Časopis Naše řeč
en cz

K recepci kulturních frazémů v současné komunikaci

Marie Čechová, Kamila Karhanová

[Články]

(pdf)

-

Tato stať navazuje na sérii příspěvků otiskovaných v časopisech Naše řeč a ČJL, věnovaných užívání frazeologie v komunikaci. Poslední z nich, publikovaný v Naší řeči (roč. 76, 1993, s. 179–183), konstatoval, že od počátku 90. let dochází k oživení, ke zvýšení výskytu kulturních frazémů, zvláště (ale nejen) ve sdělovacích prostředcích, a to v souvislosti se vstupem humanitně vzdělaných lidí do veřejného života. V příspěvku jsme uváděli doklady často užívaných frazémů především latinských, antického i křesťanského původu, eventuálně i francouzských a anglických – včetně jejich aktualizací.

Výše citovaný příspěvek se zaměřoval pouze na stránku „aktivního“ užití frazémů, na adekvátnost frazému v daném kontextu. Přes zjištění jistých posunů ve významu jsme zcela nevhodné užití zaznamenali jen ojediněle. Nesledovali jsem však druhou stránku komunikačního procesu, stránku recepce, totiž do jaké míry běžní čtenáři a posluchači kulturní frazémy znají a nakolik jim rozumějí.

A právě vzhledem k relativně vysoké frekvenci kulturních frazémů v denním tisku, v rozhlase i v televizi jsme považovali za užitečné zkoumat tuto druhou stránku komunikace, neboť neporozumění frazému může ztížit porozumění komunikátu.

Proto jsme několika skupinám respondentů předložili dotazník zkoumající znalost některých frazémů a stupeň jejich porozumění. Do dotazníku jsme vybírali frazémy nevětné i větné, původní i přeložené. Šlo jednak o obraty užívané v publicistice, v umělecké literatuře i v mluvě vzdělaných vrstev, jednak o spojení používaná v administrativě. Zjišťovali jsme znalost frazémů pomocí doplňování vypuštěných výrazů do nevětných frazémů, požadovali jsme české ekvivalenty cizojazyčných frazémů, objasňování významů spojení zasazených do větného kontextu, popř. vysvětlování původu a významu osamocených frazémů.

K průzkumu jsme vybrali různé sociální skupiny respondentů: studenty gymnázií v Praze a v Rychnově n Kn. (95), studenty bohemistiky na FF UK a PdF UJEP v Ústí n L. (27), učitele základní školy v Praze (10) a nakonec 23člennou různorodou skupinu dospělých. Celkem jsme měli k dispozici 155 respondentů, kteří vypracovali dotazník, jehož vyhodnocení dále uvádíme.

Klasifikace odpovědí byla zvláště u úkolů zkoumajících porozumění dost komplikovaná, rozlišovali jsme celkem čtyři stupně správnosti – řešení plně vyhovující, přibližná, velmi nepřesná a zcela chybná.

[139]V první části dotazníku respondenti doplňovali chybějící komponent biblického nebo antického frazému, v jednom případě pak frazém spjatý s historickou anekdotou (Kolumbovo vejce). Šlo většinou o dvouslovné výrazy, tvořené jménem obecným a přídavným jménem přivlastňovacím, resp. vztahovým, odvozeným od vlastního jména. Frazémy byly rozděleny do dvou sloupců, v prvním sloupci respondenti doplňovali adjektivum, v druhém substantivum. Mohli se přitom opřít o vzor uvedený v zadání – Achillova pata.

Z uvedených čtyř skupin respondentů znali nejlépe frazémy tohoto typu učitelé ZŠ, u kterých se podíl správných řešení u jednotlivých frazémů pohyboval od 70 % (u frazémů Daniel v jámě lvové a Kainovo znamení) do 100 % (u frazémů Kolumbovo vejce a Damoklův meč). Naopak nejvíce chyb se dopouštěli studenti gymnázia. Někteří z nich nepochopili zadání a doplňovali běžná adjektiva hodící se k danému substantivu (vejce – ptačí, meč – železný, znamení – zlé), druhým častým typem mylného řešení byla kontaminace dvou různých frazémů, popř. záměna historických či mytických postav (Damoklův meč → Sokratův meč).

U všech skupin řešitelů byly nejúspěšnější frazémy Kolumbovo vejce (celkově 87 % správných odpovědí) a Damoklův meč (65 %), nadpoloviční množství správných odpovědí se objevilo ještě u dalších dvou frazémů – u spojení Pyrrhovo vítězství (53,5 %) a Jobova zvěst (50,5 %). U posledně jmenovaného frazému se však objevilo velké množství chybných řešení jednoho typu – celkem 46krát zaměnili respondenti tento frazém s názvem básnické skladby Františka Hrubína Jobova noc. Tato chyba byla pochopitelně typická především pro studenty gymnázií (33krát), ale objevila se sporadicky i v různorodé skupině dospělých a mezi učiteli ZŠ. Místo substantiva (Pyrrhovo) vítězství doplňovali někteří respondenti neštěstí, dobrodružství, znamení.

Jako nejobtížnější se v této skupině ukázalo spojení Daniel v jámě lvové (celkově 17,5 % správných řešení, u studentů gymnázia pouhých 7,3 %). V odpovědích se často objevovala jména jiných biblických postav: Jidáš, David, Jakub, třikrát doplnili respondenti z různých skupin slovo křesťan, častá byla i jména zvířat: lev, tygr, psové.

Stejný stupeň znalosti vykázaly frazémy Kainovo znamení, Ariadnina nit a sisyfovská práce (42–42,5 %). Biblický frazém Kainovo znamení znalo jen 27 % studentů gymnázia. Biblické frazémy působily právě těmto respondentům výrazně větší obtíže než frazémy antické; je vidět, že mladí lidé se v biblických reáliích orientují chabě. V případě Kainova znamení uváděli studenti různá adjektiva často spojovaná se slovem znamení: dobré, zlé, osudové, světelné atd., nejčastější byla odpověď Kristovo znamení. K tomuto omylu mohla respondenty svést asociace s Kristovými ranami (tj. vlastě také znameními). U frazému Ariadnina nit, který znalo 36 % studentů, jsme hledali motivaci odpovědí Ariadnina skříňka nebo truhla – našli jsme ji ve frazému Pandořina truhla, dále se objevovaly [140]v odpovědích substantiva zahrada, volba, modlitba, lampa atd. Místo frazému sisyfovská práce jednotliví řešitelé uváděli sisyfovská námaha (3) a sisyfovská píle (1). U chybných řešení sisyfovská otázka lze odhadnout motivaci ve spojeních oidipovská nebo snad hamletovská otázka. Ve znalosti spojení danajský dar se ještě výrazněji liší studenti gymnázií a ostatní skupiny. Ve skupině učitelů základních škol je znalo 90 %, v různorodé skupině dospělých a ve skupině studentů bohemistiky okolo 66 % respondentů, u gymnazistů pouhých 30,5 %. Nejčastějším chybným řešením bylo danajské víno (11), jehož příčinou mohla být paronymie (tokajské víno), 7 respondentů uvedlo odpověď danajské jablko. Původ této chyby lze snad hledat ve spojení jablko sváru, a je tedy možné, že tito řešitelé měli určité povědomí o souvislosti frazému s Paridovým soudem a s trojskou válkou.

Frazém Augiášův chlév znalo celkem 46,5 % respondentů, dvakrát se mezi chybnými odpověďmi objevilo spojení betlémský chlév, známé respondentům z biblického vyprávění, kterého se však nepoužívá přeneseně, a nelze jej tedy považovat za frazém. V další chybné odpovědi – Jidášův chlév byla záměna podpořena paronymií jmen obou postav (Augiáš – Jidáš).

V druhé části dotazníku respondenti objasňovali význam pěti vět, ve kterých bylo užito kulturních frazémů různého druhu. Z tohoto způsobu zadání také vyplynulo mnohem složitější a diferencovanější hodnocení jednotlivých odpovědí, které se často očekávanému řešení blížily někdy jen vzdáleně.

V případě Myslím, že už jsme překročili Rubikon jsme považovali za správné takové řešení, které vystihovalo skutečnost, že jde o rozhodnutí důležité a nezvratné. Jiným typem správného řešení byl synonymní frazém Kostky jsou vrženy, který uvedli tři respondenti. Vcelku vyhovující byly i odpovědi: Vše už je dané, první krok k závažnému cíli, zásadní zlom apod. Přijatelně odpovědělo 20 % respondentů. Dalších 20 % podalo vysvětlení nepřesné: Překročili jsme hranici, Dostali jsme se za překážku, Zvládli jsme ten nejdůležitější problém, Nejhorší je za námi. Někteří respondenti se domnívali, že v tomto frazému jde o řešení nějakého složitého problému (např.: zamotal se do problému, zajít daleko do složitosti, překročit hranice logiky), snad je k této interpretaci vedla paronymie Rubikon – Rubikova kostka. Z chybných odpovědí, které se v různých obměnách vícekrát opakovaly, uveďme ještě: Překročili jsme bludný kořen a Vyhráli jsme válku. 29,6 % respondentů se o řešení nepokusilo. V tomto příkladě i v dalších obdobných se ukázalo, jak nízká je někdy schopnost pochopení i známých, běžně užívaných frazémů a zvláště schopnost pochopené zformulovat. Někteří respondenti – vesměs studenti gymnázia – uváděli mnohé reálie související s daným frazémem, psali, že Rubikon je řeka, kterého roku ji Caesar překročil, avšak neobjasnili smysl věty.

[141]Tento nedostatek se projevil i při vysvětlování smyslu další věty: Pro českou opozici znamená výsledek středečního hlasování politické Waterloo. Použitý frazém sice činil respondentům nejmenší potíže ze všech – 89,5 % řešitelů uvedlo, že jde o úplnou porážku, prohru, totální krach, fiasko apod., přesto však někteří respondenti uváděli odpovědi jako: bitva s Napoleonem, boj, popř. chaos.

Jiný typ představovaly úkoly obsahující latinské frazémy užité v kontextu. U každého z následujících frazémů se 45–47 % respondentů vůbec nepokusilo o odpověď, tzn. že téměř polovina účastníků ankety nezná dané frazémy, ale ani mnozí další jim nerozumějí. U příkladu Přeli se o to, zda byl lékařův zákrok lege artis se očekávané správné řešení podle pravidel (lékařského) umění nevyskytlo ani jednou. Za vyhovující byly považovány odpovědi, které korespondovaly s obsahem celé věty (např. zákrok adekvátní zranění, podle lékařského kodexu, správný – podle předpisů), ne zcela přesně postihli podstatu ti řešitelé, kteří vycházeli z překladu první složky frazému oprávněný, podle práva či legální, přesto i tyto odpovědi byly ještě řazeny k přijatelným 38,5 %. Mezi typická chybná řešení patřily: nutný zákrok, úspěšný zákrok, umělecký zákrok… zde se projevovaly velké rozdíly mezi jednotlivými skupinami respondentů, zatímco učitelé ZŠ odpověděli správně z 80 %, u studentů gymnázií to bylo jen 17 %.

Latinský výraz alter ego užitý v kontextu: Danny Smiřický – Škvoreckého alter ego… vysvětlilo očekávaným způsobem – tj. druhé já – zhruba 25 % respondentů. Dalších 10 % řešitelů vysvětlilo význam spojení poměrně uspokojivě různými opisy jako: Škvorecký se v něm vidí, autobiografický hrdina, téměř já, zosobnění. Nejtypičtější chybou byla v tomto případě odpověď starší, popř. staré já, mající původ nejspíše v německém alt, alter – starý, starší. Z dalších chybných řešení jmenujme ještě pro zajímavost: pseudonym, předchůdce či následovník.

V případě Tento mladý muž je enfant terrible naší rockové scény měli výhodu ti, kteří se učí nebo učili francouzsky, a částečně možná i ti, kteří znají anglicky, neboť slovo terrible se ve stejném významu vyskytuje i v angličtině. Řešení zlobivé, strašné dítě, popř. řešení výstřední, nekonvenční člověk se objevilo u 22,5 % respondentů. Přijatelné byly i odpovědi: černá ovce, rebel, odstrašující příklad, postrach. Jeden ze studentů gymnázia opsal význam frazému takto: Má nejdelší vlasy. Zhruba 21 % odpovědí bylo zcela chybných, jejich autoři často rozuměli jen jedné složce frazému: zázračné dítě (3krát), velké dítě nebo naopak strašný začátečník. V jiném typu řešení: je nadějí, talentem, vycházející hvězdou se odráží neúspěšná snaha respondentů odvodit význam frazému z daného kontextu.

Dále respondenti vysvětlovali význam a původ spojení šalamounské rozhodnutí, Potěmkinova vesnice a šedá eminence. Za vyhovující jsme považovali i odpovědi neobsahující vysvětlení původu frazeologických spojení, pokud byly výstižné (respondenti původ frazému totiž většinou neuváděli). Relativně nejméně [142]potíží činil řešitelům frazém šalamounské rozhodnutí – jako moudré, diplomatické, chytré, fikané apod. ho označilo celkem 56 % respondentů, u studentů bohemistiky činilo procento správných odpovědí 70 %. U tohoto spojení se také nejčastěji vyskytovalo vysvětlení původu, byť většinou velmi kusé – např.: velice chytré rozhodnutí, Šalamoun – izraelský král nebo moudré, chytré – spor dvou otrokyň, čí je dítě. Méně přijatelné byly odpovědi jako výborné, skvělé rozhodnutí, někdy řešení obsahovala jen charakteristiku Šalamouna, často nevyhovující: Šalamoun – řečník a jakýsi filozof. Někteří respondenti přisuzovali tomuto frazému záporné hodnocení – např.: amatérské rozhodnutí, nepodložené racionálně nebo Neví se, o čem se rozhodlo a jak. Vyskytla se i řešení: Šalamoun – liška podšitá, neznalost Bible se pak opět projevila v odpovědi gymnazisty: podle Šalamounových přikázání. Celkem se objevilo 8 % zcela nevyhovujících odpovědí a 16 % respondentů příklad neřešilo.

Spojení Potěmkinova vesnice vysvětlilo zhruba 22 % respondentů jako předstírání blahobytu, nafingovaná dokonalost, předvádění něčeho, co není, falešný obraz zkrášlující skutečnost, několik řešitelů podalo méně výstižné, ale ještě do jisté míry přijatelné řešení: atrapa, maketa, navrch pořádek, vespod zmatek. Odpovědi obsahující příběh o knížeti Potěmkinovi a carevně Kateřině II. se objevovaly jen ojediněle. Autoři takových řešení jako komunistický ráj a něco jako Kocourkov snažili se z kontextu s různým úspěchem odvodit význam. Dále se v chybných řešeních objevovala souvislost se vzpourou křižníku Potěmkin, a to buď výslovně (křižník – vzpoura 1905, srovnaná se zemí – křižník Potěmkin – potopení), anebo nepřímo, jako např. vzbouřená vesnice. Mlhavé povědomí o ruských reáliích se odrazilo v odpovědích: vyhnanství, vesnice kulaka Potěmkina, sběrné vězeňské tábory, předpotopní vesnice apod. Kontaminací s frazémem španělská vesnice patrně vzniklo řešení neznámo. 38 % respondentů se frazém vůbec nepokusilo objasnit.

U spojení šedá eminence nebyl vyčerpávajícím způsobem vysvětlen původ ani jednou. Pokud řešitelé objasňovali vznik frazému, pak se zmiňovali pouze o kardinálu Richelieuovi, nikoliv o skutečné šedé eminenci, tj. o kardinálově zpovědníkovi páteru Josefovi. Někteří řešitelé se při odhadování významu pokusili vyjít ze slova šedá, jemuž připisovali různé významy: průměr, nevýrazná vláda, nepříjemná strohá, popř. chápali spojení doslovně: prošedivělý král. Jiní respondenti pouze tušili jakousi souvislost s církevním hodnostářem kardinálem Richelieuem → církevní hodnostáři. Podobných (mylných) odpovědí se vyskytlo 21 %, neodpovědělo 39 % respondentů. Vyhovujícím způsobem vysvětlilo význam frazému 26 % respondentů: člověk v pozadí ovlivňující zásadním způsobem dění, kdo řídí nějakou scénu a sám se neukazuje, vede operace ze zákulisí.

Je pozoruhodné, jak se ve dvou posledně citovaných odpovědích projevuje vliv současné řeči politiky, čerpající inspiraci z divadelní terminologie.

[143]Jako nejobtížnější z předložené skupiny úkolů se ukázalo uvádění českých ekvivalentů k dvanácti latinským frazémům. Pouze rčení In vino veritas a spojení de iure a de facto řešila většina respondentů úspěšně. První frazém správně vyložilo (Ve víně je pravda) 61 % řešitelů. Jen zřídka se objevovaly nesprávné odpovědi Ve víně je síla, popř. Ve víně je moudrost. U spojení de iure a de facto většina respondentů znala slova iure a facto, ale řešení se lišila mírou přesnosti. Škálu odpovědí u výrazu de iure tvořila řešení od podle práva, právně, přes řešení právnicky, o právu až po zcela mylné interpretace přidělený státem nebo soudně. U spojení de facto se objevovaly odpovědi: ve skutečnosti, fakticky, vlastně apod. Jeden respondent vysvětlil tato dvě spojení jako protiklad: psaný zákon – nepsaný zákon. I tyto příklady však zůstaly relativně častokrát neřešeny – u rčení In vino veritas a výrazu de iure to bylo 31 % a u výrazu de facto 13 % respondentů.

Spojení Homo homini lupus (Člověk člověku vlkem) přeložilo správně 36 % respondentů, jednou se objevila odpověď Člověk člověku saň. Mnozí řešitelé znali význam jednoho slova z frazému a na základě této znalosti se snažili uhodnout celkový význam frazému (pro studenta gymnázia znamenal tento příklad snad i příležitost k recesi: Pozor na teplýho vlka).

V nedávné době dosti frekventované spojení libri prohibiti (zakázané knihy) znalo 34 % respondentů. Vzdáleně se správnému řešení přiblížily i odpovědi: zákaz čtení knih a zamlčované knihy. Původci chybných odpovědí sice často znali význam jednoho komponentu frazému, druhou složku se snažili odhadnout – v několika případech došlo k záměně slov libri a libertas: zakázaná svoboda, zakázaná volnost.

Větě Omnia vincit amor (Vše přemáhá láska. Nad vším vítězí láska) porozumělo 23 % respondentů, někteří další uváděli méně přesná, ale podstatu ještě vystihující řešení: Láska vždy vítězí, Světem vítězí láska, Láska je nade vším. U studentů gymnázia se několikrát objevila odpověď Láska prochází žaludkem; celkem více než polovina respondentů neuvedla žádné řešení.

Potíže působilo i spojení a priori (z předchozího, z předem známého, bez smyslové zkušenosti). Za přijatelná jsme považovali i řešení: předem dané, předem. Někteří řešitelé asi znali slovo priorita, a proto odpovídali: hlavní věc, v první řadě, především. Správných odpovědí bylo pouze 5 %, dalších 30 % respondentů uvedlo přibližná a nepřesná řešení, 14 % odpovědí bylo zcela chybných a 41 % respondentů neuvedlo řešení. U dalšího spojení – ex post – jsme ke správným řešením počítali: dodatečně, až po, k méně přesným: pozdě, nakonec apod. Vyhovujícím způsobem odpovědělo 12 % respondentů. Mezi 19 % zcela mylných řešení patřily především chybné interpretace slova post: z pošty, z místa, z pozdějšího hlediska. 46 % respondentů neuvedlo odpověď.

[144]K nejobtížnějším patřily frazémy Cui bono? (Komu to prospěje?) a O tempora, o mores! (Ó časy, ó mravy!). Prvně jmenovaný frazém znalo zhruba 16 % respondentů, druhý ještě o 3 % méně. U zvolání O tempora, o mores se objevovaly mylné interpretace jako: Časy se mění a mravy taky nebo naopak: Časy se mění, mravy zůstávají. Studenti gymnázia uvedli čtyřikrát odpověď Ó živote, ó lásko! Jinak bylo u těchto dvou frazémů poměrně málo chybných odpovědí, většina respondentů je totiž vůbec neřešila – u frazému Cui bono? to bylo 77 %, u frazému O tempora, o mores! 70 % respondentů.

Nejméně byly známé a srozumitelné frazémy vis maior a mutatis mutandis. Správná odpověď u spojení vis maior (vyšší moc) se vyskytla u 8 % respondentů, 11 řešení bylo zcela chybných: s ohledem na většinu, neurčitě, dokonce i tento major a hle plukovník. Bez jakéhokoliv vysvětlení zůstal frazém v 76 % dotazníků. U frazému mutatis mutandis uvedl odpovídající vysvětlení jen jeden respondent (učitel základní školy): po změnění toho, co se mělo změnit. Objevily se pokusy o překlad – změna změnou (studentka bohemistiky) nebo jen změna. 94 % respondentů neuvedlo žádnou odpověď.

K uvedeným výsledkům této části dotazníku je dlužno podotknout, že značná část respondentů tuto část, tj. překlad latinských frazémů, neřešila vůbec. Např. v jedné skupině studentů gymnázia vynechalo celou tuto část dotazníku více než 30 % řešitelů.

Průzkum znalosti kulturních frazémů a stupně jejich porozumění, třebaže neobsahoval reprezentativní vzorek respondentů, upozorňuje dost výrazně na stav v dané oblasti komunikování.

Všechny frazérny začleněné do dotazníku byly převzaty z vyjadřovací praxe, převážně z oblasti publicistiky a věcného stylu, některé z nich jsou značně frekventované, jiné jsou ovšem jen řídké. Avšak nejen u řídce užívaných, ale i u velmi frekventovaných frazémů bylo zjištěno, že je zná jen menší, ev. jen velmi malá část běžných uživatelů, přitom všichni z respondentů byli minimálně absolventy základní školy a studenty vyšších ročníků gymnázií.

Potěšitelné je, že nejvíce frazémů znali, rozuměli jim a porozumění dovedli písemně vyjádřit učitelé základní školy (nešlo jen o češtináře). Bylo by tedy záhodno, aby učitelé ve své pedagogické praxi pamatovali i na frazeologii, včetně tzv. kulturní, užívali jí, objasňovali ji a pomáhali žákům při jejím osvojování. To se týká nejen češtinářů, ale i učitelů dějepisu, latiny, moderních jazyků i ostatních.

Uživatelé (rozuměj mluvčí/pisatelé) by pak vždy měli mít na paměti potenciální recipienty, jejich recepční schopnosti, neboť jinak „mluví k hluchým“.

Naše řeč, ročník 78 (1995), číslo 3, s. 138-144

Předchozí Igor Němec: Systémovost antonymie jako vývojový faktor (Josefu Filipcovi k osmdesátinám)

Následující Jan Obdržálek: O fyzikální terminologii

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1