Časopis Naše řeč
en cz

Monografie o českém argotu

Jaroslav Hubáček

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Práce Jiřiny van Leeuwen-Turnovcové Historisches Argot und neuer Gefängnisslang in Böhmen, Teil 1: Wörterbuch (Wiesbaden 1993, 362 s.) vznikla na pracovišti Osteuropa-Institut an der Freien Universität Berlin a pojednává o tematice z oblasti tzv. sociální dialektologie. Je výkladovým slovníkem českého argotu, jejž podává v diachronním pohledu. Zároveň uvádí novější slovní zásobu vězeňského slangu, který chápe jako lexikální prostředky ve srovnání s argotem obdobně motivované. Jde o bohatý výčet lexikálních jednotek získaný použitím lexikálního materiálu jinými autory dříve excerpovaného, zpracovaného a publikovaného. Autorka takto využila [268]celkem 40 pramenů – dílčích odborných článků a studií o českém argotu a částečně i slangu počínajíc J. Puchmajerem (1821) až po Fr. Oberpfalcera, O. Nováčka (1929), K. Treimera (1937) a J. Suka (1979). V úvodním textu však hodnocený materiál označuje (na rozdíl od titulu práce) za hantýrku, kterou rozumí „lexikální úzus jistého kolektivu s nízkou nebo ambivalentní společenskou prestiží“.

Po krátkých a stručných úvodních výkladech, které se týkají vymezení argotu, vztahu vězeňského slangu a argotu, argotu a slangu jako součásti českého nonstandardu, poznámek o slovníku historického argotu a nového vězeňského slangu s klasifikací novějších publikací o nonstandardu, původu zkoumaného materiálu a podrobného návodu k užívání slovníku následuje vlastní slovník, čítající cca 4500 hesel. Ta jsou důkladně vysvětlena, u velké většiny z nich je i výstižná kontextová exemplifikace, kde je to třeba, jsou uvedeny i názvy synonymní a případné odvozeniny; zachyceny jsou i frazeologismy. Graficky je zvýrazněna i nahodilá polysémie, tj. homonyma. Vedle seznamu odborné literatury je připojen i užitečný a přehledný rejstřík hesel řazených podle slovních druhů (substantiva, adjektiva, adverbia, slovesa, frazeologická spojení). U substantiv jsou heslová slova rozčleněna do významových kategorií (názvy osob, zvířat, nástrojů, míst, měr, časových určení, částí těla, abstrakta, nadávky) a četných subkategorií.

Pokud jde o hodnocení lexikálních jednotek jako argotismů či vězeňských slangismů, lze konstatovat, že autorka vcelku citlivě a důvěryhodně tyto jednotky při excerpci identifikuje. To prozrazuje, že je jí čeština jako mateřský jazyk důvěrně známa. Nicméně i tak lze najít doklady, které jsou na hranici vrstvové příslušnosti k argotismům či slangismům a které by bylo možno hodnotit spíše jako pouhé expresivní okazionalismy. Hranice mezi argotismy a slangismy na straně jedné a expresionalismy na straně druhé není ostrá a lze ji těžko přesně vymezit. To pramení z toho, že u mnohých takových lexikálních jednotek nelze bezpečně stanovit míru ustálenosti, stupeň jejich lexikalizace a zčásti i proto, že mnohé původní argotismy se časem prosadily jako prostředky užívané obecně v nespisovném expresivním vyjadřování (např. oddělat, oháknout se, prachy, šlohnout, rachota, mít ránu, vzít//brát roha apod.); jde o názvy, u nichž došlo k posunu jejich stylistické příznakovosti. Zvlášť obtížné je to u lexikálních prostředků používaných v minulosti, neboť ty jsou získávány pouze z písemných záznamů, z nichž značná část patří do tzv. krásné literatury. To s sebou přináší možnost užití kvaziargotismů a kvazislangismů jako výrazového koloritu bez možnosti prověření skutečného stupně jejich lexikalizace. Ta je zjistitelná v nezprostředkovaných jazykových projevech, tedy výzkumem komunikátů mluvených. Tak např. mezi 192 hesly u písmene H se pojmenování habaděj, háj (ve frazeologismu jdi do háje), hajtra, hajzl, haksna, hejl (mít hejla), hlad, hlava (vyluftovat hlavu), honit (se), hovno, hulit, hvězda, hyena (tj. zhruba ve 14% uvedených hesel) nejeví jako argotismy, ale spíše jen jako expresionalismy v určitých komunikačních situacích obecně užívané. Podobná je situace u písmene R – za názvy spíše jen expresivní lze z celkového počtu 129 hesel označit 9 (rachota, rajda, rákosník, rána, ras, rozfofrovat, roztočit, rybník /vypálit komu r./, rypák), tj. opět zhruba 14%.

[269]Poukazem na tuto skutečnost nelze nijak snížit solidní úroveň posuzovaného slovníku. Ten se celkově jeví jako velmi zdařilý výsledek práce, která dosud v takovém rozsahu a důkladnosti nebyla v české sociální dialektologii vykonána. Její význam pro bohemistiku je navíc zvýrazněn tím, že nevznikla v prostředí národního jazyka, jehož specifickou vrstvu slovní zásoby postihuje.

Naše řeč, ročník 77 (1994), číslo 5, s. 267-269

Předchozí Alexandr Stich: Polské knížky o češtině

Následující Jiří Kraus: Krátce k letošním výročím našich jazykovědců

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1