počet sémantických okruhů společných s AS, + počet okruhů zaznamenaných ve srovnání s AS navíc, – není zaznamenáno. IŠM 44, + 8, – 24; 38, + 22, – 22. K 20, + 3, – 48; 29, + 3, – 31. SSČ 16, + 0, – 52; 19, + 0, – 41. Rozdíly jsou dány v IŠM velkým výběrem zejména vědních oborů a zálibou v cizích reáliích, v K snahou vyhýbat se slovům, jejichž význam je obecné známý (např. pudr, pudrovat, pudřenka, …) nebo jejichž význam lze dobře odhadnout (např. je pouze kronika, ne už kronikář, kronikářství), v SSČ školním zaměřením a patrně i rozsahem. Srovnávané úseky v AS mají 68 okruhů (F) a 60 okruhů (P). Lexikografický význam i přínos AS pro dokonalejší poznání skutečnosti kolem nás je zřejmý.

Víte, co je sengo a tigriňa?

Dozvíte se to na s. 832 a 833 ve zvláštním dodatku Stručný přehled jazyků světa (s. 827–834). Nehledejme tedy názvy jazyků v předcházející slovníkové části. Tento dodatek zaznamenává 560 jazyků se stručným poučením o výslovnosti jejich názvů, morfologii, původu a lokalizaci. Nápad znamenitý a pro školu, „pisárnu i dům“ nadmíru užitečný. „Na příloze o jazycích světa spolupracovala J. Radoňová.“ (S. 5.)

Opravy a doplňky

Slovník cizích slov je nejzranitelnější a nejchoulostivější jazykovědné dílo. Mnoho heslových statí je často malou monografií; při jejím zpracování mohou snadno vzniknout rozmanitá nedopatření. A zaujatý kritik dokáže pak na základě několika skutečných chyb znevážit dílo jinak velmi užitečné a pracné. V našem případě je dobré si připomenout, že AS zaznamenává bezmála 100 000 významů ze 125 oborů v asi 86 000 heslových odstavcích. Nedostatky tvoří sotva půl promile významů. Chybám se nevyhne žádný větší slovník: jsou v SSJČ, ve školním vydání Pravidel českého pravopisu ([bajrnyzm], svreský), i v mém Slovníku cizích slov, někdy dost nepříjemné…

Etymologie

Od výkladů o etymologii lze očekávat poučení pouze základní, orientační. Podrobný výklad (nehledě k velké zátěži slovníku) je záležitostí etymologických slovníků. Ukážeme si to na jednoduchém příkladu. Inkognito (1). Podrobný výklad, že v latině je incognitus, že slovo bylo přejato z italštiny v podobě incognito, all’incognito, ale s výslovností latinskou, by byl delší než výklad věcný. Pouze v jednom případě by asi bylo dobré se nad etymologií zamyslit: piko-. Traduje se, že jde o přejetí z řečtiny (SSJČ, IŠM, B aj.). Nebylo by schůdnější hledat souvislost s it. piccolo a (nebo) špan. picol, jak to činí Sl a W?

[36]Věcná správnost

Vojenství

Maršbatalion nebyl kterýkoli prapor odcházející na frontu; byl to prapor s pozdějším datem mobilizační a pochodové pohotovosti určený k doplnění ztrát pluku n. vyšší jednotky připravující se k odjezdu na frontu, v čs. terminologii pochodový prapor. – Pentagon je též hovor. název amer. ministerstva obrany. – Chybí granát-šrapnel.

Školství

Bakalář není „nižší akademická hodnost“, ale pouze „titul“ (ne akademický). Výklad ‚akademický senát‘ je nepřesný: nemůže to být „nejvyšší instituce v čele s rektorem“, protože už jen členství v akademickém senátu je neslučitelné s funkcí rektora nebo děkana. (Zákon č. 172 ze dne 4. května 1990 o vysokých školách, § 9) Nemůže ho nahrazovat vědecká rada. Podle téhož zákona (§ 21) se už několik let přiznává akademický titul doktor pouze absolventům lékařského a veterinárního studia (MUDr., MVDr.); na univerzitách v ostatních oborech, na uměleckých vysokých školách a na teologické fakultě akademický titul magistr (Mgr.). Po absolvování postgraduálního studia může však být těmto absolventům (i inženýrům) – s výjimkou lékařů a veterinářů – přiznán akademicko-vědecký titul doktor (Dr.). – Třeba doplnit akreditační komise (17); může mít pronikavý vliv na práci vysoké školy nebo fakulty.

Náboženství

Nedopatření, s nimiž se v některých výkladech setkáváme, jsou trojího druhu: neúplnost, zastaralost a věcná nesprávnost. Ukážeme si to na třech příkladech. Na prvním místě je text z AS, na druhém místě výklad, jak jej formuloval prof. ThDr. Jan Matějka, prelát arcijáhen metropolitní kapituly. (Značka M.) Zajisté, AS není teologický slovník; přesto však mohly být podstatné věci zaznamenány, popř. pozměněny, byť jen zcela stručně.

AS: epištolní strana oltáře kde kněz čte epištolu. M: 1. epištolní perikopa-úryvek biblického textu předčítaný při bohoslužbách, vybraný list (epistula) některého z apoštolů 2. epištolní strana presbytáře (při pohledu z chrámové lodi směrem k oltáři pravá strana), kde se dříve u oltáře četla nebo zpívala epištola. – Pro nás je důležitý bod 2: epištolní se týká celého presbytáře; epištola se tam četla dříve; strana pravá.

AS: nešpory 1. círk. odpolední, podvečerní pobožnost, M: předposlední část denní modlitby církve (breviáře) určená pro podvečerní dobu (vesperae = podvečer) a obřady, které tuto modlitbu doprovázejí. – a) Nešpory jsou i modlitba. b) Není to kterákoli odpolední n. podvečerní pobožnost.

AS: minej círk. (ve vých. církvích a u unitářů) bohoslužebná kniha obsahující zpěvy na všechny měsíce roku. M: Bohoslužebná kniha východních křesťanů (i katolíků) byzantského obřadu obsahující modlitby a zpěvy pro slavení svátků. (Zde byla chyba převzata ze SSJČ; v PS a v 1. vyd. mého slovníku je to náležitě: místo unitářů má být uniatů. To mi potvrdila i Náboženská společnost čs. unitářů.)

S podobnými nedopatřeními se setkáváme u hesel evengelijní, graduale, jáhen, štóla, (nosí ji také jáhen a ovšem biskup). Kapitulní vikář je zastaralé; správně: administrátor diecéze[8]. Metropolita stojí v čele provincie i v římskokatolické církvi[9]. Rektor: asi [37]doplnit i 4. význam círk.[9] Zkratky lat. názvů kongregací a řádů nejsou uváděny důsledně; chybí: C. Ss. R. (redemptoristé), O. P. (uvádí se méně běžné O. Pr., O. Praed.; dominikáni), S. J. nebo T. J. (jezuité), S. D. B. (saleziáni). – Mohla by být zařazena hesla novicmistr, Pacem in terris a zejména vatikánský (koncil I. 1869–1870 a II. 1962–1965). Řeholní kanovník je správně; snad – ale není to nutné – by se pro názornost mohlo dodat např. řeholních kanovníků sv. Augustina, premonstrátů, křižovníků.

Doplňky

Budou-li v budoucnosti vydány doplňky, bylo by možná prospěšné uvažovat i o zařazení těchto hesel: abuzor, avia, děkanát (studentský slang), Freikorps, halifax, gama nůž, gruppenführer, hurricane, kunčaft (zast. zákazník; zvěd), lancaster, lymeský, mukl, postmodernismus, postulant, punchingball, readmise (též r. 1708), rear-admiral (v amer. a britském vál. námořnictvu kontradmirál), revír (doplnit: v nacistických koncentračních táborech a v táborech „totálně“ nasazených nemocnice), shelling (únavová puklina v kolejnici), stacionář, šturc, šup (žel. slang), švarm, varroáza (též varroóza, varroatóza), vexikologie, viktimologie, visegrádský, zoom, zora (ze slovenštiny).

Chyby tisku

Nelze se jim ubránit. Zde jsou velmi vzácné; našel jsem jen dvě: pultón (spr. půltón), superintendant (spr. superintendent).

Závěr

1. AS je normativní. To má především pro školu veliký význam. Škola potřebuje odpověď jasnou a jednoznačnou (pravopis, výslovnost, morfologie apod.). Té se jí teď dostává; tápání jí neprospívá.

2. Důležitou vlastností AS je jeho vyváženost a vyrovnanost, dále pak stálý zřetel k čtenáři. Zde se projevila výhoda, že slovník psal kolektiv zkušených lexikografů, vzájemně se doplňující, cílevědomě vedený. Třeba ocenit uměřenost výkladů – autoři se zřejmě neřídili zásadou „supeflua non nocent“.

3. Čtenář s povděkem přijme srozumitelnost a přístupnost výkladů. Stručný, srozumitelný a přitom správný výklad se dobře čte, ale čtenář si možná někdy neuvědomí, kolik je v něm skryto práce a hledání.

4. AS je náš největší slovník cizích slov. Druhý, Pechův[10], má téměř 70 000 slov. Jejich počet však není radno přeceňovat. Ucelenější obraz si utvoříme přihlédnutím i k jiným činitelům (viz výše AS ve světle kvantitativního rozboru, bod b)-d)).

5. Zdánlivě zbytečné se zdá zaznamenávání slov, jejichž význam je obecně známý, např. autobus, čaj, fotbal, hokej, televize, vata atd. Není tomu tak. Slovník tohoto typu má též důležitou funkci popisnou; jestliže si pozorně pročteme heslovou stať těchto „zbytečných“ slov, nejednou zjistíme, že několik významových odstínů se teprve jaksi vynořuje z našeho jazykového povědomí – ale vytvořit úplný sémantický obraz slov patří přece také k úkolům lexikografa.

6. Korekturám i abecednímu řazení byla věnována velká pozornost. Orientaci velmi usnadňuje důmyslná stavba heslového odstavce, naprostá důslednost, systém odkazů a vhodná grafická úprava.

[38]AS se důstojně řadí mezi lexikografická díla vzniklá v ÚJČ. Navazuje na osvědčenou lexikografickou tradici. Autorský kolektiv vykonal velmi užitečnou práci trvalé hodnoty, mající velký význam pro poznání jazyka i skutečnosti kolem nás. Jeho přínos pro jazykovou kulturu je nesporný. Škoda jen, že se dva členové autorského kolektivu (L. Kroupová, J. Machač) tohoto tak úspěšného dokončení své práce nedočkali. Je smutné, že už jim nemůžeme vyslovit své blahopřání jako ostatním členům autorského kolektivu.

[1] Z. Sochová – B. Poštolková, Co v slovnících nenajdete, Praha 1994, s. 54.

[2] J. Hůrková, Česká výslovnostní norma, Praha 1995, s. 62.

[3] Encyklopedie antiky, Praha 1979. (Vědecký redaktor L. Svoboda.)

[4] Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, 2. vyd., Praha 1994.

[5] B. Losos – F. Kubíček – Z. Šeda, Základy obecné ekologie, Praha 1987.

[6] AS Akademický slovník cizích slov, Praha 1995; B F. Bakos, Idegen szavak és kifejezések szótára, Budapest 1989; E Slovník cizích slov. Zpracoval kolektiv autorů a konzultantů Encyklopedického domu, spol. s r. o., Praha 1989; IŠM M. Ivanová-Šalingová – Z. Maníková, Slovník cudzích slov, 2. vyd., Bratislava 1983; K L. Klimeš, Slovník cizích slov, 5. přepracované a doplněné vyd., Praha 1994; R L. Rejman, Slovník cizích slov, 3. vyd., Praha 1971; Sl Slovar’ inostrannych slov, 7. vyd., Moskva 1980; SP – v. pozn. 1; SSČ – v. pozn. 4; W G. Wahrig, Fremdwörter-Lexikon, München 1987.

[7] V. Šmilauer, Etymologický slovník jazyka českého, SaS 14, 1953, s. 124–131.

[8] Codex iuris canonici auctoritate Joannis Pauli PP.II promulgatus, Libreria editrice Vaticana, 1983, kánon 423–430. – J. Pala, Od papeže ke kaplanu, Katolický týdeník 2, 1991, č. 10, s. 3.

[9] D. cit. v pozn. 8, kánon 435–437; kánon 556.

[9] D. cit. v pozn. 8, kánon 435–437; kánon 556.

[10] V. Pech, Velký slovník cizích slov…, Praha 1948.

Naše řeč, ročník 79 (1996), číslo 1, s. 32-38

Předchozí František Štícha: Křížení vět v češtině

Následující Jan Balhar: Stavba věty v mluvených projevech