Z našich časopisů

nr., Red. (= Redakce)

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

nr.

Časopis lékařů českých nevynikal nikdy, právě tak jako jeho stavovská příloha »Věstník«, správným jazykem. Pokládám to za vinu redaktorů; jejich nepopiratelnou povinností jest článek, uznávají-li jej [310]pro jeho věcnou cenu za vhodný pro tisk, po stránce jazykové upraviti — už proto, aby čtenář, který formu literární práce nepokládá, miluje-li svoji mateřskou řeč a svůj národ, za bezvýznamnou, nemyslil, že také panu redaktorovi je mluvnice a sloh španělskou vesnicí. K bohatému klasobraní v těchto obou listech, které si za léta nastřádal pisatel těchto řádků, přibylo posledním číslem »Věstníku« několik skvělých čísel. »Věstník« č. 36 t. r. přinesl stavovský článek z pera Dr. Kroulíka o sporech spojkových v lékařství, kde se čtou tyto slohové perly, nemluvě o slovosledu a stilistice vůbec a nemluvě o tom, že by se celá myšlenka třísloupcového přemítání mohla vyjádřiti několika větami: »Právě Ústřední jednota českých lékařů to byla, která po léta vedla takořka řečeno celý náš stav (krátce a správně: »Právě Ú. J. Č. L. léta vedla takořka náš celý stav«), zvláště tu však čtenáře zaráží fráze »takořka řečeno«. To je nemožná forma, nehledě k tautologii. Že takto mluviti je jakási záliba autorova, vysvítá z podobné »vazby« na jiném místě článku »ale to se nedá, takřka říci, zlomiti přes koleno«. Nejkrásnější vazba se však vyskytuje níže: »Ú. J. Č. L. nebyla s to za celou řadu let ani dalece v stavu to uskutečniti…« místo »Ú. J. Č. L. nebyla za léta ani zdaleka s to, aby uskutečnila…«

Trochu více lásky k jazyku, pánové! Vinen je tu spisovatel i redaktor.

---

Red.

Asi před měsícem byla ve sportovní rubrice večerních Národních listů otištěna tato zpráva jazykem vskutku »česko-slovenským«:

N. SK. v. SK. T. (Nitranská župa — Trenčanská župa) 2:2 (1:0). Hráno v Nitře. Zápas byl velice napínavý, pri ktorém madiarské obecenstvo zachovalo se velice surově vůči Trenčianským. Súdca Hotzenauer uspokojivý. V nedělu hrá Trenčín s Čechoslovákem z Bratislavy na hrišti v Trenčíně.

Naše řeč, ročník 4 (1920), číslo 10, s. 309-310

Předchozí Z. (= Josef Zubatý): Děti Marcelovy

Následující Bratislava